ARCHIV

1999

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži

Květen 1999 - Číslo 5 - Ročník 9

• Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva
• Sport a tělovýchova na Křemežsku
• Volejbal
• ŘECKO - "Putování Balkánským poloostrovem"
• Máj
• Příjmení - 3. pokračování
• Z minulosti Českokrumlovska
• Společenská kronika
• Informace
• Jihočeský zvonek 1999
• Jarní pobyt na Zátoni
• Z činnosti Sokola Křemže

Všichni obecní radní se sešli na své 7. schůzi dne 12.4.1999, kde se seznámili s čerpáním rozpočtu obce za 1. čtvrtletí 1999 a postupem plynofikace Chlumu. Výdaje obce jsou v douladu se schváleným rozpočtem, příjmová část byla o 0,5 mil. Kč nižší z důvodu příjmu z daní. Situaci poněkud vylepšil příjem financí za prodej hlasovacího práva k akciím JČE a JČP, které byly převedeny na účet obce v polovině dubna. Vlastní plynofikace Chlumu byla dokončena a uvedení do předčasného užívání proběhlo v 15. týdnu. Bohužel díky tomu, že ne všichni majitelé nemovitostí v Chlumu, kterým byly vybudovány plynové přípojky, měli již přípojky zakončené v předepsané skříňce, Jihočeská plynárenská a.s. plyn do Chlumu zatím nepustila. Následné úpravy překopů vozovek budou provedeny v průběhu měsíce května.

OR projednala žádosti o prodej a pronájem obecních pozemků a s doporučením je postoupila k rozhodnutí OZ, schválila provedení výběrového řízení na místo ředitelky MŠ Chlum, za stávající ředitelku, která odejde do starobního důchodu, příspěvek hasičům ze Mříče na vyčištění rybníka na návsi a uspořádání koncertu dne 20.5.1999 v sále radnice, žáků soukromé hudební školy p. Cinibulka.

Dále se radní zabývali problematikou parkování nákl. aut v obci, problematikou bydlení kazašských Čechů ve Chmelné, zabezpečením 8. ročníku Křemežského veletrhu a dalšími problémy obce.

-Lin-

Obnovení volejbalu v 60. letech

V březnu jsem obdržel od pana Stanislava Troupa reportáž o obnově Křemežského volejbalu v 60. letech. Měli jsme v redakční radě již obsáhlou zprávu o úspěších aktivního oddílu badmintonistů, která vyplnila i dubnové číslo Křemežska. Omlouváme se proto volejbalistům, že jejich článek zveřejňujeme až v tomto květnovém čísle.
Nebyl to jen volejbal, který prožívá v současné době již třetí obrodu na hřišti u sokolovny a v tělocvičně, o kterou se tentokrát zasloužily křemežské ženy a dívky.
Vlivem politických „kotrmelců", které náš stát stíhaly od r. 1938, byl Sokol zrušen, obnovován a znova zrušen a političtí mocipáni a rukovodiči prosazovali své představy o sportu a tělovýchově v domnění, že je musíme přijímat dle jejich představ. Tak nastával jednou únik od tělovýchovy ke sportům, pak zase naopak a celý tento vývoj zasáhl volejbal, kopanou, hokej i tenis a vždy s několikaletou mezerou než se našli noví nadšenci, aby dali dohromady nová mužstva kopané, tenisu nebo ledního hokeje. Ale málokdy to bývalo s nadšením, aby si hráči sami budovali hřiště, kupovali dresy a míče nebo hokejky a brusle a po zápasech si ještě týrali těla na kolech, aby se dostali domů, např. z Kaplice nebo z Čakova.
Díky sportovním tradicím z křemežského Sokola se po každém rozpadu našlo vždy dost obětavců, kteří dokázali mezi mládeží najít nové talenty a nadšence pro staré sporty k jejich obnově a ještě založit oddíly nových sportů, jako byl badminton a hokejbal a dovést je do krajských i celostátních soutěží. Dokonce se naskýtá v poslední době i šance k obnově jezdeckého sportu na jízdárně v Chlumu.

- Zd. Hořejší -

Obrátili se na mne bývalí i současní hráči volejbalu, abychom zavzpomínali na doby, kdy se v křemežském Sokole po druhé světové válce opět začal hrát volejbal.

Z tréninku žen Sokola Křemže 1960 M.Brůžková, Jaroslava Homolková a V. Bártová

Tak jako jiné sporty, také volejbal začínal ve skromných podmínkách. Hrálo se na škvárovém hřišti, později na písčitém povrchu s míčem, který se ručně šněroval tzv. „žengli". Naše generace začínala hrát mezi zkušenějšími hráči jako dorostenci a byli jsme rádi, že jsme si mohli „pinknout". Za to jsme směli sundávat vždy síť. Volejbal jsme hráli zatím jako doplňkový sport, vždy před sokolským cvičením v úterý a v pátek. Když jsme měli svou dorosteneckou sestavu a partu, která měla zájem hrát volejbal, začali jsme se učit hernímu systému. Sotva jsme mysleli, že něco umíme, vyzvali jsme starší hráče, jmenovitě: Josefa Bártu, Františka Zimmermanna, Věru Skláře, Standu Jakubce, Zdeňka Šimečka k přátelskému zápasu. Oni v pohodě zvítězili, my poraženi, odřeni a omláceni. Vždy řekli: „Ještě se učte a za rok na shledanou!" Za rok se vše opakovalo znovu, ale my jsme povyrostli, soupeřům přibyla léta, a tak jsme získávali zkušenosti.

Začali jsme hrát tzv. „pouťáky". To byly pouťové turnaje nebo turnaje pořádané některým volejbalovým oddílem. Bývaly to turnaje 1. máje v Č. Krumlově, o poutích v Dubném, v Kamenném Újezdě, v Římově, v Kaplici. Tradiční turnaj býval na Jaroních.

Všude se jezdilo na kolech (někdy dva na jednom) a užilo se při tom mnoho legrace. Například z turnaje v Kamenném Újezdě jsme si chtěli zkrátit cestu domů přes řeku. „Jó, tam přejedete, tam je mělko", říkali Kameňáci. My zatím přecházeli řeku po pás ve vodě s koly nad hlavou, a v tom proudu to žádná legrace nebyla.

Potom jsme začali hrát okresní soutěž. V roce 1954 nám bylo svěřeno uspořádání mistrovství republiky v odbíjené pohraničních okresů, kterého jsme se také zúčastnili. Výsledky se ale nedochovaly. V dalších letech nastal útlum v činnosti oddílu, doposud jsme patřili k nejlepším v okrese, nyní nebylo možno sestavit družstvo průměrné výkonnosti. Začal se projevovat malý zájem mládeže a dorostu. V té době byl už také špatný stav hřiště a bylo nutno je znovu vybudovat. Vybudování nového hřiště, dvou kurtů, bylo provedeno v jarních měsících v roce 1959 za účasti velkého počtu brigádníků, volejbalistů, ale i ostatních členů Sokola. Často se pracovalo dlouho do noci. Bylo přivezeno 17 aut škváry, z toho převážně struskové z Holubova a několik aut škváry z nádraží Křemže. To ještě jezdily parní lokomotivy. Vše se ručně nakládalo i skládalo. Škvára se na hřišti ručně rozhrnovala a na uválcování celého povrchu byl zajištěn válec z Rojšína. Bylo přivezeno několik aut písku z Vrábče a naposled antuka. Zatím bylo antukou pokryto jedno hřiště a další až o několik let později. Bylo uskutečněno 16 brigád a odpracováno 309 hodin. Největší zásluhu na dovozu materiálu měl člen Sokola F. Zajíček, který dal k dispozici nákladní auto „Praga V3S".

A mužstvo Sokola Křemže z let 1960: Tom Chromý, Stanislav Troup, Jan Blažek, František Šebesta, Miroslav Fink a Josef Velíšek

Od té doby začal být větší zájem o volejbal a v letech 1966-67 hrála dokonce dvě družstva mužská a jedno ženské, které trénoval Jan Blažek. Všechna tři družstva byla přihlášena do okresního přeboru. V roce 1966 se umístilo „A" mužstvo na druhém místě a „B" mužstvo na čtvrtém místě v okrese.

V roce 1970 zaznamenán opět pokles zájmu o volejbal. V letech 1974-75 bylo utvořeno družstvo pod vedením St. Troupa a sehráno několik přátelských zápasů. Družstvo trvalo jenom do konce školního roku a od nového školního roku vzniklo nové žákovské družstvo, které se opět na konci školního roku rozpadlo.

Od roku 1976 se stalo hřiště skladištěm různého stavebního materiálu pro výstavbu mateřské školy. Až v roce 1978 bylo znovu upraveno, ale už jenom jeden kurt. Část druhého kurtu zabrala cesta do mateřské školy. Přestože dospělé hráče nebylo možno dát dohromady jako soutěžící družstvo okresního přeboru, hráli jsme příležitostně v turnajích v různých sestavách.

Tréninky bývaly pravidelně vždy ve čtvrtek, ale i v neděli. Největší návštěvy byly v tělocvičně, když skončila letní sezóna, to nám byla tělocvična malá. V této době starší hráči spolu s hráči Sokola Brloh utvořili družstvo „veteránů" a s úspěchem pod hlavičkou „Křemže - Brloh" se zúčastňovali okresních přeborů i jiných turnajů.
Sestava veteránů z let 1978-87:
František Ondřich, Václav Matějíček, Jan Trousil (Čáp), Jiří Jingwirth (Lepič) - Sokol Brloh, ing. Václav Kouba, František Mrázek, Sláva Troup - Sokol Křemže, Karel Kostečka - Sokol Č. Budějovice.

V těchto letech byly zaznamenány větší úspěchy:
1. místo v zimní lize veteránů
3. místo na turnaji veteránů Čech a Moravy v Táboře
1. místo na turnaji ve Velešíně
1. místo - pouťový turnaj v Brloze
1. místo - pouťový turnaj ve Křemži

Turnaj veteránů v Brloze 1975: St. Troup, Fr. Mrázek, K. Toncar, Fr. Ondřich, V. Kouba, V. Matějíček

Byla sehrána řada přátelských utkání, v nichž bylo naše mužstvo poraženo jen jednou.
Kromě této činnosti hrál oddíl veteránů v roce 1978 také podnikový turnaj za závod Artypa Holubov, v němž jsme skončili na 1. místě. Porazili jsme papírny Č. Budějovice, Přibyslavice (hráli II. ligu) a Větřní a postoupili jsme do Plzně na celostátní oborový turnaj. V dalších letech opět družstvo veteránů Křemže - Brloh hrálo spolu za Jihočeské papírny Větřní na celostátním podnikovém turnaji ve Vratimově u Opavy, v Přibyslavicích, v Č. Budějovicích a v Č. Krumlově. Mimo to dva naši hráči Fr. Mrázek a Sláva Troup reprezentovali JIP Větřní na celostátním oborovém turnaji papíren v Ružomberoku. Zde měli tu čest hrát proti některým hráčům naší reprezentace (Golian, Labuda aj.). Hráli též na celostátním turnaji papíren v Hostinném v Podkrkonoší a v Praze.

Takovouto činností pokračoval oddíl volejbalu až do roku 1987, kdy se začala provádět rekonstrukce tělocvičny, která trvala skoro dva roky.

Jako vedoucí oddílu volejbalu od roku 1952 do roku 1987 se vystřídali: Josef Velíšek, Sláva Troup, ing. Václav Kouba. Po rekonstrukci tělocvičny se začalo opět hrát. V zimním období v tělocvičně, v letním období byl volejbalový kurt vytížen pouze rekreačně. Využívali ho převážně pro nohejbal místní požárníci, aby získali lepší fyzickou kondici. Protože se kurt neudržoval a málo se na něm hrálo, začal zarůstat travou.

Až v roce 1996 začal být zájem o volejbal z řad žen a dorostenek. Ale to už je jiná historie, kterou bude psát jiná generace.

- Stanislav Troup -

P. S. Všechny údaje byly čerpány z pamětí dosud žijících hráčů a z kroniky „Sokola".

Přestože jsem kolébku civilizace - ŘECKO - navštívila již v roce 1994, nechala jsem se zlákat o čtyři roky později k podrobnějšímu poznání této země.

V pátek 22.5.1998 jsme tedy v Homolích, kde se setkáváme s posádkou i většinou známých z putování po Anglii, připraveni vydat se na jih. Po menším zdržení na hranicích v Dolním Dvořišti projíždíme zemí našich jižních sousedů.

Hranici s Itálií zaznamenává pouze několik jedinců. Ostatní se ve svých kajutách oddávají spánku.

Ráno je třeba být „čerství" protože nás čeká osmihodinová zastávka ve stejnojmenném hlavním městě minirepubliky San Marino. Země s vlastní známkovou emisí, rozhlasem a známým okruhem pro formule Imala (v roce 1994 na něm zahynul Ayrton Senna) si pečlivě střeží svou nezávislost na Itálii, v jejímž srdci se rozprostírá. Samotné hlavní město bylo vystavěno na nejvyšších bodech skalního útesu Monte Titano. Vyhlídková trasa spojuje dvě pevnosti a věž. Za příznivého počasí je odtud možné přehlédnout po celé republice. My však pouze tušíme v mlze se rýsující obrysy domů, letiště a pahorků vystupujících z oparu.

V podhradí, kde se v krámcích se suvenýry schováváme před deštěm, zjišťujeme, že většina majitelů má východoevropský přízvuk (většinou Poláci, Rusové, ale také Slováci).

Naše cesta pokračuje dál na jih po údajně jedné z nejkvalitnějších evropských dálnic.

Po noci strávené za jízdy se probouzíme na typickém italském jihu. Přístavní město Brindisi se právě probouzí a nás příliš neláká procházka mezi místními bezdomovci.

Čekání na loď, která nás má dopravit na Balkánský poloostrov nám krátí pasová kontrola. Před naloděním ještě zhlédneme klip z filmu Titanic a jen tiše doufáme, že nebudeme následovat osud pasažérů z této lodě. Na poloprázdném trajektu, který téměř trvale kopíruje pobřeží (Itálie, Albánie, Řecka) plujeme pouze my a skupinka plzeňských „potápěčů". Ti nás opouštějí na ostrově Korfu. Díky klidnému moři trval náš přesun z Itálie do Řecka pouze necelých deset hodin. Přesto jsme rádi, když se v řecké Igumenitse s trajektem na čas loučíme.

To, že je Řecko z 80 % hornatá země poznáváme hned první večer během přejezdu ke klášterům Meteora. Milióny let trvající eroze vytvořila z plošiny tvořené slepenci skalní věže a stěny bizarních tvarů. V 9. století n. I. se na úpatí těchto skal začali usazovat poustevníci, aby zde odtrženi od okolního světa meditovali. Z bývalých 24 klášterů je dnes obýváno pouze 5 (z toho 1 ženský). Využili jsme možnosti navštívit jeden z mužských klášterů a po skalním schodišti vystoupali ke klášteru Metamorfózy. Ženám je dovolen vstup pouze v sukních a tak jsme si přes šortky byly nuceny přetáhnout „erární" sukni.

Při procházení strohou jídelnou, kuchyní, okázale vyzdobeným obřadním sálem a dílnou s ukázkami výrobků jsme si neustále kladli otázku, co dává lidem sílu k životu v takových podmínkách. Samozřejmě nás zajímal způsob zásobování pitnou vodou (vodovodu jsme si nevšimli, ale kvalitním zdrojem se zdála být studna na nádvoří), potravinami (miniaturní zahrady a políčka jsou pečlivě obdělávána), řešení odpadu, topení v zimě.

Některé kláštery totiž postrádají jakékoliv „pevné" spojení se zemí. V případě nutnosti se mniši „slaňují" v jakýchsi vacích. V klášteře, který jsme navštívili, právě probíhaly stavební úpravy a pro přepravu materiálu na zem sem byl instalován vozík na lanech. Jeden z mnichů ho přímo před námi využil jako dopravního prostředku.

Výhled do údolí, které se rozprostíralo pod ním, musel být opravdu jedinečný. Nás jen překvapovala důvěra, s jakou se onen mnich svěřil do rukou řeckých stavebních dělníků. Jejich pracovní nasazení a představy o zásadách bezpečnosti práce na nás během našeho putování po Řecku velký dojem neudělaly.
Pokračování příště.

- VS -

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas...

Tak začíná krásná báseň K.H. Máchy, kterou opěvuje lásku v celé přírodě a k ní se druží i láska milenců. Není však jen tato láska v životě lidském. Je vzájemná láska v rodině, mezi přáteli, láska ke všemu krásnému co vnímáme svými smysly, láska je vůbec nepostradatelný průvodce našeho života. Čím více lásky kolem nás, tím je život krásnější.

Krásně mluví o lásce sv. Pavel ve svém tzv. evangeliu lásky: „Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl takovou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všechno co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví to pomine, jazyky ty ustanou, poznání to bude překonáno .... A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska."

Nad touto věčně platnou pravdou o nutnosti a vlastnostech lásky bychom se měli zvláště dnes zamyslit a uvádět slova apoštola Pavla v život.

- F. Nejedlý -

Chlum

čp.	Majitel v r. 1840 (počet osob)	Příjmení posledního majitele trvale bydlícího
1.	Knížecí statek	ing. Hořejší Přemysl
2.	Troup Šimon, sedlák (8) + Sahan Václav (3)	Novák Václav
3.	Řídel Vojtěch, sedlák (8) + Sahan (4)	Vejskrab
4.	Pavelcová Anežka (1)
5.	Valenta Ondřej, domk. (8)	Hájková Marie
6.	Linha Šimon, domk. (4)	Valkonyová Anna
7.	Bárta Martin (5) + Havlíček Petr	Paclík Václav
8.	Stropek Jan, domk. (11)	Meiselů
9.	Šimeček Vojtěch (5)	Paclík
10.	Šimeček Benedikt (3)	Kubala
11.	Záruba Matouš (7)	Červenka Ladislav a Michal
12.	Pecha Josef, domk. (3)
13.	Bednář Matěj, domk. (7) + Cipín Jan, domk. (2)
14.	Sahan Jan, domk. (4)	Lávičková Marie
15.	Klimeš Franc (6) + Kučera Šebestián	Darvaš, Matoušek, Stromer
16.	Pirgr Matěj (12) + Hrubeš
17.	Linha Vavřinec (5)
18.	Melmer Gabriel (4)	Mořkovská
19.	Linha Kašpar, sedlák (9)	Houšková Kateřina
20.	Stropek Tomáš, sedlák (9)	Cipínů
21.	Kudláček Jakub (7) + Kuchař Matěj
22.	Stropek Matouš (10)	Jakubců
23.	Bednář Josef, chat. (7) + Prajer Jakob, podruh	Bednář František
24.	Čížek Franc, chat. + Kudláček František	Zimmermann Jan
25.	Kudláček Franc (2) + Sahan Vavřinec	Bürger Václav
26.	Čížek Ján, sedlák (9) + Valenta Bartoloměj + Štindl a Mičan, podruzi (6)	Hrubešovi
27.	Hrubeš Anton, sedlák (14) + Cipín Vít Novákovi
28.	Janeš Jakob, sedlák (9)	Berková, Běloch, Tůma
29.	Zimrman Vít (8)
30.	Roh Vojtěch, rybníční hajný (5) + Linha Petr, Podruh (4)	Laštovička Josef
31.	Reitinger Vojtěch (5)	Pavlíček
32.	Sklář Stěpán, domk. (10)
33.	Domin Jakob, chal. (7)	Houšková Aneška
34.	Raitingerová Dorota (6)
35.	Kudláček Matěj (4)	Weisová Marie
36.	Šebesta Jan, sedlák (7)	Jílek Miroslav
37.	Sklář Jan (3)	Bartoš Jan
38.	Švarc Matěj (8)
39.	Honetšlegrová Žofie (7)
40.	Janeš tomáš (11)	Janeš Václav
41.	Sahan Tomáš, domk. (8)	Stropek Jan
42.	Jakubec Michael
43.	Hajer Josef domk. (5)

Osada Chlum měla k 3.3.1991 124 domů, z toho trvale obydlených 101.

Loučej

čp.	Majitel v r. 1840 (počet osob)	Příjmení posledního majitele trvale bydlícího
1.	Prajer Matouš + Šimeček Vít (9)	Kouba Jiří
2.	Šnajdr Jakob, domk. (2) + Mikšl Josef
3.	Matoušek Matěj (11) + Klimeš Šimon	Riemová Rebecca
4.	Raušar Šimon (3)
5.	Raušar Vít (3)
6.	Litvan Matěj (3) výčep piv	Grofová a Havlíková
7.	Naibaur Jakob, sedlák (4)	Jakl František
8.	Šimečková Anna (2)
9.	Reitinger Tomáš, sedl.	Jakl Jan
10.	Štabrňák Pavel, sedl. (15)	Štabrňák František
11.	Čížek Diviš, sedl. (7)	Čížková Růžena, Benda Josef
12.	Šimeček Kašpar (7)	Gobyová, Jindrová, Mottlová
13.	Bartoš Filip (7)
14.	Jakl Matěj, sedl. (10)	Krajšíková, Novák
15.	Čížek Josef, sedlák (10)	Duda Jan
16.	Pavelec Florián (9)	Jílek František
17.	Jakl Kašpar, sedlák (7)	Sládek Václav
18.	Suchý Ondřej, kovář (2) + 3 rodiny: Moučka, Záruba, Ženíšek (13)
19.	Šimešek Bartl (5)
20.	Jakl Tomáš, podruh (5)	Sládek Miroslav
21.	Přibil Franz (6)	Markovi
22.	Moučka Josef (10)
23.	Cába Jan, Podruh (3)

Osada Loučej měla k 3.3.1991 34 domů, z toho trvale obydlených 24.

Lhotka

čp.	Majitel v r. 1840 (počet osob)	Příjmení posledního majitele trvale bydlícího
1.	Knížecí dvůr, šafář (15)	Bauerová, Sivok
2.	Frojda Vojtěch, domk. (10)	součást dvora
3.	Klimeš Vavřinec (7)	ing. Štibic
4.	Bräuer Šebestián, výčep. piva + Prajer Matouš (8), kovář
5.	Zimrman Matouš (4)	Pavlík Bohuslav
6.	Bednář Ján (4)	Bednář František
7.	Beneš Josef, živnostník (4)	Staněk Karel
8.	Kouba Tomáš (7)	Homolková Marie
9.	Kouba Franc (3)
10.	Dominová Markéta, vdova (4)
11.	Cimrman Prokop (5)	Plánský František
12.	Plánský Florián (5)
13.	Šnajdr Jan, domkař (5)
14.	Bednář Matouš (4) + Klimeš Vít, bezzemek + Skorunka Franc (10)
15.	Beneš Jan, domkař (7)

Osada Lhotka měla k 3.3.1991 32 domů, z toho trvale obydlených 24.

- Fr. Nejedlý -

Nepřátelství mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem Smilem z Křemže se táhlo již od r. 1420. (Jeho osudu a zániku hradu v Křemži jsme vzpomněli v několika příspěvcích v našem Křemežsku v r. 1997.) Oldřich z Rožmberka nařkl neprávem Jana Smila z padělání listin, ačkoliv sám ve snaze získat více majetku nemovitého, výhod a privilegií padělal více než 30 listin, převážně královských. Objev jeho falzifikátů je poměrně nový, většinou kolem r. 1890.
Svou dceru Perchtu provdal Oldřich z Rožmberka za mocnéhó Jana z Lichtensteina. Perchta byla v manželství nešťastná, o čemž svědčí 32 jejích dopisů. Nám je známá jako „Bílá paní".

Národnostně byl Český Krumlov ve 14. století smíšeným městem česko-německým, jak o tom svědčí přítomnost kazatelů českých i německých a dvojjazyčných bohoslužeb. V 15. století se stává městem českým vlivem českých přistěhovalců z vnitrozemí. Český jazyk se stal jazykem úředním v městské radě. Také z kanceláře Rožmberské vycházely veškeré listiny vždy česky psané. (K postupnému poněmčování města došlo pravděpodobně s rozvojem těžby zlata a stříbra a řemesel.)

Když byl v r. 1420 založen Tábor, odešli do tohoto husitského centra někteří obyvatelé z Českého Krumlova, z Horního Dvořiště, Chvalšin, Kaplice, Velešína ale i ze Křemže. Města a městečka na Krumlovsku byla již od 14. století převážně poddanská. Jedinými městy v té době byl Český Krumlov a Rožmberk, který náležel pod panství Rožmberské. Městečky byly: Dolní Dvořiště, Frymburk, Horní Dvořiště, Rožmitál a Rychnov nad Malší, které podléhaly rovněž Rožmberkům. Ke klášteru Zlatá Koruna patřilo městečko Horní Planá a Chvalšiny, ke klášteru ve Vyšším Brodě patřily Hořice. Pánům z Pořešína patřila Kaplice a Křemže patřila Dubenským z Chlumu. Ty tvořily výjimku.

Již začátkem 15. století byla v Č. Krumlově škola vedle kostela (v budově dnešní základní umělecké školy). Měla dobrou pověst jako uznávaný vzdělávací ústav v Čechách.

Na českokrumlovském panství byl dobudován velký rybník Dehtář v r. 1484. Při jeho stavbě byly zatopeny některé pozemky rožmberských poddaných z obce Radašovice a ves Humno. V urbáři českokrumlovského panství jsou kolem r. 1520 uvedeny jako panské rybníky mimo jiné i rybník Křemežský, Novoveský, Borovský (snad dnešní Borský), Brložský, Novoveský horní, Podveský, Sýkorovský a Holubovský.

Hrad Dívčí Kámen obýval v letech 1457-1461 Oldřich z Rožmberka. Po jeho odstěhování se na Krumlov pronajali Rožmberkově Dívčí Kámen v r. 1479 Kunáši z Machovic, při čemž podle smlouvy měli dál hrad udržovat sami. Na hradě byla hradní kaple s nejnutnějším vybavením. V několika komorách stálo šest postelí a pět stolů.

V padesátých a šedesátých letech 15. století se na Českokrumlovsku objevují první nálezy stříbronosné a zlatonosné rudy. Hlavní českokrumlovské doly byly na pravém břehu Vltavy mezi Rozsypem a Stoupencem a na levém břehu naproti bývalému dvoru Vlaštovičník, na Plešivci a u Domoradic. Těžba v těchto dolech dosáhla vrcholu kolem roku 1520, pak začala značně klesat. Na báňském podnikání se podíleli českokrumlovští měšťané asi ze dvou třetin. Část důlních podnikatelů pocházela z Německa a Rakouska. Výtěžnost z rud byla zřejmě uspokojivá, když se uvádí, že např. z dolu Stingelhammer bylo za jedno čtvrtletí roku 1521 získáno 254 hřiven stříbra a pět hřiven zlata.

A dolů bylo na území města Českého Krumlova několik. Proto také byl v městě zřízen báňský úřad, v jehož čele stál báňský hejtman. V tomto období se zřejmě začíná město poněmčovat, poněvadž jména šichtmistrů jsou většinou německá a tito si jistě zase přiváděli sebou z Německa své zkušené horníky. V českokrumlovských dolech se těžilo až do počátku 17. století, ale už ve značně omezeném množství. Ale těžaři z Rakous a Německa zůstali již v městě většinou trvale usazeni.

Město Český Krumlov zle poznamenala morová rána, která zde zasáhla v roce 1520. Umíralo na ni více než 16 lidí denně. Ještě více řádila v roce následujícím a vyžádala si v krátké době několik set životů.

V roce 1515 předstoupili před Petra z Rožmberka někteří obyvatelé městečka Křemže „jménem všie obce", aby dosáhli souhlasu tohoto vladaře k položení vodovodních trub od vzdálené studánky do městečka přes louku rožmberského poddaného Jana Hajného. Originál listiny, kterou byl dán souhlas byl zřejmě v držení správy městečka Křemže, ale nezachoval se. Přímluvčím u Rožmberka byl majitel převážné části Křemže Beneš z Chlumu a je zde zajímavé, že o položení vodovodu žádali „někteří obyvatelé" a ne rychtář a konšelé, jak to bývalo tehdy v ostatních městečkách. Přímý dohled a správu v tak malém městečku, jakým Křemže tehdy už byla, vykonávali Častolárové sami a samosprávný orgán nepotřebovali. V případě vyřizování významnějších záležitostí jednalo jménem Křemže několik obyvatel.

Těchto několik zajímavostí ze století 14.-16. jsem vypsal z publikací vydaných Státním okresním archivem v Českém Krumlově v r. 1998. Autory jsou pracovníci tohoto archivu a Státního oblastního archivu Třeboň, pobočka Český krumlov: A. Kubíková, V. Mašková, J. Veselý, J. Minářová, V. Bůžek, J. Jansová a H. Pátková.

- František Nejedlý -

NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI

• Matyáš Janda, Křemže - 9.4.1999

ŽIVOTNÍ JUBILEA

• MUDr. Zdeněk Mašek, Křemže - 75 let
• Paní Marie Sobolová, Křemže - 80 let

NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI

• Paní Ludmila Štabrňáková, Loučej - 65 let
• Paní Ludmila Frojdová, Křemže - 83 let

Záloha na vodné na měsíc květen se vybírá:
st. 12.5. od 13.00 do 17.00 hodin
čt. 13.5. od 13.00 do 17.00 hodin
pá. 14.5. od 13.00 do 15.00 hodin
v jídelně Domu služeb ve Křemži

Jako každý rok, tak i letos se naše ZŠ ve Křemži zúčastnila pěvecké soutěže Jihočeský zvonek v Domě dětí a mládeže v Českém Krumlově.
V úterý 13.4. jsme se vydali do boje v doprovodu paní učitelky Vítkové. Jelo nás celkem 11. Lucie Kovářová, Irena Bigasová, Dušan Stráský, Hanka Martínková, Eliška Podhradská, Marie Roháčková, Jana Přibíková, Bohunka Pešlová, Michal Opekar, Zuzka Mašková a Iveta Svobodová.
Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích. Naše trio - Kovářová, Bigasová, Stráský se umístilo na 2. místě. Marie Roháčková s Janou Přibíkovou skončily na 1. místě s postupem do oblastního kola. Sólistka Hana Martínková obsadila taktéž 1. místo s postupem do dalšího kola. Michal Opekar byl 2., stejně jako Eliška Podhradská. S diplomem a keramickým zvonečkem za 3. místo se vrátila i Zuzka Mašková.
Oblastní kolo Jihočeského zvonku se bude konat 19.5.1999 v Českých Budějovicích.

- Účastnice soutěže ze 7. třídy -

aneb Pionýři opět v akci

Pionýrská skupina Křemže funguje v rámci organizace Pionýr, která sdružuje jak děti a mládež, tak i dospělé, již devátým rokem.
Některé akce pořádané pro členy, ale i pro ostatní, neorganizované děti, se staly již tradičními: například Mikulášská nadílka, Dětský den, letos nově Maškarní rej.
Neodpustím si podotknout, že pionýrské skupině pomáhají i lidé, kteří k Pionýru přímo nepatří, ale dokážou ocenit starost o vhodné využití volného času dětí a práci s nimi. Takovými lidmi jsou například pan Petr Benda, paní Kateřina Anderlová, pan Jaroslav Štětina, kteří si pro děti najdou vždy volný čas. Přitom je provázejí stejné starosti a povinnosti jako ostatní rodiče. Nepřímo, ale stejně nezbytně se podílejí na těchto akcích i různí sponzoři, a není jich málo. Vždy se snažíme jejich jména uveřejnit, neboť bez jejich finančního přispění, bychom materiálově nebyli schopni tyto akce zabezpečit. Za to jim chceme touto cestou ještě jednou poděkovat.

Poslední akcí v pořadí, kterou jsme v tomto roce zatím uskutečnili, byl „Jarní pobyt na Zátoni" od 19. do 21.3.1999. Prožili jsme zde spolu s dětmi krásný víkend plný her a soutěží (včetně nočních dobrodružných her) a nezapomněli jsme se rozloučit se zimou a zároveň slavnostně přivítat jaro.

V květnu chceme podobný „víkend skupiny" zopakovat, tentokrát však na třísovské základně „HAMR".

Přestože se někomu může zdát, že letní prázdniny jsou ještě v nedohlednu, je nejvyšší čas oznámit konání letních táborů. V tomto roce připravujeme hned dva tábory, nebot zájem dětí je rok od roku vyšší.

Tábor pro mladší děti proběhne v době od 1.8. do 8.8.1999 v Římově, tábor pro starší děti se uskuteční tradičně na Modříně u Lipna v termínu od 14. do 23.7.1999.

Ještě než skončí školní rok, chystáme společně s panem Bendou a dalšími kamarády Pionýra „Dětský den", tentokrát však ve větším měřítku a krásném barevném kabátě. Odpoledne bude patřit mladším dětem a jejich rodičům, večer chceme pobavit i odrostlejší a téměř „dospěláky", rodiče nevyjímaje. Pevně věřím, že akce, které hodláme uskutečnit, přispějí k pobavení a spokojenosti vašich dětí, potažmo s tím i nás, kteří je připravujeme.

Za Pionýrskou skupinu Křemže a její kamarády

Jana Dominová „Šeri" vedoucí PS.

Slunečnou neděli 25.4.1999 provázely netradiční závody v gymnastice pořádané obcí Sokolskou ve Křemži.
Již od brzkých ranních hodin bylo v okolí tělocvičny rušno. Při příchodu do klubovny upoutalo „šveholení" jehličkových tiskáren. Vypisovaly se startovní listiny a bodovací lístky, do kterých se každému závodníkovi psalo ohodnocení.

Do Křemže zavítali účastníci závodů z 5 míst - Kamenného Újezdu, Olešnice, Českých Budějovic a jim náležících - Rožnova a Čtyřech Dvorů. Dohromady se na ploše tělocvičny vystřídalo kolem 60 dětí. Porota hodnotila prostná cvičení, hrazdu, kladinu (u menších akrobatů prozatím cvičení na lavičce), přeskok a měřil se i čas ve šplhu.

Organizace byla kvalitní, vše probíhalo bez větších problémů, zákulisní práce počítačových expertů dodala závodům jistou úroveň a bufet v klubovně, poskytující vyběr ze šesti druhů čerstvě upečených domácích koláčů, párky, pamlsky a chlebíčky zajistil pohodu a klidné útočiště jak pořadatelům, tak i rozechvělým závodníkům.
Výsledky:

Starší žáci:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
2.	Jiří Cába		1.	Jiří Cába
3.	Tomáš Cába		2.	Tomáš Cába
Starší žákyně:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
1.	Martina Weberová		2.	Martina Weberová
2.	Barbora Štrobová		3.	Barbora Štrobová
4.	Lenka Hálová		4.	Lenka Hálová
5.	Ivana Vančurová		5.	Tereza Jandová
6.	Jana Přibíková		6.	Ivana Vančurová
7.	Martina Plánská		7.	Jana Přibíková
8.	Tereza Jandová		8.	Martina Plánská
9.	Miroslava Kadlecová		11.	Miroslava Kadlecová
Mladší žáci:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
1.	Pavel Troup		1.	Pavel Troup
2.	Jan Bíca		2.	Jan Bíca
3.	Zdeněk Kačer		3.-4.	Jan Šebesta
5.	Petr Kouba		5	Zdeněk Kačer
6.	Jan Šmejkal		8	Šimon Opekar
7.	Roman Fousek		9	Filip Hála
9.	Šimon Opekar		10	Martin Troup
11.	Jan Šebesta		11	Petr Kouba
12.	Lukáš Pour		12	Roman Fousek
13.	Martin Troup		13	Lukáš Pour
14.	Filip Hála		14	Jan Šmejkal
Mladší žákyně I.:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
1.	Jana Fučíková		3.	Jana Fučíková
4.	Soňa Kadlecová		5.	Soňa Kadlecová
Mladší žákyně II.:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
4.	Monika Pálková		2.	Kateřina Šebestová
5.	Barbora Jandová		4.	Barbora Jandová
6.	Kateřina Šebestová		5.	Monika Pálková
9.	Petra Šestáková		12.	Zuzana Mašková
10.	Zuzana Mašková		16.	Hana Kačerová
14.	Hana Kačerová		18.	Petra Šestáková
Předškolní děti:
poř.	šplh:		poř.	gymnastika:
1.-3.	Martin Zimmermann
6.	Jan Fučík

-NH-

© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. dubna 2000 : 0