V malém výstavním sále najdou zájemci národopisné kalendárium od Adventu do Tří králů s ukázkami tradičních ozdob a vánočních symbolů včetně muzejních betlémů. Na chodbě v přízemí je připravena fotovýstava Živé betlémy v Českém Krumlově a Horní Plané po roce 1990. Cílem této výstavy není pouze ohlédnutí, ale také pozvání na letošní předvánoční představení, která se v Českém Krumlově budou konat po osmé a v Horní Plané po čtvrté, v obou místech 23. prosince.

Poslední výstavou, umístěnou na stěnách sálu muzea, je kolekce dřevořezů Zdirada J. K. Čecha, vystavovaná pod názvem Milostiplné vánoce.

Nabídku výstav doplňují dva koncerty.

V pátek 11. prosince od 19 hodin se v sále muzea koná tradiční předvánoční koncert. Účinkuje Jihočeské lékařské kvarteto - F. Bürger (1. housle), M. Matuška (2. housle), K. Horáček (viola), L. Maděrová (violoncello) a jako host J. Hornát (2. viola). Na programu jsou smyčcová kvarteta Josefa Fialy a Juana C. Arriaga a smyčcový kvintet Pavla Vranického.

Druhý koncert je určen dětem i dospělým. Při Vánočním zpívání vystoupí dětský pěvecký sbor Medvíďata ZUŠ Č. Krumlov, diriguje Lukáš Holec. Koncert se opět koná v sálu muzea, a to ve čtvrtek 17. prosince od 17.30 hodin.

Na setkání při Vánocích v muzeu se těší pracovníci muzea.

ŠUMAVSKÉ POVÍDKY
Veřejné představení knihy - Ve středu 9. prosince 1998 v 17 hodin se v sále muzea uskuteční veřejné představení knihy Šumavské povídky, kterou s podporou PHARE vydalo Gymnázium v Českém Krumlově. Kniha obsahuje osm povídek německy píšících šumavských autorů z let 1899 - 1903 a jednu z roku 1935. Text je dvoujazyčný, povídky vycházejí v českém překladu poprvé.

V předmluvě vydavatele čteme :
„Tento sborník šumavských povídek je pokusem přiblížit jak českému, tak německému čtenáři tvorby dnes již téměř zapomenutých německých autorů, žijících a tvořících na přelomu 19. a 20. století v šumavském regionu. Básníkem Šumavy bývá nazýván Adalbert Stifter. Není ovšem zdaleka jediným autorem píšícím o tomto krásném kraji a jeho obyvatelích. Existuje řada dalších spisovatelů, jejichž díla možná nedosahují jeho umělecké úrovně, nicméně přinejmenším z hlediska literárně historického stojí jistě za pozornost.

Cílem projektu českokrumlovského gymnázia podporovaného z Fondu malých projektů PHARE je postupně zmapovat literární dění především kolem časopisu Böhmerwald. Překlady jsou studentskými pracemi, které vznikly nad rámec standardní výuky se spolupráci se studenty a profesory partnerského Ludwigova gymnázia Straubing. Originální německé texty poskytlo Okresní vlastivědné muzeum Český Krumlov, jemuž rovněž vděčíme za cenné odborné rady."

Všechny zájemce o šumavskou literaturu srdečně zveme.

MILOSTIPLNÉ VÁNOCE NA DŘEVORYTECH ZDIRADA J. K. ČECHA
Obrázky Zdirada J. K. Čecha jsou známé z časopisů, novin, knih i kalendářů. Kromě duchovní a církevní tematiky se například jedná o práce z oboru heraldiky. Na výstavě, kterou jsme nazvali Milostiplné vánoce jsou představeny obrázky s klasickou betlémskou tematikou, Madony a také ukázky vánočních a novoročních přání a pohlednic.

Devět vánočních barevných dřevorytů na pohlednicích nabízí po celou dobu trvání vánočních výstav pokladna muzea.

K FOTOVÝSTAVĚ
ŽIVÉ BETLÉMY
Výstavka v přízemní chodbě muzea připomíná krásnou novodobou zvyklost - pořádání Živých betlémů. V těchto současných amatérských vánočních představeních volně pokračuje starodávná tradice lidových vánočních her, provozovaných na mnoha místech Šumavy.

V současné době se na Českokrumlovsku konají Živé betlémy v Českém Krumlově (od r. 1990) a v Horní Plané (od r. 1995).

V obou případech mají jednoduchý děj, založený na ztvárnění klasických betlémských scén od narození Ježíška až po klanění Tří králů. Významnou součástí je hudba a zpěv lidových koled a vánočních písní.

Živý betlém je příležitostí k rozsvěcování Betlémského světla a v Českém Krumlově i k radostnému průvodu účinkujících i diváků z místa děje (zámek v l. 1990 - 1996, minoritský klášter v r. 1997) na náměstí.

V živých betlémech, které se konají vždy v předvečer Štědrého dne, účinkují desítky nadšenců a mnoho dalších lidí se podílí na jejich uskutečnění jako organizátoři či sponzoři.

Výstavka prostřednictvím fotografií připomíná atmosféru minulých Živých betlémů v obou místech a zároveň je pozváním k letošním vánočním představením.

Fotodokumentaci a další podklady pro výstavku laskavě zapůjčili Vladimíra Konvalinková, Jan Vozábal (Č. Krumlov) a Lenka Hůlková (H. Planá).

P. Jelínek

O AUTORCE VÝSTAVY
MADONY, BETLÉMY A VŠICHNI SVATÍ
V časopisu Betlémy a betlémáři (roč. 5/1996 - č. 21) vyšel v rubrice Naše galerie článek dr. Vladimíra Vaclíka, představující českobudějovickou malířku podmaleb na skle a betlémářku paní Marii Flaškovou.

Podstatnou část tohoto článku přetiskujeme:
„Marie Flašková tvrdí, že sama neví, jak se k umělecké tvorbě dostala. Mají to na svědomí nejspíš geny po tatínkovi, který též maloval a byl i literárně činný. Napsal Dějiny pražských špitálů, mimo jiné. Moc hezky na tatínka vzpomíná a už jen dokládá, že je rodem Pražačka, tam vystudovala gymnasium i nástavbu pro zdravotní laboranty. Jinak to nešlo, neměla ten správný kádrový profil a také její sestra emigrovala do Švýcarska.

Tak nezbývalo, než se věnovat své lásce - malování - soukromě. Speciálně k malování podmaleb ji přivedla - jak praví - vrozená zvídavost, jak vlastně takový obrázek vzniká. Něco pověděla literatura, více však se uplatnila metoda „pokus - omyl". Po přestěhování do jižních Čech jí v práci pomohla Dr. J. Landová z muzea v Českých Budějovicích a L. Nápravníková z tamního Ars klubu.

Na začátky své tvorby podmaleb na skle vzpomíná, co to dalo za trápení vybrat kvalitní sklo, barvy, odpovídající rámy, pořádné štětečky - a pak stále a stále se učit, studovat životopisy svatých, kdo je koho patronem, jaké jsou jeho atributy. Pak přišla na řadu stará řemesla, kroje, lidové stavby a především - její velká láska - madony a konečně i betlémy, o nichž mi vážně pravila, že se pro ni staly určitou životní filosofií.

Život se bohužel neskládá jen z toho, že děláme, co milujeme, ale i z toho, čím se živíme. U paní Flaškové je to práce v oboru parazitologie v zařízení Akademie věd. A pak je to i překrásná jihočeská chalupa, kterou vlastní a zvelebuje. I to je žrout na čas. K tomu stihla připravit dobrou desítku výstav svých prací, její podmalby těší srdce i zrak v Německu, ve Švýcarsku, na Filipínách."

POMOCNÍCI PROTI BOLESTI V DŘÍVĚJŠÍCH ČASECH

Nemoce patří k životu. Málokterá věta je tak těžce pravdivá, a to v každé době: dnes, stejně jako před staletími.

Staří obyvatelé Šumavy se neobávali nemocí o nic méně, než se obáváme my. Doba se však změnila v náhledech na léčení. My věříme více na vymoženosti moderní medicíny, zatímco naši předchůdci věřili více na tradované „léčebné" postupy a pomoc vyšších duchovních sil.

Nemocní i lidé z jejich okolí se obraceli s modlitbami k Bohu a také k jednotlivým svatým, neboť podle tradice stáli proti chorobám svatí patroni jako ochranitelé a přímluvci za uzdravení.

Není bez zajímavosti si alespoň některé z nich připomenout, a to už z toho důvodu, že tento přehled svatých patronů je zároveň přehledem těch nejznámějších a nejčastějších nemocí předchozích generací.

Nuže - proti bolení zubů stála panna mučednice sv. Apolonie. Bolestem v očích měla odpomáhat sv. Otýlie a proti nemocem uší byla volána na pomoc sv. Aurelie.

Následují bolesti v krku, kterým čelil biskup a mučedník sv. Blažej. Sv. Agáta bojovala proti bolestem na prsou. Pakostnici, dnu čili „gicht" pomáhal zahánět sv. Julián.

Sv. Ciborius, biskup z Monsu byl patronem nemocných s kameny v útrobách - žlučovými i močovými. Proti srdečním nemocem pomáhala sv. Terezie a proti horečkám byl volán na pomoc sv. Martin. Patronem nemocných padoucnicí byl sv. Valentin a proti spalničkám a zarděnkám pomáhal sv. Antonín.

Obávanou „metlou lidstva" v minulých staletích byl mor, a tak není divu, že proti němu měli chránit hned čtyři svatí patroni: sv. Šebestián, sv. Rozálie, sv. Roch a sv. Karel Boromejský.

Při těžkých neznámých chorobách byl volán ku pomoci sv. Antonín Paduánský a při porodu sv. Markéta nebo sv. Ignác z Loyoly.

Ochraniteli před popáleninami a opařeninami byli sv. Florián a sv. Agáta. Při suchém kašli sv. Pantaleon a při nadýmání a bolestivých větrech sv. Donát. Proti děsivým snům a představám měli pomáhat sv. Magnus a sv. Ignác.

A protože lidé byli za starých časů svým životem velmi úzce spjati se zdravím svých hospodářských zvířat, nezapomínali ani na patrony - ochranitele a přímluvce proti zvířecím nemocem. O zdraví dobytka byli v modlitbách žádáni sv. Vendelín a sv. Leonard.

Řada uvedených svatých patronů byla v šumavských domácnostech připomínána po celý rok. V rohu obytné světnice, kde stál velký dřevěný stůl s lavicemi a židlemi, bývaly na zdech pověšeny kromě krucifixu také podmalby na skle, zobrazující patrony s jejich atributy.

Obrázky svatých patronů mají své místo i ve výstavě podmaleb na skle Marie Flaškové.

P. Jelínek

ZE SBÍREK MUZEA

Sv. Mikuláš z kostela v Boleticích
dřevěná polychromovaná plastika světce, kolem roku 1500

Právě se nacházíme na počátku předvánočního postního období - adventu, ve kterém kdysi platila zásada přísné střídmosti a skromnosti v jídle, pití i v zábavě. Touto dobou očekávali naši předkové příchod Spasitele na svět - narození Ježíše. Přestože byl advent obdobím půstu, štědrá předvánoční mikulášská nadílka tyto přísné zásady porušovala. Svátek sv. Mikuláše si dodnes připomínáme tradiční mikulášskou pochůzkou. Mikuláš je tedy prvním výrazným svátkem adventního období. Pojďme se proto zamyslet nad morálním posláním této výrazné osobnosti raně křesťanské doby.

Sv. Mikuláš se narodil kolem roku 250 v zámožné rodině a byl vychováván v křesťanském duchu. Po smrti rodičů část svého majetku rozdal chudým a potřebným. Touto štědrostí se zapsal do srdcí svých bližních. Legenda vypráví, že jednou pomohl dobrému muži, který přišel o všechen svůj majetek a neměl žádné finanční prostředky, kterými by zabezpečil své tři dcery. Když se o tom dověděl Mikuláš, zabalil do šátku hroudu zlata a vhodil ji otevřeným oknem do ložnice, kde tři dívky spaly. Tím je tento neznámý dobrodinec zachránil před naprostou chudobou a bídou. Svůj čin chtěl sice ze skromnosti utajit, ale nakonec se vše přece jen prozradilo a celé město uctívalo štědrého dárce. Poté se vydal na dlouhou pouť do Svaté země, nasedl na loď a sotva vyplul, strhl se vichr a bouře. Mikuláš se začal za celou posádku hlasitě modlit a bouře se v tom okamžiku utišila. Ve středověku byl pro tento čin považován za patrona námořníků, rybářů či převozníků a za ochránce před povodněmi a bouřemi. V Čechách byl ovšem tento patronát sv. Mikuláše postupně vytlačen silným kultem sv. Jana Nepomuckého.

Když se Mikuláš vracel z Palestiny domů, vybírali ve městě Myře vhodného kandidáta na biskupa. Všichni se shodli, že biskupem se stane ten, kdo vstoupí jako první do místního chrámu. Následujícího rána připlula do přístavu loď s vracejícím se Milulášem, který šel ihned do chrámu. Nakonec byl jmenován biskupem z Myry. Záhy nato ve městě zavládl hlad. Mikuláš tehdy přemluvil námořníky v přístavišti, aby mu dali část nákladu z lodí, ve kterých vezli obilí pro římského císaře, neboť by mu tím pomohli zachránit hladovějící město. Námořníci mu vydali obilí a jako zázrakem na lodích neubylo ani zrna.

Do dějin tedy Mikuláš vstoupil jako štědrý a bohabojný biskup, který pomáhal všem chudým, potřebným a nemocným. Byl ochráncem vdov a sirotků. Stal se patronem nemocných a zdravé chránil před nemocemi a neštěstím. Zemřel kolem roku 350 a záhy se stal jedním z nejváženějších světců východních křesťanů a jeho kult se začal šířit i do evropských zemí.

Ve výtvarném umění bývá často zachycován jako biskup s berlou a mitrou, který v ruce drží tři zlaté hroudy, které v noci vhodil do pokoje spícím dcerám zchudlého měšťana. Tyto světcovy atributy jej charakterizují jako člověka neobvykle zbožného a štědrého. Takto jej vyjevuje i dřevěná polychromovaná oltářní plastika z období kolem roku 1500, jelikož jej představuje jako patrona původně románského kostela sv. Mikuláše v Boleticích.

Svátek sv. Mikuláše je také v Čechách spojován se štědrostí, nadílkou a s vírou v bohatství. V naší tradici se mikulášská nadílka uskutečňuje již v předvečer světcova svátku. Původně jednotlivé domácnosti obcházel mikulášský maškarní průvod, který kromě postavy Mikuláše, anděla a rozpustilé čertovské družiny tvořily také masky dragounů, husarů, kominíků, sedláků, smrti či Židů. V reji masek probíhala štědrá nadílka dětem a hospodář na oplátku obdaroval celý maškarní průvod skromnou pozorností. Časem se doprovod Mikuláše zredukoval pouze na pekelnou družinu, neboť postava anděla, která symbolizovala zvěstování Paně Marii o narození Ježíše, byla v přetechnizovaném světě ideově nevhodnou a neprůhlednou éterickou bytostí. Nadílka, kterou dostávaly především děti, byly nejčastěji sušené ovoce, drobné cukrovinky nebo tradiční mikulášské pečivo - perníkové či marcipánové figurky čerta a Mikuláše. Zatímco se nadílka sv. Mikuláše v Čechách odbývá již na počátku prosince, ve většině evropských zemí je tato postava spojena až se svátky vánočními, kde je sv. Mikuláš (St. Nicolaus) označován jako Weinachtsmann, Pére Noël či Děda Mráz. Ostatně vzhledem sv. Mikuláše se nechala v roce 1931 inspirovat i firma Coca-Cola, která v rámci své předvánoční reklamní kampaně vytvořila nový symbol amerických vánoc - Santa Clause.

Martin Jakab

OD ADVENTU DO TŘÍ KRÁLŮ
Výstava s podtitulem Národopisné kalendárium přibližuje svátky a obyčeje křesťanského roku v předvánoční a vánoční době.

Připomíná jednotlivé světce, jejichž svátky připadají na toto období a lidové zvyky a obřady spojené s těmito dny.

V kalendáriu samozřejmě nechybí čtyři adventní neděle a největší prostor je dán vlastním vánočním svátkům.

Exponáty výstavy jsou jednak ze sbírek muzea (lidový nábytek, nádobí, perníkářské formy, betlémy), jednak jsou vyrobeny pro tuto výstavu, jako ukázky tradičních vánočních ozdob a symbolů. Nejhezčími exponáty jsou výrobky dětí z mateřské školky U soudu.