| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Září 1998 - Číslo 9 - Ročník 8 |
| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Září 1998 - Číslo 9 - Ročník 8 |
| Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva |
57. schůze se konala dne 7.7.1998, a bylo na ní schváleno:
| Neklidné záříjové dny před 60 lety |
Rok 1938 byl na našem Křemežsku už od částečné květnové mobilizace velmi rušný. Stísněná nálada a nejistota nastoupily po mobilizaci 23. září, kdy byla na spadnutí válka s Hitlerovým Německem. Od mnoha rodin odešli muži bránit vlast, ostatní schopní obyvatelé šli kopat zákopy a stavět drátěné překážky v úseku Rájov - Velešín. Na podzimní práce v hospodářstvích zůstaly většinou ženy a děti. A ty měly k tomu starost o své narukované manžele a otce a kam se uchýlí a co budou dělat, dojde-li k válce. Doufalo se v pomoc spojenců a bylo přesvědčení, že je nutné se s Hitlerem vypořádat a zastavit jeho expansi.
Dostávaly se k nám hrozné zprávy o řádění Sudetských Němců v Č. Krumlově. Co dokáží zfanatizovaní Henleinovci, jsme viděli o Michalské pouti ve Křemži, kde před krámkem u Ťunků stál hlouček německých vyhnanců z vesnic za Brlohem, kteří jen s ranečky utekli, aby se zachránili před svými sousedy poštvanými Henleinem a to jen proto, že nesouhlasili s Hitlerem. Po Mnichovské dohodě se situace uklidnila, muži se vrátili domů. Ale byl to po odtržení našeho pohraničí smutný pohled u nás na Kleť, která už nebyla naše a pomyšlení, že hranice s Německou říší vede nad Chlumem a Krasetínem bylo hrozné. Do našich vesnic se postupně ke svým příbuzným a známým, kde jen bylo místo, stěhovaly české rodiny ze zabraného pohraničí.
Tak jsou tyto zářijové dny roku 1938 zachyceny v Mříčské obecní kronice.
- Fr. Nejedlý -
| 21. srpen 1968 a jeho následky |
V roce 1998 jsme vzpomněli tří kulatých a neslavných výročí. Bylo to 60 let od mnichovské zrady - září 1938, 50 let od „vítězného února" únor 1948 a 30 let „bratrské pomoci" - srpen 1968.
Mnichov byl poslední předehrou druhé světové války. Pro nás trval téměř 7 let, z toho 6 let válečných. Jeho nepřímé důsledky se však projevily jak v r. 1945, tak nepřímo i v r. 1948.
Největší pozornost věnovaly naše sdělovací prostředky srpnovým událostem, které se odehrály v roce 1968 a postihly další velkou emigrací Čechů a Slováků nejen do západní Evropy, ale i do zámoří. Náklady na udržování sovětské okupační armády, devastace krajin, kde okupační vojska působila nás stály těžko představitelné výlohy finanční a materiální. Asi nejdéle budou negativně působit důsledky úpadku morálky, zodpovědnosti a úcty k hodnotám přírodním i kulturním. To se projevilo již během okupace a utvrzovalo se po dobu 21 let takzvané normalizace. Někteří odborníci tvrdí, že tyto negativní jevy se podaří vymýtit až za dvě generace.
Naopak akt agrese způsobil, že se národ spojil a v boji proti tankům a ozbrojené přesile použil jako protizbraň chytrost a vtip. Agrese se politicky obrátila proti jejím organizátorům. Od té doby upadla kázeň, pracovní morálka i ideologické přesvědčení pomalu a jistě až do roku 1989.
To již i aktéři tohoto nočního přepadu pochopili, že nejsou táborem míru, ale jejich vlastní sociálimperialismus je přivedl k rozpadu i v zemi, kde tato myšlenka vznikla. Se slovem „sociálimperialismus" jsme se poprvé setkali v Paříži v r. 1969, kdy v den výročí vpádu států Varšavské smlouvy do ČSSR byla Paříž zaplavena letáčky s námětem ruské boty - označené červenou hvězdou a hákovým křížem uvnitř, doplněné textem: „Sovětská bota zašlápla demokracii v Československu".
Další leták představoval sovětský tank jak se valí přes ČSSR se slovním doprovodem: "Sociálimperialismus zardousil zbytky svobody ve východní Evropě". Z Paříže jsem si pak přivezl francouzský ilustrovaný časopis Paris Match se třemi stránkami fotografií a textu z okupace Prahy a opatřeních, jaká museli okupanti provést v den jejího prvého výročí. Nejvíce mě zaujal obrázek na 1/2 strany jak pochoduje řada vojáků s nasazenými bajonety a proti nim stojí študák s rukama v kapsách a plivá udivenému vojákovi na smrtící zbraň.
Vpád okupačních armád pěti států do malého Československa otřásl však svědomím většiny států. Některých dokonce i ze socialistického tábora - Jugoslávie, Albánie a Rumunska. Nejradikálněji protestovaly státy s nejsilnějšími komunistickými stranami na západě, jako byla Francie a Itálie. Od té doby ztratily levicové strany na západě tolik hlasů - hlavně komunisté, že se staly bezvýznamnými.
Po roce 1989 pak i ve východní Evropě a v zemi vzniku komunismu samé. To si jistě v r. 1968 autor hesla „Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil" neuvědomil, jak bude pravdivé. Moc komunismu ve státech Varšavské smlouvy byla po roce 1968 uměle udržována nadměrně vydržovanými armádami, tanky a tajnou policií.
Doplňuji několika hesly a obrázkovými vtipy z té doby.
- Okupantům ani kosti, kdo je pozval, ať je hostí!
- Přežili jsme Novotného, přežijem i Brežněva
- Nemůže být svoboden národ, který sám utlačuje druhé
- Tvoj otěc osvoboditěl, ty okupant
- Zd. Hořejší -
| Místní Policie informuje |
I když sluníčka nám v těchto dnech znatelně ubývá, vrátíme se v našem příspěvku do závěrečného letního měsíce srpna 1998. V tomto měsíci byl zaznamenán mírný vzestup trestné činnosti, neboť bylo námi zaevidováno celkem 12 přestupků, 4 trestné činy a jedna věc je i nadále šetřena pro podezření ze spáchání trestného činu, či přestupku. Mimo těchto věcí bylo z naší strany provedeno několik dopravně bezpečnostních akcí, při kterých byla zjištěna značná neukázněnost ze strany řidičů motorových vozidel. Dále jsme se v této době podíleli také na zajištění kulturních, nebo společenských akcí, které se ve služebním obvodě konaly.
Ale dosti statistik a pojďme ke konkrétním případům. Začátkem měsíce srpna 1998 došlo k vzájemnému fyzickému napadení mezi dvěma dospělými muži v obci Mříč, kde příčinou byly schválnosti mezi sousedy. Jeden účastník z této potyčky musel být lékařsky ošetřen a jelikož pracovní neschopnost v tomto případě trvala déle než 7 dní, bude druhý účastník stíhám pro trestný čin ublížení na zdraví.
V tomto měsíci byl zaznamenán nárůst krádeže motorové nafty ze zaparkovaných vozidel u objektů zemědělských družstev, kde neznámý pachatel odcizil několik stovek litrů této tekutiny. K této trestné činnosti vedou kladné poznatky ke zjištění pachatele, které jsou v současné době přehodnocovány.
Do obce Holubov přijela za svým bývalým druhem na nezvanou návštěvu žena se čtyřmi muži ukrajinské a české národnosti, která u něj vymohla pod pohrůžkou násilí, ublížení na zdraví a smrti podpis pod písemnou smlouvu, kde se muž zavazuje ženě předat svůj rodinný domek bez finančního vyrovnání. V tomto skutku došlo k trestnému činu vydírání a omezování osobní svobody, přičemž věc po zadokumentování bude předána na úřad vyšetřování.
V obci Křemže byly zaznamenány dva případy porušení občanského soužití mezi mužem a ženou v jedné domácnosti. V prvním případě byla poškozena žena, kdežto v druhém případě to byl muž. V tomto případě však došlo k ublížení na zdraví napadené ženy, která je v současné době v pracovní neschopnosti. V současné době již záleží na tom, jak dlouho bude žena nemocná, s tím, že poté bude rozhodnuto, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin.
V osadě Třísov byl zaznamenán trestný čin neoprávněného užívání cizí věci, neboť neznámý pachatel ze dvora domu odcizil nezajištěné motorové vozidlo tov. zn. Škoda. Toto vozidlo však bylo alespoň nalezeno v Č. Budějovicích i s klíčky od vozidla, čímž mohlo být předáno poškozenému majiteli. Dejte si proto raději větší pozor na své motorové miláčky, které často necháváte bez dozoru nezajištěné a s klíčky v zapalování.
Na zdejší obvod se dostavil muž z osady Mříč, který oznámil, že mu neznámý pachatel bez vědomí telefonuje z jeho telefonního přístoje na telefonní linky začínající 0609 a do zahraničí, čímž je nucen platit telefonní účty přesahující částku 2000,-Kč. Tato věc je i nadále šetřena, zda se jedná o spáchání trestného činu či nikoli.
V tomto měsíci došlo rovněž k dalšímu nárůstu dopravní nehodovosti v důsledku nadměrné neukázněnosti řidičů, kde hlavní příčinou je nadměrná rychlost, nedání přednosti v jízdě a různé „frajeřinky", které se velmi často nevyplácejí. Při některých nehodách poté nezbývá viníkovi nic jiného, než oči pro pláč, neboť škody na vozidlech jsou byť i na první pohled nepatrné, velmi značné. Uvědomte si proto, že neohrožujete svou jízdou pouze sebe, ale i své okolí. Vždyť i taková jízda pod vlivem alkoholu, která je opět u nás zaznamenána je nežádoucí pro silniční provoz.
Závěrem bychom chtěli opět poděkovat všem občanům za spolupráci při odhalování trestné činnosti a všem nadále popřát, aby i to „babí léto" bylo takové, jako letní měsíce.
- Obv. odd. Policie ČR Křemže -
| Naši rodáci |
K významným křemežským rodákům je třeba bezesporu počítat i Vojtěcha Schneidera. Byl synem Františka Schneidera (1807-1887), který se po vychození jednotřídní obecné školy v Křemži vyučil hodinářem a ve svém domě na náměstí čp. 23 si otevřel malý krámek se smíšeným zbožím a trafikou. Když byla v Křemži otevřena pošta, stal se po složení potřebných zkoušek zde prvním poštmistrem a poněvadž obrat na poště byl tehdy minimální, provozoval při tom dál svou živnost.
Jeho syn Vojtěch Schneider, nar. 1849 vychodil tehdy už dvoutřídní obecnou školu v Křemži, pak přešel na německou hlavní školu, po ní studoval na nižší reálce v Českém Krumlově. Aby mohl po otci řádně vést obchod, vyučil se v Českých Budějovicích kupcem a při tom navštěvoval německou obchodní školu. Po svém otci převzal pak v Křemži místo poštmistra a při tom vedl dál obchod i menší hospodářství. Našel si dokonce i čas na to, že v letech 1874-1908 byl obecním tajemníkem a zastával i řadu jiných funkcí v Křemži. Snad nejvýznamnější pro obec Křemži bylo, že v roce 1923 se ujal vedení obecní kroniky. Křemže do té doby kroniku nevedla stejně tak jako tehdejší samostatné politické obce Chlum, Mříč a Rojšín pro své osady: Stupnou, Chmelnou a Vinnou. Teprve zákonem z 30. ledna 1920 bylo zařízeno založit a vést ve všech politických obcích kroniky. Jako první kronikář obce Křemže zachytil proto Vojtěch Schneider v kronice starší historii Křemže, všeobecné údaje o ní, zvyky a obyčeje našeho lidu, spolkový život a pak pokračoval v zápisech o událostech současných. Jeho záznamy jsou plně vyčerpávající a nestranně podávané. Ve svých 81 letech se vzdal „pro svůj vysoký věk" funkce kronikáře.
Kromě kroniky obce založil a vedl V. Schneider i kroniku Sboru dobrovolných hasičů v Křemži a jako poštmistr i kroniku poštovního úřadu. Její kopie je uložena v obecním archivu. Velmi cenná je i rodinná kronika jeho rodu, ve které jsou zachyceny i některé významné údaje z Křemže. Jistě mnoho času věnoval V. Schneider roztřídění a uspořádání bohatého archivu městečka Křemže, fascikly opatřil novým obalem a označil. Tento archiv byl v r. 1956 předán Okresnímu archivu v Českém Krumlově.
Za tuto mimořádně velkou a obětavou práci pro obec byl v r. 1924 jmenován čestným občanem Křemže. Tehdy to bylo opravdu významné ocenění práce občanovi, které se udílelo jen vzácně. Před ním v minulých desetiletích udělila obec Křemže pouze deset čestných občanství. Byli to mj. probošt Václav Cába z Jindřichova Hradce a Josef Hucek z Prahy, o kterých jsme psali v minulých číslech našich novin a dva další křemežští rodáci bratři Bednářově, kteří měli ve Vídni sklárnu a našemu nově postavenému kostelu darovali a osobně v něm zavěsili krásný křišťálový lustr a druhý menší darovali do kaple sv. Voršily na hřbitově. Čestným občanem Křemže byl jmenován i tehdejší místní farář P. Tomáš Pfauser za mimořádnou starost a práci, kterou měl při stavbě nového kostela v letech 18851887.
Je smutným jevem, že toto nejvyšší vyznamenání obce svému občanovi nebo rodáku bylo za éry komunistické vlády u nás zcela zprofanováno a udílelo se většinou jen proto, že se chtěl národní nebo městský výbor někomu mocnému a vyššímu zalíbit nebo si „šplhnout". Tak např. MNV v Holubově poctil čestným občanstvím v r. 1948 dokonce soudruha Gottwalda.
O dalším významném členu rodu Schneiderů příště.
- Františk Nejedlý -
| NORSKO |
Cesta po zemi, kterou má Pán Bůh rád (2. pokračování)
V předešlém článku jsem se vás snažila seznámit se zemí fjordů, jezer, vodopádů a ledovců - Norskem.
Při putování touto zemí není vůbec snadné na první pohled rozlišit jezero od fjordu. Některá jezera mohou mást svým protáhlým tvarem a naopak. I my jsme byli několikrát zaskočeni tímto jevem. Občas se nám totiž podařilo smočit unavená těla právě ve fjordu tvářícím se jako jezero. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vodu shledali slanou! Koncentrace soli v žádném případě nemůže konkurovat např. Jadranu, ale i tak je to nepříjemné překvapení. V největší hloubce fjordu (okolo 1000 m) se prý mísí spodní sladká voda se slanou. Bohužel, nemohu toto tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Teplota (spíše chlad) vody se pohybovala od 12 do 15 °C. Je důležité si uvědomit, že hladina fjordu = mořská hladina - to znamená nadmořská výška = 0 m. V takovém případě není divu, že horské masívy tyčící se nad fjordy a dosahující nadmořské výšky něco přes 1000 metrů nám připadaly jako velehory. Na jejich vrcholcích můžete mnohdy po celý rok pozorovat sníh.
Navštívili jsme i oblast největšího pevninského ledovce BRIKDALSBREEN. Fascinovala nás hlavně modrá barva, kterou je zbarven. V první chvíli jsme podezřívali Nory, ze ve snaze o oživení barvy použili modrou skalici. Byli jsme však poučeni, že barvu způsobuje zvláštní lom světla dopadající na povrch ledovce. Pro veřejnost je tato unikátní podívaná přístupná po dobře udržované široké cestě, kterou každý den stoupají desítky koníků táhnoucích povozy plné ledovcechtivých turistů. Bezpečně jsme identifikovali Japonce s nezbytnými videokamerami a naše západní sousedy. Nemusím asi zdůrazňovat, jakou lítost v nás vzbuzovaly ty němé tváře suplující dopravní prostředky a sloužící svým majitelům jako zdroj obživy. Pro nás a pro většinu turistů skončilo setkání s ledovcem u jeho úpatí. Mimochodem, každý rok o několik cm ustupuje. V místech, kde byl ještě před 100 lety, není po něm ani památky. Existuje i možnost doslova si ledovec osahat. To ovšem za patřičný finanční obnos, s patřičným vybavením (mačky, cepíny) a zkušeným horským vůdcem. Tuto možnost jsme nevyužili. Povrch ledovce totiž není zdaleka hladký, ale velice porézní. Velké nebezpečí představují hlavně kaverny (skuliny) dosahující velké hloubky.
Z oblasti ledovců (pohoří JOSTADELSBREEN) jsme se s naším dočasným bydlištěm (rotelem) přesunuli k západnímu pobřeží, které je považováno za nejatraktivnější část Norska. Za zmínku určitě stojí dokonale udržované komunikace spojující jednotlivé vesničky. Tato oblast je doslova prošpikována tunely. Na krátkém úseku (92 km) jsme jich napočítali neuvěřitelných 42. Díky malé hustotě dopravy křižujeme celkem bez problémů tuto část Norska. Při častém překonávání nadmořské výšky nám jako prevence zalehlých uší slouží obyčejná žvýkačka. Permanentně obdivujeme řidičské umění naší posádky. Díky jim jsme se cítili bezpečně i v serpentinách vedoucích na DALSNIBU - 1500 m vysokou horu tyčící se nad známým GEIRANGER FJORDEM. Cesta k vrcholu, která ve finále postrádala i svodidla, způsobila zvýšení hladiny adrenalinu v krvi u mnoha účastníků výpravy. Podobný zážitek představovala i cesta TROLŮ. Neuvěřitelně se kroutící serpentiny plné tunelů a to vše doplněné další velkou atrakcí - vodopády. Tento přírodní úkaz, pro Norsko tak typický, vzniká odtáváním sněhu v horách a následným stékáním vody do údolí. Nejmohutnější vodopády můžete v Norsku spatřit v červnu, kdy taje nejvíc sněhu. Přestože jsme jich viděli opravdu hodně (nejznámější jsou VORINGFOSS, LATEFOSS, TVINDEFOSS), každý nás uchvátil svou jedinečností. Pouze několikrát jsme se setkali s podmaněním vodního živlu člověkem. Jedna z největších hydroelektráren je v městečku RJUKAN. To se proslavilo za 2. světové války výrobou tzv. těžké vody - součást vodíkových bomb. Samozřejmě nás překvapila průzračnost a čistota vody ve všech tocích. Právě proto je Norsko vyhlášeným rájem rybářů. Mnoho vášnivých rybářů z Čech se každoročně vydává do této rybářům zaslíbené země. Při přeplouvání jednoho z fjordů (připadali jsme si jako na přívozu ve Frymburku) jsme s velkým zaujetím pozorovali výcvik malých rybaříků. Děti mladšího školního věku byly rozesazeny do malých lodiček a navzájem navázány. Tak vytvořily jakéhosi hada. Vše se samozřejmě odehrávalo v režii zkušeného rybáře.
Při našem putování po Norsku jsme patřičně oceňovali hlavně sociální zařízení dostupná doslova na každém kroku. Zajímavě řešené „chatičky" nepostrádaly, kromě standardního zařízení WC pro vozíčkáře a přebalovací místnost pro matky s dětmi. Velkým překvapením pro nás byla nedotčenost tamní přírody. Nejen, že nikdo nesbírá lesní plody (jahody, maliny, borůvky), ale Nory nechávají zcela chladnými i houby. A to na každém kroku doslova zakopáváte o exkluzívní exempláře hřibů, klouzků a pod.
(V. Spurná - pokračování příště)
| Sport a tělovýchova na Křemežsku |
7. pokračování - TENIS
První pokusy s pálkou a tenisákem zachytil ve 3. čísle Křemežska z tohoto roku pan Bárta. Hrálo se ještě na Balkáně (u Starosťáku) a místo raket se hrálo dřevěnými pálkami a za síť posloužila šňůra na prádlo.
První tenisové hřiště v Podkletí si pořídili Holubováci mezi silnicí do Křemže a domem p. Venuše asi v roce 1933. V Holubově bývalo vždy hodně letních hostů, kteří postavení tenisových kurtů podpořili.
Ve Křemži byl založen tenisový odbor při TJ Sokol Křemže v roce 1935. Hřiště se budovalo na cvičišti u Doubku. Zahajovací utkání sehráli Křemežští na novém hřišti 26. června 1936. Prohráli sice 2:3, ale Budějovický Sokol I. měl již zkušené družstvo a pro Křemži byl tento výsledek povzbuzením. Své zápasy vyhrál Zd. Šimeček a K. Trost. Ctyřhru a další dvouhry každý po jedné prohráli. Ve čtyřhře hrál s Trostem Josef Bárta. Na zahajovací utkání ještě v roce 1935 si Křemže ve složení Zd. Šimeček a St. Jakubec zajela do Holubova, kde nad Moučkou a Červákem hladce vyhrála 5:0.
Od roku 1935 do 29. května 1939 sehrál tenisový odbor Sokola Křemže přes 130 zápasů, z nichž asi 65 vyhrál, 57 prohrála 4 zápasy zůstaly nedohrané nebo skončily nerozhodně. Nejúspěšnějšími reprezentanty v té době byli bratři Zdeněk a Jiří Šimečkovi, Standa Jakubec a Josef Bárta a dále v křemežském týmu působili Čestmír Buriánek, Vinda Sklář, farář církve československé Novotný, Petr Schneider a Václav Novák. Z žen pak Božena Čížková, Libuše Divišová-Lánová a pí. Stožická. Zd. Šimeček pro své všesportovní schopnosti dostal přízvisko „Šmat". Za protektorátu činnost tenistů stagnovala a omezila se jen na vnitroklubové zápasy. Bylo to způsobeno zrušením Sokola a nasazením většiny členů tenisového klubu na práce v říši. Totální úpadek sportů jako byl tenis a jezdectví nastal po r. 1948, kdy byly tyto sporty prohlášeny za buržoazní a ve většině sokolských jednot úplně zanikly. K pozvolné obrodě tenisu i jezdectví docházelo po roce 1953. Tenis si odvážily obnovovat závodní tělovýchovné jednoty a jezdectví zachraňovaly polovojenské organizace Svazarmu, kde ve vedení Svazarmu působili propuštění důstojníci od zrušených jezdeckých útvarů. Dalšími obnovitely byly chovné a plemenářské ústavy koní.
Přesné datum obrody tenisu ve Křemži mně není známo, a proto jsem o líčení, jak se tenis dále rozvíjel, požádal pana učitele Vítka. Mimo svou aktivitu sportovní byl i trénerem křemežské mládeže.
- Zd. Hořejší -
Volejbalové hřiště u sokolovny v 60. letech sloužilo prvním novodobým pokusům o proniknutí do tajemství nádherné hry - tenisu. L. Štrob, J. Sklář, E. Novák, bratři Vítkové, F. Zeman a další sváděli na krátkém hřišti těžké souboje nejen mezi sebou, ale i s blízkým plotem a přestárlými akáty.
S myšlenkou obnovit tenisový kurt na místě původního dvorce na Doubku přichází Fr. Dřevikovský ml., s nadšením se připojují Z. Vítek, J. Jungbauer, F. Zeman. Tehdejší MNV výstavbu jednoho tenisového dvorce finančně zabezpečil.
Pracovní elán, touha po hře na regulérním hřišti přivádějí na Doubek kromě výše zmíněných bratry Zimmermanny, Z. Jungbauera, Kočera, bratry Sarauery, J. Sobolovou, Z. Šebestu, P. Maška, H. Šebestovou a další brigádníky. Zkušenost a odbornou práci dodal p. Mentlík z Č. Budějovic a v r. 1973 zaduněly na čerstvé antuce první míče. R. 1974 jsme vstoupili do soutěží tenisového svazu. Jeden kurt ale neumožnil hrát zápasy doma, a tak družstvo posílené dvěma ženami z Č.Budějovic - p. Haselmanovou a p. Nedvědovou a H. Šebestovou, válčilo v J. Hradci, Milevsku, Blatné, Vímperku, Č.Budějovicích, Velešíně, Č.Krumlově atd. Snad největším úspěchem byl souboj s Vimperkem o postup do krajského přeboru. Po Velešínu, Č.Krumlovu a Větřní jsme byli čtvrtou tenisovou obcí na okrese.
Zvýšený zájem o hru v obci, snaha hrát soutěžní utkání doma, vedly v polovině 70. let k prodloužení hrací plochy prvního dvorce a k vybudování druhého kurtu (financoval OV ČSTV).
Jména zakladatelů tenisu, některých dalších hráčů, bývalých brigádníků, se objevují na soupiskách dvou soutěžních družstev. Postupně přicházejí další noví hráči - B. Sylla, V. Šulc ml., L. Minárik, bratří Cibulkové, Z. Postl, J. Malásek, M. Malásková, M. Velíšková atd.
Volný přístup na kurty přilákal především děti, zvláště chlapce. Desítky žáků získaly tenisové základy během mnohaleté tréninkové práce Z. Vítka.
Jaká je tenisová součastnost? Nová generace, nové tvráře, pravidelné turnaje dvouher, čtyřher, turnaje rekreačních hráčů, přátelská utkání. Chybějí ale soutěžní utkání družstev, tréner mládeže a snad i větší chuť do hry u některých hráčů.
Závěrem chci zdůraznit, že nenajdete ve Křemži lepší sportoviště (na čerstvém vzduchu), kde si vystačíte pouze dva, než tenisové dvorce na Doubku. Každý a kdykoliv si zde může zahrát, každý se může stát členem tenisového oddílu. Zájemci o vstup do tenisového oddílu se mohou obrátit na Fr. Opelku ml. nebo F. Cibulku.
- Zdeněk Vítek -
| Společenská kronika |
NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI
| Pranostiky na září |
ZÁŘÍ je devátý měsíc roku. České jméno září se v lidovém povědomí spojuje se slovem záře (zářit). Ve skutečnosti však pochází od výrazu „zařijen" neboli malý říjen, popř. spojení „za ruje" (za říje) souvisí tedy s dobou podzimní říje jelenů, která už může koncem měsíce začínat. Zářijové pranostiky velmi připomínají rčení srovnávající z teplotního hlediska červenec a srpen.:
Velmi naivním vysvětlením červánků je rčení
Výraznější purpurové zbarvení oblohy při svítání a soumraku totiž souvisí s optickými jevy při výskytu poměrně suchého vzduchu s určitým obsahem aerosolů. Několik průpovídek si všímá i atmosférických srážek
Typickým rysem zářijového a částečně i říjnového počasí je babí léto:
Jiná rčení se patrně vůbec netýkají počasí, ale mají na mysli příchod podzimu, vyjádřený pestrým zbarvením podzimní přírody:
Nejvíce zářijových pranostik se vztahuje k Jiljímu (1.9.), k Václavovi (28.9.) a Michalovi (29.9.). Pozoruhodné je, že žádné zářijové úsloví si nevšímá podzimní rovnodennosti.
Nezbývá než si přát, aby se poslední dvě pranostiky vyplnily a svatý Michal zajistil nám Křemežšťákům pěkné počasí o pouti, jejímž je patronem.
(z knihy Medardova kápě vybrala V. Spurná)
| VÍTE ŽE ... |
| Vandalismus v naší obci |
Obyvatelé Křemže si už dávno zvykli na novou dominantu obce, kterou se stala radnice. Její netradičně pojatá přístavba (věž) bývá často obdivována návštěvníky z blízkého i vzdálené okolí.
Snahou pracovníků radnice je udržovat nejen budovu, ale i její okolí ve vzorném pořádku. Proto byl v její těsné blízkostí založen malý parčík osázený stromky a keříky rododendonů, jejichž květy by měly v budoucnu krášlit vchod do radniční budovy.
Bohužel, této okrasy se naši občané zřejmě nedočkají...
Zdá se neuvěřitelné, že mezi námi žije člověk, který si dosud nevšiml, že okolo radnice vedou vydlážděné chodníky a nadále si zkracuje cestu přímo přes parčík a záhony rododendronů.
Tento (ne)známý pachatel má zřejmě radost, může-li uškodit a poničit něco krásného. Obecnímu úřadu tak nezbývá nic jiného než opět zakoupit a nechat vysadit (pokolikáté už ?) keříky nové a nebo nechat záhony zarůst travou, kterou šlápota mužské boty velikosti 44 jen tak neponičí.
-MS-
| Orientační běh - Šumava 98 |
Ve dnech 14.-16.8.1998 se konaly třídenní mezinárodní závody v orientačním běhu Šumava 98.
Centrum závodů bylo na Lipně. Na startu bylo 1300 závodníků z 15 států. Prvá etapa probíhala v okolí Lipna se startem a cílem na Kramolíně. Druhá a třetí etapa se konala 3 km jihozápadně od Vyššího Brodu v Martínkově, ve velmi náročném kopcovitém a skalnatém terénu s bažinatými pasážemi.
Z oddílu orientačního běhu Sokola Křemže startovalo 13 závodníků. Ve velké konkurenci si Křemežští vedli velice dobře.
V prvé etapě si nejlépe vedla v kat. D16B Jitka Moravcová, byla první. Na druhém místě se umístili v kat. D10L Ivana Dulovcová a v H18B Václav Cypro. Do desátého místa ještě bodovali v D35B - 6. Miloš Moravec, H60 - 6. Vladislav Štindl.
Ve druhé etapě opět potvrdili dobrou výkonnost všichni, kteří se umístili v první etapě do 10. místa, že to nebyla náhoda. Za velkého vedra se začalo startovat v 10 hod. a poslední závodník vybíhal na trať v 15 hod.
Z výsledků našich závodníků:
D12 - 4. Eliška Cyprová, D16B - 7. Jitka Moravcová, D35B - 7. Vladěna Troupová, D40B - 7. Jiřina Moravcová, H10L - 5. Pavel Troup, H18B - 3. Václav Cypro, H35B - 15. Karel Mražík, H40B - 8. Miloš Moravec, H60 - 4. Vladislav Štindl.
Ve třetí etapě se startovalo s handicapy, t.j. po součtu dvou etap každý startoval v takovém čase, který odpovídal ztrátě na prvního závodníka ve své kategorii. Prvních deset závodníků ve všech kategoriích běželo se startovními čísly. Z našeho oddílu startovala téměř polovina t.j. šest se startovními čísly.
Výsledky po třech etapách:
H10L - 13. Pavel Troup, D16B - 4. Jitka Moravcová, D21B - 23 Marie Dulovcová, D35B - 7. Vladěna Troupová, D40B - 5. Jiřina Moravcová, D12 - 15. Eliška Cyprová, H16B - 5. VácIavCypro, H35B - 15. Karel Mražík, H45B - 7. Miloš Moravec, H60 - 5. Vladislav Štindl
Další závody absolvují závodníci Sokola 29.8. v Zahájí na 4 kola Linz - cupu a 6.kola oblastního žebříčku.
- Vladislav Štindl -
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |