| ARCHIV | 2000 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 2000 - Číslo 8 - Ročník 10 |
| ARCHIV | 2000 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 2000 - Číslo 8 - Ročník 10 |
| Z jednání obecní rady a obecního zastupitelstva |
31. schůze OR, spojená s pracovní poradou OZ se konala dne 4. 7. 2000, před veřejným zasedáním OZ. Zastupitelé se zde podrobně seznámili s programem veřejného zasedání a projednali jednotlivé body, o kterých bylo následně rozhodováno na veřejném zasedání. Dále projednali žádost HBC o bezplatný pronájem obecního autobusu na mistrovské zápasy - rozhodnuto půjčovat autobus za režijní náklady (toto platí i pro ostatní sportovní oddíly), pokud nebude autobus jinak komerčně využit. TJ Sokol požádala obec o bezplatný pronájem pozemku - bývalá skládka pod ZŠ, na zřízení sportovního areálu - o žádosti bude rozhodnuto až po předložení konkrétního návrhu vč. finančního krytí. Zastupitelé schválili finanční výpomoc ve výši 1.000,- Kč na nákup kompenzačních pomůcek pro neslyšícího nezletilého spoluobčana.
7. veřejné zasedání OZ se konalo dne 4. 7. 2000 za účasti 14 zastupitelů (omluven ing. Šandera) a asi 20 občanů. Po provedení nezbytných formalit starosta obšírně informoval přítomné o dění v obci. Dále tajemník přednesl zprávu o činnosti obecní rady a v další části byly schváleny půjčky z FRB na rekonstrukci rodinných domků a prodeje a výkupy pozemků. Zastupitelé pak schválili rozpočtové změny v rozpočtu obce na r. 2000 a místní vyhlášku o konání 9. Křemežského veletrhu.
V diskusní části byl připomínkován stav místních komunikací a kanalizace. Dotaz byl i na postup spolupráce mezi naší obcí a švýcarským Kirchlindachem, na což starosta odpověděl, že z naší strany bylo učiněno několik marných pokusů o opětovné navázání spolupráce, když po jejich komunálních volbách, ve kterých došlo k naprosté výměně zastupitelů, vztahy ke Křemži ochably.
Po schválení usnesení, jehož úplné znění otiskujeme dále, starosta poděkoval přítomným za účast a pozval všechny na Křemežský veletrh.
- Lin -
USNESENÍ
z veřejného zasedání obecního zastupitelstva, konaného dne 4. 7. 2000.
Obecní zastupitelstvo obce Křemže na svém zasedání:
| Ohlédnutí za Křemežským veletrhem |
9. ročník Křemežského veletrhu je zdárně za námi, jsou dokončeny likvidace expozic a úklid celého areálu. Život v obci i na radnici se vrátil do normálu, a tak můžeme bilancovat.
V letošním roce opět padaly rekordy:
Můžeme říci, že i letošní veletrh se vydařil! Nemalou zásluhu na tom bezesporu mělo téměř ideální počasí, velký počet vystavovatelů, jejichž zájem o místo již nedokážeme plně uspokojit a zejména pak přípravný a realizační kádr pracovníků, zabezpečující "náš" Křemežský veletrh, kterým patří zvláštní poděkování. Poděkování patří rovněž i ukázněným vystavovatelům a návštěvníkům, bez kterých by veškerá snaha všech vyzněla naprázdno. Díky i vám, občané Křemže, za toleranci a trpělivost v rušných veletržních dnech. Zvláštní poděkování patří též i příslušníkům místního oddělení Policie ČR, kteří pomohli pořadatelům udržet pořádek ve veletržní vřavě a znepříjemnit pobyt "nevítaným" návštěvníkům.
Za pořadatele se těším s vámi na shledanou na 10. ročníku Křemežského veletrhu v novém století.
- J. Linha, tajemník OÚ -
Při sobotní prohlídce Křemežského veletrhu jsme si nechali na závěr vystavovatele ve školní budově, kde prezentovali jako obvykle čaje, textil, v chodbě vystavoval jeden řezbář hračky, v jedné třídě nabízela své výrobky malířka skleněných váziček, vinných pohárků a talířků. V levém traktu budovy jsem si u malého stolku prohlížel broušené acháty, jaspisy a vltavíny vsazené do zlata. Dal jsem se s vystavovatelem do řeči, není-li Jihočech, ale nemusel jsem se ani ptát, již podle jen několika kousků vltavínů a převládajících broušených achátů a ametystů bylo jasné, že pochází z Turnova.
Největší překvapení mě čekalo v jedné třídě prvního patra, kde předváděl ukázky své sbírky pan František Trapl z Pasíček. Byl to přehled rádií od prvopočátků malých krystalek, 4 lampovek amatérské výroby až po přijímače a ampliony z 50. let. Ve skřínce pod sklem mne upoutala fotografie 4 lampového přijímače, usazeného jen na prkenné desce, který ve mne vyvolal vzpomínku na školní léta, kdy nám pan učitel Dvořák - nás učil němčinu, fyziku a přírodopis - a asi v r. 1935 nám na podobně zhotoveném přijímači předváděl, jak takové radio hraje. Jedním drátem připojil aparaturu na anténu, druhým drátem zapojil na uzemnění a po nasazení sluchátek na uši jsme slyšeli jako z velké dálky šumění mořského příboje se zvuky vzdálené dechovky.
Po prohlídce prvních přístrojů jsme se s panem Traplem dohodli, že přijdu ještě v neděli a že mi o počátcích radiotechniky na Křemežsku sdělí další podrobnosti. Zavzpomínali jsme na naše klukovská léta, kdy jsme za SK Chlum hráli společně fotbal a jak tento sport měl vliv na zpopularizování a rozšíření radiotechniky až do našeho Podkletí. V roce 1934 se hrálo na první mistrovství světa v kopané v Římě, kde naše národní mužstvo obsadilo 2. místo po finále s Itálií. To tehdy vysílal náš slavný hlasatel Josef Laufer s takovým zaujetím, že se o kopanou začínaly zajímat i staré babičky. Kdo měl tenkrát radio, dával amplion do okna, kde pak poslouchala celá vesnice.
Při nedělní návštěvě mi pan Trapl důkladněji vyložil, která radia jsou nejvzácnější, abych si je mohl vyfotografovat a vysvětlil mi jejich původ a dobu vzniku. Věnoval mi i stručný přehled rozvoje radiové techniky na Křemežsku.
Prvním konstruktérem radiového přijímače byl Ital Markoni před rokem 1920.
U nás bylo zahájeno první vysílání v r. 1923 z velkého vojenského stanu ve Kbelích. Prvními radioamatéry ve Křemži byli bratři Čížkové z křemežského mlýna František a Bedřich. Jako druhý exponát na výstavce byl jimi zhotovený radiopřijímač, který si později koupil MUDr. Václav Mašek. Dalšími průkopníky radiového vysílání byli učitelé Volc a učitel Vojtěch Dvořák. Na první radia bylo možné chytit jen Prahu a Vídeň. Známé značky v té době byly Philipsky a u nás radia značky Tesla.
V 60. letech se již vyráběla malá kapesní radia-tranzistory na baterie. Dnes se mohou zapínat bud' do elektrické sítě nebo na malé tužkové baterie.
Od poloviny 50. let, kdy byl na Kleti postaven stožár a vysílač pro jižní Čechy, můžeme nejen přijímat zvuk, ale i obraz a od 70. let dokonce i barevný.
- Z. H. -
Za těch devět let mé pořadatelské služby na Křemežském veletrhu jsem poznal různé druhy lidí. Kromě běžných návštěvníků, kteří s platnou vstupenkou vstupují dovnitř, poznal jsem i takové vyjímky, kteří u boční brány, určené pro vjezd a výjezd zásobování, neumí nebo nechtějí přečíst výraznou tabuli "Průchod zakázán". Snaží se vniknout pod různými záminkami dovnitř bez vstupenky. Jako důvod uvádějí, že jdou ke stánku pomáhat prodávat, nebo že tam mají někoho známého a jdou ho hledat a pod. Někdy ovšem mohou mít pravdu, jak jsme se přesvědčili, ale kdo do nich vidí? Těžko je uvěřit ženě, která přijede autem pro svého manžela - hudebníka, že ho odveze a těžko se dá přesvědčit, že jeho kapela končí až za tři hodiny a že on jistě domů zase pojede tak jako sem přijel. Jiný, dospělý a celkem rozumný muž jde prý za kamarádem, přitom má moc dlouhý povídání o všem možném, což nás nemůže zajímat a když ho bez vstupenky odmítáme pustit, bude si možná na nás stěžovat. To jen několik případů mezi normálními ukázněnými návštěvníky našeho veletrhu.
Velké problémy jsou také s některými řidiči osobních aut. Ještě že nám naše policie tak ochotně pomáhala. Moc se mi "líbilo", když někteří řidiči zůstali po příjezdu stát před dopravní značkou "Zákaz vjezdu", podumali a pak se rozjeli k naší boční bráně, že tu zaparkují, že tu jsou také auta a je tu ještě místo. (To ovšem byla osobní auta hudby, naše a další s povolenkou zde zaparkovat). Těmto řidičům jsme jen připomněli, že dopravní značku jistě viděli a "už jste někdy viděli parkoviště, do kterého by byl zákaz vjezdu?" Vyskytnou se však i takoví "frajeři", že na prostoru před boční branou zaparkují, bouchnou dveřmi a jdou. Je jim jedno, zda jim dá právem policie za stěrač předvolávku. Pokud si tato individua počínají tak nadřazeně i jinde, jaké je s nimi soužití?
Zajímaví jsou "naši" Vietnamci. Když jsem se s nimi bavil na tržnici o poměrech u nich a jiných zajímavostech, dobře jsme si povídali, dobře mi rozuměli. Když ale ráno jsme jim připomínali, aby rychleji vykládali zboží a s auty vyjeli ven, tomu už méně rozuměli, musí se jim to několikrát opakovat. Rádi také "handlují" s námi, zda si mohou nechat auta za stánkem, že tam je dost místa, nebo vedle našich a zase je jim to dost těžko vysvětlovat. Věčně si naříkají, že není tržba - snad mají i pravdu - ale ono jim to snad přece vynáší. jinak by to nedělali. Ovšem ten potulný život z místa na místo jim nezávidím.
O prodejcích, vystavovatelích a hudbě, kteří naší branou běžně projíždějí, můžem říci jen to nejlepší: slušné jednání, ohleduplnost, ukázněnost. Zdá se, že za těch devět let našeho veletrhu se tato část tak pro nás významná, tak vytříbila, že sem bereme jen takové, se kterými je rozumné a téměř přátelské jednání.
Celkově už i z posledních veletrhů mám dojem, že jak se ve čtvrtek ráno Křemežský veletrh rozjede, pak už jede po celé další dny svým zaběhlým tempem. Ale i tak je to přece jen určité vypětí tělesné i duševní, pohled, pohyb, řešení nastalých problémů pro nás pro všechny. Když ale my v neděli vypouštíme natrvalo ven branou ty, které jsme si zvykli sem vpouštět a zdravíme se "Za rok zas nashledanou", cítíme, že to byly hezké čtyři dny. Tak trochu jsme s tím srostli a já si také i vzpomenu, jak jsem před dávnými lety vypouštěl na jednotřídce děti na prázdniny a škola zůstala prázdná, osiřela.
- F Nejedlý -
Jak já vidím veletrh? Bydlím ve Školní ulici a zatím jsem se zúčastnila každého ročníku KV. Musím ale říct, že se mi všechny veletrhy pletou a splývají dohromady, protože jsou vždy téměř stejné. Jen ten letošní byl pro mě jiný, pracovní a jsem opravdu ráda, že jsem mohla strávit 4 dny smysluplnou a zajímavou činností.,
V neděli jsem měla volno. Prošla jsem výstavištěm, konstatovala očekávané - totiž že mě nic příliš nezaujalo - koupila si zmrzlinu a zjistila, že v okolí pivního stanu se pohybuje tolik známých, že jsem to vůbec nečekala. Setkání a popovídání s nimi opravdu smazalo nepříznivé dojmy z různých maličkostí - neurvalost některých návštěvníků, co si razí cestu davem jako tank, aniž by brali ohled na staré spoluobčany, vyděšení psíci, které jejich majitelé vláčí tou spoustou lidí a ještě se zlobí, že je zdržují (možná by bylo dobré platit vstupné i za psy, majitelé by si pak rozmysleli, jestli ho nechají v klidu doma či ho vezmou s sebou) nebo také chování některých vystavovatelů, u kterých se nemůžete ani zastavit, aniž by vám nezačali vnucovat své zboží.
Pondělí ráno - euforie pominou, ticho, proudy lidí z ulic zmizely, zůstaly jen osiřelé stánky, prázdný pivní stan a hlavně hromady odpadků, ze kterých jsem měla smíšený pocit. Tak tohle zbylo po těch 6ti tisících lidí ze včera...
Jistě, veletrh je pryč. Další bude za rok, uvidíme, jestli zapadne mezi ty ostatní nebo trochu vybočí z řady, protože bude už desátý. Zatím se o něm jen přemýšlí a i vy si říkáte: "Vždyť je to až za rok, taková doba..." Jenže rok, to je jen 12 měsíců a další červenec je tady cobydup. Zkusme tedy na veletrh trénovat. Třeba tím, že budeme brát ohled na lidi kolem nás, že zkusíme být vstřícnější a optimističtější a začneme každý sám u sebe, co říkáte? Příklady táhnou a veletrh jsou hlavně a jedině lidé, návštěvníci Křemže a jestliže my místní budeme v pohodě, ostatním se u nás jistě bude líbit a budou odjíždět z KV s dobrým pocitem. A to je asi nejdůležitější.
- Alena Kodrasová -
Jako pořadatel, který celé 4 veletržní dny tráví služebně ve stanu a okolí a je tedy vystaven "akustickému tlaku" všech souborů a jako muzikant amatér se pokusím zhodnotit vystoupení kapel na letošním veletrhu.
Úvodem několik věcí: za prvé celková laťka kapel na veletrhu je nastavena slušně vysoko, což je jen dobře. Za druhé - klobouk dolů před zvukovým technikem p. Hüttlem z Českých Budějovic, který perfektně dokáže ve velmi krátkém čase nazvučit vše od dechovek po bigbeat a ohňostroj, což málokterý zvukař dokáže. Pokud se čekalo, byla to chyba kapel, ne zvukařova. Za třetí - opět se prokázalo, že ne vše, co je zdaleka, z města a drahé, je současně to nejlepší! (To platí ale všude, nejen v hudbě.)
K jednotlivým souborům dle programu: Zahájení s Rosničkou je milé, i její vystoupení v dopoledním programu. Nabízí se otázka, zda by zahájení nebylo lepší s říznou dechovkou už od náměstí - pak by vyplnila dopoledne ve stanu. Jinak dopoledne vyplnila průměrná Metropolka, zato odpoledne výborně zahrála mladá Vysočinka. Vrcholem dne byl večerní Bon-Bon - zasloužil by si zahrát večer v neděli místo Metroklubu na závěr veletrhu!
Páteční dopoledne zazářila Samsonka s perfektním výkonem a zvukem velké kapely. Den gradoval vystoupením Babouků s jejich vynikajícím stylem a nenapodobitelným zvukem - pokračovali pak večer v jídelně školy zcela zaplněné. Ve stanu nastala výměna žánrů. Pro milovníky rocku a blues bylo pochutnáním vystoupení T-Bandu vpodvečer - zasloužili by si větší prostor v programu, právě pro svůj u nás ojedinělý repertoár. Večerní diskotéka Rádia Faktor sice zcela zaplnila stan, zvukově i repertoárem byla přitažlivá, ale mluveného slova bylo téměř více než hudby a jeho kulturní úroveň velmi nízká. V době mezi 22. a 24. hodinou bylo "celých" 45 minut hudby, zbytek času byl doslova prokecán.
Sobotu jsme strávili s Božejáky, s jejich solidním výkonem a prostřídaným repertoárem. Dobrou změnou bylo odpolední vystoupení p. Drobka - Schwarze se skupinou Klondajk. Výborný výkon strhl publikum a potvrdila se obliba tohoto žánru u širokého okruhu posluchačů.
Neděli zahájili Kameňáci a zdá se, že změny v personálním obsazení jim neprospěly, máme je v paměti jako výbornou malou kapelu z předloňska a loňska. Vtipná a pozoruhodná byla naopak Lokálka z Hradce Králové. Zlatým hřebem odpoledne měla být Moravanka, která ale zklamala nedobrým vlastním nazvučením (odmítli pomoc p. Hüttla), snad také mohlo být kratší vystoupení lidového vypravěče, publikum stálo spíše o hudbu. Největším zklamáním bylo vystoupení Metroklubu, které mělo být vyvrcholením programu na veletrhu. Nejenže začali o více než hodinu později (prý si zapomněli noty, šňůry a adaptér ke klávesám a muselo se jim pro to dojet), slavných swingů zahráli pouze 7 - tři na zahájení a čtyři na závěr. Zbytek programu vyplnili celkem běžným repertoárem v málo pozoruhodném provedení. Popůlnoční část vystoupení připomínala spíše zkoušku kapely, kdy zpěváci hledají části textu, secvičují vícehlasy apod. Vrcholem večera byl bezesporu nádherný ohňostroj, perfektně ozvučený opět p. Hüttlem ze stanu.
K samotnému seřazení kapel do programu není co dodat, bylo velmi šťastně zvoleno. Volba souborů se provádí již v lednu a únoru, probírá ji i zastupitelstvo. Není to otázka peněz, ale spíše toho, kdy mají kapely volný termín a hlavně, aby si každý přišel na své po celé 4 veletržní dny. Nelze se zavděčit všem současně a myslím, že si každý vybral, co se mu líbilo. Se svým hodnocením jsem se shodl s řadou dalších posluchačů asi tak, jak jsem nastínil.
-K. Š-
| POBALTÍ - pokračování |
Další plánovanou zastávkou našeho putování je město PARNU. V 19. století zde prý byly oblíbené pláže. Nyní je Parnu průmyslovým městem a "díky" znečištění rižského zálivu se v moři téměř nedá koupat. To ale vůbec nevadí borcům, kteří nám (v nezbytných neoprenech) předvedli své umění na vodních skútrech. Odbavení na estonsko-lotyšských hranicích je nečekaně hladké a tak se náš okruh začíná pomalu uzavírat.
Po kvalitní silnici kopírující mořské pobřeží projíždíme Lotyšskem. Naposledy se ještě navečeříme u moře (díky silnému větru se do moře odvažují jen ti nejotužilejší) a pokračujeme v přesunu směrem do Litvy. Na hranicích také nedělají problémy, takže ještě vpodvečer můžeme zaparkovat u jedné litevské pumpy. Už si pomalu zvykáme na návrat do civilizace. O tom nás nenechá na pochybách zvuk diskotéky z nedaleké restaurace. Ticho, jaké jsme zažívali v noci u finských jezer, už patří bohužel minulosti.
Následující dopoledne věnujeme prohlídce druhého největšího litevského města KAUNASU. Město ležící na březích řek Němen a Neris bylo ve středověku opěvněním, ve kterém se Litevci bránili před nájezdy Křižáků. Později se stal Kaunas obchodním střediskem mezi Východem a Západem. V historickém jádru - starém městě - se nachází hlavní památky - radnice a katedrála. Nové město se pyšní 2 km dlouhou pěší zónou - Alejí svobody. V rozpáleném městě jsme ocenili příjemný stín, který nám poskytla. Alej lemuje velké množství krámků, galerií a útulných kavárniček. V jednom krámku nás překvapil velký podíl českých cukrovinek (konkrétně bonbony značky SFINX a sušenky DISCO na litevském trhu. Nejsou to však jediní zástupci českých výrobků. Také pivo GAMBRINUS už si našlo cestu k litevskému spotřebiteli.
Dlouhá pěší zóna ústí na Radničním náměstí, v jehož blízkostí stojí největší gotické stavba Litvy - katedrála Sv. Petra a Pavla. Barokní radnice přímo na náměstí je považována za dominantu města. V Kaunasu můžeme navštívit i několik muzeí. Takové Muzeum čertů asi budete jinde ve světě hledat těžko. V pravé poledne opouštíme město známé i svým úspěšným basketbalovým klubem, v jehož službách byl i náš Jiří Zídek, a pokračujeme dál na jih.
S blížící se polskou hranicí úměrně houstne i provoz na silnici. Přestože je víkend, potkáváme stovky (hlavně polských) kamionů jedoucích naštěstí v protisměru. Na litevsko-polské hranici je však situace přímo kritická. V pravém červencovém vedru čekáme několik hodin na odbavení. Po takto "smysluplně" stráveném odpoledni rádi zastavujeme u jednoho polského rybníka. Ve vesnici jakoby se zastavil čas. Právě jsou zde v plném proudu žně. Žádné kombajny, ale koně pomáhají dostat polským zemědělcům úrodu pod střechu. Je to asi tím, že je sobota, protože téměř v každé větší vesnici, kterou projíždíme, se koná nějaká akce pod širým nebem. Lidovými veselicemi počínaje a rockovými koncerty konče. To nás utvrzuje v tom, že jsou Poláci velice družní a rádi se baví.
Po noci strávené u jedné polské pumpy nás, ale hlavně naše řidiče, čeká únavná, asi 400 km dlouhá cesta plná "wypadků". Na jejím konci bude známý KRAKOW. Od vzniku státu až do 17. století bylo město sídlem polských králů. I když je Varšava hlavním městem státu, centrum kultury a inteligence je v Krakově. Zde také vznikla první polská univerzita (po naší Karlově druhá ve střední Evropě). Naše první zastávka je ve známém Wawelu, sídlu polských králů. Hlavní dominantou komplexu je katedrála zdobená krásnými freskami a obrazy. Její součástí jsou i královské hroby. Neopomněli jsme ani návštěvu dračí sluje, na jejímž konci čeká návštěvníky "opravdový" drak, chrlící oheň. Draka ohrožujícího město, prý kdysi v minulosti přemohl jistý pan Krak a na jeho památku se město jmenuje.
Krakow se chlubí i údajně největším náměstím ve střední Evropě. V jeho středu stojí Sukenice-známá tržnice, Radniční věž a kostel Sv. Vojtěcha. Asi každého návštěvníka překvapí hlas trubky, nesoucí se každou celou hodinu nad náměstím. Na svědomí ho má "živý" trubač, který troubí na památku svého předchůdce do čtyř světových stran. Troubení mělo varovat, podle legendy, obyvatele města před nepřátelským nájezdem a bylo utnuto ve chvíli, kdy se do trubačovy hrudi zabodl šíp. Dalším krakowským skvostem je kostel Mariacki, tyčící se naproti soše Adama Mickewicze. Malbami jej vyzdobil velký polský mistr Jan Matejko. V Krakowě můžete ještě navštívit Židovskou čtvrť nebo některou z mnoha galerií. Součástí jedné z nich je i světoznámý Leonardův obraz Dáma s hranostajem.
Unaveni červencovým sluncem, ale obohaceni o mnoho zážitků, naposledy nastupujeme do našeho dočasného příbytku a vydáváme se na cestu domů. Odbaveni na hranicích v Českém Těšíně už někteří z nás odbývají v horizontální poloze. Za posledních 14 dní jsme toho stihli opravdu hodně. Svědčí o tom i 16 razítek, která každému z nás přibyla v pase. Poprvé jsme během našich cest využili moderního informačního zdroje, jakým je INTERNET. Díky němu jsme získali cenné aktuální informace o zemích, do kterých se nehrnou davy turistů. Dnes jsme rádi, že jsme se v Rusku ještě obešli bez víz.
Pro mne osobně bude mít „VELKÁ SEVERNÍ CESTA" vždy nádech osudovosti. Vyvrcholením setkání, ke kterému během cesty došlo, je i změna mého příjmení. Nastala symbolicky - téměř přesně do roka a do dne po návratu.
- Veronika Kochtová (Spurná) -
| Jsme ve Chmelné jako doma |
Do vesničky Chmelná v čísle 24, kde se kdysi říkalo "U Mazáků", se sjíždíme několikrát do roka, zvláště pak v létě. Je nás vždy kupa dětí s rodiči nebo prarodiči, ale i velkých a dokonce úctyhodně starých. Jsme zde hosty občanského sdružení Zdravý životní styl, které letos slaví desáté výročí mnohostranné činnosti. I když má sídlo v Praze, jejími členy jsou lidé z celé republiky, dokonce i z ciziny.
Sdružení navázalo na tradici oddílu jógy, jehož příznivci sem začali jezdit již od r. 1982! Začátky byly dosti dobrodružné. Určitou dobu, než se statek v čís. 24 dobudoval, jsme bydlívali v kulturním domě. Tam jsme si rozdělili sál pomocí stolů na oddělené kóje, položili molitany na podlahu a tak jsme spávali. Tentokrát jsme si zvykali na nový způsob výživy, což také bývalo dobrodružné, protože naši kuchaři se ji teprve učili chutně připravovat.
Také jsme ještě neměli sprchy a teplou vodu, ale to nám nevadilo, byli jsme spokojeni a dokonce velmi šťastni. Dnes, kdy spíme na postelích, sprchujeme se v teplé vodě a jíme bohatou, pestrou a velmi chutně upravenou bezmasou stravu s úsměvem vzpomínáme na tyto počáteční doby společné tvorby zdravého a radostného života.
Proč sem vlastně jezdíme a nejednou se i mnohokrát vracíme? Především toužíme něčemu novému se naučit, dozvídat se, jak smysluplně žít, abychom se vyhýbali nemocem, ale i konfliktům a stresům. Také toužíme po dobrém lidském společenství, kde se lidé mají rádi a pomáhají se.
A v neposlední řadě jedeme do přírody nadýchat se čerstvého vzduchu, radovat se ze zdejší překrásné krajiny a potěšit se z laskavosti a pohostinnosti místních obyvatel. Ve Chmelné, ale i v celém Křemežsku se cítíme opravdu jako doma. Kéž jsme Vám také užiteční, třeba jenom příkladem, jak je možné rozumným způsobem života si uchovat tělesné i duševní zdraví a jak žít v dobrých vztazích se svými bližními, ale i s přírodou. Děkujeme Vám, že jste nás mezi sebe s láskou přijali!
- PhDr. Miluše Kubíčková
| Ze staré Křemže |
Zajímavou a téměř již zapomenutou historii má část Křemže při silnici vedoucí z náměstí ke hřbitovu. Naše generace jistě pamatuje, že pozemku po pravé straně silnice za tehdejší malou hasičskou zbrojnicí se říkalo š k o I k a . Dnes na něm stojí garáže Záchranného hasičského sboru, zabíral i část dvora Domu služeb až ke vjezdovým vratům a ten kousek podezdívky podél Spojovací ulice je ještě původní z ohrazené školky. Po velkém požáru Křemže v roce 1840, když už nebyl obnoven panský dvůr Studihrachovský, později nazvaný Paurův, odkoupil s ostatními pozemky i tento pozemek kníže Schwarzenberk a po čase ho pronajal škole. Při první pozemkové reformě v r. 1922, jak je uvedeno ve školní kronice, "pozemek zvaný školka připadl z majetku Schwarzenberků zdejší škole". Škola, která ho měla v "dlouhodobém nájmu" měla tehdy nárok ho získat. Jistě ho využívala již od otevření měštanské školy v r. 1909 na výuku žáků. Ještě po celou dobu 1. ČSR jak vzpomíná p. Daněk - zde žáci pěstovali na záhoncích zeleninu a na zvlášt ohrazeném prostoru byla ovocná školka. Zde z jadérek vypěstovaly děti stromky, naroubovaly je a po vypěstování korunky rozdávala škola stromky těm, kdo měli o ně zájem i žáci si je brali domů a pěstovali je na zahradě svých rodičů. To byla jedinečně ušlechtilá a prospěšná součást výchovy a výuky žáků, kterou křemežská škola dělala. Zvlášf vzpomíná p. Daněk na názornou výuku základů zahradnictví, kterou jim dávali učitel Metoděj Jindra (založil mj. kroniku obce Chlum) a Emil Schwarzinger.
Pro stavbu nové školní budovy nebyl tento pozemek plánován. Počítalo se s pozemkem, kde dnes stojí benzinová pumpa. Jak uvádí školní kronika, už v r. 1913 se cítila nutnost stavět novou budovu, neboť dosavadní nepostačovala kapacitou. Vinou některých členů obecního zastupitelstva a Místní školní rady se jednání protahovalo, až do toho přišla válka. Proč vedení obce v době první ČSR, nevíme.
Na protější straně mezi čp. 3 (hostinec u Stožických) a čp. 5 (domek Reitingerů) stávala poněkud dál od silnice malá chaloupka "u Moučků". Před ní byl malý obecní rybníček. Chaloupka byla už před 1. světovou válkou prázdná, chátrala a byla zbourána. Materiálem z bouračky byl zarovnán vedlejší malý rybníček, poněvadž vodu z něho už nikdo nenosil.
Křemže měla už založený vodovod z Bendova tymence (za čp. 9) do dvou kašen a po vybudování rybníka Blatec v r. 1902 byl odtud rozvod vody užitkové. Pramen z rybníčka před "Moučků" se ale nedal dodnes potlačit. Naplňuje téměř celý sklep na faře. Tato studna bývala kdysi na farním dvoře a po velkém požáru v r. 1840 se nová budova postavila do řady domů, takže se studna ocitla ve sklepě.
Hostinec u Stožických prodal majitel v r. 1928 Schwarzenberkům, poněvadž jeho syn, se kterým počítal jako s nástupcem, už ve školním věku tragicky zahynul (při vožení se na vratech do dvora).
Další jeho nástupci už zde byli v nájmu. S majetkem rodiny Schwarzenberků byl současně i hostinec znárodněn a získala ho nakonec Jednota, spotřební družstvo. K hostinci patřil kuželník, po kterém zůstalo ještě přístřeší u zdi domu Reitingerů. Za ním byla houpačka pro děti návštěvníků hostince nebo kuželníku. Celý tento prostor tak jako sál dodatečně postavený v letech 1930 - 1935 užívá dnes prodejna stavebnin družstva Jednoty. Je škoda, že budovy bývalého hostince nejsou využity a snad i chátrají. Pamatujeme zde krásné taneční zábavy a plesy v sále a ve výčepní místnosti hezké posezení často za doprovodu harmoniky p. Kalkuše z Vinné (Jouzíčka).
Na základě historických pramenů a vyprávění pamětníka p. Václava Daňka zpracoval
- F Nejedlý -
| Mládež a možné příčiny její kriminality |
Jako kriminalista zabývající se kriminalitou v ČR jsem velice znepokojen skutečností, že převážná část pachatelů trestných činů jsou mladí lidé a to ve věku do 20 let. Pokud by se někdo domníval, že tito páchají méně závažnou kriminální činnost, tak se velice mýlí. Jedná se o vysoce organizovanou, nebezpečnou trestnou činnost, kde jejich úlohy bývají pečlivě rozděleny. Takto organizovaná trestná činnost přesahuje rámec jednotlivých krajů, ale i hranice se sousedními státy. Ze zkušenosti víme, že cílem této jejich činnosti je z převážné části opatřit si vysoké finanční prostředky na nákup drog.
Mládež je výsledek vývoje společenských vztahů. Je to sociální skupina vydělující se v určité historické fázi sociálně ekonomického rozvoje. V rámci jejího sociálního zrání dochází k přebírání a osvojování společenských rolí, norem a vytváření si vlastní hodnotové orientace. Hodnotové orientace jsou orientace, které si vytváří mladý člověk v životě. Je to vlastně soubor hodnot, kam lze zařadit vše, co se týká lidského chování, konání a jednání. U většiny mládeže páchající trestnou činnost se na prvním místě žebříčku hodnot nacházejí peníze a movité věci, resp. bohatství, ke kterému přišli za jakoukoli cenu.
Při sledování vlivu na jedince si většinou všímáme vztahu jedinec a škola, jedinec a rodina a dalších dvoustranných vztahů. Na jedince však nepůsobí instituce, organizace, skupiny a další jedinci izolovaně, ale souběžně.
Na vývoj a utváření si vlastních názorů a hodnot mládeže má silný vliv rodina. Záporným faktorem je demoralizující rodinné prostředí, jako je alkoholismus, toxikománie a trestná činnost v rodině, často propojená s nízkou kulturní úrovní. V takových rodinách se dítě často stává i nástrojem trestné činnosti (krádeže, mravnostní trestní činnost a pod.) Velký význam v rodinách, které jsou sociálně-patologicky narušené, hrají svou roli nesprávné výchovné prostředky, mezi které patří nemístná shovívavost, tolerance nepřístojného a hrubého chování vůči mládeži a dospělým, trpění a upevňování špatných návyků, nedostatečná a nezodpovědná kontrola činnosti a styků svých dětí. Taktéž sem patří i nesebekritičnost rodičů na podněty získané k nevhodnému chování svých dětí mimo rodinu. Stejně negativně působí spoléhání na výchovné působení jiných subjektů. To často souvisí se zaneprázdněností rodičů ať již z pracovního či politického vytížení.
Dalším silným vlivem je škola, kde výchovu ovlivňují učitelé a pracovníci školy. Jejich necitlivý přístup k dětem, kde jejich schopnost zvládnout učivo a být úspěšným, je různá. Ve vyučovacím procesu dochází k rozdělování žáků na úspěšné a neúspěšné. Ti neúspěšní, kteří nenesou plnou vinu na své neúspěšnosti, poté hledají další možnosti své seberealizace. Zpočátku se jedná o malý prohřešek, po kterém může následovat závažnější projev nekázně.
Nemalou roli ve výchově hrají média, hlavně televizní filmy, kdy mladí lidé si berou vzor z negativních hrdinů, které se pak snaží napodobovat. Dochází k zlehčování vlastního života a následně i žebříčku vlastních hodnot. Vlivů je více. Chtěl jsem pouze poukázat na ty hlavní a velice důležité. aby příslušníci tohoto národa byli ve světě stále vítáni a váženi.
- kpt. Bc. Milan Šebesta -
| Společenská kronika |
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI
| Informace |
NOVINKY NA INTERNETU
| INFORMACE k Vyhlášce MV č. 177/2000 Sb. |
kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech
Od 1. července 2000 dochází ke změně:
V EVIDENCI OBYVATEL -TRVALÝ POBYT:
Při hlášení změny místa trvalého pobytu se občan dostaví osobně a předloží tyto doklady:
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |
