POZVÁNKA NA VÝSTAVU
ZNOVU SPOLEČNOU CESTOU

Ve čtvrtek 6. června 2002 v 11 hod. bude v Památníku - rodném domě Adalberta Stiftera v Horní Plané otevřena sezónní výstava s názvem Znovu společnou cestou. Proč tento název?

Žáci Základní školy Horní Planá a Cvičné školy při Pedagogické akademii v Linci znovu, po deseti Ietech, připravili na tomto místě společnou výstavu.

V roce 2002 měla výstava název Adalbert Stifter - Příroda bez hranic a konala se v době, kdy ještě nevyprchalo opojení z pádu železné opony dělící Čechy a Rakušany. Dobu nadšení vystřídalo všední, každodenní soužití a objevily se sporn otázky ve vzájemných vztazích. Jedním z cílů pedagogů obou škol je vychovávat žáky v duchu myšlenky evropské integrace k toleranci, vzájemnému respektování a úctě kjiným lidem i národům.

Proto znovu společně a v domku, který je symbolem hlubokých kořenů společného přátelského soužití lidí na obou stranách Šumavy. Příprava výstavy se stala příčinou zintenzivnění kontaktů škol a dala i smysluplnou náplň vzájemným setkáním. Výsledky společné tvorby žáků i obsah kontaktů za poslední tři roky ukazuje připravená expozice.

Současní žáci osmých tříd se ještě coby šesťáci na dálku představili prostřednictvím vlastních životopisných medailonků s fotografiemi a krátkými texty. K prvnímu setkání došlo v červnu 2000 při výletu na Plešné jezero. K místu zvanému Na Říjišti přišli Rakušané z Holzschlagu, my od Nové Pece, abychom společně pokračovali k jezeru a dál až k Stifterovu obelisku.

Náplní naší první návštěvy v Linci na podzim 2000 byly společné workshopy (dílny) připravené pedagogy akademie i lineckými umělci. Děti tu vytvořily čtyřmetrový obraz Dunaj Vltava, dvě skupiny začaly malovat na svém konci, aby se pak uprostřed prolnuly jak jejich malby, tak i malujicí skupiny. Další skupina pekla pro všechny účastniky podle českého receptu "Linecký dort." V jiné dílně děti tvořily sádrové odlitky vlastních rukou. Ve fotolaboratoři školy vznikly artefakty připomínající český explozionalismus. Na jiném místě další skupina pomocí průsvitných barevných papírů vytvořila jakousi obří vitráž s motivy zemské fauny. Pod vedením paní sochařky Christine Mayr děti modelovaly keramické postavičky. Poslední skupina tvořila obrazy pantomimicky vlastními těly.

Druhé kolo workshopů se konalo na jaře 2001 v Homí Plané. Děti nejprve v dílnách malovaly svá oblíbená místa, modelovaly motivy šumavské přírody nebo keramické kachle, zdobily hliněné květníky, vytvářely netradiční podmalby na skle a vyráběly ruční papír. Odpoledne si pak ve třech skupinách zahrály několik her na rozvíjení komunikace a kooperace.

Při návštěvě v Linci na podzim 2001 se čeští žáci seznámili s Lincem jednak při výkladu nad fotografiemi a mapou města, u multimediálního programu v počítačové učebně i vlastní procházce městem. Vrcholem návštěvy byl výlet do virtuální reality v Ars Electronica Center, jakémsi muzeu budoucnosti.

V březnu letošního roku měla výstava premiéru v Bílé galerii Pedagogické akademie. Naši žáci předvedli při vernisáži kromě svých prací také i pestrý hudební program. Po otevření výstavy ve Stifterově domku čeká děti před koncem školního roku společná plavba z Vyššího Brodu do Českého Krumlova.

Obě školy chtějí pokračovat ve spolupráci, kterou považujeme za velmi potřebný prostředek, ba dokonce příklad rozvíjení pozitivních vztahů Čechů a Rakušanů.

Jiří Šíma, ředitel ZŠ Homí Planá

KLOKANOViny
aneb putování Austrálií a Tasmánií
Ladislav Pouzar

V sobotu 1. 6. 2002 bude v Okresním vlastivědném muzeu v Českém Krumlově zahájena fotografická výstava ing. Ladislava Pouzara s názvem KLOKANOViny aneb putování Austrálií a Tasmánií, která potrvá do 15. 1. 2003. Výstava obsahuje více než 50 barevných fotografií formátu 30 x 45 cm a je doplněna množstvím předmětů a artefaktů, které si autor výstavy ze vzdáleného kontinentu dovezl, nebo zapůjčil ze soukromých sbírek. Ve výstavních prostorech je možno shlédnout i videoprojekci z cestování napříč kontinentem.

Autor výstavy, českokrumlovský rodák, strávil na australském kontinentu 9 měsíců. Půl roku studoval na západním pobřeží v Perthu angličtinu na Milner International College of English a poté 3 měsíce cestoval. Absolvent katedry letadel na ČVUT-FSl v Praze, v současnosti volně tvořící fotograj; projel sám v malé Toyotě Tercel 4 WD většinu nejzajímavějších míst vzdáleného kontinentu. Najezdil přes 27 000 km a s výbavou fotoaparátů přesahující 20 kilogramů navštívil přes 40 národních parků Austrálie a Tasmánie. Okusil tisíce kilometrů ve vyprahlé neosídlené buši i v pouštích, pobyl ve společnosti cyklónu, poznal sílu požárů buše i sílu přívalových dešťů monzunového období. Domů si přivezl okolo 2 000 nasnímaných fotografií a přes 10 hodin natočeného videa. Na výstavní ploše se ve spolupráci s pracovníky muzea pokusil část svých zážitků a pocitů nabídnout všem, kteří o Austrálii sní a hledají o "klokaním kontinentu" stále nové informace.

Hlavní části kolekce fotografií jsou věnovány různorodosti a malebnosti australské krajiny, unikátním živočichům, ale také moderní architektuře. Na fotografiích naleznete bájnou horu Uluru, vodopády v Národním parku Kajini. obří ďáblovy kuličky v rezervaci Devil's Marbles nebo jezero St. Clair v Tasmánii. Vedle fotografií potomků původních obyvatel Austrálie jsou vystaveny i snímky reprezentující toleranci kontinentu k lidem s jinou barvou pleti, vyznání či národnosti.

Tvůrci výstavy plánují seriál pravidelných besed o australském kontinentu na témata, která přizpůsobí zájmu návštěvníků, například: