OHLAS DNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
V neděli 13. září muzeum uspořádalo ve svém českokrumlovském sídle i v hornoplánské pobočce Den otevřených dveří v rámci Dnů evropského dědictví (EUROPEAN HERITAGE DAYS).
Expozice a výstavy v muzeu navštívili 133 zájemci (z toho 46 cizinců). Největší zájem byl samozřejmě o aktuální výstavu restaurátorských prací L. Konvalinkové s exponátem měsíce - nejnověji restaurovaným obrazem sv. Markéty.
Do pobočky v Horní Plané přišlo 39 návštěvníků (z toho 24 cizinců).
Přestože byl po celý den volný vstup, přijaly pokladní v obou místech peněžní dary na podporu muzejní práce. V Horní Plané návštěvníci darovali řadu drobných částek v úhrnné výši 474,70 Kč. Děkujeme.
Zvláštní poděkování patří manželům Jaroslavě a Václavovi Brožkovým z Č. Krumlova, kteří při návštěvě muzea darovali částku 1.000,- Kč.
Přijaté peníze budou použity k úhradě restaurování sbírkových předmětů.

P. Jelínek

Literární reflexe

SALUTE STIFTER!
Zdravíme tě starý Mistře, ať už se teď nacházíš kdekoliv, ať jsi zde mezi námi, ve Vídni, v Linci či na nebeském vandru, zdravíme tě z míst, která ti jsou drahá; z Lackenhäuser, z Třístoličníku, z Plechého, z Horní Plané!

Ano z Horní Plané, kde tvůj rodný dům rok od roku vypráví o časech tvých i o těch našich, o něžném zákoně, o nejněžnější ze všech revolucí, o 190. výročí tvého narození, které jsme společně oslavili na česko-bavorsko-rakouský způsob zde na tomto místě s hymnami i vzpomínkovými věnci, oslavnými projevy i čtením, písněmi i tance, o tvém kulatém dvoustém výročí, které již můžeme odpočítávat na prstech, abychom se propočítali do nového tisíciletí, kdy zde zase budeme stát s břichy ještě břichatějšími, vlasy ještě prošedivělejšími, s lesklýma očima a hlavami plnými vzpomínek.

Ach pane Stiftere, jaká že to byla ta devadesátá léta, jaké bylo to poslední desetiletí tohoto posledního století, jaká euforie, když jsme ponejprv stáli nad Plešným jezerem u tvého obelisku a nevěřícně vkládali své prsty do vytesaných rýh nápisu, nevěřícně jako apoštolové ve Svaté zemi. Nemohli jsme tomu ani věřit, mohli jsme se jen dívat, žasnout a vstoupit do podivuhodné krajiny mezi dvěma válečnicky zarputilými pakty, do území nepoznaných dějin, o kterém jsme slyšeli tolik vyprávět a o němž jsi ty tak mnoho napsal.

A ono to existovalo skutečně, nebylo to objevování kolorovaných pohlednic a starých bedekrů, nebyl to propagandistický trik „studenoválečníků", ani žádný z mistrovských kousků mistra klamu - vzpomínek. Ne, ona krajina existovala ve skutečnosti, směli jsme do ní vstoupit, jako by nikdy ani železná opona neexistovala, jít dál podél tabulí „Pozor hranice!" stále níže do Čech, až do vltavské přehrady a přeplavat do Horní Plané. A všechno byl na svém místě, tvůj rodný dům i tvůj pomník vedle fotbalového plácku, bílý páv křičel vedle kostela, od Frymburka se táhly podél okrajů lesů a zlátnoucích obilných polí létem rozpálené cesty až do tvého milovaného Krumlova, jehož světla slibně jiskřila ve večerním stmívání.

Dávno tomu, co se krajina uzavřela kolem nás, její dějiny a vzpomínky byly v nás živoucí, na vltavském mostě, vedle sochy Nepomuka, se otevřela desetiletí sama od sebe. Najednou vedle nás stál starý pan profesor Sauer a opakoval svým hřmotným hlasem své „není správně", kterým uváděl vydání tvých děl na začátku století:

„Není správně, že by Stifter byl pouhou bezútrpnou přírodou, není správně, že by se Stifter sám označoval za fanatika poklidu, není správně, že by se zříkal zobrazení duševních pohnutí, není správně, že by chápal přírodu bez oduševnění, a konečně není správně, že zobrazoval pouze vše malé a malicherné".

Ten starý profesor Sauer! Jak jej popouzely všechny ty křivé pomluvy a nesprávné interpretace, ani by nemusel tak nahlas křičet tady na vltavském mostě, vlastně měl pravdu, ta cesta byla dlouhá, není liž pravda, velmi dlouhá napříč celým stoletím. Vzpomínáš si ještě na jeho oslavnou řeč, kterou zde v Horní Plané při odhalování tvého pomníku pronesl v srpnu roku 1906? Jaký obdivovatel tvých spisů a jaký patriot!

„Přesto Stifter nahlížel, stejně jako jeho literární současníci, příznivým pohledem na české dějiny země jako na naše vlastní a nechal se navést k jejich zobrazení; dávno již leží za námi ona smířlivě přátelská doba, v níž mohl věnovat svůj román „Vítek" starostovi a radním města Prahy".

Doby, jež přejí smíření, ach pane Stifter, ty to víš až příliš dobře, nejsou jen ty vzdálené do minula, ale i ty vzdálené do budoucna. To tehdy ctěný pan profesor Sauer vědět nemohl, nemohl to vědět ani Josef Mühlberger, který se také k nám dostavil na vltavský most, že jeho časopis „Wittiko", který se poprvé objevil na konci dvacátých let, bude smět pouhá tři léta přinášet smířlivého ducha. Později už nebylo pro mnohé záhodno usilovat, „uvádět Němce do života a díla sousedského českého lidu", jak psal Mühlberger v úvodních číslech.

Nebylo to pohnutí, ubírající se správným směrem, když tentýž Mühlberger ještě o deset let později, v lednu 1938 mínil, že „dle smýšlení smí být Stifter jako svědek přivolán jen demokraty". Správné pohnutí a taky ne bez nebezpečí v době, kdy se jiné hlasy chopily slova. Sám studenty i kolegy z oboru vysoce ctěný profesor germanistiky Cysarz tě najednou označil bojovně za „sudetoněmeckého klasika" a byl toho názoru, že „Dnešní sudetoněmecké písemnictví vymýtí pomíjející „němectví" starorakouského původu pro dobro skrznaskrz zformovaného, stejně tak odporu odolného jako i odplaty mocného národního ducha.., sudetoněmecký znamená nezfalšovaný a nevyvratitelně německý se sudetským údělem".

„Nezfalšovaný a nevyvratitelně německý", to už byla jiná slova, a od těch nebylo vůbec daleko, abys byl vobcován do hnědého chóru „germánsky podmíněného duchaspříznění a kolektivu", jelikož jsi se údajně „postavil na odpor zhoubným rejům liberalismu".

Ano, co všechno o tobě ti lidé nevěděli, o co všechno jsi se zasadil, proti čemu všemu jsi se postavil na odpor i v jakém duchu jsi toto všechno činil. Jen je komické, že tvůj duch čirou náhodou vždy odpovídal tomu, o čem právě byla přesvědčena většina. Jak to máme chápat? Snad tak, že chtěli pro tebe vždy jen to nejlepší, jen to, co pro ně samé v daném okamžiku mělo nejvyšší cenu? Anebo tomu máme rozumět tak, že své době odpovídající a ubohé, malé přesvědčení chtěli zhodnotit ve spojení s tvým jménem a chtěli si tím obstarat nadčasovou platnost?

Když dnes myslím na onen neblahý rok 1938 a na všechny ty řeči, které byly tehdy proneseny, kdy všechny tehdy ve stifterovském jubilejním roce o tobě psal a mluvil, milý pane Stiftere! I zde, právě v Horní Plané, před tvým pomníkem, před tvým domem. Šumavský básník Hans Watzlik, například, zde pronášel slova a výslovně poukázal na to, že jsi proti tomu, aby „se německému jako českému lidu dostalo nepředpojatě stejného ocenění". To mu chceme ještě přičíst na účet, právě v onom roce, a chceme toliko konstatovat, že tě vzýval jako přísežného svědka, takováto slova se tehdy obzvláště ráda používala, jako „přísežného svědka pro velkolepé možnosti duchovního rozvoje sudetoněmecké národní skupiny".

Tak tomu bylo v Čechách v první polovině století, tak tomu bylo oné letní noci roku 1990, kdy se tví uctívatelé neočekávaně ocitli vedle nás na vltavském mostě v Krumlově, aby ještě jednou pronesli své staré výroky, profesor Sauer z Prahy a jeho nástupce profesor Cysarz, spisovatel Josef Mühlberger z Trutnova a spisovatel Hans Watzlik z Nýrska na Šumavě. A samozřejmě zde byl i ten svatý z mostu, který se k nim naklonil, dopřál sluchu, věnoval jim svoji trpělivost a konečně i pět hvězdiček svého mlčení, pod námi šuměla Vltava, nad námi se zvedal stínovitě krumlovský zámek. To byla noc!

Salute Stifter, zaznívalo tehdy z každého místa na Šumavě, z Frymburka, odkud pocházela tvá Fanny, ze Svatého Tomáše, kde vodil starý Ziegrosser své hosty nahoru ke zřícenině Vítkova Kamene, od Čertovy stěny ve vltavském údolí, kterou jsi s takovou trpělivostí maloval. Salute Stifter, voláme dnes neméně hlasitě. Salute, starý Mistře, i když už euforie počátku devadesátých let před časem vyprchala, když jsme teď sami poutníky, když jdeme přes kopečky, plaveme přes jezero, když před sebou stojíme mlčky - nerozumíte česky?, nemluvíte německy? - když listujeme ve tvých knihách, a tak jako nikdy předtím mluvíme o minulosti a porozumění. Dlouho jsi se zdráhal, dát na to odpověď, jen jsi se sám pro sebe usmíval, jako na tvých obrazech, na kterých jsi byl před lety namalován. Co je to 8, 9, 10 let? Kdo mohl tak dlouho doufat a čekat, nenechá se již více zaslepovat, a už vůbec ne tady, v Horní Plané, ani nějakým slibováním, ani nějakým ohrožováním. Právě teď znovu zakřičel bílý páv, nahoře na plácku trénuje pár školáků, v letním kině poběží americký western, první podzimní listí leží na cestách, to je to, co značí tvé mlčení, neztrácet dech, pozorovat nekonečně pomalé pohyby pod povrchem všech jistot a pravd. Salute Stifter, ať už jsi kdekoliv, buď pozdraven, starý Mistře, zase se někdy uvidíme, jen nás nech ještě říci, že už teď víme, že Horní Planá není jen nějakým místem, vnitřním obrazem, symbolem; Horní Planá je všude, kde se lidé objímají.

Peter Becher

(Tento text přednesl autor při letošní Slavnosti volné tvorby v Horní Plané dne 5.9.1998)

POZVÁNKA DO HORNÍ PLANÉ
V rámci oslav jubilejního roku 130. výročí úmrtí básníka Šumavy Adalberta Stiftera pořádá v sobotu, dne 17. října 1998 v 10.30 hodin. Okresní vlastivědné muzeum v Českém Krumlově ve spolupráci s Městským úřadem v Horní Plané, Unií pro dobré sousedství a Německým svazem Šumavanů pietní oslavu spojenou s položením věnců v rodném domě Adalberta Stiftera v Horní Plané. Po úvodních pozdravných projevech vystoupí v kulturním programu 28 - členný komorní pěvecký chór „Musica sacra" z Hamburku za řízení Christiana Fischera s výběrem skladeb Johannese Brahmse, Claude Debussyho a Paula Hindemitha. Vystoupení tohoto mezinárodně renomovaného souboru se uskuteční v rámci jeho koncertního turné po České republice. V případě dobrého počasí bude program následně pokračovat u Stifterova pomníku na Dobré Vodě.

- is -

K AKTUÁLNÍ VÝSTAVĚ

OBRAZY - MARGARETHE FRITZ - HERRMANN
V rámci prezentace výtvarných prací umělců sousedních zemí, které pořádá Okresní vlastivědné muzeum pravidelně od roku 1990, se poprvé v České republice představí mnichovská malířka Margarethe Fritz - Herrmann sérií obrazů z nejnovější tvorby.

Umělkyně se narodila v r. 1940 v rakouském Bludenci, vystudovala výchovné vědy na univerzitě v Mnichově, od roku 1984 se věnuje malířství jako členka německého Oborového svazu výtvarných umělců. V roce 1996 absolvovala kursy letní akademie pod vedením prof. Nancy Spero a prof. Leona Golupa.

Své práce, v nichž se především snaží o nalezení energie stvoření, která pozvedá člověka ze všedního dne a dává mu prostor k formulování myšlenek, přání, potřeb a snů, představila Margarethe Fritz - Herrmann v celé řadě galerií v Německu, Rakousku, Francii a Litvě.

Výstava, která je součástí 3. Slavnosti volné tvorby v Euroregionu, bude otevřena vernisáží v sobotu, 3. října 1998 v 19.00 hodin a potrvá do 30. října 1998.

SOUTĚŽ PRO MALÉ I VELKÉ NÁVŠTĚVNÍKY
Město Český Krumlov dnes patří mezi nejmalebnější a nejzachovalejší česká města s bohatým historickým i kulturním vývojem. Nicméně historické jádro Českého Krumlova dnes postrádá zachovalé městské opevnění, které bylo odstraněno během 19. století. V Českém Krumlově se dodnes dochoval pouze nepatrný zlomek původních městských hradeb v Kájovské ulici, bašta u pivovaru či Budějovická brána. Napište nám do konce měsíce LISTOPADU 1998 na adresu muzea (Horní 152, Český Krumlov), KOLIK MĚLO MĚSTO ČESKÝ KRUMLOV CELKEM MĚSTSKÝCH BRAN. Tři vylosovaní výherci této soutěže získají drobné ceny. Nápovědu naleznete v dubnovém M-Měsíčníku nebo přímo v expozici muzea ve vitríně označené tímto logem. (Historie bran a opevnění města Český Krumlov)

- mj -

POZVÁNKA NA BESEDU
Radek Janák z Velešína, pracovník Chráněné krajinné oblasti Blanský les, přivezl ze své letošní cesty do Turecka mnoho fotografií, diapozitivů a zážitků. Chcete-li se s nimi seznámit, budete mít příležitost v pondělí 26. října 1998 v 18 hodin. V sále muzea bude připraveno promítání diapozitivů s povídáním o Turecku a v přilehlé chodbě bude zahájena výstava fotografií. Vstupné na besedu činí 5,- Kč a držitelé průkazek Muzejního kruhu 98 mají vstup zdarma.
Výstava Záběry z cest R. Janáka potrvá do konce listopadu.

- pj -

MUZEUM, HORNÍ 152, 381 01 ČESKÝ KRUMLOV
Tel. č. +420 380 711 674 Tel. fax č. 0337 / 2249
POBOČKA - RODNÝ DOMEK A. STIFTERA V HORNÍ PLANÉ
Palackého č. 21, 382 26 Horní Planá Tel. č. +420 380 738 473
INFORMACE NA INTERNETU
STRÁNKY MUZEA NA ADRESE: http://www.ckrumlov.cz

© Sdružení k vytvoření financování a správě informačního systému regionu Český Krumlov, 1998
Počet přístupů na tuto stránku od 10. září 1998 : 0