| ARCHIV | 2001 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Listopad 2001 - Číslo 11 - Ročník 11 |
| ARCHIV | 2001 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Listopad 2001 - Číslo 11 - Ročník 11 |
Z jednání rady obce a zastupitelstva obce |
54. schůze RO spojená s pracovní poradou ZO se konala 15. 10. 2001 za účasti 14 zastupitelů, kteří rozhodli o rozšíření výpůjční doby v křemežské knihovně, vzhledem ke zřízení veřejného internetového pracoviště.
Dále se seznámili s žádostmi o prodej pozemků, schválili bezplatný pronájem nebytových prostor v Domě služeb pro klub Křemílek (maminky s dětmi), návrh kupních smluv na prodej stavebních parcel v zóně "Východ" a prominuli poplatek ze vstupného TJ Sokol při uspořádání pouťových zábav. Zabývali se žádostí o odstranění kanalizace na pozemku pod domem čp. 19 - ing. Trs (neschváleno), žádostí o spolupráci obce s hospodářskou komorou (doporučen jiný způsob spolupráce) a nedobrou dopravní situací a bezpečností silničního provozu v ul. Pod Jáníčkem a v Chlumečku. Zastupitelé rovněž schválili pracovní cestu starosty a místostarostky do Švýcarska v rámci oslav 10. výročí spolupráce Jihočeského kraje a kantonu Bern. Při této příležitosti budou obnoveny přátelské vztahy mezi naší obcí a obcí Kirchlindach.
- JL -
|
Připomínka k 17. listopadu |
V loňském roce jsme poprvé mohli přiřadit k dosavadním státním svátkům kromě 8. května a 28. října také 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii.
V našem "Křemežsku" jsme uvedli události tohoto dne v r. 1939 při mohutné a důstojné manifestaci našich vysokoškoláků proti nacistické okupaci a následky této manifestace. 50. výročí této manifestace si opět naši vysokoškoláci připomněli vzpomínkovým průvodem, jehož se zúčastnili i akademičtí hodnostáři, pamětníci těchto událostí před 50 lety. Mohutný vzpomínkový průvod se vydal na Slavín ke hrobu K. H. Máchy, kde zapálili svíčky a zazpívali čsl. státní hymnu. Odtud se vydali na Václavské náměstí k soše sv. Václava jako patrona České země, aby tak vyjádřili touhu po svobodě a pádu nenáviděného komunistického režimu. Na Národní třídě však narazili na již předtím připravené příslušníky Sboru národní bezpečnosti, kteří začali demonstrující z obou stran svírat, surově je mlátili obušky, pendreky, padaly rány, kopance, na ulicích zůstávala ležet umlácená těla. Poněvadž národ cítil, že je už na čase skoncovat s komunistickou nadvládou, když nás předešly i sousední státy Východní Německo, Polsko a Maďarsko přidali se k našim studentům i herci Národního divadla a přidávali se pak i dělníci továren, podniků a různé organizace. Nebudu dál líčit průběh "sametové" revoluce, která měla být méně sametová, a uvedu některá hesla, která jasně vyjadřují, po čem už 40 let národ toužil a nyní v této době dával najevo:
Studenti, lakýrníci z Tatry jsou vašimi bratry! Tak jste nám ten komunismus vytloukli z hlavy, soudruzi! Kterou pohádku mají SNB nejraději? Obušku z pytle ven! 40 let jsme byli vedeni stranou, teď chceme jít rovně! Tak dlouho jsme rozvíjeli socialismus, až jsme se stali rozvojovou zemí! Čtyřicet let stačilo! Svoboda, svoboda! Mluvme pravdu, lež se hroutí! Jakeš v cele! Havel v čele! Důchodci: Chcem umřít ve svobodné zemi! Totalita bude bitva! Souhlasím s politikou KSČ (slabomyslný). Dusítko od firmy KSČ dusí nejlépe. Ty jsi ještě v SSM (Svaz socialist. mládeže)? To ti tam není smutno? Havla mít v čele, přejem si vřele!
- F. Nejedlý -
|
Oprava kostela |
Vážení spoluobčané!
Než Vás budu informovat o tom, jak probíhá oprava našeho farního kostela sv. Michaela archanděla, velké "Pán Bůh zaplať" Vám všem, kteří jste již jakoukoli částkou na tuto opravu přispěli. Ujišťujeme Vás, že si vážíme každého Vašeho příspěvku a věříme, že všichni společně budeme mít nakonec radost, až dominanta naší obce bude mít "nový kabát". A že cesty těch vašich darů jsou rozmanité, Vám přiblížím tímto výčtem:
Včetně říjnové sbírky z neděle 28. 10. 2001, která činila 20.930,- Kč je na zvláštním účtu 372.545,- Kč.
- Velkou část těchto peněz tvoří vaše osobní dary, které posíláte přímo na účet nebo je dáváte otci Ondřejovi (při osobní návštěvě na faře, nebo při jeho pozvání do rodiny, na hřišti, na ulici, i v restauraci se složili a přinesli panu faráři na opravu kostela). Mnozí z vás chtějí zůstat anonymními dárci a nechtějí ani potvrzení, které mohou koncem roku přiložit k ročnímu zúčtování daně z příjmu a tím jejího snížení.
- Podstatnou část tvoří sbírky v kostele, které se konají každou třetí neděli v měsíci a v průměru činí cca 10.000,- Kč.
- Sbírka, kterou jsme udělali v průběhu Křemežského veletrhu činila přes 2000,- Kč
- Další významnou položkou je v tomto roce příspěvek od obce ve výši 100.000,- Kč
- Od památkového úřadu MK ČR bychom v tomto roce měli dostat pravděpodobně cca 95.000,- Kč.
Jak již víte z článku ve veletržním Křemežsku, celkové náklady byly odborníky vyčísleny na 3.000.000,- Kč. Jelikož takový finanční obnos nelze jednorázově zajistit, bude oprava prováděna postupně po etapách.
V letošním roce měla být přeložena střecha věže, přitom nově provedeny nátěry veškerého oplechování na věži a opravena fasáda věže včetně portálu chrámové lodi s nátěrem v celkové hodnotě prací 600.000,- Kč bez DPH. Firma, která nyní již opravuje, měla dle uzavřené smlouvy nastoupit 1. srpna 2001 a výše uvedené práce provést do 31. října tohoto roku. Z důvodu problémů s prováděním nátěru na stavbě ve Zlaté Koruně posunula termín a zahájila práce v polovině září. Tím byl pochopitelně ohrožen termín dokončení. Zatím bylo příznivé počasí, ale nikdo z nás určitě nechce, aby z důvodu dodržení termínu byla ohrožena kvalita prací. Vyzvali jsme stavební firmu k jednání, jak chce situaci řešit, nebudou-li práce hotové do zimy. Majitel firmy pan Haniš se zavázal, že pokud práce nestihnou, ponechají lešení bezplatně postavené až do jara do úplného ukončení prací. Pak bude zahájena další etapa oprav a to oprava střechy nad chrámovou lodí, na kterou již máme zakoupenou krytinu, ale během zimy je třeba zajistit další finanční prostředky na vlastní pokládku krytiny, střešní latě a klempířské práce, což představuje cca 500.000,- Kč. Jak vidíte, čeká nás pořád ještě ten větší kus práce i další finanční náklady.
Protože jako farnost to sami nezvládneme, obracíme se znovu s prosbou na vás všechny, nejen občany, ale i místní firmy a drobné podnikatele. Do celkové částky na opravu věže nám chybí ještě cca 150.000,- Kč. Věříme, že dáme společně dohromady nejen tuto částku, ale i další finanční prostředky, abychom v opravě kostela mohli pokračovat. Pokud darujete vyšší částku, rádi Vám vystavíme potvrzení pro daňový odpočet.
Za všechny dary předem děkujeme a věříme, že dobrý Pán vám to všem vynahradí.
Číslo účtu u GE Capital v Českých Budějovicích 151220617/0600
za farní radu Václava Bartošová
|
CESTA PO OSTROVĚ BOHŮ |
(pokračování)
Přejezd na jih ostrova není dlouhý - šířka Kréty se pohybuje od 12 do 56 km, ale musíte překonat značné převýšení. A tak pomalu šplháme serpentinami a vychutnáváme neopakovatelné scenérie. Pozdě odpolední slunce dodává vesničkám topícím se v zeleni zvláštní třpyt. Hodně se nám líbí bílé kostelíky, které doslova svítí do dálky. Po několika hodinách dorážíme k cíli do výšky 1300 metrů nad mořem. Zde se nachází výchozí bod pro nejvyhledávanější túru na Krétě, jedinečný kaňon tvořící osu jihozápadní části pohoří Levka Ori (Bílé hory).
Kaňon známý pod názvem SOUTĚSKA SAMARIA je jedním z nejdelších v Evropě a od poloviny 50. let chráněnou krajinou oblastí a řeckým národním parkem. Délka soutěsky je 16 km, hloubka 700 metrů a v nejužším místě je šířka jen 4 metry. Rokle je domovem krétské horské kozy "kri-kri", rostou tu prý vzácné orchideje a dalších 70 druhů chráněných rostlin. To si však ověříme až zítra. Vzhledem k tomu, že jsme jediní, kdo se odvažuje nocovat v horách přímo nad soutěskou, je reálná naděje, že ráno budeme první, kdo do ní vstoupí. A protože se jakoby zázrakem utišil silný vítr, nebudeme se ani dnes unavovat ukotvováním našeho přístřešku. V kamenitém terénu by to byl stejně dost problém. Naše liknavost se nám vymstila, když jsme to čekali nejméně. Zrádný vichr se totiž stejně nečekaně v noci vrátil. Hned první poryv odklopil naši kopuli a já si rázem uprostřed neuvěřitelně jasné noci připadala jako v planetáriu. Všechny hvězdy mi připadaly na dosah a já už se chystala zkontrolovat, je-li na svém místě můj oblíbený Orion. Současně jsem však zaregistrovala svého spolunocležníka. Ten ze všech sil držel za jeden kovový prut zbytky našeho stanu vzdouvajícího se ve větru. Bylo jasné, že větru už dlouho vzdorovat nevydrží. A tak jsem místo pozorování oblíbeného souhvězdí pomáhala zachraňovat střechu nad hlavou. Moc nechybělo a stan nám mohl uplachtit někam do soutěsky. Ráno bychom ho tam dost těžko hledali. Po celé trase se totiž smíte pohybovat pouze po vyznačených perfektně udržovaných stezkách. V prvním úseku sestoupáte asi 700 metrů a dál pokračujete údolím potoka. Cesta i okolí se neustále mění. Chvíli si připadáte jako v okolí Vydry, vzápětí uzavřeni ve skalních útesech marně hledáte slunce. V letním vedrech se asi jedná o poměrně náročnou turistickou záležitost, ale v říjnu bylo počasí přímo ideální k podobným akcím. Pro osvěžení jsou podél trasy zřízena (zhruba po 2 - 3 km) odpočívadla se zdrojem pitné vody a WC. Největší je přibližně v polovině stezky. Právě tady jsme přistihli údajně plaché kozy "kri-kri" nechat se krmit zbytky svačiny od turistů. Na řecké poměry nás příjemně překvapila i organizace. Očíslované vstupenky, které dostanete u vchodu, musíte po 5 - 6 hodinách (tak dlouho trvá běžným tempem cesta soutěskou) odevzdat na konci. Pokud nějaké číslo chybí, čeká se na opozdilce i po zavírací době.
Jakmile se rozhodnete túru absolvovat, musíte dojít až do konce. Soutěska Samaria ústí v malé osadě, kterou omývá Libyjské moře. Lepší odměnu za náš výkon jsme si nemohli přát. Protože jsme na jihu, pláže jsou oblázkové a také moře se tváří podstatně "divočeji". Vyhřátou oblázkovou pláž (malé černé oblázky nám připomínaly granule) omývá podstatně studenější moře, než na severu ostrova. Přístup do vody už také není a pak už vám první vlna nemilosrdně podrazí nohy a vy musíte plavat. Autobus mezitím přejede horskými silničkami do vesnice, kam vy připlujete lodí. Cesta lodí kopíruje divoké členité pobřeží. Míjíme i letovisko zcela odříznuté od světa. Hory z jedné a moře z druhé strany zajištuje jeho izolaci. Tu vyloženě vyhledávají movití západní turisté, kteří jsou ochotni vložit nemalé prostředky do zaručeně klidné dovolené. Loď dopraví návštěvníky do střediska a dál už se můžete setkat pouze s jedním autem rozvážejícím zavazadla do jednotlivých hotelů a svážejícím odpad zpět na loď. Přísně modrobílá kombinace (typická pro Řecko - stejnou barvu má i vlajka) dodává až sterilní dojem. Pro spokojenost klientů jsou zde ochotni udělat cokoli. Třeba i zakázat vstup dětem mladším sedmi let. Ty by svým hlasitým projevem zřejmě narušily tolik ceněný klid.
Návrat ze soutěsky byl korunován fantastickým místem pro přenocování. Zachovalé obvodové zdi středověkého hradu, tyčící se na jedné straně nad divokým pobřežím a současně obklopené horskými masívy ze strany druhé, na nás působily vyloženě mysticky. Jen pódium uprostřed nádvoří nás mělo zřejmě varovat, že sídlo není tak opuštěné, jak vypadá zvenčí. My však podobným indiciím nevěnovali pozornost a drze se utábořili právě na pódiu. Možná jsme ani nemuseli instalovat naši kopuli, jenže už zvečera začínala útočit hejna krvežíznivých komárů. Takže nám tentokrát poslouží jako moskytiéra. A tak jsme příjemně ukolébáni celodenní únavou a vzdáleným šuměním moře, pomalu usínali. Nedokážu odhadnout, jak dlouho, když mě vzbudily hlasy doprovázené světlem z loučí. To se nám krásně míhalo skrz plachtu. Moje fantazie se rozběhla na plný výkon a já začínala mít pocit, že se zde chystá nějaké spiritistická seance. Hodina duchů už byla na spadnutí, takže je to jasné ... Za chvíli nás budou muset obětovat.
Většina hlasů byla ženských, pouze ten hluboký nejvemlouvavější, který ženy neustále usměrňoval, patřil muži. Všichni mluvili krásnou, čistou angličtinou. Několikrát se snažili o něco jako o zaklepání na náš přístřešek a stále nechápavě komentovali, že tam snad někdo spí! Už jsem se pomalu připravovala, že budu tváří v tvář členům sekty, kteří jsou kdovíjak maskovaní a kterým jsme podle všeho pokazili jejich půlnoční seanci vysvětlovat, že jsme velice unaveni a spíme. A tak jsme nehnutě leželi a vyčkávali. Anglickým "spiritistům" došla po chvíli trpělivost a se slovy: "Pojeďme raději na nějaký hřbitov" se s námi a hradem rozloučili. Mám pocit, že pak mše ještě zaslechli zvuk motoru a byl opět klid. To co mě na celé příhodě stále fascinuje, je skutečnost, že ráno většina spolucestujících tvrdila, že díky komárům ani nezamhouřila oka. Někteří prý dokonce seděli během horké noci u autobusu zaparkovaného těsně vedle vchodu do hradu. O nočních rejích však nikdo nic nevěděl. A tak už se nikdy nedozvím, jestli jsme se stali v tomto mystickém prostředí ve spojení s únavou obětí nějaké snové virtuální reality. Kdo však nebyl určitě virtuální, byli komáři. Desítky štípanců jsme si ráno namazali Fenistilem a v prvním obchůdku se pídili po účinném prostředku proti místnímu obtížnému hmyzu. Dlouhodobé zkušenosti totiž ukázaly, že proti místním "potvorám" účinkují pouze odpuzovače místní provenience. A tak se takto vyzbrojeni můžeme pustit opět serpentinami do hor. Naším poledním cílem je klášter MONI PREVELI. Krásný výhled na moře a členité pobřeží umocňuje pohled na soubor budov umístěný na několika terasách v prudkém svahu. Klášter býval kulturním střediskem Kréty a centrem odporu proti cizím utlačovatelům. Tím také do nedávné doby zůstal. Dnes však rozlehlé zařízení obývají pouze dva mniši.
Po obědě máme plánovaný odpočinek na údajně pohádkové pláži PALM BEACH. Existují dvě varianty, jak se k ní dostat. Sestup po špatně značené kamenité stezce, která prudce klesá k moři, jsme zavrhli, A tak se náš pojízdný dočasný domov vydal na cestu menší oklikou. Že se bude jednat o prašnou nezpevněnou pobřežní komunikaci jsme věděli. Ale že nám zdolávání 7 km dlouhé cesty bude trval 75 minut, nikdo netušil. V nejkritičtějších úsecích dokonce bylo třeba cestu dostavět. Ještě, že mezi námi byli bývalí zruční ženisté, kteří zde na jihu zúročili své zkušenosti se stavbou "pontonových" mostů. Ani místní však nezůstali pozadu. Do těchto končin totiž ještě nikdy autobus nezabloudil. To nám ostatně potvrdil i majitel pobřežní restaurace. Kvůli nám musel zvedat kabely s elektrickým vedením. Ten se vyjádřil v tom smyslu, že už tam viděl leccos, ale takoví "blázni" jsme prý první. I přes neplánované zdržení jsme stihli za zbytek odpoledne prozkoumat celou palmovou zátoku. Je ústím řeky, která protéká úzkou propastí, než nakonec skončí ve vodách Libyjského moře. Její břehy jsou lemovány bujnou tropickou vegetací - datlové palmy, eukalypty, oleandry nebo vysoký rákos. Na pstruhy ani želvy, které je prý možné zahlédnout v průzračné vodě, jsme štěstí neměli. Zážitkem je koupání na písečné kose mezi slanou a sladkou vodou. Dokonalou pohodu jsme si užili i na "naší pláži". Z opuštěných lehátek jsme pozorovali západ slunce a současně konzumovali večeři. Podobný zážitek by nám jiná cestovka těžko nabídla. Někde v hotelu by nám sice nepředkládali fazole v tomatové omáčce s klobásou, ale to nám vůbec nevadí.
(pokračování příště)
-VK-
|
Právník radí |
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
V dnešním čísle jsem uznal za více než vhodné informovat křemežskou veřejnost o konkrétním občanském sdružení, jeho konkrétní činnosti, historii a jedné události (dle mého názoru významné), která s jeho existencí přímo souvisí. V roce 1991 bylo založeno několika nadšenci občanské sdružení Bílý kruh bezpečí, které je již od svého počátku zaměřeno na pomoc obětem trestných činů, jejich rodinám, svědkům všech trestných činů bez ohledu na jejich věk, pohlaví a národnost. Tuto pomoc poskytuje formou bezplatné, odborné a diskrétní služby ve svých poradnách, ve kterých pracují bez nároku na odměnu (platí ze své kapsy každoroční příspěvky) a ve svém volném čase poradci, kteří se rekrutují zejména z řad státních zástupců, advokátů, psychologů, psychiatrů a lékařů. Všichni poradci bez výjimky procházejí třístupňovým speciálním výcvikem. Všichni tito lidé mají dále společné to, že všem obětem většinou velmi závažných trestných činů poskytují pomoc v té formě, že poskytnou čas na rozhovor, právní informace, setkání s psychologem, praktické rady a pomoc morální a emocionální podporu, návrat sebevědomí a též rady, jak získat odškodnění a peněžitou pomoc od státu. Na požádání ve zvlášť závažných případech spojených s násilným trestným činem doprovázejí dobrovolníci buď oběti, svědky či pozůstalé k hlavnímu líčení před soudem.
V další řadě je obětem trestných činů poskytována pomoc, která přispívá k rychlému vzpamatování se obětí z následků trestného činu a mimo jiné i ke zlepšení jejich pozice při jednání s úřady. Poradci Bílého kruhu bezpečí pomáhají obětem zotavit se ze stresu vyvolaného trestným činem, poskytují jim praktické rady a užitečné informace o průběhu trestního řízení. Často obětem na místě zprostředkují kontakt na další odborníky nebo služby. Nejčastější reakcí oběti na spáchaný trestný čin je otázka "Proč právě já?", která posléze vyústí v pocity lítosti, sebeobviňování a v pocit opuštěnosti. Častou psychickou reakcí je ztráta koncentrace, která se projevuje zhoršenou schopností vnímání a špatnou interpretací poskytovaných informací. Každý jedinec je v prožitku traumatu neopakovatelný. Přestože v poradnách BKB jsou zaznamenávány velmi rozdílné reakce obětí na trestný čin, shodujeme se všichni v tom, že nejzávažnější traumata prožívají oběti po útoku pachatele na jejich tělesnou integritu (loupež, znásilnění, ublížení na zdraví, domácí násilí), pozůstalí po obětech vražd, oběti a pozůstalí po obětech dopravních nehod zaviněných opilým řidičem. U majetkové trestné činnosti prožívají oběti dlouhodobě negativní pocit narušení soukromí. V průběhu těch mnoha let Bílý kruh bezpečí poskytuje své služby v šesti poradnách umístěných v Praze, Plzni, Pardubicích, Ostravě, Olomouci a Brně. Bohužel ani jedna z nich není umístěna v Jihočeském kraji, který je naštěstí na posledním místě každoročně zpracovávané statistiky v počtu spáchaných trestných činů.
Před několika týdny oslavilo toto sdružení se svými stále se rozrůstajícími členy v Novoměstské radnici v Praze své desetileté výročí. S tímto výročím se též spojila dlouhodobě připravovaná akce, která byla iniciativou společnosti Philip Morris ČR, a.s.. Tato iniciativa vyústila do podoby zprovoznění telefonní linky od září 2001 se 24 hodinovým provozem, která má název linka DONA (zkr. domácí násilí). Na tuto telefonní linku mají možnost bezplatně volat lidé z celé České republiky a mohou se svěřit anonymně se svými problémy spojenými s domácím násilím odborníkovi, který je schopen okamžitou radou volající osobě napomoci vyřešit nastalou okamžitou krizovou situaci v rodině či kdekoli jinde a psychicky podpořit volajícího. Jedná se o první službu tohoto druhu v ČR, která "otevírá obětem násilí zavřené dveře soukromí". Zřízení této linky je prvním krokem při vytváření systému adekvátní reakce na domácí násilí v naší společnosti.
Na základě dlouhodobých zkušeností BKB a šetření agentury STEM se podařilo zjistit, že každý šestý občan přiznává násilí ve svém partnerském vztahu, tzn. že domácím násilím trpí v ČR minimálně 16% populace ve věku od 15 let. Charakteristickým znakem domácího násilí v naší zemi je jeho dlouhodobost a převaha násilí fyzického, které je provázeno psychickým týráním. V 84% našich domácností postižených násilím vyrůstají děti. V 69% z nich se násilí mezi dospělými partnery odehrává v přítomnosti dětí. Dvě třetiny občanů soudí, že domácí násilí je velmi závažný jev, o němž nelze mlčet. Společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší - to je názor 71% naší populace. V ČR lidem chybí informace o tom, jak se domácímu násilí bránit. Dostatek takových informací má jen necelá pětina obyvatel ČR. Tři pětiny populace starší 15 let znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo jako svědek, jako oběť, případně jako násilník). Dvě třetiny obyvatel ČR se mylně domnívají, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí a tři pětiny obyvatel ČR jsou pod vlivem mýtů a předsudků přesvědčeni, že obětmi domácího násilí se stávají jen slabé a bojácné ženy.
Hlavním úkolem poradců na lince DONA je zejména:
- Vyslechnout a pomoci volajícímu orientovat se v aktuální situaci.
- Nabídnout volajícímu porozumění a důvěru.
- Pomoci volajícímu odstranit pocity viny a znovu nalézt sebedůvěru.
- Motivovat volajícího k aktivnímu řešení situace.
- Pomoci volajícímu promyslet individuální bezpečnostní plán.
- Poskytnout praktické rady a pomoci volajícímu nalézt vhodný postup.
- Nabídnout důležité informace o sociálně právních a trestně právních opatřeních.
- Poskytovat informace o systému služeb sociální záchranné sítě pro oběti domácího násilí a trestných činů.
Pokud nepatříte k těm, o kterých byla výše řeč, srdečně Vám blahopřeji a doufám, že tento stav Vám vydrží pokud možno stále. Vy, kteří jste našli v těchto řádcích buď určitou analogii nebo patříte k těm, kteří jsou přímými oběťmi, využijte bez obav následujících informací.
1) Bezplatná linka DONA - 02/51 51 1313
2) Informace o provozu všech poraden pro oběti trestných činů v ČR a pomoc v naléhavých situacích získáte v centrále BKB: 02/57 31 71 10.
3) Informace na internetu: www.bkb.cz, www.donalinka.cz.
4) ELEKTRA, pomoc ženám zneužitých v dětství: 02/83 87 20 85.
5) LA STRADA, prevence obchodu se ženami: 02/22 71 71 71.
6) Linka právní poradny pro ženy: 02/24 91 07 44.
7) ROSA - centrum pro oběti domácího násilí: 02/41 43 24 66.
Každému z Vás upřímně přeji nepotřebnost výše uvedených informací, vřelé a korektní partnersko-příbuzenské vztahy a příjemný den.
|
Z historie našeho hasičstva |
Významnou složkou v téměř každé naší vesnici jsou už po kolik desetiletí hasičské sbory - Sbory dobrovolných hasičů. O jejich existenci ve vesnici svědčí i dobře udržovaná hasičská zbrojnice, většinou poblíž silnice na návsi. Členové hasičského sboru byli vždy zárukou, že dovedou organizovaně a rozvážně zasáhnout proti ohni, a to nejen u chalup a staveních ve vsi, ale i v hořícím lese a jinde, kde zahořelo. V minulých dobách byly u nás požáry časté. Větší část budov na vsi, hlavně stodoly a kůlny byly sroubeny ze dřeva a krytina byla většinou došková. V nejlepším případě šindelová. Tak se oheň snadno přenášel z chalupy na chalupu, hlavně za větru. Proto také snadno vyhořela na Popeleční středu r. 1840 celá Křemže, všechny domy na náměstí včetně fary a Paurova dvora na opačné straně (čp. 12 a 13). Oheň se často vznítil při svícení svíčkou nebo loučí (večer na půdě) od kuchyňských kamen, dětskou neopatrností a někdy se vyskytli ve vsi i žháři. Na půdách byla složena sláma a seno, ve stodolách po žních nevymlácené obilí, později také sláma. To byl také podnět k zakládání hasičských sborů a potřeba návesních rybníků. Hašení ohně bylo zpočátku zcela primitivní. Oheň se uléval vodou donášenou k ohni v kožených vědrech a dřevěných putnách. Na strhávání hořících trámů měli později hasiči hasičské žebříky a tyče s hákem, příp. i hasičské sekyrky. Ani naše knížecí dvory nebyly nijak zvlášť vybaveny. Jak se uvádí v seznamu z r. 1782 bylo na Schwarzenberském dvoře v Chlumě na hašení jen šest kožených věder, dva háky a dva žebříky. Ve dvoře ve Lhotce měli navíc ještě dvě ruční stříkačky, kterými táhli vodu k ohni. To už byl bez ručního donášení vody velký pokrok. Pumpovat však dvěma táhly vodu do stříkačky a tlačit ji do hadic bylo namáhavé. Ve městech se později objevily stříkačky parní, ale to si hasiči na vesnicích nemohli dovolit. Tady teprve počátkem 20. století si Sbory dobrovolných hasičů postupně zakupovaly stříkačky motorové.
Nejstarší sbor u nás je ve Křemži. Byl založen v roce 1882. Svou dobrou činnost vyvíjel až do r. 1975, od kdy máme v Křemži Detašované pracoviště hasičského záchranného sboru Českobudějovického kraje, územní odbor Český Krumlov. Po Křemži byly postupně založeny hasičské sbory ve Chmelné a v Chlumě v r. 1904, ve Mříči r. 1926 a později pak v r. 1935 v Loučeji a ve Stupné, v r. 1936 ve Lhotce. Poslední pak byl v Bohouškovicích v r. 1940, který v r. 1952 se pro malý počet členů organizačně připojil k Hasičskému sboru ve Mříči.
Nebylo jednoduché po založení dát do chodu nový sbor. Obětavou prací všech sousedů bylo třeba v první řadě postavit hasičskou zbrojnicí a sušárnu hadic. Na zakoupení stříkačky, hadic, obleků a dalšího potřebného příslušenství bylo už třeba peníze. Část se jich uhradila z obecní nebo osadní pokladny a velkou finanční pomocí byla dotace České zemské hasičské jednoty. Kromě činných členů měl každý sbor i členy přispívající - ženy a starší občany, kteří platili členské příspěvky. Nebylo nikoho ve vsi, kdo by nebyl činným nebo přispívajícím členem. Platilo tehdy, že "Hasiče může jednou potřebovat každý". Značnou finanční pomocí byly zisky z tanečních zábav, plesů (hasičských bálů) a v letní době ze zábav na zahradě (na sadě). Do hasičské pokladny šel také přínos z divadelních představení, kterých ochotnické soubory divadelní sehrály za zimní období několik. Hrálo se v hostinci na provizorním podiu z prken, položených na pivních sudech. Sál byl vždy zcela naplněný. Hrálo se v Chlumě, Chmelné, Mříči a částečně i ve Stupné. Křemže měla divadelní soubor Sokola a hrálo se v Sokolovně. Mám ještě v paměti krásné vycházkové stejnokroje našich hasičů, které se nikdo nestyděl nosit na zábavy, srazy a oslavy a na pohřby svých členů. Kromě hasičské čepice patřily hlavně k ohni přilby. Starosta sboru nosil přilbu zlatou, velitel stříbrnou, ostatní členové sboru černou. Hasičský sbor měl také pravidelně trubače, který vyhlašoval signálem "hoří" oheň. Také osadní zvoník vyhlašoval oheň šturmováním na zvonek v kapličce. Šturmování se lišilo od normálního zvonění, které se na vesnici ozývalo vždy ráno, v poledne a večer a v pátek ve tři hodiny odpoledne (upomínka na Kristovu smrt na Velký pátek ve 3 hodiny).
Že byly naše hasičské sbory na úrovni, o tom svědčí, že na Křemežsku byly pořádány dost často župní hasičské sjezdy - patřili jsme až do doby německé okupace k Župě Velešín. V r. 1890 se konal župní sjezd v Křemži, v r. 1913 ve Chmelné, v r. 1924 znovu v Chlumě a v r. 1928 ve Mříči. V r. 1933 bylo po tři neděle po sobě pořádáno školení hasičských činovníků z Podkletí. Tradičním patronem hasičů je sv. Florián. Byl plukovníkem vojska Velké říše římské v Dolním Rakousku. Veřejně se hlásil ke křestanství a i když císař Dioklecián křestany pronásledoval, Florián od své víry v Boha neustoupil. Byl proto zatčen, krutě mučen a nakonec svázaný hozen v r. 304 do řeky Inn. Jeho tzv. atributem je proto dížka s vodou, kterou ulévá oheň. Jako ochránce před ohněm mívá proto sochu v mnohých venkovských kostelech. Má ji i v našem na pravém bočním oltáři.
V posledních desetiletích už málokdy vyjíždějí naši hasiči k ohni. Poslední jejich zákrok byl u poměrně malých ohňů v r.1996 ve Lhotce a za rok nato v Chlumě. A už je tomu také dávno, kdy po naší trati ještě jezdily parní lokomotivy od kterých za suchého letního období chytil podél trati suchý lesní porost. Tady zasahovali většinou členové hasičského sboru Mříč. Ale í tak hasičské sbory v našich osadách stále žijí, udržují v pohotovosti stříkačky a příslušné vybavení, scházejí a se na schůzích, zúčastňují se hasičských soutěží, pořádají zábavy, plesy, v letní době posezení při hudbě na návsi a podílejí se na různých prospěšných akcích jako vybudování lyžařské dráhy ve Chmelné, oprava kapličky v Chlumě, bagrování rybníka ve Mřičí, Stupné aj. O své činnosti vedou své kroniky.
Jako člen hasičského sboru, už od mládí, jsem uvítal, že po pádu komunistického režimu byl nám zase vrácen ten tradiční krásný hasičský znak a název "hasič". To slovo "požárník" mi připadalo, jako že to je člověk, který zakládá požáry. Kdo hasí oheň, to je přece odedávna "hasič".
- F. Nejedlý -
|
Křemže |
KŘEMŽE
Křemže, ty naše městečko,
Milé a vzácné nám nad všecko.
V úpatí, pod horou Kletí,
jsi naší kolébkou i našich dětí.
Krásetín, Loučej, Mříč i Chmelná,
Líbezná krajino, buď nám vždy věrná
Zde měnil krajinu staletí čas,
jenom se rozhlédni a pokaždé uvidíš zas,
modravý Blanský les a modré nebe,
jak krásná krajina je kolem Tebe.
Na hoře Kleti, nejstarší rozhledna,
jenom se podívej - krajina beze dna.
Když jasno je a sluníčko hřeje,
když není mlhavo a počasí nám přeje,
na rozhledně z kamene a malty,
je možné viděti i daleké Alpy.
Křemže se mění do dnešní doby,
každý rok pořádá křemežské "hobby".
Je to trh pro dům i zahradu,
zlepší všem kutilům dílnu i náladu.
Kdo opustí zdejší kraj,
zná pravdu mého slova,
ten v srdci svém si vzpomínku
nejhezčí ze všech chová!
B. Rangl, Č. Krumlov
|
SPORT |
CVIČENÍ
Všichni, kdo chcete udělat něco pro své zdraví - cvičte s námi!
KDY? - Každé pondělí od 18:00 hodin
KDE? - V tělocvičně ZŠ Křemže
S KÝM? - S p. Dr. Šimkem
A PROČ? Abychom rehabilitačním cvičením rozhýbali všechny ztuhlé a bolavé kousky našeho těla.
BADMINTON
Jako každoročně, tak i letos, uspořádají členové místního badmintonového oddílu turnaj pro neregistrované. Jde o oblíbenou akci, které se každoročně účastní řada zájemců nejen z Křemže, ale z různých měst jihu Čech. V historii jsme na kurtech ZŠ Křemže přivítali soutěžící i z Č. Budějovic, Č. Krumlova, Horní Plané, ale i z Velešína či Blatné. Mnozí z nich přišli při tomto turnaji badmintonu na chuť a zůstali mu věrní. Mezi současnými hráči oddílu je hned několik osobností místního badmintonu, které jsou oporami týmů hrajících krajské soutěže.
I tentokrát projevilo zájem o turnaj několik tradičních účastníků z Budějovic či Krumlova. Pořadatelé se těší na výkony, které předvedou zejména domácí v čele s několikanásobným vítězem uplynulých ročníků J. Reitingerem. Na svou příležitost jistě čekají i další domácí hráči, kteří pilně trénovali zejména v období Křemežského veletrhu. Zveme tedy všechny zájemce, kteří si chtějí vyzkoušet badminton přesně podle pravidel a pod vedením zkušených rozhodčích. Podle počtu a podle zkušeností přihlášených uspořádá zkušený vedoucí turnaje - pan Podpěra - soutěže tak, aby si všichni do sytosti zahráli a pobavili se při sportu, který má v Křemži již letitou tradici. Zveme i všechny ty, kteří by se chtěli jen podívat a "udělat si chuť" na další turnaj, který se bude jistě opět konat zase za rok.
Tentokrát se zájemci o hru - vybaveni vlastním sportovním oblečením a sálovou obuví - dostaví do tělocvičny ZŠ v Křemži v sobotu 17. 11. do 8:55 hodin. V devět hodin proběhne losování a zahájení turnaje. Rakety a míčky zájemcům zapůjčí pořadatelé turnaje. Těšíme se na Vás!
-VK-
|
S P O L E Č E N S K Á K R O N I K A |
ŽIVOTNÍ JUBILEA
|
I N F O R M A C E |
Svíčka pro kostel
Milí spoluobčané,
dovolujeme si Vám nabídnout v adventním a předvánočním čase v rámci akce "SVÍČKA PRO KOSTEL" svíčky ze včelího vosku, ozdoby z přírodních materiálů a další předměty, které vyrobily děti z Křemežské farnosti. Tyto předměty budete moci zakoupit od druhé poloviny listopadu ve stánku před prodejnou Jednota ve Křemži. Výtěžek z prodeje bude věnován na opravu kostela.
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ ZA LISTOPAD 2001
se vybírá:
14. 11. 2001 od 12:30 do 17:00 h
15. 11. 2001 od 12:30 do 16:00 h
16. 11. 2001 od 12:30 do 14:30 h
v jídelně Domu služeb ve Křemži.
DÁRCI KRVE
Naše poděkování bezesporu patří bezpříspěvkovým dárcům krve p. Jiřímu KOUBOVI ze Křemže za 10 odběrů a za 20 odběrů p. Ladislavu FÁČEMU ze Lhotky, kteří svoji nezištnou činností pomáhají zachraňovat to nejcennější - lidské životy.
ZMĚNY NA OBECNÍM ÚŘADĚ
Dne 1. 11. 2001 nastoupila na Stavební úřad Křemže nová pracovnice sl. Natálie NOSKOVÁ z Českého Krumlova, místo pí Soldátové, která z úřadu na vlastní žádost odešla.
Výpověď z pracovního poměru podala rovněž i vedoucí Stavebního úřadu Ing. Kalkušová.
Dne 16. 11. 2001 od 19:30 h se uskuteční v sále radnice
SWINGOVÝ VEČER
v provedení Swingového orchestru Václava Hlaváče při ZUŠ České Budějovice
KŘEMEŽSKÝ KOMORNÍ SBOR
od sv. Michaela Vás zve na svůj první veřejný koncert duchovní hudby z období renesance a baroka
dne 1. prosince 2001 od 19:00 hodin v sále radnice ve Křemži.
Výstavu obrazů "Jihočeská krajina"
od ing. Ladislava TOMANA z Holubova můžete shlédnout v prostorách radnice ve Křemži od 16. 11. 2001 v době od 9:00 do 16:00 h za účasti malíře.
Ing. LadisIav TOMAN:
Nar. 21. 5. 1932 v Českých Budějovicích, býv. Profesor na střední uměleckoprůmyslové škole.
Zůstává věrný jihočeskému kraji a vzpomínkám na své mládí a po třicetiletém pobytu v Praze se vrací do rodného kraje. Svůj vztah k rodnému kraji zachycuje na svých plátnech formou realistického pohledu na jihočeské rybníky a lesní interiéry.
Hledám tu nejvhodnější formu jak zvýraznit poezii jihočeské přírody a společně s divákem se chci podělit o radost a pocit štěstí ve své duši. Učil jsem se tichou konzultací nad díly výtvarných umělců v Praze, děkuji za nezištnou spolupráci malíři vysočiny panu Tajovskému.
"Nabízím pohodu, kterou si můžete přinést do svých domovů!"
- Váš Toman -
Obecní úřad Křemže
přijme vedoucího stavebního úřadu
POŽADAVKY:
|
Máte už velké děti?
Nevíte co s hračkami (kočárky, panenky, auta)? Mohou ještě udělat radost dětem z klubu "Holoubek" a nově vznikajícího klubu ve Křemži "Křemílek." Kontaktujte: Helena Čížková - 741 853, Jana Homolková (Jakešová) - 0604 843 301 
|
Další informace :
Kostel sv. Michaela archanděla ve Křemži
Křemežský veletrh
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |
