| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Únor 1998 - Číslo 2 - Ročník 8 |
| ARCHIV | 1998 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Únor 1998 - Číslo 2 - Ročník 8 |
| Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva |
50. schůze OR se konala dne 12.1.1998. OR schválila organizační a výpůjční řád knihoven, které jsou od letošního roku plně ve správě obce a obnovila roční čtenářský poplatek pro knihovnu Křemže ve výši 100,- Kč pro dospělé a 20,- Kč pro děti.
Dále schválila bezplatné zapůjčení pivního stanu obci Holubov na oslavu 90. výročí založení hasičského sboru, přidělení bytu v DPS pí. Peckové ze Mříčí a místní vyhlášku č. 1/98 0 stanovení místního poplatku za provozovaný výherní automat (5.000 Kč/3 měs.).
OR projednala připomínky Správy CHKO k vyhlášce č. 3/97 o závazných regulativech využití území (výška staveb, sklon střechy a pod.), návrh kalkulace vodného na r. 1998 a připomínky občanů k provozu Radniční restaurace.
OR neschválila žádost Farního úřadu o fin. příspěvek na opravu kostela (byla dohodnuta forma nepeněžní pomoci doprava, lešení, pracovníci a pod.), žádost TJ Sokol o finanční příspěvek pro oddíl sportovní gymnastiky dětí (obec poskytuje místním sportovcům bezplatný pronájem a otop tělocvičny v ZŠ) a žádost odborového svazu pracovníků obce o finanční příspěvek ze sociálního fondu.
Starosta dále informoval OR, že obec Kirchlindach ve Švýcarsku opět poskytla naší obci dar 9.000 CHF na pokrytí úroku z úvěru na výstavbu ČOV. Na své 28. pracovní poradě se sešli členové OZ dne 19.1.1998. Této porady se zúčastnili i zástupci VaK Č. Budějovice p. ředitel Unger a ek. nám. ing. Růžička, kteří předložili OZ návrh kalkulace nové ceny vodného (9,70 Kč/m3) na r. 1998. Jelikož na veř. zasedání OZ dne 18.12.1996 bylo dohodnuto, že cena vody zůstane v r. 1997 a 1998 ve stejné výši (8,40 a 18,17 Kč/m3), členové OZ vyslovili nesouhlas s tímto návrhem a požádali o předložení nové kalkulace na stávající cenu vodného. Toto bude mít za následek nižší příjem z provozu vodovodního zařízení pro Svazek obcí - vodovod Křemže a následně pak i menší možnost provedení plánovaných rekonstrukcí vodovodních řadů.
V další části porady se členové OZ seznámili se žádostmi o odprodej pozemků, s rozborem hospodaření obce za r.1997, s výstavbou kanalizace v Chlumu a dalšími, a dohodli se na umístění dopravní značky „Zákaz stání" v Budějovické ul. od křižovatky s Krumlovskou a Spojovací ul. směrem k náměstí.
-Lin-
| Tip na výlet |
Kostel sv. Víta nad Habřím
Kromě zbytků stavby bývalého kláštera na Kuklvejtě máme v našem nejbližším okolí zříceninu klášterního kostela sv. Víta nad Habřím. Z dějin kroniky obce Habří uvedu jen stručně historii těchto míst: ves Habří je známa již na počátku 15. stol., kdy tam byla postavena tvrz. Za husitských bouří majitel tvrze Jan Roubík byl spojencem a přítelem našeho Jana Smila z Křemže. Poslední majitel haberské tvrze se přidal v r.1618 ke stavovskému povstání a za to mu bylo po bitvě na Bíle hoře zboží zabaveno a prodáno klášteru ve Vyšším Brodě. Od této doby se lesy nad Habřím nazývají prelátské nebo také Vyšebrodské.
U dnešní samoty Dobrovodský stávala od nepaměti nad studánkou s pramenem dobré, léčivé vody malá kaplička. Odtud také pochází název Dobrovodský. Protože sem putovalo mnoho věřících jako k prameni zázračnému, postavili Vyšebrodští poblíž studánky v roce 1644 kostel zasvěcený sv. Vítu. Mše svaté v tomto kostele byly každou první neděli v měsíci a na svátek patrona kostela sv. Víta 15. června. Sloužili je střídavě faráři strýčický a boršovský. Oba byli vyšebrodští cisterciáci. Putovala sem také často procesí nejen z těchto farností, ale i z Habří, Slavče, Lipí, Hradců a Kvítkovic a to hlavně v období sucha, aby se zde poutníci modlili za seslání deště. Bohužel za vlády císaře Josefa II. byl tento kostel jako mnoho jiných 1. května 1787 zrušen a uzavřen. Oltáře i cenný inventář byly odvezeny do Boršova a kostel ponechán svému osudu. Dne 13. července 1861 spadla nakonec krásná pozdně gotická klenba a v roce 1867 byla dokonce stržena část zdí a materiál použit k opravě sousední myslivny.
V létě 1884 za velkého sucha sem putovala procesí žen s prosbou o déšť a ten, jak je zaznamenáno v kronice obce, skutečně přišel. Zbožné ženy se proto rozhodly z vděčnosti dát obnovit obraz sv. Víta, který visel na zbývající chrámové zdi a byl v zetlelém rámu celý vybledlý. Nový obraz namaloval Bedřich Kamarýt, farář z Deštné. (Od tohoto kněze, známého malíře, jsou také oba obrazy na vedlejších oltářích v našem kostele: sv. rodiny a Matky bolestné.) Nový krásný obraz bylo škoda zavěsit na zeď zříceniny kostela a vystavit ho tak škodlivým povětrnostním vlivům, a proto se zastupitelstvo obce Habří a Kvítkovic rozhodlo postavit pro něj novou kapličku, která byla 15. června 1890 vysvěcena. Zvenčí je dobře udržována, nahlédneme-li však bočními okny dovnitř, je tam nepořádek. Je uzamčena, takže na oltář ani na Kamarýtův obraz vidět není. Z bývalého kostela zůstala stát jižní zeď chrámové lodi, dlouhá asi 15 m a vysoká asi 10 m se třemi gotickými okny a část přilehlé zdi vchodové. Je myslím dobré, že zřícenina kostela je proti náporu přírodních živlů chráněna řadou velkých kaštanů.
Doporučuji návštěvu tohoto krásného místa v tichém zákoutí obklopeným lesy. Můžeme se tam vydat z rozcestí mezi samotou u Lesáků a Bohouškovickou myslivnou. Po modré značce dojdeme asi za 30-40 minut krásnou lesní procházkou až k sv. Vítu. Pro auta nebo kola je tato lesní cesta místy velmi nevhodná. Druhá možnost je po silnici přes Lipí, Habří a nahoru k Haberské myslivně. Je to značně dál ale dojede se až na místo po silnici.
- František Nejedlý -
| Z farní obce |
Už jste byli u zpovědi? Uvědomili jste si, jak zdánlivě lacino nám Bůh odpouští? Kněz uloží za pokání většinou jen krátkou modlitbičku. A se znamením kříže nás dělá čistými, jako bychom byli nezhřešili. Je to jednoduché a lidské. Zdánlivě. Jen pro vnější pozorovatele.
Na jedné straně Syn Boží ve své nekonečné lásce ke každému jednotlivému člověku za nás postupně a v krutých bolestech umírá na kříži, abychom byli osvobozeni a mohli překročit svá omezení. A na straně druhé člověk, který nechápe, ani lásku Boží, ani odpověď na otázku, proč Ježíš musel zemřít zrovna tak ponižujícím a znesvěcujícím ukřižováním. A nechápe ani zmrtvýchvstání. Kdo by tomu věřil, posměšně volali řečtí učenci na Areopágu při Pavlově kázání o Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém.
I my jsme stejní. Ale i nám stále tento Ježíš Kristus prostřednictvím kněze nabízí své odpuštění a vzhledem ke své smrti zdánlivě zadarmo? To odpuštění je přece jen něčím podmíněno: Poznáním viny, uvědoměním si, komu jsme ublížili, a úsilím po omluvě, nápravě škody, odčinění, tedy úsilím po obnově vztahu k námi poškozenému člověku. Navíc je podmíněno úsilím po obnově vztahu k Tomu, jehož řád lásky jsme narušili. Vždyť to byl právě On, kdo se z lásky k nám vydal do krajnosti. Už jste byli u zpovědi? Do Velikonoc máme ještě čas. A pokud jste nebyli u zpovědi již řadu let, nevadí. Ježíš Kristus zastoupený knězem očekává každého z nás. Ne zítra. Dnes! Neodkládejme to až na samý konec života.
- Šim -
| Místní Policie informuje |
V prvním měsíci letošního roku jsme zjistili, že trestná činnost bude i letos a tedy, že práce pro Policii bude dost. Naši policisté zaznamenali 7 trestných činů a 12 přestupků, jejichž šetření zabere práce dost a dost. Pokud se týče skladby trestné činnosti, opět zde máme vloupání do rekreačních objektů, ze kterých si tentokrát pachatelé odnesli přímotopná tělesa a rádio. Nic jiného již v chatách není a tak pachatelé postupně demontují součásti vybavení těchto objektů. Doufáme, že nedojde tedy někdy k odcizení chaty celé. To sice zní komicky, ale pro poškozeného, který do chaty přijede za rekreací a najde zde pouze rozbité okenice, okna, dveře a rozmlácené zařízení, na které si mnohdy šetřil několik let, to již tak komické zase není, a tak přestože pachatelé těchto činů mnohdy unikají spravedlivému potrestání, většinou bývají zjištěni při dalších trestných činech a zaslouženému potrestání nakonec všichni stejně dojdou. Ale abych neodbíhal od problému, dalšími trestnými činy byly podvody dvou výtečníků, kteří pobírali sociální podporu v nezaměstnanosti a přestože si později přivydělávali u soukromého zemědělce, tuto skutečnost nehlásili na příslušném úřadě a ten jim vyplácel tyto dávky dál. Tímto získávali peníze neoprávněně a budou se zodpovídat vyšetřovateli.
Opět jsme zaznamenali odcizení většího množství telekomunikačního kabelu v Brloze a Nové Vsi, celkem asi 550 m, zde bychom přivítali jakoukoli pomoc ze strany občanů - zda si někdo nevšiml auta, osob a pod. Dále nám byl opět nahlášen jeden otec, který neplní svou vyživovací povinnost na své nezletilé děti a odcizení dvou párů bot za dveřmi v bytovkách. Pachatelka těchto krádeží byla zjištěna a jelikož se jedná o osobu, která provádí drobné krádeže opakovaně a byla již pro obdobnou trestnou činnost trestána, bude tyto případy řešit soud. Co se týče přestupků, jsou většinou majetkového charakteru a potom přestupky na úseku dopravy hrubým porušením předpisů jako je jízda pod vlivem alkoholu, jízda s jinými SPZ na vozidle a malé dopravní nehody. Co se týče dopravy, vyzkoušeli jsme si i společně s policisty ze služby dopravní policie v Č. Krumlově měření rychlosti v obci a zjistili jsme, že přes poměrně malý provoz v obci Křemže, každé vozidlo, které v době měření rychlosti míjelo radar, porušilo nejvyšší povolenou rychlost v obci, a tak řidiči těchto vozidel museli sáhnout hlouběji do kapsy a zaplatit zaslouženou pokutu. Pro úspěšnost této akce jsme se dohodli, že se v Křemži a okolí objeví dopraváci častěji a měření rychlosti se stane i u nás pravidlem. Jak se říká kdo chce kam...
Na závěr bych chtěl poděkovat té části řidičů, která považuje předpisy za závazné a řídí se jimi a dále občanům, kterým nejsou lhostejné dobré vztahy mezi lidmi a pevně věřím, že se ostatní přidají.
- OO Policie ČR Křemže -
| Požár ve Křemži - „u Filípků" v roce 1898 |
Tomáši Janešovi ze Křemže, od Kselů, bylo v době požáru 7 let, narodil se v prosinci roku 1891.
Na svátek Hromnic, dne 2. února roku 1898, nastal při ranní mši svaté v kostele rozruch. Přišla zpráva, že v Loučeji hoří. Pan farář Tomáš Pfauser vyzval věřící ke klidu a požádal občany z Loučeje, aby se odebrali domů a pomáhali hasit. To byl teprve počátek tohoto neklidného dne.
Odpoledne téhož dne, a byl to den krásný, slunečný, jsme hráli před Řezníčků rážíky (kuličky). Když začali zvonit v kostele na odpolední požehnání, všiml si jeden z nás, že vedle fary, na statku „u Filípků" vychází ze střechy, mezi taškami dým. Rozběhli jsme se do statku a ve světnici jsme hospodáři Janu Bendovi řekli, že asi u nich hoří. Hospodář otevřel dveře na půdu a odtud vyrazil čpavý dým a vzápětí vyšlehly plameny.
Ve výměnkářské světnici bydlel hasičský trubač, krejčí Jan Benda, otec pozdějšího křemežského obuvníka Františka Bendy, ten vyběhl na náměstí a troubil na poplach. Za chvíli začali „šturmovat" i na kostelní zvony. V obci ještě žili pamětníci požáru z roku 1840 a tak mezi občany se projevily obavy a strach. Asi za půl hodiny zasáhly dva požární sbory, z Křemže a z Chlumu, další hasiči přijeli později. Zakrátko byla v plamenech celá usedlost. Oheň se z obytného stavení přenesl na stáje, kůlnu i stodolu, pomohl tomu foukající vítr. Jen tak se podařilo vyvést část dobytka ze stáje a chytit zdivočolého psa.Oheň se přenesl na sousední domy čp. 38 a 39. Největší nebezpečí rozšíření ohně hrozilo sousední faře a hlavně statku čp. 2 „u Jiříků", kde byly dosud všechny střechy pokryté došky. Na střechy u Jiříků si lidé přistavěli žebříky, muži a ženy utvořili řetěz a vodou z podávaných nádob polévali došky. Další lidé hlídali otevřené otvory do seníků a stodol na faře i u Jiříků, aby nechytla uskladněná sláma a seno. Také u Kselů přes den a celou noc hlídali a polévali věci, které by mohly od hořících oharků chytnout. Začínal hořet i suchý hnůj na hnojištích, ten lidé polévali močůvkou, protože vody byl nedostatek.
Deset hasičských sborů pracovalo celou noc. Vodu brali ze studní, z horní kašny nad kostelem i z dolní nad školou. Brali vodu i z tymence nad Křemží a z rybníku Imatru. Některé sbory hasit nemohly, protože půjčily hadice sousedům. Té noci lidské ruce u stříkaček zažily velmi tvrdou „robotu". Požár v noci byl strašidelný a přinášet obraz hrůzy a strachu. Farní matriky byly odneseny do sakristie, nábytek od Filípků, z fary a od Jiříků byl nanesen ke Štikům, Kselům a do kostela. Na kostelní věži byly hlídky, protože vítr zanášel oharky i na střechy kostela. U Filípků uhořela prasata, slepice a 2 kusy hovězího dobytka. Domy čp. 27, 38 a 39 vyhořely do základů.
Vznik ohně byl vykládán dvěma způsoby. Založil ho prý tulák, který u Filípků dostal malou almužnu, a tak se pomstil. Nebo vznikl od narušeného zdiva komínu, což je pravděpodobnější. Stopy po požáru zůstaly na polích a cestách k Chlumečskému vrchu a k Vackovskému mlýnu po celý rok, protože tam vyvážel hospodář od Filípků rum z požářiště.
- Z kroniky rodu Janešů opsal p. Bárta -
| Není to zbytečné ? |
O vztahu člověka k přírodě a o ochraně životního prostředí toho již bylo řečeno a napsáno dost. Nechci se opakovat nebo vás, vážení spoluobčané, unavovat obsáhlými úvahami o tom, jak je největším nebezpečím pro krajinu člověk, nicméně musím se zmínit o tom, jak, bohužel, toto platí i v naší obci. Obec je ze zákona odpovědnou osobou za tuhý domovní odpad a zodpovídá tudíž i za černé skládky, kterých nám přibývá „jak hub po dešti". Stačí se projít okrajem lesa, rozhrnout remízky a všude najdeme základ a nebo již přímo černou skládku. Jejich likvidace stojí obec značné finanční prostředky a nemalé pracovní úsilí, které by mohly být využity jinde. Při zjištění konkrétních původců černých skládek, což je značně obtížné, je okamžitě ze strany obce zahájeno přestupkové řízení. Dosud byly řešeny přestupkovou komisí dva případy (v obou případech byla uložena pokuta 5.000,- a 25.000,- Kč) a připraveny jsou další dva případy. Obec zde postupuje podle zákona č. 200/90 Sb., § 47 odst.1, písm. h), podle kterého může být uložena pokuta fyzické osobě až do výše 50.000,- Kč a právnické osobě podstatně vyšší. Odpad domovní, stavební, či jiný může být ukládán pouze na místech pro tento účel určených. Mylná je i představa, že si na svůj pozemek mohu vyvážet cokoliv. Situace je o to přísněji posuzována proto, že se naše obec nachází v Chráněné krajinné oblasti Blanský les.
Nepochopitelným zůstává, když sami obyvatelé osad si černé skládky zakládají sami, tak jak tomu bylo ve Mříči - pod vrchem, ve Chmelné - v hájích, ve Křemži - nad i pod Jímatrem a v Loučeji - přímo nad návsí. Zde pracovníci Služeb obce uklidili jednu skládku v rokli podél potůčku a hned sem někdo navezl větve z ořezaných ovocných stromů a oloupanou kůru z klád. Není to zbytečné?
Horší je však zjištění České inspekce životního prostředí, která zde provedla místní šetření, že nedaleko odtud jsou další skládky domovního odpadu jak na soukromých, tak i na veřejných prostranstvích „hojně zásobovány", zřejmě místními občany.
Vzácností nejsou ani zakutálené traktorové pneumatiky do hustého křoví, které jsou v době vegetace „uklizeny".
A tak opět obci nezbývá nic jiného, než opět odpad vybrat, vytřídit a zlikvidovat. Přitom finance a pracovníci, kteří toto budou provádět, mohli být použiti na tolik potřebné opravy cest. Vždyť i v Loučeji je prováděn svoz domovního odpadu. Nebo je někomu líto dát pár korun za žeton? Takhle to zaplatíme my všichni. Není to zbytečné?
V souvislosti s novým zákonem o odpadech platným od tohoto roku, obec vydá obecně závaznou vyhlášku, ve které bude stanoven způsob likvidace odpadu v obci. Pro občany to bude znamenat důsledné provádění separace (tříděni domovního odpadu a jeho ukládání do kontejnerů a na určená místa, aby nemusela obec znovu doplácet za jeho přetřídění na skládkách. Vyžaduje to v prvé řadě zodpovědný přístup nás všech producentů odpadu, což následně přinese úsporu financí obce - peněz nás všech. Je mezi námi řada občanů, kteří dosud nemají vlastní popelnici. Kam asi vyvážejí svůj domovní odpad? Chtějí nám všem občanům snad namluvit, že zlikvidují odpad doma v kotli? Tomu asi nevěří ani oni sami. Nejsou to zrovna ti, co se na černých skládkách podílejí? I to nám snad pomůže vyřešit nový zákon - tito občané budou muset totiž prokazatelně doložit, jak se svým domovním odpadem nakládají.
Obec zajistí během roku dodání dvou druhů kontejnerů (sklo, plasty) a to v první etapě:
| Sport a tělovýchova na Křemežsku |
Založení Sokola ve Křemži
V několika číslech Křemežska jsme si přečetli útržkovité vzpomínky na rozvoj sportu v našem Podkletí. Dvakrát to bylo o kopané, trochu o lyžování, ale ucelený přehled, který ze sportů se tu ujal nejdříve a jakých úspěchů bylo v tom či onom sportu dosaženo, se dosud nepodařilo sestavit. A to již dva z nejaktivnějších sportovců Křemežska nás letos a v polovině minulého roku opustili. Byl to pan Zimerman a pan Bárta. Naštěstí se mi od obou podařilo zajistit jejich vzpomínky a záznamy o prvopočátcích sportování a u kolébky některých sportovních odvětví jsem byl sám. Vzhledem k mému věku, bych mohl, dle sportovní terminologie, kopat již také za dědky starší, rozhodli jsme se v redakci Křemežska, že budeme vzpomínky Franty Zimermana, Josefa Bárty a moje na pokračování vydávat. Nová sportovní odvětví jako badminton a hokejbal a úspěchy v těchto sportech nám, doufám, doplní trenéři a zakladatelé těchto sportovních odvětví u nás na Křemežsku.
Je známo, že v celosvětovém měřítku mělo sportovní zápolení své kořeny již ve starém Řecku. Moderní sportovní soutěže se rozšířily až s obnovením novodobých olympijských her. O vzkříšení olympiád se zasloužil Francouz Courbetin (Kurbeten) a věnoval jim základní motto: „Citius, altius a fortius". (Výše, silněji a rychleji). První novověká olympiáda se konala v Athénách v r. 1896. Nejlépe si představíme vliv olympiád na rozvoj sportů porovnáním v počtu sportů, zemí a sportovců, kteří se na prvních a předposledních olympiádách zúčastnili.
1. olympiáda Athény 1896 - 311 sportovců ze 13 zemí, v 9 sportovních odvětvích
2. olympiáda Paříž 1900 - 1344 sportovců ze 22 zemí, ve 14 sportech a 96 disciplínách
22. olympiáda v Barceloně 1992 - 10557 sportovců za 170 zemí v 25 sportech a 257 disciplínách
Rozvoj sportu u nás pod Kletí ovlivnilo založení sokolské tělocviční jednoty v r.1913. Návrh na založení Sokola vznikl již 12.11.1910 na schůzi ochotnickočtenářského spolku Smil, ale ke schválení stanov Sokola došlo až 9.12.1912. Při ustavení tělocviční jednoty Sokola ve Křemži bylo předáno jednotě 103,34 Kč a část činnosti Smila byla převedena na Sokol.
Prvá cvičení Sokolů se konala v místnostech bratra Františka Švarce a později v hostinci bratra Vojtěcha Stanky (hostinec stával, kde je dnešní restaurace Jednoty). Na valné hromadě r. 1923 navrhl R. Kropáček přispívat na stavbu sokolovny dobrovolnou členskou daní 10 hal. až 1,- Kč každý týden. 24.1.1923 byl zakoupen pozemek od knížete Schwarzenberga na Doubku o výměře 6956 m2 za 3.867 Kč. V r. 1926 prodal Dr. Mašek pro stavbu sokolovny svůj pozemek 1535 m2 velký za 10.300,- Kč s možností bezúročné splátky do 10 let. Plánek a zdařilý vzhled sokolovny navrhl Křemežský rodák Ing. arch. Hynek Schneider. Rozpočet pro stavbu a stavební dozor prováděl stavitel František Bohatý z Holubova. Pro všechny členy Sokola byla stanovena 14ti denní pracovní povinnost. Do zimy byla hrubá stavba hotová a 5.12.1926 se již v sokolovně konala první mikulášská zábava. Oficiální otevření sokolovny bylo až 14.8.1927, ale první film „Okovy" byl promítán 3.4.1927.
Náklady na stavbu a vybavení sokolovny dosáhly částky 283.230,- Kč. Sokolovna v době první republiky nesloužila jen tělovýchově a biografu, který byl též v režii Sokola, ale konaly se tam přednášky, plesy, vyhlášené svou společenskou úrovní byly sokolské šibřinky, dále taneční zábavy, divadla (po výstavbě sokolovny se ochotnický spolek Smil sloučil se Sokolem, a tím měl křemežský Sokol i divadelní odbor a pěvecký kroužek). Dále se tu konaly kurzy vaření a poslední ročníky děvčat z křemežské měšťanky tu měly 2x týdně praktickou výuku domácí výchovy a vaření.
Během prázdnin, kdy se v sokolovně necvičilo, byla proměněna v ubytovnu pro kolonii pražských dětí, které se tu přes prázdniny zotavovaly na zdravém vzduchu. První veřejné vystoupení Sokolů se konalo 17. srpna 1913 na louce u Chlumského mlýna. Přestože den předtím a celou noc pršelo, odpoledne se na Sokolíky usmálo sluníčko. Po dobu války 1914 - 1918 se činnost Sokola zastavila a byla obnovena až 1920, protože Sokolové jako stráž republiky se zúčastnili obrany našich hranic na Slovensku proti Maďarům a na Těšínsku proti Polákům. Dění v Sokole ve Křemži a jejím okolí bylo ve svobodné republice co do činnosti a počtu členů rok od roku činorodější a členská základna již v r. 1920 přesáhla 150 členů Sokola. V r. 1928 měla 164 členů a v r. 1937 klesla na 143 členy. Přesto v r. 1938, k 25.letému výročí v brožuře „25. let tělocviční jednoty Sokol v Křemži" napsal tajemník župy Husovy A. Ambrož o hospodaření křemežského Sokola: „A hospodářství sokolské jednoty ve Křemži, to je kapitola, kterou by mělo shlédnout mnoho jiných sokolských jednot a z ní se učit". K činnosti Sokola ve Křemži v úvodní stati dodává: Jednota křemežská byla jedna z prvních, jež otevřela dveře novým směrům tělovýchovným, lehké atletice, tělovýchovným hrám, na svém krásném hřišti se nebála založit i tenisový dvorec, má dokonce i svůj jezdecký odbor vedle Č. Budějovic, jediná v naší župě. V době protektorátu byla činnost Sokola omezena a v r. 1941 úplně zakázána. V příštím čísle uvedu vzpomínky pana Bárty o vzniku prvních sportů na Křemežsku.
- Z. Hořejší -
| Společenská kronika |
NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI
| Pranostiky na únor |
| Rozdělení obce ? |
Proslýchá se, že některé osady v okolí Křemže se chtějí osamostatnit. Při té příležitosti jsme několik otázek položili panu Františku Hrubešovi (Chlum) a panu Janu Traplovi (Stupná).
1. Od kdy uvažujete o odtržení vaší obce?
P. Hrubeš:O osamostatnění osady Chlum se mluví již od počátku sloučení s obcí Křemže. Někteří občané Chlumu a myslím si, že je jich hodně, nikdy nesouhlasili s tímto spojením a dávali to vždy patřičně najevo. Po informaci o snaze po odtržení ostatních osad Křemežska, a to: Chmelné, Chlumečka, Stupné, Bohouškovic a Vinné od centrálního Obecního úřadu ve Křemži a založení vlastního obecního úřadu se zvýšila aktuálnost i pro obyvatele Chlumu a okolí.
2. Proč se hodlá vaše osada osamostatnit?
P. Hrubeš: Důvodů proč nechtějí obyvatelé již nadále sdílet společnou obec je jistě více, ale hlavní je ten, že se cítí neustále poškozováni tím, že všechny peníze jsou proinvestovány v osadě Křemže a na ostatní osady se nedostane. (Jak sami říkají: Od sloučení se u nás neudělalo skoro nic.) Častou výtkou je zrekonstruovaný nový Obecní úřad ve Křemži, který nemá v kraji obdoby a též návštěvníci z jiných částí našeho státu považují na velikost obce tuto stavbu za přehnanou. Alespoň část z oněch skoro 28.000.000,- Kč (si myslím) mohla být použita na daleko potřebnější věci - např. plyn do oněch zmíněných osad.
P Trapl: Hlavním důvodem je malá péče o údržbu komunikací a zlepšování životních podmínek v těchto osadách.
3. Co jste dosud v této věci podnikli?
P Trapl: Podpisovou akci. Pro osamostatnění obce se vyjádřila většina občanů. Otázkou zůstává zvolení samostatných správních orgánů a vysoké finanční náklady, které by si osamostatnění obce vyžádalo. V tomto roce, jak víme, proběhnou volby do parlamentu a na podzim volby komunální. V té době se žádné změny ve struktuře obcí nepovolují, a tak v letošním roce zatím k žádným změnám nedojde.
P. Hrubeš: Dne 10.1.1998 se konala v zasedací místnosti Chlum výroční schůze hasičské jednoty, která je jakousi veřejnou plenární schůzí Chlumu. Na této schůzi byl jeden z bodů programu zjistit, zdali má vedení této jednoty získávat patřičné informace pro osamostatnění obce Chlum. Vedení dostalo po bouřlivé diskusi podporu většiny přítomných hlasů k tomuto kroku. Mám za to, že v letošním roce se potřebné kroky už nestihnou. Vše bude záviset na termínu voleb do zastupitelstva, které letos proběhnou, a hlavně na propočtu financí, které jsou pro každou obec nejdůležitější.
S pány Traplem a Hrubešem hovořili p. Z. Hořejší a pl. D. Jirovcová.
| Skupinový vodovod Křemže |
Spotřebiště Křemže se nalézá v nejnižších místech (u Křemežského potoka) v nadmořské výšce cca 500 m. Celá lokalita je zásobena z akumulací na Chlumeckém vrchu ve VDJ vodojemy způsobují hydrostatický tlak v síti v nejnižších místech 0,8 MPa, což je těsně nad hranicí normy ČSN 0,75 MPa (takto vysoko položené VDJ byly z důvodu další gravitační dopravy vody do VDJ Vrábče 150 m3).
Dále je tento již tak vysoký provozní tlak v případě poruchy v některých úsecích sítě Křemže zvýšen přepojením na přímé zásobování z VDJ Chlum, který je v nadmořské výšce 599 m n. m. Tímto dojde ke zvýšení až na 1 MPa = 10 atmosfér. Z tohoto důvodu by měly být v celé zásobené lokalitě osazeny redukční ventily přímo na domovních přípojkách pro ochranu vnitřní instalace.
Vzhledem ke špatnému stavu těchto zařízení dochází k „proražení tlaku" domovní instalace.
Prodejem i instalací redukčních ventilů se zabývá řada nejrůznějších firem, včetně firmy VaK, např. dodávka redukčního ventilu 3/4" DN 20 (Malgorani Italy) v cenové relaci 1997 cca 600,- Kč vč. DPH. Celková dodávka včetně montáže by neměla přesáhnout částku 1.500,- Kč (záleží na rozsahu úprav při přepojování na domovní instalaci, případně nutnosti použití většího redukčního ventilu).
Tento redukční ventil je nainstalován za vodoměrem a je součástí domovní instalace. Z tohoto důvodu musí být hrazen majitelem odběrného místa. Objednávky je možno zasílat na OÚ Křemže, kde budou shromažďovány a předány VaK. Případné dotazy zodpoví provozní středisko ve Křemži, tel. č. +420 380 741 182.
- Ing. Václav Anderle, tech. náměst. divize VaK jč, a.s. -
| Sokol ve Křemži |
Bude ve Křemži opět Sokol ČOS (Česká obec sokolská) nebo Sokol ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy)?
To měla rozhodnout 16. ledna 1998 valná hromada TJ Sokol Křemže. Schůzi řídil pan Pavel Zimmermann a ing. Martin Janda. Během schůze vyplynulo, že se také jedná o zvolení nové hospodářky, kterou dosud zastávala paní ing. Jakešová. Novou hospodářkou byla zvolena paní Blanka Cipínová. Převedení Sokola do ČOS, který ve Křemži působil do r. 1951 nebylo odhlasováno pro malou informovanost a financování sportovních oddílů, stejně jako nebylo rozhodnuto o úhradě pojištění při úrazu cvičenců.
Po XI. všesokolském sletu v Praze 1948 byl Sokol ČOS zrušen a převeden pod tělovýchovu po linii ROH (Revoluční odborové hnutí) a byl ponechán jen ve venkovských jednotách. Městské jednoty byly rozděleny podle rezortů v odborech a dostaly nové názvy jako Tatran, Dynamo, Slavoj, atd. Později se od odborů tělovýchova oddělila, byla sloučena pod ČSTV a převedena pod ministerstvo tělovýchovy a sportu. Po r. 1989 byl v mnoha místech Sokol ČOS opět obnovován. Tolik k likvidaci Sokola za totality.
Na závěr valné hromady bylo dohodnuto, aby byla svolána asi po roce s přesnější informovaností, hlavně ve sféře financování sportovních klubů a pojištění cvičenců.
Podstatné je, že zatím mládež na Křemežsku má možnost si vybrat v několika sportovních oddílech, jako v badmintonu, orientačním sportu, tenisu a hokejbalu a že může všestrannou obratnost a zdatnost získávat ve školní tělocvičně na nářadí a v gymnastické průpravě a nemusí hledat krácení volného času v pití alkoholu, kouření a požívání drog.
Shodou okolností jsem měl již před touto schůzí historii založení Sokola ČOS po r. 1913 do únorového Křemežska připravenu.
- Z. Hořejší -
| Víte že ... |
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |