| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 1998 - Číslo 8 - Ročník 8 |
| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 1998 - Číslo 8 - Ročník 8 |
| Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva |
Veřejné zasedání OZ se konalo 29.6.1998 za účasti 11 zastupitelů (omluveni - Šimek, Oberpfalzerová, Rartošová, nepřítomni - Vosika) a asi 10 občanů. Po úvodu starosty obce a zprávě tajemníka OÚ o činnosti OR byla schválena nová místní vyhláška č. 4/98 o Křemežském veletrhu, prodej akcií VaK JČ a.s. Jihočeskému vodárenskému svazu, ubytování dalších krajanů z ohrožených teritorií u pana Nováka v Chlumu, volba přísedících Okresního soudu Český Krumlov na období 1998 až 2002, pronájem objektu za ZŠ skupině historického šermu a prodej pozemků.
MUDr. Mašek přivítal dárce krve, kteří získali plaketu MUDr. Janského (p. Benda, p. Schneider, pí. Kačerová - zlatou, p. Kouba - střbrnou, p. Janda - bronzovou) a poděkoval jim jménem obce.
V diskusi bylo projednáno: překládka trafostanice na Bořinkách, postup plynofikace v obci, kanalizace v Chlumu, vybudování chodníku od Doubku k Lomené ul. a výjezd z Lomené ul. do ul. Budějovická.
Na závěr bylo přijato usnesení, jehož úplné znění otiskujeme:
- Lin -
USNESENÍ
Obecní zastupitelstvo obce Křemže na svém veřejném zasedání konaném dne 29.6.1998
| Ohlédnutí za Křemežským veletrhem |
„Tak a jsme zas o rok starší". Tímto novoročním povzdechem bychom mohli udělat tečku za 7. ročníkem Křemežského veletrhu, neboť přípravy i jeho vlastní průběh jsou daleko náročnější než přípravy na Silvestra. Organizátoři, vystavovatelé i někteří návštěvníci znovu nabrali sil a život se vrátil do normálu. Nastal čas dovolených, letní pohody (pokud zrovna neprší) a bilancování. Také my jsme začali bilancovat.
Letošní ročník znovu překonal dosavadní rekordy ve veletržní historii:
| I to je Křemežský veletrh |
| Pocity z Křemežského veletrhu |
Byla to hezká a rozumná myšlenka uvést v r. 1992 v život náš Křemežský veletrh. A že se ujala, o tom svědčí stále zvyšující se počet vystavovatelů, prodejců i návštěvníků.
Je obdivuhodné, jak se taková velká akce dokáže zvládnout. Jistě v prvé řadě proto, že každému veletrhu předchází dlouhodobá a náročná příprava a během jeho trvání musí klapat jeho organizace a ukázněnost všech vystavovatelů. J. A. Komenský by se o nás vyjádřil svým známým rčením: „Všechno ať běží svým zajetým chodem, násilí ať je vzdáleno všemu."
Je zajímavé si přečíst v Katalogu vystavovatelů, odkud odevšad k nám přijíždějí podnikatelé a živnostníci vystavovat a prodávat své zboží a mnoho je těch, kteří se k nám každým rokem vracejí. Jedou do jim známé Křemže na svá už předem zamluvená místa. Jsou to pro nás pořadatele krásné pocity, když při vjezdu do areálu nás jako staří známí radostně zdraví. A když pak v neděli večer vyjíždějí z brány, mávají nám: „Za rok zase na shledanou!" To je důkazem, že se jim u nás líbilo, že byli i po stránce obchodní úspěšní. S těmito je vždy dobrá dohoda a milé jednání. Takových je myslím většina.
Objevují se však u nás každoročně i jedinci, většinou prodejci, kteří v dlouhé diskusi vyžadují to, co se neslučuje s veletržním řádem. A co si pomyslet o řidiči, který nerespektuje dopravní značky a zaparkuje tam, kde to není dovoleno, protože, jak vyjádřil jeden z nich „by musel na parkovišti zaplatit". Deset Kč je pro něho na celý den vysoké parkovné! Nemáme snad v našem národě lidi negramotné. Ale přesto mnozí si neumějí přečíst informační tabulku: „Pokladna" nebo „Průchod zakázán", přestože jim přímo bijí do očí. Takoví lidé - sobci jen druhým otravují život.
A nakonec jeden nevídaný zážitek: Ve čtvrtek ráno, když bylo na tržnici vše už téměř připraveno na vstup prvních zákazníků, objevil se zde jako prodejce mladý Čech. Je 8.45 h, sedí klidně za kovovým stánkem a čte si noviny. Na nic dosud nesáhl. „Že prý je ještě času dost". Na mé upozornění se zdvihl a šel klidným a pomalým tempem k autu ... času dost.
Pomineme-li to, že na našem veletrhu můžeme shlédnout a případně nakoupit to, za čím bychom museli jezdit daleko, je pro nás jistě milé a potěšující, že se zde setkáváme se svými známými a někdy i s těmi, které jsme snad neviděli i několik let.
Buďme tedy hrdi na tuto akci, slavnostně zakončenou nádherným ohňostrojem. Křemže se svým veletrhem stala známou široko daleko. S německou okupací nám zanikly trhy. Z bývalých velkých poutí nám zůstala jen jedna a to jen její ubohá troska. Ať nám tedy Křemežský veletrh vydrží v plné šíři i pro příští generace. Záleží to ovšem na iniciativě a obětavosti budoucích představitelů naší obce.
- Za pořadatele u boční brány F. Nejedlý -
| Místní Policie informuje |
V měsíci červenec 1998 bylo spácháno na teritoriu 00 P ČR Křemže celkem 8 trestných činů a 5 přestupků.
Jak však také všichni víte, uskutečnil se ve Křemži již 7. Křemežský veletrh, který se projevil vysokou návštěvností hostů z celé Ceské republiky. Z těchto důvodů vás nebudeme jako v předešlých měsících informovat o páchání trestné činnosti v průběhu měsíce července 1998, ale blíže vás seznámíne s naší činností po dobu konání veletrhu.
Nejvíce problémů vzniklo ze strany neukázněných řidičů po nájezdu do Křemže, neboť někteří nedbali přenosných dopravních značek zákazu zastavení a své „miláčky" stavěli, kde se dalo. Tuto neukázněnost zaznamenali zejména řidiči, kteří projížděli ulicí Krumlovská, neboť zaparkovaná vozidla v této ulici tvořila takovou překážku, že bylo často obtížné touto ulicí projet. Na základě této neukázněnosti bylo policisty sepsáno celkem 181 předvolánek pro nepřítomného řidiče za nerespektování dopravního značení, přičemž za tento přestupek byla v častých případech udělena bloková pokuta ve výši 200,- Kč. Řidiče, kteří se v průběhu veletrhu nedostavili na zdejší součást k vyřízení této předvolánky, postihne také spravedlivý trest, neboť tyto předvolánky jsou již rozeslány po celé ČR na dopravní policii, dle místa trvalého bydliště přestupce.
Po dobu veletrhu nás netrápila jenom dopravní situace, ale i zajištění veřejného pořádku po skončení zábavných pořadů. Za porušení veřejného pořádku a posléze rušení nočního klidu, nebyla po dobu veletrhu uložena žádná bloková pokuta, i když v některém případě k této sankci nebylo daleko. V mnoha případech došlo k přimhouření oka ze strany policistů, ale tato drobná tolerance při této akci je vždy potřebná. K tomuto přimhouření však nedošlo v případě, kdy podnapilý řidič s vypůjčeným motorovým vozidlem zastavil o obchod Průmyslového zboží fy. Iška Křemže, přičemž na poškozeném obchodě vznikla škoda ve výši nejméně 15.400,- Kč. Na místě nehody chtěla posádka vozidla dále uplatit policisty, kteří věc dokumentovávali, a to finanční částkou ve výši 30.000,- Kč. Tento skutek je v současné době řešen jako trestný čin podplácení a věc bude po zadokumentování předána na OÚV do Českého Krumlova.
V areálu výstaviště byl nalezen prodejní přívěs a motorové vozidlo, které bylo odcizeno v Písku. Pachatel, který tyto věci odcizil se dokonce řádně přihlásil jako prodejce na výstavišti a odcizené zboží zde prodával. Vozidlo s přívěsem a zbožím bylo řádně zajištěno a předáno původnímu majiteli. Krádež vozidla byla oznámena na 00 P v Písku, proto také tam byla celá věc předána k došetření.
V nočních hodinách byl na silnici u obce Křemže zastaven policisty řidič traktoru, přičemž silniční kontrolou bylo zjištěno, že řidič si toto vozidlo vzal bez svolení majitele. Aby toho nebylo málo, řidič vozidla byl pod vlivem alkoholu. Řidič se tímto jednáním dopustil trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, přičemž také přišel o svůj řidičský průkaz.
Závěrečný den přijel mladík z Holubova na jízdním kole do Křemže. Kolo řádně uzamkl u plotu výstaviště a šel se kochat závěrečným ohňostrojem. Po tomto chtěl na kole odjet zpět do svého bydliště, ale zjistil, že mu bylo kolo neznámým pachtelem odcizeno.
V průběhu veletrhu byl dále zaznamenán trestný čin krádeže motorové nafty ze zaparkovaných vozidel v obci Brloh, kde neznámý pachatel odcizil celkem 850 litrů této tekutiny.
Zaznamenána byla také jedna dopravní nehoda, která si naštěstí nevyžádala újmu na zdraví nebo životě osob.
Závěrem tohoto příspěvku bychom chtěli poděkovat všem občanům za spolupráci a ochotu, která je i při této práci důležitá pro odhalování trestné činnosti.
- OO Policie ČR Křemže -
| NORSKO |
Cesta po zemi, kterou má Pán Bůh rád.
Toto, pro někoho možná nadnesené označení, jsem kdysi četla v jednom známém českém týdeníku. Protože jej dosud považuji za nejvýstižnější, rozhodla jsem se ho použít i v názvu článku, ve kterém se s vámi chci podělit o dojmy z Norska.
Tuto skandinávskou zemi jsem navštívila v srpnu 1995 jako účastnice zájezdu cestovní kanceláře AQUA CLUB. Z nabídky jsme si zvolili turistickou variantu Norsko - Fjordy.
V pátek 11.8.1995 vyrážíme z Českých Budějovic směrem na sever. Hranice překračujeme na Cínovci, kde většina z nás využívá přednosti cestování Rotelem a zaujímá horizontální polohu. Naše představy o poklidně strávené noci však překazí německá dálnice vybudovaná před 2. světovou válkou. Mezi panely, tvořícími podklad komunikace, jsou totiž pravidelné mezery. Ty, při rychlejší jízdě, simulují jízdu „po schodech".
Nespornou výhodu pro řidiče dálkové dopravy (skvělá prevence proti usnutí) my neoceňujeme. I přesto jsme časně ráno připraveni nalodit se ve Warnemünde (část známého německého přástavu Roztock) na trajekt. Po dvou hodinách plavby, kdy jsme ještě nadšeně obdivovali zařízení lodi i bezvadně fungující organizaci tohoto druhu přepravy, nás vítá dánský přístav v Gedseru.
Po zdolání 150 km dálnice se ocitáme v hlavním městě dánského království - Kodani. Hned po příjezdu si uvědomujeme, že se nalézáme ve městě světoznámého piva značky Tuborg. Poutače s reklamami na tento mok nás nenechávají na pochybách.
Při procházce městem nejdříve narážíme na známý zábavný park Tivoli. Před ním však dostává přednost návštěva muzea voskových figurín. Po shlédnutí podobného muzea v Londýně a Amsterodamu jsme zvědavi, čím nás překvapí v Kodani. Po pravdě řečeno, snad jen ukázkami z pohádek Hanse Christiana Andersena. Jeho pomník náhodou nalézáme i v místním parku. Zde na chvíli usedáme a při odpočinku pozorujeme nedaleko sedící rodinku se dvěma malými dětmi. Mladší z nich (mohlo mu být podle úrovně chůze něco málo přes rok) zaujalo kolo opřené pouze o stojánek. Každému z přihlížejících muselo být jasné, že jeho lomcování kolo dlouho odolávat nevydrží. Přesto se rodiče dítěte omezili pouze na občasné klidné doporučení nebo varování. Nikoho snad ani nepřekvapilo, když se zanedlouho zpod kola ozval dětský pláč. Nemusím zdůrazňovat, že naše skupinka byla vzrušena podstatně více než samotná matka. Ta s ledovým klidem dítě vyprostila, kolo postavila, a protože (naštěstí) nedošlo k žádné újmě na zdraví, mohlo se pokračovat v započané „zábavě". Diskuse na téma „rozdíl mezi výchovnými u nás a v Dánsku" nám vydržela ještě dlouhopři procházce po nábřeží. Z dánských atrakcí jsme nemohli vynechat Malou mořskou vílu. Věděli jsme, že "sedí" někde na nábřeží, ale svou vzdáleností od centra nás opravdu zaskočila. O to větší byla radost ze setkání s ní.
Zklamala nás trochu jen velikost sochy. Dnes si ale vážíme toho, že jí nechyběla žádná část těla.
Po příjemně stráveném slunečném dni se loučíme s Kodaní a pokračujeme dále na sever. Cesta trajektem do Švédska trvá pouze 15 nim. Po ní se opět ukládáme ke spánku, abychom se odpočatí probudili do nového dne už v Norsku.
Země, rozprostírající se na samém severu Evropy a zabíhající částečně i za polární kruh, byla pro nás velkou neznámou. O částečné přiblížení nám středoevropanům se bezesporu zasloužila událost světového významu, jakou byla 17. zimní olympiáda v roce 1994. Dočasným domovem sportovců celého světa se tenkrát v únoru stal norský Lillehammer. Město s asi 23000 obyvatel, o kterém nikdo netušil, že existuje se zhostilo svého úkolu na výbornou. Citelně, bez velkých zásahů do přírody, vybudovali Norové sportovní areály i veškeré zázemí potřebné k uskutečnění akce své velikosti. Mně osobně nejvíce zaujala rychlobruslařská hala v Hamaru připomínající obrácenou loď Vikingů.
Krásný výhled na okolí Lillehammeru včetně jezera Mjosa je i ze skokanských můstků. Možná jsme i my stáli na místě, kde se Espen Bredesen koncentroval před svým nejdelším pokusem. Právě z těchto míst jsme pozorovali zajímavé úkazy svědčící o nefalšované národní hrdosti. Na okolních polích a loukách bylo možné spatřit vysečené olympijské kruhy!
Nemohu, bohužel, podat objektivní svědectví o mentalitě národa žijícího v neuvěřitelné symbióze s přírodou. Norsko patří k zemím s nejnižší hustotou obyvatel. Na obrovské rozloze jich žije pouze 4,5 miliónů. A tak není divu, že k setkání se skromnými, plachými Nory docházelo jen vyjímečně. A tak jsme jen v duchu nebo i nahlas obdivovali jejich obrovskou vitalitu. Třeba právě po půldenní túře, kdy jsme si připadali doslova jako na konci světa a najednou se před námi vylouplo typické norské obydlí. Jako, prý výborný, izolační materiál na střechu slouží travnatý porost a dál už je to celé pouze o dřevě a kamení. Prostě ekologie jak má být.
Na střeše nebývá většinou ani komín. Pouze jakýsi otvor, kterým stoupá kouř vzhůru. To pak takovému člověku stačí k životu pouze dřevo, stádo ovcí nebo koz a samozřejmě i nejlepší přítel člověka - pes. Občas ho možná navštíví i stádo sobů (mimochodem, moc sympatická zvířátka) a někdy i pár turistů s nechápavým výrazem ve tváři.
- V. Spurná -
| Sport a tělovýchova na Křemežsku |
6. pokračování - Jezdectví
Po volejbalu, lyžování a kopané se v sokolské jednotě ve Křemži uchytil jako další sport - jezdectví.
Bylo to na jaře v r. 1934, kdy byl náčelníkem Sokola bratr Bedřich Čížek, za jehož náčelnictví vzniklo při TJ Sokol nejvíce sportovních odborů. Myslím, že pan Čížek byl také hlavním iniciátorem založení jezdeckého odboru. K tomuto záměru přispěla náhoda, že v roce 1933 na podzim se vrátil z vojny domů pan Šebesta z Chlumu se zkušenostmi četaře od dragounského pluku z Klatov. Pod jeho vedením se od jara do zimy zúčastňovalo vždy v neděli odpoledne 8-10 jezdců výcviku na 56 koních. V roce 1934 mi bylo 11 let a byl jsem nejmladším členem oddílu. Z počátku jsem se učil jezdit na Mince z křemežského mlýna, která byla hodná a v jejímž sedle se se mnou střídaly ještě dvě křemežské amazonky (dámské jezdkyně). Po Mince jsem si pak ještě zajezdil na našem Frickovi. Ten mě a jedné z amazonek předvedl, jak se umí jezdce zbavit, když si nedává dost pozor. Druhá dorostenka si odbyla pád z Minky a přímo na jízdárně.
V létě 1935 byl založen v Sokole i oddíl tenisu a od podzimu se na cvičišti, kde jsme měli jízdárnu začal budovat tenisový kurt. Tím výcvik skončil, ale jezdecký oddíl při Sokole ve Křemži ještě dva roky zůstal.
Já se pod dozorem svého otce a podle příručky „Terénní a skokové ježdění" od majora Dobeše v jezdectví zdokonaloval dál. Do roku 1937 jsem jezdil Fricka, pak do roku 1946 Fuksíka a Augusta.
V roce 1947 jsem narukoval do školy pro záložní důstojníky jezdectva do Pardubic. Již začátkem října jsem viděl v Pardubicích druhý nejtěžší překážkový dostih „Velkou pardubickou" a do července 1948 jsem měl možnost sledovat přípravu našich olympioniků v drezuře, parkurovém skákání i v military - což je jezdecká všestrannost. Od té doby jsem se o parkurové skákání a o drezuru začal zajímat a vojenský výcvik ve škole mi v tomto směru dal solidní základy.
Po ukončení školy jsem nastoupil jako velitel čety u 6. eskadróny ve Čtyřech Dvorech, kde jsem si vybral a pro závody připravoval 11-tiletého trakenského valacha Tifuse, s nímž jsem v Doupovských horách absolvoval dvakrát dílčí military Rokycanské korouhve, kde jsem se umístnil na 4. místě a na 9. místě z 27. startujících. Dílčí military se skládala z terénní jízdy 2,5 km, ze střelby z pistole na cíl a z terénního parkuru.
Po ukončení vojny jsem se věnoval opět lyžování a tělovýchově v Sokole. V roce 1950 nastoupil můj mladší bratr Přemysl u Plemenářského podniku Netolice, jako ošetřovatel dostihových koní a od jara 1950 i jako jezdec. Zajel jsem se za nám na Nový Dvůr u Lhenic podívat - tam byli dostiháci ustájeni. Po vyjížďce mi správce Varvažovský nabídl, abych za ně skákal parkury, že mi vhodného koně obstará. V červnu 1952 jsem již za Netolice startoval v Č. Budějovicích, později v Xaverově u Prahy, v Netolicích a v dalších jihočeských městech. V Xaverově trénoval parkuráky i dostihové koně náš nejlepší jezdec a teoretik jezdeckého sportu mjr. Dobeš. Na Nový Dvůr jsem dojížděl na trénink nejdřív jednou týdně a později dvakrát i třikrát za týden. Nejčastěji jsem startoval v parkurech např. s Čitou, Dorotkou, Galánem a Korčulou. V loveckých jízdách a na vyjížďkách jsem tam za deset let odjezdil třicet koní - včetně hřebců a plnokrevníků.
Bratr jezdil zpočátku rovinné dostihy, později proutěné překážky a překážkové dostihy - odborně nazývané steeple-chasse (stýpl-čejs) a skákal i parkury. V roce 1956 vyhrál s klisnou Evou Netolickou st.chasse na 3600 m a zúčastnil se s ní i dostihu přes pardubické překážky v Jeseničanské ceně. Asi v roce 1965 nastoupil jako učitel praxe a cvičitel jezdectví na zemědělské škole ve Vimperku a po roce 1967 v Dubu u Vodňan. Dnes má svou stáj v Chlumu, kde učí jezdit mládež i dospělé zájemce o jezdecký sport.
Já jezdil do Nového Dvora do r. 1962, kdy jsme ve Křemži založili bytové družstvo, v němž jsem dělal předsedu a při stavbě 36 bytových jednotek na Doubku, mi již tolik volného času nezbývalo.
V roce 1966 se mi naskytla koupě sedmileté Furiozky za 1.500 Kčs, protože neuměla tahat ani chodit pod sedlem, což jsem jí během zimy naučil a v květnu 1967 jsem se s ní již zúčastnil parkuru v Č. Budějovicích. Pak se začalo ve Křemži se stavbou dalších družstevních domů a čas na péči o kobylku a na ježdění mi nezbýval, tak jsem Majku prodal do Malont. Aby mi nebylo po koních smutno, přijal jsem funkci cvičitele v nově založeném jezdeckém klubu při JZD PodkIeťan Holubov, kde jsme měli 4 koně a jezdit chodilo asi 6 jezdců.
Po roce 1970, když kluci odešli do učení, někteří na vojnu, se klub rozpadl. Zita, která byla v majetku JZD přešla do školního klubu do Dubu, kde jsem se na ní ještě svezl.
Ale moje sudičky mi za mou obětavost a lásku ke koním nahrály další možnost si na koních zajezdit a předávat zkušenosti mladým adeptům jezdeckého sportu. V Srníně založili v únoru 1971 nový jezdecký klub a v červnu mě požádali, abych jim dělal trenéra. Udělal jsem si v Písku trenérský kurs u mjr. Dobeše a od července jsme zahájili přípravu koní i jezdců na parkury. V srpnu jsme se zúčastnili závodů na Hluboké a Špringer - zootechnik družstva obsadil s Frajerkou 4. místo a Papoušek 5., při startu asi 25 koní. O Srnínu se zmiňuji proto, že tam klub úspěšně působí téměř třicet let a má stále výborné výsledky. Kolik jsme tam vycvičili jezdců s nynějším trenérem Janem Papouškem ani nevím a koní to bylo také hodně. Jen co já vím, v Srníně jsem jich odjezdil víc než na vojně (asi 30) a v Netolicích ještě o něco víc. Někteří závodníci - Kamil Papoušek, ing. Růžička a další přivezli i z mistrovství republiky zlaté, stříbrné a bronzové medaile. Kamil Papoušek trénóval i úspěšně závodil v NSR.
Pro zájemce o jezdecký sport bych chtěl uvést jen několik údajů o rozdělení tohoto sportu. Dostihy se dělí na rovinné, proutěné. překážky a steeple-chasse - těžké překážkové dostihy. Ty mají význam hlavně pro chov koní.
Do sportovního ježdění patří parkurové skákání, drezura, military a vozatajské soutěže.
Nejvyšší skok dosáhl v roce 1947 Chilský kapit Laraguibl na koni Huaso - 2m 47 cm. Nejdelší skok v roce 1974 jihoafričan Fereira s koněm Something 8 m 49 cm.
V příštím čísle 7. pokračování začátky tenisu.
- Zd. Hořejší -
| Společenská kronika |
NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI
ŽIVOTNÍ JUBILEA
| Pranostiky na srpen |
Měsíc srpen je sice druhým nejteplejším měsícem v roce (po červenci), ale průměrná denní teplota (hlavně v jeho druhé polovině) začíná pomalu klesat. Do první srpnové dekády zasahuje ještě panenské léto s velmi teplým počasím a doznívají petrské deště.
Na přelomu prvé a druhé srpnové dekády končí podle lidové meteorologie tzv. vrcholné léto, nebo-li psí dny. Obyčejně se za konec vrcholného léta (s možnými tropickými dny) považuje svátek sv. Vavřince 10.8.
Svatý Vavřinec je ale především patron vinařů. Při slunečném počasí na Vavřince se předpovídá jak hojnost vína, tak i jeho kvalita.
Po svatém Vavřinci nastupuje tzv. bartolomějské léto. To je charakteristické opakovanými výkyvy teplot, kdy se nezřídka ještě horké letní počasí střídá s citelným ochlazením.
Bartolomějské léto bývá vystřídáno ještě jedním teplejším srpnovým úsekem pozdního léta - létem augustiánským.
Toto oteplení, přijde-li, bývá krátké a již na přelomu srpna a září ustupuje dalšímu relativně chladnému úseku pozdního léta, tzv. jiljskému ochlazení.
Pro srpnová rána je charakteristická bohatá rosa na loukách, která je v lidových pranostikách vždy kladně hodnocena.
Lidová rčení pamatují i na každoroční zajímavý jev noční srpnové oblohy, tzv. slzy svatého Vavřince. Tak je nazýváno mimořádné množství „padajících hvězd", což jsou vlastně malé meteorické částečky, které se uvolňují z jádra komety, jejíž dráha protíná souhvězdí Persea. Proto jsou nazývány rovněž jako perseidy.
Konec srpna je typický i houfováním ptactva, které odlétá do teplých krajin. To nám vždy neomylně připomene blížící se podzim.
Ale jelikož je teprve začátek srpna a tento měsíc je měsícem žní nezapomeňte, že:
Když se postaví první mandlík obilí, má si člověk lehnout zády na zem, aby ve žně v zádech nebolelo.
- Michal Vančura -
| Pozůstalost po p. Marii Husarové |
V letošním lednovém čísle našich novin jsme věnovali upomínkový článek p. Marii Husarové, v němž jsme ocenili její mimořádné zásluhy v oblasti národopisné a při záchraně různých předmětů pro naše muzea. Tyto jsou nám a budou i příštím generacím ukázkou, jak žili a pracovali naši předkové na Křemežsku a v kraji Doudlebském vůbec.
Naše čtenáře jistě zajímá, co bude s pozůstalostí, tj. s domkem a se vším, co v něm p. Marie Husarová zanechala. Podle závěti a následného soudního rozhodnutí připadl veškerý movitý majetek po p. Husarové České obci sokolské v Praze. Tato pověřila soupisem inventáře Sokolskou župu v Českých Budějovicích. Při soupisu pozůstalosti pracovníci Sokolské župy byla přítomna 9. července i pracovnice národopisného oddělení Jihočeského musea v Českých Budějovicích, kterou samozřejmě zajímalo, co cenného po stránce národopisné zde p. Husarová zanechala. Tentýž zájem měli i představitelé naší obce - vždyť se jedná o ukázky z minulého století na našem Křemežsku.
Při soupise byly shledány po stránce etnografické (národopisné) velmi cenné doplňky k doudlebskému kroji:
| DIVADLO - Legenda o princi Filipovi |
30.6. - poslední školní den - se konečně příznivci jevištních forem dočkali. I ve Křemži se bude hrát divadlo! Jde o představení vhodné pro dospělé i děti od 12 let s živými herci, loutkami, ohněm i muzikou!
„Tak to jsem sama zvědavá, o co půjde" říkám si a už se docela těším na takovéto zakončení školního roku.
V 19.00 hodin, kdy sál byl poměrně slušně zaplněn (nejspíš známka dobré propagace), to začalo.
Jen mě překvapilo, že v sále bylo tak málo lidí ze Křemže. Diváci se sjeli hlavně z okolních vesnic a dokonce až z Českých Budějovic. Zdejší základní škola zřejmě o divadle ani nevěděla, protože jinak si neumím vysvětlit její minimální podporu pořádajícímu představení TJ Sokol Křemže, který na představení ještě prodělal. Ale myslím, že ti, kteří viděli, nelitovali, soudě podle jejich kladných hodnocení a přání, aby takové představení bylo uspořádáno častěji.
- D. Jirovcová -
| Mistrovství Jižních Čech v orientačním běhu |
Oddíl orientačního běhu TJ Sokol Křemže uspořádal 20.6.1998 jihočeské mistrovství v orientačním běhu na klasické trati. Byl to druhý závod během 1 měsíce, který náš oddíl uspořádal. Závod se konal v Habří se shromaždištěm v areálu letního tábora Čs. televize. Za dobrého počasí startovalo 138 závodníků z Jihočeského kraje, Západočeského kraje a také z Jihlavy. Závodilo se na mapě „KLUK" IOF 1:15000 ekv. 5 m, autoři páni VI. Štindl a P Zimmermann.
Po velmi důkladné přípravě byly postaveny náročné tratě, hlavně pro kategorie, z kterých se postupuje na Mistrovství ČR. O dobrý průběh závodu se také postaral starosta Obce Habří pan Proll, který připravil celý areál letního tábora včetně teplých sprch pro všechny účastníky.
Závod připravili a zorganizovali zkušení členové oddílu OB. Stavbu tratí navrhli a realizovali P. Zimmermann a VI. Štindl.
Roznášení a umístění kontrol měli na starost naši dorostenci. Start zorganizovaly naše ženy - B. Cipínová, J. Moravcová a B. Koubová. Odpovědnou práci v cíli vykonávali V. Troupová a D. Kovaříčková. Ředitelem závodu a počtářem výsledků byl M. Moravec.
Funkci hlavního rozhodčího vykonával VI. Štindl. Agendu závodu vedla F Motejlová. Hlavním a jediným sponzorem závodu byla firma Kabel Plus a.s. Č. Budějovice, která věnovala drobné věcné ceny pro první tři závodníky v každé kategorii.
V červenci začínají vícedenní závody v celé republice. Mezi prvními byla 10.-12.7. Velká cena Horního Slavkova, které se zůčastnil VI. Štindl v kategorii H60 a byl velmi úspěšný. Zvítězil ve všech třech etapách a přivezl si několik hezkých cen.
Dalším velkým vícedenním závodem, kterého se náš oddíl zúčastní je Cena Šumavy 14.-16.8 na Lipně. Tento závod je mezinárodní.
Před tímto závodem bude 12.-13.8. probíhat evropský pohár v cyklo orient. závodě.
- Vladimír Štindl -
| Šipky |
Začalo to nevinně, na pivě či na víně?
Na Křemežském veletrhu v ochozu základní školy jste si mohli všimnout trofejí křemežských šipkařů. Pro mnoho návštěvníků to bylo dosti velké překvapení a tak jsme se v době okurkové sezóny zeptali pana Jiřího Smahela, původce zdejších úspěchů.
Redakce: Už jste se vyšplhali tak vysoko, ale přitom mnoho lidí ze Křemže a okolo o vás vůbec neví. Jaká je historie tohoto sportu v naší obci?
P. Smahel: Křemežskou restauraci jsem dostal do nájmu 1.10.1996. Během října jsem objednal první šípkový automat. V listopadu už stál na určeném místě. V únoru 1997 se dala dohromady parta nadšenců a začali jsme s pravidelnými tréninky.
Redakce: Jak jste organizováni, existuje něco jako svaz šipkařů?
P. Smahel: Ano, je to Jihočeský šípkový svaz (JčŠS). Díky předsedovi tohoto svazu Jindřichu Koptovi jsem získal pro naši restauraci první automat.
Redakce: Jaký je systém soutěží?
P. Smahel: Existuje první, druhá a třetí liga. Vítěz první ligy postupuje do celostátní soutěže. Závodí se v jednotlivcích nebo družstvech. Ta mohou mít 4 až 10 osob.
Redakce: Jak si stojíte v žebříčku?
P. Smahel: Máme vlastně dva týmy - Restaurace Křemže a Sokolíci Křemže. Do první skupiny patří mladší hráči (D. Kokeš, J. Mazna, V. Průcha, R. Ševčík, M. Nedvěd). Restaurace Křemže suverénně bez porážky vyhrála 3. ligu a postupuje do 2. ligy. Sokolíci zůstávají ve 3. lize.
Redakce: To jsou družstva a co jednotlivci?
P. Smahel: Vynikajících výsledků dosáhli D. Kokeš a J. Mazna na mistrovství světa ve Španělsku. David skončil 25. a Jirka 33. V celostátním žebříčku se pohybují do 40. místa.
Redakce: Co považujete za největší úspěch?
P. Smahel: Pro Jirku a Davida je to bezesporu účast na mistrovství světa, ale já osobně nejvíc prožíval závody v Písku. Tam jsme sice nehráli o postup, ale všichni do poslední chvíle bojovali. Těžko říci, co považovat za měřítko úspěchu.
Redakce: Jaké máte plány do budoucna?
P. Smahel: Teď o prázdninách je relativní klid. Ale na podzim se očekává reorganizace herního systému. Vyžádal si ji velký nárůst počtu mužstev. Obtížné bude sestavení termínového kalendáře. Všichni hráči jsou amatéři a tak se bere ohled na efektivní využití jejich času a s ním spojené financování cest. Hlavně bychom rádi hráli na vysoké úrovni. Ideální by byl postup do 1. ligy.
Redakce: Dal byste toto všechno dohromady nebýt Vaší hospůdky a jejích pravidelných návštěvníků?
P. Smahel: Podařilo se mi přitáhnout partu mladých kluků. Dříve sem chodili na pivo, ale se vstupem do soutěže museli tuto zálibu omezit. Dobrý šipkař nesmí totiž postrádat pevnou ruku, pevné nervy a pravidelný trénink.
Za rozhovor děkují Nikola Hasalová a Veronika Spurná.
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |