HOŘICKÁ PAMĚTNÍ SÍŇ OTEVŘENA
Od 20.6. je otevřena nově instalovaná expozice Pamětní síně pašijových her a obce Hořice na Šumavě. Nachází se na náměstí v přízemí bývalé školy. Otvírací doba v sezóně je denně 9.00 - 17.00 hodin. Bližší informace podá Obecní úřad Hořice na Šumavě tel. a fax. č. +420 380 737 101, e-mail: ou.horice@lipensko.cz.

NA OKRAJ VÝSTAVY
PAMÁTCE BÁSNÍKA HVOZDU
V neděli 16. července 2000 v 10.00 hodin dopoledne bude ve Stifterově rodném domku v Horní Plané zahájena dlouhodobá výstava Památce básníka Hvozdu - Gedenken an den Dichter des Hochwaldes.

Výstava je připravena k 195. výročí narození Adalberta Stiftera a 40. výročí existence muzejního památníku v Horní Plané.

Jde o výstavu, která rozšiřuje stálou memoriální expozici Adalbert Stifter a rodný kraj ve vztahu k pamětihodnostem Horní Plané a okolí, spojeným se Stifterovým jménem. A protože nejvýznačnější hmotnou památkou tohoto typu je sám Stifterův rodný domek, největší část výstavy je věnována právě jemu - od nejstarší historie až po jeho současné začlenění do kulturního a společenského života Horní Plané i Euroregionu Šumava.

- pj -

PAMÁTCE BÁSNÍKA HVOZDU
K VÝSTAVĚ V PAMÁTNÍKU ADALBERTA STIFTERA V HORNÍ PLANÉ

PŘIPOMÍNKA ZALOŽENÍ PAMÁTNÍKU ADALBERTA STIFTERA
V HORNÍ PLANÉ A JEHO TVŮRCŮ
Muzejní památník hornoplánského rodáka, spisovatele a malíře Adalberta Stiftera (1805 - 1868) byl slavnostně otevřen v jeho rodném domku dne 23.října 1960, tedy ke 155. výročí Stifterova narození.

Tato radostná událost byla výsledkem několik let trvajících přípravných jednání a prací. Jejich hybným duchem byl odborný pracovník tehdejšího Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, vynikající znalec a popularizátor Stifterova díla PhDr. Hugo Rokyta spolu s ředitelem vlastivědného muzea v Českém Krumlově Janem Hulešem.

Zpřístupnění Stifterova rodného domku se stálou memoriální expozicí bylo tehdy, na konci padesátých let, možno považovat za malý zázrak. Vždyť šlo o připomínku člověka pocházejícího z německé jazykové oblasti Šumavy, a to nebyl v době necelých patnácti let po skončení druhé světové války a nuceném vysídlení sudetských Němců z Československa ten nejlepší předpoklad pro bezproblémovou prezentaci jeho osobnosti a díla.

Hugo Rokyta s Janem Hulešem museli jednat na mnoha místech s mnoha lidmi, postupovat krůček po krůčku. Šlo o několikaletou mravenčí práci na nejrůznějších úrovních doma i v zahraničí. Snazší byla jednání za hranicemi. V hornorakouském Linci se podařilo navázat přátelské a konstruktivní kontakty nejdříve, již v roce 1956. Z tohoto roku pochází dar Hornorakouské zemské vlády: odlitek Stifterovy posmrtné masky.

V roce 1957 byly znát první výsledky i na domácí půdě. V Horní Plané započaly nutné organizační kroky k uvolnění Stifterova rodného domku, který byl v té době obýván, a následným úpravám pro muzejní účely. Zároveň se uskutečnily veřejné přednášky místního dějepisného kroužku o Stifterově životě a díle.

Rok 1958 přinesl velké oživení zájmu o osobnost a dílo Adalberta Stiftera díky 90.výročí jeho úmrtí. Na jaře navštívil českokrumlovské muzeum, Horní Planou a Frymburk představitel Stifterova institutu z Lince. V polovině roku se v Praze ustavila odborná skupina Klubu moderních filologů pro bádání o životě a díle Adalberta Stiftera. V říjnu navštívil Horní Planou a další místa japonský překladatel a profesor univerzity v Tokiu Hiroshi Fujimura. Před koncem roku se v Praze uskutečnilo setkání pracovníků berlínské a pražské akademie věd, věnované odkazu Adalberta Stiftera. Zároveň začaly konkrétní přípravné práce ve Stifterově rodném domku. V letních měsících byly zahájeny stavební opravy včetně nové šindelové střechy a dr. Hugo Rokyta zpracoval návrh scénáře první memoriální expozice.

Další přípravy pokračovaly v roce 1959 vnitřními úpravami budoucího památníku. Zároveň byly průběžně připravovány předměty pro novou expozici.

Dokončení všech úprav včetně instalace exponátů se uskutečnilo v průběhu roku 1960. Jak však dosvědčují dochované archiválie, neobešlo se to bez problémů a zdržení při konečných stavebních úpravách. Kolaudace byla provedena až den před slavnostním otevřením.

Památník byl předán do správy českokrumlovského muzea, které se o něj s krátkou přestávkou stará dodnes.

Zpřístupnění Stifterova rodného domu nelze chápat pouze jako památkářský a muzejní počin. Hugo Rokyta o tom napsal:" ...památník mezinárodního významu slouží ke sblížení národů a kulturních styků s cizinou." V tomto duchu zde byl Adalbert Stifter poprvé pro české a zahraniční návštěvníky prezentován nejen jako význačný literát 19. století, ale také jako hlasatel humanistického ideálu mírového soužití národů. Zřízení Stifterova památníku bylo výrazným činem směřujícím do budoucnosti. Měřeno dnešním pohledem šlo o projev evropanství v tom nejlepším smyslu slova. Tím spíše, že tento čin nebyl osamocen. Dr. Hugo Rokyta se totiž obdobným způsobem zasloužil o vznik památníku J.W.Goetha v Kynžvartě, zpracoval systematický soupis památek, osobností a událostí mezinárodního historického a kulturně historického významu na území tehdejšího Československa a zvláštní pozornost věnoval památkám a místům spojeným s osobnostmi a tvorbou Schillera, Herdera, Rilkeho, Werfela, Kische, Kafky a mnoha dalších.

PO STOPÁCH ADALBERTA STIFTERA
Rodný dům Adalberta Stiftera v Horní Plané byl středem pozornosti početných čtenářů a obdivovatelů ještě za spisovatelova života. Již tehdy vznikla různá putování "po stopách básníka Hvozdu" a do Stifterova rodného kraje přicházeli a přijížděli lidé, jimž učarovala Stifterova mistrná líčení z povídek a novel Vesnička na suchopáru, Z kroniky našeho rodu, Hvozd, Popsaná jedlička, Lesní poutník či Žula.

Návštěvě Horní Plané neodolal např. věhlasný rakouský přírodovědec Ferdinand von Hochstetter, který při geologickém průzkumu Šumavy v roce 1853 nakreslil do svého cestovního deníku jeden z nejstarších pohledů na Stifterův rodný dům.

Josef Wenzig a Jan Krejčí ve své knize Šumava, vydané v Praze roku 1860 zmiňují Horní Planou jako "rodné místo výborného spisovatele Stiftera". Kromě toho připomínají Stiftera v souvislosti s dalšími místy na Šumavě, např. s Plešným jezerem. Stojí za zmínku, že tato kniha měla velký význam pro podněcování a rozmach šumavské turistiky. Cestovatelé přitom velmi často chtěli na vlastní oči poznat kouzlo míst, o nichž měli možnost číst ve Stifterových povídkách či dílech jiných autorů.

V roce 1866 putoval po stopách Stifterova literárního díla z Horní Plané do Lackenhäuser na bavorsko-rakouské hranici pražský klasický filolog Georg Bippart.

Zájem o Stifterovu Šumavu v dalších letech se nedá zhodnotit jinak, než že byl a zůstává obrovský.

Navzdory všem dějinným peripetiím a měnícím se úhlům kritických pohledů má Stifterovo dílo stále své čtenáře a Stifterův rodný kraj své návštěvníky.

NĚKTERÉ PAMĚTIHODNOSTI SPOJENÉ S ADALBERTEM STIFTEREM

EPITAF MATKY MAGDALENY
Při jedné ze svých návštěv rodného městečka v roce 1859 nechal Adalbert Stifter upevnit na zeď hornoplánského děkanského chrámu sv. Markéty kamenný epitaf své matky. Pískovcová deska byla umístěna na čestném místě vlevo od chrámové předsíně. Po roce 1990 se začaly výrazně projevovat známky poškození pískovce povětrnostními vlivy a tak byla deska na náklady Města Horní Planá restaurována. Zároveň byla zhotovena věrná kopie z nového materiálu. Od roku 1992 je restaurovaný originál desky instalován v předsíni Stifterova rodného domku a na kostele je umístěna kopie.

Stifterova matka Magdalena rozená Friepesová se po předčasném tragickém úmrtí jeho otce Johanna provdala podruhé za Ferdinanda Mayera. Adalbert Stifter měl pět sourozenců, jejichž jména jsou spolu s ním uvedena na epitafu. Všichni tvořili sedmou generaci hornoplánského rodu, který je dokladován již od roku 1605.

Epitaf Magdaleny Stifterové vznikl z hluboké synovské lásky, z níž se spisovatel často vyznával jak ve svých literárních pracech, tak v osobní korespondenci.

České znění nápisu na epitafu:
"Zde odpočívá paní Magdalena rozená Friepesová, provdaná Stifterová a znovu provdaná Mayerová, narozená 26. června 1784, zesnulá 27.února 1858. Sklidila co kdysi zasela. Nejlepší matce děkující děti: Adalbert, Anna Marie, Antonín, Jan, Martin, Jakub."

NEJSTARŠÍ FOTOGRAFIE RODNÉHO DOMU
Roku 1867 byla pořízena nejstarší známá fotografie rodného domu A.Stiftera, zachycující členy rodiny Stifterových sourozenců - bratra Johanna a sestry Marianny.

PRVNÍ PAMĚTNÍ DESKA Z ROKU 1868
Adalbert Stifter zemřel v Linci 28.ledna 1868. Již 25.srpna téhož roku byla na stěnu vlevo od zápraží jeho rodného domku instalována první pamětní deska. Byla zhotovena podle návrhu lineckého rytce Fischera z bílého tyrolského mramoru jako symbol známé Stifterovy povídky Vápenec (Kalkstein) ze sbírky Pestré kameny (Bunte Steine). Deska nese německý nápis Rodný dům Adalberta Stiftera provedený v německé fraktuře s ozdobnou iniciálkou a pozlaceným ornamentálním rámem. Tato pamětní deska bez úhony přečkala požár domku v roce 1934 i období protiněmeckého obrazoborectví po roce 1945.

PRVNÍ STIFTERŮV POMNÍK NA ŠUMAVĚ
V letech 1876 - 1877 byl ve skalní stěně nad Plešným jezerem vystavěn Stifterův pomník podle návrhu vídeňského architekta Jindřicha rytíře Ferstela. Pomník je inspirován Stifterovou novelou Hvozd.

POMNÍK ADALBERTA STIFTERA
V HORNÍ PLANÉ
V roce 1906 byl na návrší Dobrá Voda nad Horní Planou odhalen pomník s bronzovou sochou Adalberta Stiftera od Karla Wilferta. Tento pomník neměl bohužel tolik štěstí jako předcházející pamětihodnosti. V květnu 1948 byla bronzová plastika A.Stiftera neznámými pachateli stržena ze žulového podstavce. Státní památkový ústav v Praze odsoudil tento čin jako politováníhodný a v červenci 1948 požádal Místní národní výbor v Horní Plané o zajištění a bezpečné uložení plastiky, která byla prohlášena za chráněnou památku. V srpnu 1948 byla plastika uložena do objektu bývalého německého Šumavského muzea. Začátkem 50.let byla opět instalována na podstavec.

MUZEJNÍ PAMÁTKY NA ADALBERTA STIFTERA
Řada movitých památek na Adalberta Stiftera byla po první světové válce shromážděna ve sbírkách Šumavského muzea v Horní Plané, které bylo otevřeno jako spolkové 8.července 1923. Muzeum bylo po roce 1945 zrušeno a jeho sbírky byly převedeny zejména do muzea v Českém Krumlově. Některé předměty se dostaly přes hranice do Rakouska - např. Stifterova busta.

Památky na Adalberta Stiftera tvořily od roku 1956 zvláštní oddíl českokrumlovské muzejní expozice.

V roce 1958 byl restaurován raný obraz Adalberta Stiftera Pohled na Horní Planou s nímž a dalšími předměty bylo počítáno do nové memoriální expozice v rodném domku.

Již v průběhu přípravy hornoplánského památníku byly získány některé nové exponáty (např. odlitek Stifterovy posmrtné masky nebo některá vydání Stifterových literárních prací). Doplňování muzejní knihovny poté probíhalo a probíhá průběžně.

PAMĚTNÍ DESKA Z ROKU 1960
Při slavnostním otevření nového muzejního památníku 23.října 1960 byla na pravé straně od zápraží Stifterova rodného domku odhalena druhá pamětní deska, tentokrát ze šumavské žuly. Podle H. Rokyty byla deska inspirována kouzlem novely Žula (Granit) a " hlásá v jazyku českém, že se zde narodil věrný syn Šumavy, jejíž krásu a minulost opěvoval ve svých dílech".

Zpracoval: Mgr. Petr Jelínek

SLUŽBY MUZEA
Badatelské návštěvy a odborné konzultace odborní pracovníci po předchozí domluvě.
Muzeum po přechodnou dobu (do září 2000) nezajišťuje archeologické dohledy a záchranné archeologické průzkumy!
Muzejní knihovna umožňuje pouze prezenční studium.
Badatelům a veřejnosti poskytujeme kopírovací služby.
Zájemci o pronájem sálu muzea se mohou obracet na pokladní muzea, tel. 711674. Po předběžné domluvě termínu požadujeme závaznou písemnou objednávku. Ceník pronájmu a návazných služeb je k dispozici v pokladně muzea.

KONTAKT

INFORMACE NA INTERNETU
Stránky muzea na adrese : http://www.muzeum.ckrumlov.cz
Stránky Památníku A. Stiftera na adrese : http://hplana.lipensko.cz
Výroční zpráva muzea za rok 1999 ve Zpravodaji Okresního úřadu Č. Krumlov - březen 2000 (s.13 až 23) na adrese : http://www.oku-ck.cz