Mgr. Ivan Slavík - koordinátor výstavy

K DLOUHODOBÉ VÝSTAVĚ
KAREL PLICKA - VLTAVA

Před 45 lety (v roce 1959) vyšla velká obrazová publikace profesora Karla Plicky "Vltava". Po titulech "Praha ve fotografii" (1940) a "Slovensko ve fotografii" (1947) to byla třetí monumentální obrazová kniha, zachycující "pomíjející a zanikající jevy a děje v jejich kráse".

Výstava představuje výběr vyobrazení z Plickovy "Vltavy" od pramene na Šumavě po soutok s Labem. Obsahově ji připravil Mgr. Ivan Slavík, odborným konzultantem byl autorův syn Ing. Ivan Plicka a grafickou realizaci provedla Lenka Kohoutková. Výstava potrvá do konce srpna letošního roku.

Podstatná část vyobrazení je věnována území Českokrumlovska včetně snímků, pořízených v Českém Krumlově a jeho nejbližším okolí.
Na snímku dole je Karel Plicka při pořizování záběrů u Českého Krumlova.

EXPONÁT JARA 2004 NÁLEZ RENESANČNÍCH BAREVNĚ GLAZOVANÝCH
KAMNOVÝCH KACHLŮ Z HRADU A ZÁMKU ČESKÝ KRUMLOV

V roce 1994 a 1995 byl v prostoru II. nádvoří Státního hradu a zámku Český Krumlov proveden vůbec první odborný archeologický výzkum. Ve vzájemné spolupráci jej provedli archeologové Okresního vlastivědného muzea (dnes Regionálního muzea) v Českém Krumlově a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Archeologický výzkum přinesl mnoho překvapivých a zásadních poznatků, objeveny byly nástroje a zlomky keramiky z doby pravěkého osídlení návrší, část zaniklého opevnění a brána hradu z 13. století či metalurgická dílna na zpracování stříbra a barevných kovů z přelomu 13. a 14. století.

K nejzajímavějším nálezům z období novověku patří soubor barevně glazovaných kachlů. Objeveny byly v sondě 18, v jejíž jižní části archeologové prozkoumali obdélnou jámu o velikosti 3 x 2,2 m, která měla rovné dno tvořené vápennou krou a stěny obložené dřevěnými fošnami. Původně jáma sloužila k hašení vápna a poté, co skončilo její využití, byla naráz zasypána stavební sutí obsahující části několika rozbouraných kachlových kamen. Nálezy keramiky a zejména stříbrná mince vyzvednutá ze suti společně se zlomky kachlů datují tyto stavební úpravy na přelom 17. a 18. století.

Kachlová kamna byla nedílnou součástí dobových šlechtických sídel a záhy nepochybně stála i v obytných místnostech hradu a pozdějšího zámku Český Krumlov. Doklady o tom nám podává dvorní rožmberský kronikář Václav Březan, který do písemností k roku 1600 zaznamenal, že na zámku stojí celkem 72 kamen. Dle jeho slov byla většina kamen prostých či zelených (zeleně glazovaných), v devíti místnostech však stála kamna z kachlů pestrobarevně glazovaných. Právě jejich zlomky nalezli archeologové při výzkumu v roce 1995. Krumlovské kachle vynikají neobyčejně bohatou výzdobou. Vedle figurálních motivů se setkáme s alegorickým vyobrazením zvířat, časté jsou rostlinné náměty. K velmi oblíbeným a v renesanci k hojně používaným výzdobným motivům patří prvky vycházející z antické architektury. Stejně jako římsy antických staveb zdobí též římsy krumlovských kachlových kamen motivy vejcovce a listovce, vrubořez nebo rostlinné vzory. Za pozornost stojí užitá škála barevných glazur, kterými jsou kachle polévané. Nejčastěji se vyskytuje široká paleta odstínů modré, modrozelené, žluté a zelené, k výjimkám nepatří ani barva bílá či hnědá. Jistou zvláštností jsou barvy použité ke kolorování drobných detailů, jež mají realisticky odrážet skutečnost. Obličej a pleť jsou růžové, zbraně šedé. Výjimečně se objeví i oranžová. Při tomto výčtu je nutné připomenout, že výroba glazur patřila dlouho k finančně velmi nákladným záležitostem. Množství a pestrost barevných kombinací dává tušit, o jak luxusní zboží se v případě českokrumlovských kamen jedná.

Počátky existence kachlových kamen spadají již do středověku. Tento převratný vynález uzavřeného otopného tělesa, který umožnil vyhřívat obytné prostory sálajícím horkým vzduchem, znamenal pro vývoj tehdejšího bydlení obrovský pokrok. Vytápěná místnost již nebyla plná štiplavého kouře z otevřeného ohniště či krbu, ale byla světlá a čistá. Tento vysoký komfort si zpočátku mohly dovolit jen nejvyšší společenské vrstvy, první kachlová kamna se budovala na královských hradech, šlechtických sídlech nebo v klášterech. V Čechách se poprvé objevují ve 13. století, v německých oblastech o století dříve. Na konci 13. a v průběhu 14. století pronikají kachlová kamna do městského prostředí, v dalších obdobích pozvolna i na venkov.

Kachlová kamna představují vertikálně stavěný typ otopného zařízení s uzavřeným ohništěm, které se skládá ze tří základních částí: podstavce, soklu a nástavce. Podstavec byl vyzděn z kamene či cihel, zbývající část kamen byla konstruována z jednotlivých stavebních dílů - keramických kachlů. Jejich výrobou se ve středověku zabývali hrnčíři, kteří kamna ve finále i stavěli. Specializované řemeslo kamnářů vzniklo teprve v novověku. Samotné kachle prošly vlastním složitým vývojem. Postupem času se měnil a zdokonaloval nejen tvar a velikost, vývojem prošla též výzdoba a barevnost. Nejstarší typy jsou z režné hlíny, v raném novověku se objevují zeleně glazované (polévané), později nastupují luxusní vícebarevné kombinace. Zdobeny byly nejčastěji biblickými výjevy, zvířecími, rostlinnými či architektonické motivy.

Princip vytápění kachlovými kamny fungoval následovně. Kachle ohřívané z vnitřní strany ohněm se vysoce nahřály a vydávaly teplo do místnosti. Teplý vzduch stoupal vzhůru, pod stropem se šířil do chladnějších částí místnosti, kde ochlazen klesal dolů a vracel se zpět ke kamnům. Tak se koloběh opakoval, čímž docházelo k promíchávání různě teplých vrstev vzduchu a postupnému rovnoměrnému vyhřátí celé místnosti. Druhou do té doby nepoznanou vymožeností byl dlouhodobý pozvolný výdej tepla, které z naakumulovaných kachlů sálalo i dlouho po vyhasnutí ohně.

Mgr. Petra Effenberková

ČESKOKRUMLOVSKÁ OSOBNOST
MUDR. JOSEF KULICH
28. 11. 1869 - 27. 3. 1944

Příloha M-Měsíčníku, bulletinu Regionálního muzea v Českém Krumlově - březen 2004.
Vydáno ve spolupráci s odborem Klubu českých turistů START v Českém Krumlově, Dlouhá ul. čp. 100
ku příležitosti 60. výročí úmrtí a 135. výročí narození jednoho ze zakladatelů KČT.

P O Z V Á N K A Odbor Klubu českých turistů START Český Krumlov si Vás dovoluje pozvat na V Z P O M Í N K O V O U S L A V N O S T KONANOU VE ČTVRTEK 25. BŘEZNA 2004 V ČERNICI k 60. výročí smrti MUDr. Josefa Kulicha, zakládajícího člena našeho odboru roku 1920, vlastence a lidumila, jenž zemřel na cestě k pacientce v údolí Jíleckého potoka pod Černicí. PROGRAM: 10.30 Prohlídka kostela v Černici 11.00 Hotel Černice - Význam MUDr. Josefa Kulicha a jeho činnosti připomene Mgr.Věra Pazderková a žijící pamětníci / možnost občerstvení / 12.45 Pěšky odchod ke kříži v údolí Jíleckého potoka, položení věnce Autobusové spojení z Č. Krumlova - Č.Budějovice v 9.50 na zastávku Harazim.

Kdo byl MUDr. Josef Kulich ?

Narodil se 28. listopadu 1869 v Chudenicích u Nového Bydžova a po gymnaziálních studiích v Novém Bydžově graduoval na lékařské fakultě pražské univerzity.

Do Českého Krumlova přišel ve svých čtyřiadvaceti letech, aby zde působil jako praktický, báňský a také schwarzenberský knížecí lékař takřka celý svůj život.

Ihned po svém příchodu do města se stal činným členem českých spolků. Jednu z prvních zmínek nalezneme například v Pamětní knize Čtenářské besedy, kde je jeho rukou zapsán obsáhlý zápis za rok 1894. Dr. Kulich tehdy vykonával funkci jednatele, a jak ze zápisu vyplývá, přistupoval k ní velmi svědomitě. Ve Čtenářské besedě pak patřil dlouhá léta k nejpracovitějším - připomeňme například jeho neustálou starost o získávání finančních prostředků pro rozšiřování české knihovny, úsilí o vznik české školy, organizaci společenského života a kulturních pořadů. Dr. Kulich vykonával řadu let funkce ve výboru či revizora účtů.

Podobně tomu bylo i v dalších spolcích - Národní jednotě pošumavské, Ústřední matici školské, v podpůrném spolku Včela, v Českém stavebním družstvu, v tělocvičném spolku Sokol, Řemeslnické jednotě, Českokrumlovské záložně a v odboru Klubu českých turistů, který v Českém Krumlově spolu s dalšími založil.

Od listopadu 1918 do května 1920 byl jedním z předsedů českokrumlovského národního výboru.

Po Mnichovské dohodě v září 1938 musel narychlo z Českého Krumlova utéci do Českých Budějovic, odkud dojížděl do Zlaté Koruny, kde ordinoval. Bylo mu již 75 let, ale za pacienty často docházel pěšky řadu kilometrů. V předjaří 1944 na jedné z takových cest zemřel.. Pohřben byl v Mladém u Českých Budějovic, odkud byl v roce 1946 převezen na českokrumlovský hřbitov do hrobky rodiny Míkovy a Kulichovy.

Z KRONIKY ČTENÁŘSKÉ BESEDY 18

Před 110 lety napsal tehdejší jednatel českokrumlovského spolku Čtenářská beseda MUDr. Josef Kulich do spolkové kroniky své životní krédo. Bylo mu tehdy 25 let a celé další půlstoletí se tomuto krédu nezpronevěřil. Výňatek k otištění poskytla paní Věra Pazderková

"... My musíme být jádrem, na něž vždy a všude možno se spolehnouti, my musíme být kvasem, jenž vše proniká, vše spojuje, vše ke vzrůstu a rozkvětu nutí, tj. nutností, bez níž pokrok v životě našem možný není ! Máme - li však této svaté povinnosti své dostáti, pak nesmíme za práci svoji žádati ani očekávati odměny a ani díků, nebo zvláštní nějaké pozornosti a ohledů.

Neboť kdo by nám vše to za práci naši měl dáti? Snad vlast, pro kterou pracujeme? Té máme prospívati a pomáhati my, nikoliv naopak. Snad ten lid, jehož povznesení a dobro chceme? Ten je příliš chud a pak i při nejlepší vůli schází mu často síla. Zbýváme tedy jedině my, jak jsme v Besedě shromáždění, my máme odměňovati jeden druhého za práci vespolnou...

... Já vždy a všude pracoval jsem dle sil svých, bez naděje na odměnu nebo dík. To, co za povinnost svou jsem pokládal, hleděl jsem vykonati a radost ze zdaru byla odměnou námahy. Avšak co sám jsem konal, žádal jsem také od těch, co hlásí se k nám, jako národa svého synové věrní. Já nepodceňoval práci ničí, nárok každý ochotně přijímal a pomáhal jej prováděti, ale za to, že někdo spolupracoval, zvláštních ohledů nebo pozorností jsem neprokazoval, poněvadž pokládal jsem to za samozřejmou povinnost jednoho každého z nás.

Smýšlení moje jest svobodomyslné až do krajnosti, přeji místa náhledu každému, respektuji mínění kohokoliv. Když však já sám pokládám něco za nutné, snažím se to vykonati tím způsobem, kterým se mi to podaří. Jsem přímý a otevřený, ale také neústupný..." .

Pramen: SokA ČK, S -38, Čtenářská beseda ČK, kronika

MUDr. Josef Kulich a Národní výbor 1918

Národní výbor byl v Českém Krumlově ustanoven v listopadu 1918 z popudu Čtenářské besedy, jmenovitě jejího starosty Josefa Engela, ředitele Českokrumlovské záložny a jednatele Rudolfa Maříka, učitele.

Tento Národní výbor působil působil do května 1920. Jeho předsedy byli MUDr. Josef Kulich, lékař, Jan Žák, sládek Schwarzenberského pivovaru a JUDr. Josef Šmirous, advokát. Místopředsedou byl Josef Engel a jednatelem Rudolf Mařík.

Členy NV byli: Max Bicek, obchodní účetní, Antonín Cipín, účetní Českokrumlovské záložny, Jindřich Činátl, holič, Hynek Gross, schwarz. ústřední archivář, Meth. Hadáček, mlékař, František Havel, soudní rada, Josef Hrdina, schwarz.archivní úředník, František Jakeš, senior kaplan, Jaroslav Kafka, důlní dozorce, Viktor Kotisa, schwarz. správce, Jan Louženský, lékárenský laborant, František Mikeš, správce berního úřadu, Josef Mrázek ml., mlynář, Jan Nekola, schwarz. zřízenec, Josef Procházka, zlatník, Josef Pazák, schwarz. tajemník, Jan Němeček, krejčí, Florián Peitschman, berní správce, Václav Stluka, pekař, Ludvík Stropek, schwarz. úředník, V. Šiman, kontrolor berního úřadu, Tomáš Tichý, vrchní soudní oficiál, Josef Ulrich, pekař, H. Vopička, pekař, František Vondráček, schwarz. inženýr, Jan Zahradil, obchodník, Josef Železný, schwarz. inženýr.

Pramen: SokA ČK, S-38, Čtenářská beseda ČK, kronika II

70 LET PAMĚTNÍ DESKY JIŘÍHO BÍLKA Z BÍLENBERKA

V neděli 3. června 1934 uspořádala Čtenářská beseda v Českém Krumlově slavnost k odhalení pamětní desky prvnímu infulovanému prelátovi Jiřímu Bílkovi z Bílenberka, obránci českého jazyka v kostele i ve škole v době pobělohorské.

Slavnostní odhalení a odevzdání pamětní desky, umístěné na budově prelatury v Horní ulici, bylo svěřeno MUDr. Josefu Kulichovi, jako člověku, který se o Bílkovu pamětní desku výrazně zasloužil.

desku výrazně zasloužil. Dr. Kulich se svou autoritou postavil mimo jiné za výzvu k veřejné finanční sbírce z března 1934, jejíž výnos přes 8 tisíc Kč umožnil ve velmi krátké době zhotovení desky podle návrhu Jana Kartáka a její předání veřejnosti.

Faksimile části výzvy k finanční sbírce

Pramen: SOkA ČK, S-38,Čtenářská beseda ČK, kronika II

MUDr. Josef Kulich a dobrovolný Červený kříž

Skupina dobrovolných sester českokrumlovského Červeného kříže. MUDr. Josef Kulich sedí v první řadě (první muž zleva) s dvěma dalšími lékaři. Vedle něho sedí paní Růžena Šmirousová, manželka advokáta JUDr. Vladimíra Šmirouse.

Foto: J. Seidel, jaro 1938
Fotografii laskavě zapůjčila paní Ceháková z Českého Krumlova.

POSLEDNÍ CESTA MUDr. JOSEFA KULICHA

Smrt obětavého lékaře na cestě za pacienty
Lékaře dr. Kulicha ze Zlaté Koruny znali lidé v celém širokém okolí. Lidumil, jakých není mnoho, bděl starostlivě nad zdravím svých spoluobčanů. Ani nyní, když mu bylo již 75 let, nepřipustil, aby jeho pomoc kdokoliv postrádal. Docházel trpělivě za svými pacienty do všech vesnic a obětavě se dostavil vždy, kdykoliv byl o pomoc požádán.Při tom mu docela nic nevadilo, byl - li nečas. To si vyhrnul límec, vzal hůl a šel. Byla v tom velká láska k lidem. V minulých dnech šel za svou povinností. Jel vlakem do Velešína a odtud se vydal do Stachovy Lhotky, dobré dvě hodiny vzdálené. Došel za nemocným dobře, navštívil tam i ostatní pacienty. Ani si neodpočinul a hned že půjde do sousední Černice…Tam však už nedošel. Mezi obcemi jej zastihla nedaleko Jíleckého potoka mrtvice z vysílení. Na cestě skonal bez pomoci, kterou ve svém životě mnohokrát poskytl.

Ve Zlaté Koruně čekali v ordinaci na jeho příchod pacienti. Tentokrát se, poprvé za jeho praxe, svého lékaře nedočkali.

Pramen: Jihočeské slovo, 31.3.1944

VZPOMÍNKA NA DOBRÉHO ČLOVĚKA

"Jsem šťastná, že ten vzácný člověk není zapomenut... Pokud jde o strýce, musím opakovat jeho slova, že si nepřeje umřít v posteli jako důchodce, ale ve službě svým pacientům. Prošel na konci svého života velkým duševním utrpením, i když fyzické také bylo, ale on ty cesty ve sněhu, v plískanicích snášel lépe než horké dny... Strýc odcházel (v roce 1938) z Krumlova tajně, nechtěl město opustit, takže teta tehdy naházela na fůru co se dalo a mnoho vzácných věcí vzalo za své…

Nechali tam s věcmi kus svého života... strýc nepovažoval věci za majetek...

Přikládám fotku...strýc stojí před bránou ve Zlaté Koruně (1940 - 1941). Fotografie je věrná, tak strýc chodil po kraji, stále s úsměvem a s pozdravem Nazdar! na rtech. Nebál se, my všichni ano, snad byl i v Koruně člověk, ale neuškodil mu."

Z dopisu neteře dr. Kulicha M. Doležalové z Prahy paní Věře Pazderkové

"Pracovat pro národ a vlast tiše, ale zato vydatně přiložit ruku k dílu - to byl pro Vás příkaz, který neznal smlouvání a odkladu… Byl jste příkladem, rádcem a pomocníkem…Děkujeme Vám..."

Z řeči Jindřicha Činátla nad rakví dr.Kulicha, Zlatá Koruna 30.3.1944

KONTAKT Regionální muzeum Horní ul. č. 152 381 01 Český Krumlov Tel. č. +420 380 711 674 Tel. fax č. +420 380 714 249 E-mail: muzeumck@quick.cz

Pobočka muzea - Památník Rodný domek Adalberta Stiftera Palackého ul. č. 21 382 26 Horní Planá Tel. č. +420 380 738 473 E-mail: stifter@lipensko.cz