ARCHIV

1999

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži

Leden 1999 - Číslo 1 - Ročník 9

• Vážení spoluobčané,
• Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva
• ANGLIE - Putování po královských ostrovech
• Pranostiky na leden
• Starostové a předsedové
• Sport a tělovýchova na Křemežsku
• Oríentační běh
• Badminton
• Vánoční laťka ve Křemži
• Informace
• Společenská kronika

vstoupili jsme do předposledního roku tohoto tisíciletí a asi každý z nás se na chvilku zamyslel nad tím, co jemu, jeho rodině, obci a vlasti následující rok přinese.

Kdo sleduje současnou, zejména hospodářskou situaci státu, asi tuší, že mnoho důvodů k radosti nebude, a to se samozřejmě dotkne i života naší obce.

Myslím si, že v minulém roce bylo v naší obci vykonáno mnoho prospěšné práce, za což patří dík především minulému zastupitelstvu obce a panu ing. Podholovi, bývalému starostovi, stejně tak jako všem občanům, kteří se nějakým způsobem podíleli na veřejném životě a práci.

Mně osobně potěšilo dokončení plynofikace Křemže a Mříče, která umožnila velké části domácností přechod na pohodlný a ekologický způsob vytápění. Samozřejmě mě asi jako vás všechny potěšil úspěšný 7. ročník Křemežského veletrhu a na podzim pak opětovné připojení vrcholku Blanského lesa Kletě do katastru obce Chlum. Na druhé straně ale zůstala celá řada úkolů a problémů, které ztrpčují život obyvatel naší obce a jejích návštěvníků. Myslím hlavně na neutěšený stav některých komunikací, které připomínají testovací dráhu bojových vozidel, neutěšený stav veřejných prostranství, některých objektů, odpadové hospodářství apod. Velmi nepříjemným úkolem je nutnost provést rekonstrukci čističky odpadních vod Křemže, aniž by se obec na jejím současném stavu nějak zasloužila.

Je mnoho dalších problémů a úkolů, které bude nutno řešit. Bohužel i obecní prostředky, stejně tak, jako rodinné, jsou omezené a my musíme stanovit priority v postupu řešení jednotlivých problémů. Proto prosím všechny spoluobčany o shovívavost pokud ten, který problém nebude ihned napraven. Chci vás ubezpečit, že věci, které nás všechny trápí, které je třeba udělat, vylepšit nebudou zapomenuty, ale budou řešeny dle jejich naléhavosti a dosažitelnosti prostředků obce.

Děkuji všem za jakoukoliv iniciativu ve prospěch celé obce a na závěr vám všem chci do nového roku popřát to nejdůležitější co máme, a to zdraví vám a vašim blízkým, mnoho úspěchů, trpělivosti a vzájemné úcty bez obav a nejistoty z naší další budoucnosti.

- Ing. Josef Troup, starosta obce -

Nově zvolení členové obecní rady se sešli na své 1. schůzi dne 30.11.1998 a stanovili termíny konání pravidelných schůzí OR a OZ na 1. pol. 1999.

OR jmenovala nové členy komisí (složení komisí najdete v rubrice Informace), určila dalšího člena OZ s právem nosit závěsný znak - mgr. Janu Cipínovou, která je rovněž i druhým oddávajícím, zrušila poplatek za svatební obřad a schválila přidělení bytu v DPS pí. Cipínové ze Křemže. OR dále projednala způsob předávání funkcí starosty a ved. stavebního úřadu, postup plynofikace Chlumu, zapojení naší obce do projektu "Obnova vesnice", ze kterého je možno získat pro obec tolik potřebné finanční prostředky.

Další, 2. schůze OR se konala dne 14.12.1998. Na této schůzi OR projednala zabezpečení podmínek pro uvedení ČOV Křemže do trvalého provozu a schválila nákup dalších kontejnerů na tříděný odpad a popelnic na domovní odpad. Dále projednala další záležitosti, o kterých rozhodovali členové OZ na zasedání, které se konalo týž den po schůzi OR.

OZ se sešlo na svém jednání v plném počtu dne 14.12.1998. Tohoto jednání se zúčastnili i zástupci VaKu, kteří předložili návrh kalkulace ceny vodného a stočného a návrh smlouvy na provoz vodohospodářského zařízení obce. OZ schválilo prodloužení stávající smlouvy do konce února 1999 s tím, že obec prověří možnosti hospodaření jinou organizací, případně provozování ve vlastní režii.

Zastupitelé schválili Jednací řád, podle kterého se budou řídit jednání OZ, dále schválili nabídku přidělení bytu Kazašským Čechům v domě čp. 200 ve Křemži, rozpočtové změny v rozpočtu obce na rok 1998, prodej bývalého majetku OÚNZ, který přešel do majetku obce (zařízení zdrav. střediska a lékárny), prodloužení pronájmu nebyt. prostor v Domě služeb Artypě do 31.12.1999, výkup pozemku u hřbitova za márnicí od původních vlastníků pro potřeby obce a zapojení Křemže do Programu obnovy vesnice.

Zastupitelé projednali další žádosti o prodej pozemků, jejichž prodej nebyl schválen a dohodli další postupy práce OZ.

- Lin -

Protože se systém výběru našich výprav s CK AQUA CLUB řídí cimrmanovským heslem "na sever - na jih", nemohli jsme v červenci 1997 jinak, než zamířit (po Norsku a Korsice) na sever. Naše cesta vedla na Britské ostrovy.

Už po prostudování programu v katalogu nám bylo jasné, že nás čekají především města s bohatou historií. Jako vítané zpestření jsme považovali Skotsko s jeho neporušenou přírodou.

12.7.1997 v době, kdy vrcholily katastrofální záplavy na Moravě, opouštíme republiku a vydáváme se na cestu do Spojeného království. Už první minuty strávené mezi novými spolucestujícími nás nenechávají na pochybách, že "konečně" jsme snad zapadli mezi partu lidí, se kterými strávíme rádi příštích 14 dní. Všichni se dobře znají, protože pracují ve stejném podniku, takže správná atmosféra je ve vzduchu už při prvních kilometrech. Po překročení hranic ve Strážném pokračujeme dál na sever. Noční přejezd přes předválečnou německou dálnici už nás nemůže překvapit, a proto se o spánek ani nesnažíme. Jiná možnost, jak se dostat k Severnímu moři, bohužel neexistuje.

Ráno se naloďujeme ve francouzském Calais na trajekt a po 90 minutách vystupujeme (po nezbytném celním odbavení, jehož součástí jsou i zvídavé otázky typu: "Byli už vaši šoféři někdy v Anglii?) na anglické půdě. Už z dálky nás vítají známé "bílé útesy doverské" - tvrdí se, že křída, kterou jsme psali ve škole pochází právě odtud. Málokdo z nás ale tušil, jak mohutné opevnění se v doverských skalách ukrývá. S jeho budováním začal prý už Napoleon, ale plně využito bylo hlavně za 2. světové války. Winston Churchil si zde vybudoval téměř nedobytné zázemí, jehož součástí byla např. moderní nemocnice nebo telefonní ústředna. V současnosti jsou tyto prostory přístupné veřejnosti a tak jsme ani my neváhali a vstoupili. Varování, že prohlídka se nedoporučuje nervově labilním nebo lidem s chorobami srdce, jsme pochopili až ve chvíli, kdy se za námi zabouchla obrovská železná vrata a my měli pocit, že právě začal nálet. Věděla jsem, že Britové jsou nepřekonatelní např. v modelování voskových figurín, ale jak dovedou simulovat atmosféru vojenského krytu jsem netušila. Po odeznění náletu procházíte operačními sály, kde se ještě povalují tampony od krve, jídelnou s připraveným obědem ("živé" maso i brambory), nahlédnete do denní místnosti, kde vojáci hrají karty nebo čtou denní tisk (samozřejmě aktuálně dobový) a nakonec vás ani nepřekvapí, když míjíte obsazené WC (dveře jsou zavřené, ale nohy v typické poloze vás nenechají na pochybách). To vše je samozřejmě doplněno zvukovou kulisou živé dialogy, hudba apod. Přístupné jsou i prostory, které ještě v 60. letech měli v případě vojenského konfliktu plnit svoji funkci (telefonní ústředna). Dojmy z "Waring secret tunelu" probíráme za krásného slunečného počasí později na pláži. Při pohledu nahoru na skály nechápeme, jak je možné vybudovat tak mohutné prostory, zvenčí neviditelné.

Večer navštěvujeme sympatické město Canterbury, jehož chloubou je hlavně známá katedrála. Zde se poprvé setkáváme s hrázděnými domy, tak typickými pro celou Anglii.

Další den věnujeme celý návštěvě Londýna - hlavního města království. Je asi zbytečné snažit se rozepisovat o všech pamětihodnostech tohoto města, protože to prostě není možné. Pro naši prohlídku volíme trasu od známého Tower Bridge, po nábřeží řeky Temže kolem katedrály svatého Pavla (obdivujeme monumentálnost stavby, kde se v roce 1981 konala svatba Charlese a Diany) k parlamentu. Odtud vedou naše kroky k Buckinghamskému paláci, dále pokračujeme po Oxford Street až na náměstí Picadilly (centrum čtvrti Soho). Zde se pod sochou Eroska schází mladí lidé z celého světa. Po chvilce váhání (příčinou byla výše vstupného - téměř 8 liber) vstupujeme do muzea voskových figurín věnovaného osobnostem populární hudby. Hned u vchodu dostane každý návštěvník sluchátka. Díky nim se vám při přiblížení k jednotlivým zpěvákům rozezní v uších jejich nejznámější hity. Samozřejmě přední místa zaujímají osobnosti britské populární hudby (Beatles, Rolling Stones, Queen, Elton John, Sting).

Z náměstí Picadilly se po chvíli ocitáme na Trafalgar Square. U Národní galerie se výjimečně nekoná žádná demonstrace a tak v klidu usedáme na jednu z kašen a odpočíváme. Při zpáteční cestě navštěvujeme Tower - pevnost, kde se ještě poměrně nedávno konaly veřejné popravy (údajně na ně jezdili Londýňané metrem). Okruh se uzavírá opět u mostu Tower Bridge.

Po opuštění Londýna se přesouváme do Windsoru - letního sídla královské rodiny. Romantické vlakové nádraží, které si pamatuji z minulé návštěvy se právě rekonstruuje a královna také není "doma" (podle vlajky, která není vztyčená).

Zámek je (po požáru před 5 lety) přístupný pouze částečně. Nám ale stačí pohled zvenku. Je nám jasné, že před sebou máme rozlehlejší Hlubokou. Vždyt také Windsor sloužil při její stavbě jako předloha. Střídání stráží nám připadá nekonečné a tak hledáme rozptýlení třeba i na obloze. Z nedalekého letiště Heathrow startují v několikaminutových intervalech letadla a mezi nimi jsme odhalili i Concord (vypadá jako šipka).
(Pokračování příště).

- V. Spurná -

Leden zaujímá čestné a významné postavení mezi ostatními měsíci proto, že zahajuje nový kalendářní rok. Na rozdíl od latinského januaru jsme si první měsíc pojmenovali krásným a poetickým přírodním jménem. Jeho označení pochází asi odtud, že celou přírodu u nás by měl poutat led.

V lednu za pec si sednu.
V lednu mráz - těší nás, v lednu voda - věčná škoda.
Ve dne jas, v noci mráz.
V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává
V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to.
Leden studený, březen zelený.

Na Nový rok o slepičí krok.
Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh.
Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně.
Novoroční noc jasná a klidná, bude povětrnost pro úrodu vlídná.

Na Tři krále - zima stále.
Na Tři krále o skok dále.

Na svatého Pavla pohoda - jistá Boží úroda, a když sníh neb déšť to je pro hospodáře zlá zvěst.
Na svatého Pavla obrácení též i zima se promění: buď popustí, nebo zhustí.
Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok.

Posloupnost starostů a předsedů MNV v obci Chlum

Skutečnost, že v neustálené a nenormální politické situaci po roce 1945 bylo časté střídání předsedů MNV v obcích na Křemežsku, to je zjev normální. Ale v obci Chlum bylo v dobách bez velkých politických zvratů i časté střídání starostů.

Prvním starostou po rozdělení velké obce Křemže byl v r. 1888 František Kouba ze Lhotky. Již v dalším roce po něm starostuje Jan Janeš z Chlumu a pak si Chlumští drží tuto funkci nadále. Brzy ho střídá František Bürger (Krejčí) do r. 1902. Po něm již poněkud delší čas - po dvě volební období - je do r. 1913 starostou Antonín Zimmermann (Linha).

Pátým starostou byl od r. 1913 - 1915 Matěj Novák (Sahan). Šestým starostou od r. 1915 - 1919 byl František Hamerník. Sedmým dlouholetým starostou byl znovu zvolen Matěj Novák, který starostoval až do začátku německé okupace v r. 1939. Po něm převzal starostenství, jako osmý, mlynář František Hrubeš. Posledním starostou byl Václav Čížek z Loučeje.

V květnu 1945 se stal předsedou nově ustaveného národního výboru Šimon Mareš. Poněvadž onemocněl, vykonával tuto funkci do voleb v r. 1946 znovu Václav Čížek.

Od voleb v r. 1946 již stáli v čele MNV členové KSČ. Josef Kouba ze Lhotky do r. 1950, od r. 1950 - 1954 Šimon Mareš, kterého od r. 1951 zastupoval tajemník Vojtěch Řípa. Od r. 1954 byl předsedou Josef Maťha (mladší) ze Lhotky, od r. 1957 Vojtěch Binder z Chlumu, od r. 1960 znovu Šimon Mareš, od r. 1964 do r. 1969 Karel Jakeš ze Stupné. (Za totalitního režimu bylo možné, že funkci předsedy MNV nebo i JZD mohl zastávat občan z obce cizí. Nadřízený orgán, většinou OV KSČ ho do funkce prosadil.) Posledním předsedou MNV v Chlumě byl Jaroslav Soukup, zvolený v r. 1970 a jeho funkce skončila dnem 1. července 1980, kdy obec Chlum byla připojena ke Křemži.

Posloupnost starostů a předsedů v obci Mříč

K obci Mříč, která se v r. 1888 oddělila od velké obce Křemže patřily osady Slavče a Bohouškovice. Po osamostatnění obce byl prvním mříčským starostou Jan Velíšek ze Mříče č. 2 (kdysi předposlední starosta obce Křemže. Od r. 1891 byl starostou Václav Bürger, Mříč č. 16. Od r. 1894 zastával tento úřad 12 let František Honzík ze Mříče č. 15. Po něm v r. 1906 byl zvolen starostou Vojtěch Honetschläger (Valenta) ze Slavče. Po něm nastoupil jako starosta syn někdejšího starosty František Velíšek ze Mříče č. 2, který tuto zodpovědnou funkci měl po celou dobu 1. Světové války až do r. 1919.

V tom roce se konaly obecní volby podle nového volebního zákona, kdy volební právo měly poprvé i ženy, které dosáhly plnoletosti, tehdy 21 let. Tato novota byla u nás přijímána různě. Byly i názory, že žena nemá mluviti do veřejných záležitostí, což patří mužům, a má se starati pouze o domácnost. Tehdy byl starostou obce zvolen František Stropek ze Slavče, po něm v r. 1927 byl starostou opět občan ze Slavče Václav Přemil (Bárta). Když předčasně zemřel, byl zvolen starostou František Reitinger ze Mříčí č. 3, který jako poslední starosta tuto funkci vykonával od r. 1935 do r. 1945. Po něm od roku 1945 nastoupila éra předsedů místních národních výborů. Prvním předsedou byl Štěpán Švamberk ze Mříče č. 49. Po něm byl předsedou MNV František Weber ze Slavče až do r. 1957, kdy osada Slavče při úpravě hranic okresů byla přičleněna k okresu Českobudějovickému a stala se obcí samostatnou. (Později se stala a je dodnes součástí obce Vrábče.) Posledním předsedou MNV ve Mříči až do jejího sloučení s obcí Křemže v r. 1962 byl Stanislav Mazna z Bohouškovic.

Posloupnost starostů a předsedů MNV v bývalé obci Stupná, původně Rojšín.

Vrchnosti, kterým podléhaly vesnice na Křemežsku, byli Dubenští z Chlumu (ve Křemži větev Smilů), po nich mocní Častolarové z Dlouhé Vsi, pak krátce Eggenberkové a nakonec do nedávné doby Švarcenberkové. Těmto vrchnostem však nikdy nepodléhaly osady Chmelná s Rojšínem a později ani Stupná se samotami a Vinná. Tyto tvořily dohromady "Svobodnou obec Rojšín", která patřila k Prelátství Českokrumlovskému. Prelátští na svých poddaných nevyžadovali robotu jako jiná šlechta, proto název obce byl "Svobodná obec Rojšín".

První obecní volby po roce 1848 byly v této obci slavnostní a prvním starostou byl zvolen Matěj Cába (Bumba) z Rojšína. Jak je zapsáno v kronice, byl po volbě slavnostně uveden s korouhvičkami do návesní kaple ve velkém průvodu místních občanů a tam složil slavností slib do rukou úředního zmocněnce. To byl první a také poslední starosta v Rojšíně. Po něm tento úřad přešel natrvalo do osady Stupné. Druhým starostou byl Jan Blätterbauer (Froněk) a po něm byl v roce 1919 zvolen Vojtěch Zimmermann. Jistě byl dobrým starostou, poněvadž byl volen znovu v letech 1923, 1926 a 1931. V roce 1935 odstoupil pro nemoc ze své funkce. Zemřel v roce 1937 ve věku 65 let. Posledním starostou byl Jan Eibl, který nesl tíhu starostování po celou dobu německé okupace.

Až do prvních voleb v osvobozené republice v květnu 1946 často byli v čele obcí starostové z doby okupace nyní jako předsedové národních výborů. Prvním zvoleným předsedou národního výboru byl Václav Šimek ze Chmelné. Po únorovém puči KSČ došlo i v obci Rojšín k politickým čistkám a z MNV byli odvoláni členové Československé strany lidové a Československé strany národně socialistické. Funkcí předsedy MNV byl pověřen Ludvík Jindra ze Chmelné. Po něm byl do této funkce dosazen Jan Froněk ze Stupné. Také Karel Vodolán v r. 1951 a Karel Jakeš v r. 1952 ze Stupné byli do funkcí předsedů dosazeni. Jaképak volby, to byl přežitek, který nový režim nemohl potřebovat.

Teprve 16. května 1954 se konaly první volby do národních výborů podle nového zákona volebního, který je "nejdemokratičtějším volebním zákonem" a "volby podle něho jsou přímé s tajným hlasováním" - tak je to alespoň zapsáno v kronice obce Rojšín. Z těchto voleb vzešel jako předseda MNV Tomáš Pecka, poslední před rozdělením velké obce. Od 1. ledna 1956 se oddělila od Rojšína Stupná s Jednotami, Chmelná a Vinná, jak již od r.1938 bylo o to pro rozlehlost obce Rojšín usilováno.

Prvním předsedou nové obce Stupná byl František Jungvirt ze Chmelné. Ve volbách r. 1957 byl zvolen předsedou Jan Trapl a na podzim po něm převzal funkci František Bína. V r. 1962 byla obec Stupná připojena ke Křemži.

- František Nejedlý -

11. pokračování - orientační závody

První krajový přebor v orientačním běhu, Omlenice 1952. Hlídka mužů Sokola Křemže: Čížek, Fr. Zimerman, Hořejší

Orientační závody později přejmenované na orientační běhy byly organizačně zařazeny pod turistiku. Proto akcí, které se pořádaly v turistických oddílech, bylo po celý rok poměrně dost. Formou závodů probíhaly orientační běhy v tříčlenných hlídkách, branně orientační běhy tvořily dokonce pětičlenné hlídky a zimní orientáky, jak jsme si je zkráceně pojmenovali, se jezdily ve dvoučlenných hlídkách. Do této sportovní kategorie patřily i turistické pochoďáky, u nás známá "Padesátka kolem Kletě", která se později rozdělila na 35 km, 50 km a 75 km kolem Kletě. Pro nejzdatnější turisty se chodilo ještě 100 km po "Rožmberské růži". Tento pochod v létech 1968, 69 a 70 byl i s mezinárodní účastí.

Všech závodů i pochoďáků se Sokol Křemže každý rok zúčastňoval. Náš trenér Franta Zimerman zastával názor, že závodník se nesmí celý rok zastavit. Jediné volno jsme mívali jen když končila zima, sníh sešel a na běhání bez lyží byl terén ještě příliš blátivý. Listopadový odpočinek přinesly až zase deště a vichry nebo mráz na holo koncem roku. Zimní závody na lyžích začínaly zpravidla po novém roce, kdy se rozjížděly hladké běhy na 15 a 18 km, branné závody na 12 km a orienťáky někdy až na 20 km, když se zakufrovalo (když se chytil špatný směr tratě).

Družstvo Sokola Křemže na Krajském přeboru orientačního běhu v Jindřichově Hradci 1953. Přední řada: Pešlová, Bártová, Plánská, Jungvirtová, Velíšková, Marková, Houšková, Pouzarová Střední řada: Novák, V.Nováková, Bubník, Velíšek, Žák, Houška, Hořejší, Čížek, Zimerman Zadní řada: Krigar, Vobr, Doško, Rynda

V orientačních bězích jsme se dostali 2x na mistroství republiky do Vsetína v roce 1954 a do Ústí nad Labem v roce 1957, odkud nás zavezli za Chomutov do Krušných hor. V obou závodech jsme se umístnili kolem 10. místa. V r. 1967 jsme vyhráli na Lipně krajský přebor v zimním orienťáku, ale na mistroství jsme nejeli pro nedostatek sněhu v předjarním termínu.

V orientačněbranném závodě v Kamenici nad Lipou jsme startovali 7x, z toho 5x jsme vyhráli a získali pěkný putovní pohár.

K nejúspěšnějším závodníkům z naší party patřil Miloš Sládek, který získal ve Švýcarsku v běhu na 100 km přední umístění v silné mezinárodní konkurenci. Miloš je z Č. Budějovic, ale většinou závodil za Křemži. V letech 1950 - 1989 byl zaměstnán jako vedoucí pily ve Mříčí.

Po sovětské okupaci v r. 1968 upadly jak branné závody, tak i turistika a o líčení obrody orientačních běhů přebírá po mně pero a po Frantovi Zimermanů trenérskou funkci Vladimír Štindl, vedoucí orientačních běhů v křemežském Sokole, kde dosud působí i jako závodník a kartograf.

Před startem branně orientačního závodu v Kamenici nad Lipou v roce 1966. Křemži reprezentovala hlídka mužů I.pětistup a hlídka žen II.pětistup

V příštím čísle uzavřu přehled sportů, které se v Křemežském Sokole provozovaly od r. 1927 do r. 1 975, kdy jsem pro následky zranění levého kolena musel sportu zanechat. Ne úplně, rekreačně si ještě rád zaplavu, rád se projedu na kole nebo na koni a v zimě na lyžích.

O vlivu sportu na zdraví bych se chtěl ještě zmínit v závěrečné stati.

- Zd. Hořejší -

Zakládající členové oddílu orientačního běhu Sokola Křemže na soustředění závodníků na Lipně v roce 1974

Orientační běh má v naší TJ velkou tradici. Orientační běžci byli vždy aktivní a v Jihočeském regionu patřili vždy a stále patří k nejlepším. V roce 1967 se pokusili Vladimír Štindl a Václav Zeman dát dohromady nový kolektiv, který by se specializoval většinou na orientační běh, ale stále pod hlavičkou turistického oddílu. To se podařilo a hned po prvních trénincích se utvořila parta ve které bylo 10 členů, kteří se začali soustavně připravovat na orientační běh. V roce 1968 se začalo pracovat též s žactvem. To se vyplácelo, protože vždy někteří u tohoto sportu zůstali. V roce 1969 byl ustanoven samostatný svaz OB. Tímto rozhodnutím jsme jako turistický oddíl byli najednou bez informací a tudíž bez závodů. Propozice a rozpisy totiž dostávali pouze specializované oddíly OB a my jsme stáli "mimo". Proto se členové turistického oddílu, kteří dělali "orienťák" rozhodli založit v naší TJ samostatný oddíl OB. Prvními členy byli Vladimír Štindl, Vladimír Verner, Vladimír Vít, Zdeněk Šustr, bratři Koubové Zdeněk a František, bratři Weisové Václav a František, Tonda Hrubeš, Míla Sládek, Jana Bínová, Jarka Vítová, Marie Šmejkalová. Každým rokem závodů přibývalo, např. v roce 1972 to bylo 15 závodů a v roce 1974 již 28 závodů. Z toho 8 závodů II. ligy družstev, do které jsme postoupili vítězstvím v krajské soutěži v roce 1973.

V roce 1971 jsme začali též s pořádáním závodů. První závod o novou putovní cenu "Štít Podkletí" se konal jako noční. Ještě další tři ročníky byly jako noční OB. Další ročníky až do současnosti jsou denní. V roce 1998 to byl již 21 . ročník. Dalším závodem, který jsme pravidelně pořádali byl "Žižkův palcát" a to od 10. ročníku - dříve jej pořádala Jiskra Č. Krumlov. Též se stal tradiční přespolní běh orientačních běžců. Začali jsme se prosazovat také na mistrovských závodech, jak v lyžařském OB tak v denním a nočním OB, např. v roce 1973 na mistrovství ČSSR v L OB (lyžařském) ve Vrchlabí v kat. Juniorů J. Trs 5. V roce 1974 na mistrovství ČSSR v nočním OB v kat. dorostenců st. byl Vladimír Vít 7.

V roce 1974 už měl oddíl 30 členů, z toho mládeže 16. Každoročně několik závodníků z oddílu buď jako jednotlivci nebo ve štafetě postoupilo na mistrovství ČSR. Například v r. 1976 na noční M ČSR v denním OB štafeta žen ve složení Jiřina Sýkorová, Ludmila Šimečková a Pavla Biirgerová a štafeta mužů - Jan Trs, Václav Weis a Vladimír Štindl. V roce 1977 jsme se opět probojovali do I. národní ligy družstev, současně ostatní členové startovali v národním žebříčku jednotlivců. Protože na orientační závody jsou potřeba speciální podrobné mapy musel oddíl začít také s jejich tvorbou.

Od roku 1972 až do dnešních dní vydal a zmapoval oddíl 10 map. Nejvíce map zmapoval a zpracoval Vladimír Štindl celkem 8. S pokračujícími lety se oddíl stále doplňoval novými závodníky, někteří zase odcházeli, ale průměrný počet je stále 30 - 35 členů. O trenérskou a organizační práci se od založení nového oddílu stále stará Vladimír Štindl. Je trenérem II. třídy. Rozhodčí též musí mít svou kvalifikaci, takže má oddíl 1. rozhodčího I. třídy a 8 III. třídy. Mapařská kvalifikace je tzv. kartograf a v oddíle jsou 4 kartografové III. třídy.

Start na krajském přeboru v LOB v roce 1982. Závodníci č.1 Weis a č.2 Štindl, ze Sokola Křemže

Ještě uvádíme některé pěkné výsledky v dalších letech. Z mistrovství ČSR 1980 L OB (lyžařský OB) postoupil v ml. dorostencích Pavel Zimmermann až na M ČSSR. Od roku 1980 se oddíl začal též zúčastňovat vícedenních mezinárodních závodů a hned jsme si vedli dobře i ve skalnatém terénu Turnovska. V kat. ml. dorostenců se celkově po pěti etapách umístil Pavel Zimmermann na 6. místě. V kategorii muži H43 byl z 91 závodníků Vladimír Štindl na 20. místě. Na těchto závodech startuje průměrně 3500 až 4000 závodníků z celého světa. V roce 1982 na těchto pětidenních závodech slavil největší úspěch své závodní kariéry v kat. muži H43 Vladimír Štindl. Celkově se umístil na 2. místě, protože výčet úspěchů za 30 let trvání odd. OB by byl příliš dlouhý, tak jen malou statistiku. Za tuto dobu získali závodníci odd. 510 prvních míst, stali se 74x přeborníky kraje v jednotlivých a ve štafetách 10x. Jako družstvo byli v kraji 17x první a v žebříčku jednotlivců 48x.

Též by bylo vhodné na tomto místě se zmínit o finančním zabezpečení činnosti oddílu. Dříve to bylo poměrně jednoduché. ČSTV financovalo všechny závody zařazené do oficiálních soutěží, takže se ani neplatilo startovné, někdy to byly jen 3,- Kčs na závodníka. Dnes je to podstatně jiné. Na soutěžní závody poskytuje svaz OB 300,- až 400,- Kč, takže pořadatelé závodů jsou odkázáni na startovné, aby mohli závod uskutečnit. Nyní se startovné pohybuje mezi 30,- až 55,- Kč za závodníka. Pro náš oddíl je to doslova kritické, protože sponzoři zatím nemají o náš sport žádný zájem. Takže část nákladů si musí hradit každý sám, hlavně náklady na dopravu. Jediné náklady, které si všichni stoprocentně hradí je výstroj a technické pomůcky. Ty naštěstí jsou poměrně malé oproti jiným sportům.

- Vladimír Štindl -

26.12.1998 se v tělocvičně ZŠ v Křemži uskutečnil již dvaadvacátý ročník Vanočního turnaje smíšených dvojic v badmintonu.
Turnaje se zúčastnili nejen současní hráči místního badmintonového oddílu, ale i odchovanci hrající v dresech prvoligových oddílů a hosté ze Štěpánovic a Českého Krumlova.
Ozdobou turnaje byla účast současné nejlepší české hráčky Markéty Koudelkové, příjemným překvapením pak výkon nejmladší účastnice Martiny Weberové.
Ve finálovém utkání předvedly výbornou hru špičkové české páry. Na jedné straně Mgr. Michal Koudelka a Markéta Koudelková (oba odchovanci místního oddílu v současné době hrající ligu v Hradci Králové či Meteoru Praha) a na straně druhé další odchovanec místního oddílu Jan Bednář hrající v současné době ligu za Spoje Praha, který hrál s H. Milisovou z Českého Krumlova.
Vítězství ve finále i v celém turnaji si vybojovali zkušenější sourozenci Koudelkovi.
Ostatní páry sváděly celý den tuhý souboj o třetí místo. V řadě vyrovnaných utkání byli nakonec nejúspěšnější a třetí příčku získali domácí Dr. V. Koudelka a M. Anderlová. Čtvrtí skončili hráči Štěpánovic Dvořáček, Frcalová.
Na páté příčce skončili Podpěra s Weberovou a šestí ing. Ma. Koudelka se Schönbauerovou.
Všichni účastníci děkují tímto za diváckou podporu.

Vánoční turnaj žáků v badmintonu Křemže - 27.12.1998

Na přelomu roku se na tradičním turnaji sešlo 10 chlapců a 7 dívek. Po 6 hodinách zápasů bylo stanoveno toto pořadí:

Místo	Chlapci		Místo	Dívky
1.	J. Cába		1.	I. Chaloupková
2.	M. Oberpfalzer		2.	Z. Chaloupková
3.	M. Veselý		3.	L. Postlová
4.	L. Mořkovský		4.	T. Jandová
5.	P.Florián (ČK)		5.	J. Čeloudová
6.	T. Cába		6.	M. Weberová
7.	J. Adamec		7.	B. Jandová
8.	M. Jirků			(nejmladší učastnice)
9.	M. Šmejkal
10.	A. Jirků

V úterý 22.12.1998 v křemežské tělocvičně proběhly závody ve skoku vysokém. Odpoledne patřilo zdatným školákům. Od 17.00 hodin si potom přišli ověřit své síly odrostlejší skokani zdejší školy, ale i přespolní. Za ozvučení tělocvičny moderní hudbou a za přítomnosti nevelkého počtu fanoušků byla atmosféra opravdu soutěživá.

Pořadí v kategorii školáků:
Vítězem a majitelem vánočního kapra se stal Dušan Cába tělesná výška 146 cm (skočil 130 cm), 2. místo Jakub Troup 173 cm (skočil 150 cm), 3. místo Josef Šandera 154 cm (skočil 125 cm). Další účastníci v pořadí: Jiří Cába, Miloš Veselý, Petr Fousek, Lenka Schusterová, Lukáš Neuberg, Lukáš Anderle, Petr Svoboda.

V odpoledních hodinách zajistil svou účastí vyšší úroveň bývalý reprezentant z Českých Budějovic Jiří Viktorin jehož osobní rekord je 226 cm (skočil v těločvičně na palubovce 200 cm), 2. místo Robert Eremiáš (Křemže) skočil v závodě 168 cm a mimo soutěž 174 cm, 3. místo František Hrubeš (Křemže) skočil 168 cm, 4. Pavel Eremiáš 160 cm, 5. Karel Jirovec 155 cm, 6. Zdeněk Podpěra 155 cm, 7. Jaroslav Opelka 145 cm. A další: Luboš Stehlík, Václav Janeš, Jan Kolář, Miloslav Šebesta. Ženy: 1. Zuzana Leffnerová (Rakousko) 140 cm. 2. Nikola Hasalová 135 cm, 3. Helena Opelková 130 cm, 4. Veronika Spurná 125 cm.

Vyhlášení výsledků a předání lákavých cen sponzorovaných Jiřím Viktorínem začalo v tělocvičně a pokračovalo v Radniční restauraci pana Eremiáše, kde na oba vítěze čekala bohatá večeře.

- Zd. Podpěra, N. Hasalová -

Rok pod Sokolem
Dne 28.1.1999 uplyne právě rok od opětovného založení Tělocvičné jednoty sokol ve Křemži. Za tuto dobu vstoupilo do řad nové jednoty 109 členů. Potěšující je hlavně zájem dětí o cvičení v gymnastickém oddíle. Chcete-li se dozvědět o činnosti Sokola více, navštivte naši II. valnou hromadu dne 29.1.1999 v restauraci ve Křemži na Náměstí od 18-ti hodin.

- Za výbor srdečně zve Pavel Zimmermann -

ŽIVOTNÍ JUBILEA

• Paní Vlasta Hálová, Křemže - 75 let
• Paní Kateřina Přibylová, Křemže - 75 let
• Paní Marie Troupová, Stupná - 75 let

NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI

• Paní Anna Bártová, Chlum - 83 let
• Paní Blažena Nováková, Křemže - 88 let
• Paní Růžena Šimečková, Lhotka - 72 let
• Paní Růžena Pechová, Mříč - 68 let

© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. dubna 2000 : 0