| ARCHIV | 2004 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 2004 - Číslo 8 - Ročník 14 |
| ARCHIV | 2004 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Srpen 2004 - Číslo 8 - Ročník 14 |
Z jednání rady a zastupitelstva obce |
34. schůze rady spojená s pracovní poradou zastupitelstva obce se konala 28. 6. 2004 za účasti 12 zastupitelů. Na této schůzi zastupitelé projednali problematiku spojenou s výstavbou ZTV Východ a přijali opatření k zabránění dalšího zdržování výstavby, postup rekonstrukce kanalizace ve Křemži a v Chlumu v rámci protipovodňových opatření, na které bylo požádáno o dotaci (možnost získání až 70 % z celkových nákladů) a vzhledem k rozsahu prací převyšujících 2 mil. Kč bylo vypsáno výběrové řízení. Zastupitelé dále projednali žádosti o prodej a převod nemovitostí, návrh na prodloužení smlouvy s provozovatelem vodovodního a kanalizačního zařízení VaK a. s. a zabezpečení příprav a průběhu 13. ročníku Křemežského veletrhu. Závěrem starosta informoval ZO o postupu realizace dalších akcí.
USNESENÍ
ze zasedání zastupitelstva obce konaného dne 7. 7. 2004
Zastupitelstvo obce Křemže na svém zasedání
|
Ohlédnutí za Křemežským veletrhem |
 |
Za pořadatele se těším na shledanou s vámi na
14. ročníku Křemežského veletrhu
ve dnech
21. - 24. 7. 2005.
- Jan Linha, tajemník OÚ -
|
Třináctý ročník "Veletržního poháru" v badmintonu |
Třináctý ročník Veletržního poháru sehráli badmintonisti v době veletrhu. Že je to soutěž zajímavá nejen pro domácí hráče, to každoročně dosvědčuje účast řady vynikajících hráčů jiných oddílů. I tentokrát jsme na domácím kurtu přivítali skvělou konkurenci, hráče oddílu Brno - Jehnice, bývalého reprezentanta L. Vorla a mladičkou K. Ludíkovou, která se může pyšnit titulem Mistryně republiky žen ve čtyřhře. Silné zastoupení měli i hráči Č. Krumlova, které zastupoval i nejlepší hráč současného republikového žebříčku S. Kohoutek. Domácí barvy hájila celá řada hráčů v čele s vynikajícím odchovancem J. Bednářem. I on patří mezi desítku nejlepších hráčů současného celorepublikového žebříčku. Také zástupci badmintonového oddílu ze Strakonic mají na svém kontě řadu úspěchů.
Los svedl do dvojice vynikající partnery. Všechny páry předváděly vynikající badminton - snad nejlepší, který se při veletrhu hrál. Diváci měli možnost spatřit řadu dlouhých dramatických výměn, které činí z badmintonu divácky atraktivní sport.
Soutěž nebyla rozhodnuta až do posledního zápasu, kde závěrečný set pro sebe získala dvojice S. Kohoutek (Č. Krumlov) a domácí zkušený J. Holeček sen., který tak korunoval řadu svých vynikajících vystoupení v předchozích ročnících. Druhé místo patří domácím J. Bednářovi (v současné době hraje ligu ve Spojích Praha) a P. Pirtyákovi. Třetí skončili domácí dobře sehraní hráči Ma. Koudelka a M. Šebesta. Nejlepší smíšená dvojice skončila na čtvrté příčce - hrála ve složení Z. Podpěra (zkušený domácí hráč) a K. Ludíková (mladičká Mistryně republiky). Veteráni se umístili na dalších příčkách - pátí V. Koudelka (Křemže) a R. Votava (Č. Krumlov), šesti Vorel (Brno) a Frühauf (Strakonice), sedmá skončila další smíšená dvojice ve složení Holý (nadějný žák domácího oddílu) a Oberfalcerová - zkušená hráčka Strakonic.
Turnaj byl ukázkou dobrého badmintonu a pro zájemce i pozvánkou na sledování badmintonových soutěží na hrách olympiády v Aténách.
- Dr. Koudelka -
|
Cestování po Evropě |
Putování po Smaragdovém ostrově
- pokračování-
Protože silný vítr neustává ani druhý den ráno, nelitujeme příliš odjezdu z drsného poloostrova a těšíme se do skanzenu v BUNRATTY CASTLE. Už mapa, která je součástí vstupenky, nás nenechává na pochybách, že Irové v tomto rozsáhlém areálu simulují život v irské vesnici. Na rozdíl od jiných skanzenů to tady opravdu žije. Hned na začátku nakukujeme do vesnické chalupy, kde ženy v dobových kostýmech právě okrajují jablka na štrůdl. To si nemohou dovolit jejich chudší sousedé obývající dvě malé místnůstky s udusanou hlínou. Ve chlévě jim mečí koza a k obdělávání políček používají prostředky jako jejich předci. Mně osobně nejvíc zajímala škola. Pan učitel postávající s nezbytným zvoncem a rákoskou přede dveřmi budil respekt na první pohled. To jsem však netušila, že v rámci oživení vtrhne občas do třídy, kde si nic netušící turisté zkoušejí pohodlí dřevěných lavic, a neskutečně všechny seřve. Opravdu jsem nepobrala, čím jsme se jako měli provinit. Možná to byla nezbytná prevence používaná v minulém století v irském výchovně vzdělávacím procesu. Ve škole bohužel žádní "ochotníci" nehostovali. Docela by mně zajímalo, jak by jim hořela připravená rašelina. Blízko školy se nachází i policejní stanice. Její zaměstnanec vypadá podstatně mírumilovněji než pan řidicí. Také poštovní úřad a hospoda žijí svým životem. Z pošty můžete cokoli poslat a v irském pubu se občerstvit.
Při obdivování řemeslné zručnosti Irů jsme potkali i jednu zajímavou dvojici. Mám dojem, že reagovali na naši češtinu. Sympatičtí manželé středního věku vyměnili rodnou Khadu za Čechy a v Praze vyučovali angličtinu. Hned je samozřejmě zajímalo, odkud jsme. Asi byli neskutečně zcestovalí, protože po vyslovení Prachatic okamžitě reagovali, že poblíž je přeci "HJUSINEK" s rodným domem mistra Jana Husa. Zajímali se i o naši historii. A tak jsme chvíli rozebírali v Irsku s Kanaďany Husovo učení. Došlo však i na praktičtější témata. Trochu se děsili představy, že někdo může brázdit úzké irské silničky s autobusem. Tak jsme je uklidnili, že ty husté živé ploty, které občas při míjení pěkně očešeme, by nám snad zabránily v převrácení do rašeliny.
Čas určený k prohlídce skanzenu příjemně uběhl, štrůdly u vchodu se pomalu dopékaly a nám už zbývalo jen vyběhnout na blízký hrad, pokochat se vyhlídkou do okolí a pokračovat v proplétání se klikatými cestičkami opět k pobřeží.
Při procházce vřesovištěm pozorujeme Aranské ostrovy a zpočátku si libujeme, že mokro máme zatím pouze v botách. Situace se však v Irsku mění každou minutu. Takže rychle zpátky pod střechu a večer budeme zase sušit. Tentokrát na písečné pláži u moře. Sympaticky rozkvetlé městečko KILLARNEY nás vítá příští den dopoledne. Snad je to blízkost jezera, co mu dodává tu poklidnou lázeňskou atmosféru, chvíli si připadám, jako v některém rakouském městečku v oblasti Solné komory. Možná mi v mé asociaci pomohl i český student FTVS, který si "odskočil" přivydělat do jedné místní pizzerie. A protože to byl šikula z Králíků, nemohla ho nevyhledat i jeho paní knihovnice. Mimoděk jsem si vzpomněla, že začátkem 90. let byla na podobné zkušené i moje kamarádka. A právě Killarney mi připomnělo rakouské Ebensee, kde jsme ji tenkrát navštívili. Vzdálenosti se nám během deseti let trochu zkrátily.
Nemůžeme vynechat ani národní park rozprostírající se kolem jezera. Řada turistických tras vychází z města a umožňuje navštívit historické i přírodní zajímavosti. Za pozornost stojí zříceniny kláštera MUCROSS ABBEY a alžbětinský dům s expozicí obrazů a nábytku. Každého návštěvníka jistě zaujme dokonalá parková úprava, ve které vyniknou jako solitéry mohutné stromy. Tady by mohl Luděk Munzar natáčet "Paměť stromů". Mám pocit, že tak obrovské košaté stromy se u nás nevidí.
Vyhlídky na jezera si užíváme i během nejdelší (12 km) túry. Počasí nám přeje do chvíle, kdy zdoláváme pomyslný cíl cesty - pseudosoutěsku GAP OF DUNLOE. O soutěskách mám úplně jiné představy a navíc začínají naše opocená těla atakovat hejna krvežíznivých mušek. Je jasné, co muselo následovat. Nebyl to pouze milosrdný déšť splachující prach, ale pořádný plavák masírující namožené svaly. Na rychlý ústup ze slavného národního parku jsem si vzpomněla po návratu, kdy jsem se dozvěděla, že největším snem mladých Irek je už po několik desetiletí strávit své líbánky právě zde. Částečně jsem měla možnost vyzkoušet to na vlastní kůži, ale že bych to doporučovala...???
Vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu a neúspěšném pokusu o rozdělání ohně nocujeme pro změnu "na vlhko".
Po týdnu v Irsku se náš okruh začíná pomalu uzavírat.
- Pokračování příště.
- V. K. -
|
Nezapomeňme na 21. srpen 1968 |
V loňském srpnovém měsíčníku Křemežsko jsem se podrobně zmínil, jak probíhala u nás Brežněvem dobře promyšlená sovětská okupace v naší vlasti. Dnes nám dám do novin něco "veselejšího", co jsem měl ještě schované z dřívějška.
Byli jsme v těchto okupačních dnech s manželkou v Č. Budějovicích. Vše bylo vzhůru - co bude dál? Vždyt šlo všechno teď už k dobrému a ke svobodě. Ale dnes byl vylepen kdejaký plakát, kam se vešel, pro současnou situaci. Některé z nich jsem si zapamatoval, některé zapsal a myslím, že je hezké si k tomuto okupačnímu období připomenout tehdejší plakáty:
Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil!
Okupantům ani kosti, kdo je pozval, at je hostí!
Tvoj otěc osvoboditel, ty okupant.
Za Svobodu, za Dubčeka!
Iditě damoj!
Ivane, jdi domů!
Ivane, táhni domů k mámě!
Hájku, Háječku, Hájku milený, zařiď v OSN, ať jsme svobodní! (Hájek byl ministrem zahraničí)
Přežili jsme Novotného, přežijem i Brežněva.
Nástěnky ve škole k 1. září:
Svoboda, Smrkovský, Dubček!
Nemůže být svoboden národ, který sám utlačuje druhé.
Byli jsme a budem, jak jsme byli dosud, ranami a trudem nezlomí nás osud.
Z projevu A. Dubčeka: "Nezhyne národ, ve kterém se každý dokáže řídit vlastním rozumem a svým svědomím."
Okupace našeho národa Brežněvem byla jedna z těch velkých ran našeho národa, kdy jsme po 20 letech komunismu pomalu spěli k demokracii a svobodě. Museli jsme pak znovu pracovat ke svobodě ztracené za Hitlera a Stalina, vinou Brežněva dalších 20 let. Konečně! Naše svoboda je zde a už natrvalo!
- F. Nejedlý -
|
Zprávy ve vesnicích |
Jako zvony na kapličkách ve vsích dávaly zvoněním oznámení občanům, jiná různá oznámení rozesílali starostové po obcích a osadách prostřednictvím svých poslů. Vzpomínám, jak za mého mládí takový posel se vydal pěšky ze Mříčí do Bohouškovic a do Slavče (to byly osady, které patřily do Mříče) a zde místní osadní starostové rozeslali informace po vsi. V každé vesnici osadní starostové za všechno zodpovídali. Jejich funkce skončili po válce r. 1945. Ještě za války bylo nutno vyhlašovat např. že je třeba zatemňovat, proorávat sněhem zasypané obecní cesty nebo je prohazovat lopatami, svolávaly se schůze, vyhlašoval se přísně zákaz poslouchání cizího radia apod.
Jinak dostávali podobné informace občané ve Křemži: Většina občanů pracovala doma. Na polích, v lese, v dílně apod. Do práce jinam se tolik nejezdilo. Potřebné informace dával na náměstí a jiných vhodných místech obecní "policajt" Matuš Krátký, jehož rodina měla domek "Na hradě". Dost často jsme se kolem něho nahrnuli za polední přestávky my školáci a s námi mnoho dalších lidí. On se postavil se svým bubnem, mohutně zabubnoval a hlasitě přečetl, co mu starosta obce dal k přečtení. Po skončení své informace znovu silně zabubnoval a podal občanům Křemže zase na jiném místě své důležité hlášení.
Po válce tato dost častá hlášení v Křemži i na vesnicích zanikla také proto, že v době svobody mnohé nebylo nutné vyhlašovat, a také postupně nastoupila nová moderní technika - místní rozhlas.
- F. Nejedlý -
|
Okénko lékaře |
Obezita
Ono je to dobře, že nám chutná. Zpočátku nám známí říkají: "Vypadáš dobře, tak blahobytně." A když nám chutná ještě více, většina nám to raději přestane říkat, tak nějak, aby neurazili.
A když nám chutná ještě více, začíná nám naše tělo protestovat. Při chůzi do schodů dýcháme jako sentinel. Boty si přestaneme zavazovat na kličku, protože v předklonu nestačíme s dechem, i když se jako potápěči nadechneme předem. Pak zjistíme, že se před tímto výkonem zavazování tkaniček raději vydýchneme, abychom se přes panděro k tkaničkám vůbec dostali. Pak naše špekovité tělo pracuje na kyslíkový dluh, ale břichem utlačené plíce více kyslíku nedodají a druhý dech nechytneme.
To, že se známí prohnou, až nás ponesou v rakvi, nás mnoho nezatěžuje, i když svou tloušťkou o náhlou a předčasnou smrt přímo usilujeme. Ale o tom většinou nevíme, protože větší hmotnost ani vysoká hladina cholesterolu nás předem nevarují, a převážně se projeví až přímo náhlou smrtí. To už přestává veškerá legrace, ale co naplat, cholesterol ani hmotnost v podstatě nebolí. Ne tak docela, neboť obézní většinou dobře vědí, kde mají své kyčle nebo kolena. A klouby se ponejvíce marně hlásí o pomoc.
Zatímco naši sousedé nám chválí nebo závidí naši blahobytnost, my se hýbáme stále méně a méně. Jednak proto, že nám pohyb vyvolává dechovou nedostatečnost, ale i proto, že prostě kyčle a kolena ukrutně bolí. A jsme v začarovaném kruhu, kdy stoupající hmotnost omezuje pohyb a omezený pohyb zvyšuje naši hmotnost. A z tohoto začarovaném kruhu nás většinou osvobodí až náhlá a předčasná smrt.
Dobrou chuť, tlouštíci, a nenechte se omezovat od doktorů! Kdopak by ty doktory lépe živil než právě vy se svými chorobami.
- MUDr. Bohumír Šimek -
|
S P O L E Č E N S K Á K R O N I K A |
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČLI
|
Poznávejme plemena psů |
BÍLÝ ŠVÝCARSKÝ OVČÁK
Kde se vzal bílý německý ovčák? V r. 1882 v Hannoveru byl ve skupině s německými ovčáky vystaven i bílý ovčák. Nejznámějším bílým ovčákem byl pes Greif, který pro své kvality a hlavně vzpřímené ucho byl užíván do chovu. V r. 1888 na výstavě v Hamburku byla vystavena bílá fena Greifa, jejímž majitelem a současně majitelem psa Greif II byl baron von Knigge.
V r. 1899 uviděl pan Artur Meyer na výstavě zajímavého psa Hektor Linkshein a upozornil na něho svého přítele Maxe von Stephanitze. Tento muž je "otcem německého ovčáka". Baron von Stephanitz psa Hektora Linkshein koupil a přejmenoval jej na Horand von Grafrath. Tento pes byl vlkošedý jako jeho matka Lene, která byla dcerou bílého Greifa, Horand měl tedy základní gen pro bílou barvu ve svém dědičném základu. Jako první byl do plemenné knihy zapsán bílý jedinec Berno von der Seewiese, který se narodil v r. 1913. Bílá barva se u staroněmeckých ovčáků vyskytovala. Je to vhodné zbarvení pro pasteveckého psa. Je ho dobře vidět v noci a hlavně jej lze dobře rozeznat od vlků, kteří mají jinou barvu.
Zalíbení v bílých ovčácích našli Habsburkové a Hohenzollernové. Chovatelé moderního typu německého ovčáka, jak jej známe dnes, nechtěli, aby se tito bílí ovčáci chovali. Bílé zbarvení se pomalu z chovu vytrácelo a přispělo k tomu ještě válečné období. Ani po válce se chovná základna tohoto plemene nezvětšila a dokonce bíle zbarvená štěňata byla utrácena. Pokud se objevili na výstavě, byli diskvalifikováni právě pro své zbarvení. Tak se pomalu bílý ovčák v Evropě vytrácel.
Na přelomu 19. a 20. století si z návštěvy u Habsburků do Ameriky dovezla Anne Tracy několik různě zbarvených jedinců a bílých německých ovčáků. Rozhodla se okamžitě je chovat a k jejich další popularitě přispěl film Bílý stín, jehož hlavním hrdinou byl právě bílý ovčák.
Bílí ovčáci našli velké zalíbení mezi chovateli v Americe a v Kanadě. V r. 1964 v Sacramentu vznikl klub pro bílé německé ovčáky.
Tito psi se do Evropy vrátili v r. 1970. Pes jménem Lobo White Burch importovala Švýcarka Agáta Burchová. Byl to velmi krásný jedinec, typický představitel svého plemene a ještě navíc vynikající pracovní pes. Madam Burchová dovezla v následujícím roce fenu z Anglie White Lila of Blinkbonny. Tomuto chovnému páru se narodila štěňata - 3 psi a 1 fena. Tento vrh byl zapsán do dodatkového registru švýcarské plemenné knihy. Madam Burchová dovezla ještě další fenu opět z USA White Beaty a odchovala další vrhy těchto krásných psů. Když se vrátila zpět do USA, pokračoval v chovu p. Kurt Korn.
Bílý ovčák se pomalu dostal k dalším chovatelům, kteří se začali věnovat jeho chovu. Dalším nadšencem pro chov byl Švýcar J. Epprecht. Tento pes byl v USA nazýván "německý ovčák bílé barvy" a oficiálně byl nazván "americko-kanadský bílý ovčák". Neví se, kdo tento název vymyslel.
V r. 2003 byl mezinárodně uznán tento ovčák organizací FCI pod označením "bílý švýcarský ovčák". Takže bílý německý ovčák se vrátil zpět do Evropy, která jej před mnoha lety chtěla doslova zatratit pro jeho bílou barvu!
Tento pes je po exteriérové stránce typem starého německého ovčáka. Má rovný hřbet, dobrou pigmentaci a přiměřené zaúhlení končetin. Tento pes má sice bílou barvu, ale oči, nos, pysky má černé, není to albín.
Povahově je tento pes i kamarádský, není "trhačem", dokáže si svou rodinu uhlídat, hodí se velmi dobře pro canisterapii. Je učenlivý, musí žít se svou rodinou v úzkém kontaktu, je užíván pro saňový sport a agility. Jeho srst není náročná, ale musíme si uvědomit, že je bílý. Neměl by žít v prostředí, kde se jeho srst neudrží čistá. V období línání je třeba jej česat častěji. Není vhodné jej velmi často koupat, spíše je třeba jeho srst udržet čistou kartáčováním. Bílý švýcarský ovčák není obranářským psem a je doporučován spíše jako rodinný pes, který musí být samozřejmě dobře vychován. Webové stránky si můžete prohlédnout na adrese: http://www.bily-ovcak.cz.
- K. Pavčíková -
|
Upozornění pro odběratele vody |
V poslední době se provozní pracovníci a. s. Vodovody a kanalizace Jižní Čechy stále častěji setkávají s tím, že při kontrolách provozovaného vodohospodářského majetku je u odběratelů - vlastníků nemovitostí zjišťováno propojování vnitřní instalace vody dodávané veřejným vodovodem a instalace s hygienicky nezabezpečenou vodou z místních, většinou ze soukromých zdrojů - vrtů a studní. Tato zdravotně nezabezpečená voda může být za určitých podmínek příčinou kontaminace pitné vody ve vodovodu pro veřejnou potřebu a zdrojem zbytečně vynakládaných finančních prostředků na odstraňování takto způsobených závad v kvalitě vody ve veřejné síti. Vlastníci nemovitostí s takto propojenou vodovodní instalací se tímto dopouštění porušování ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a ustanovení prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu s možností postihů.
V ustanovení § 11 výše uvedené vyhlášky je stanoveno, že "vodovodní potrubí vodovodu se nesmí propojovat s potrubím užitkové a provozní vody a ani s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, který by mohl ohrozit jakost vody a provoz vodovodního systému".
- Josef Unger, ředitel divize Č. Budějovice, VAK JČ, a. s. -
|
27. ročník orientačního běhu o Štít Podkletí |
Uspořádal jej oddíl orientačního běhu Tělovýchovné jednoty Sokol Křemže v sobotu 26. června 2004. Závod se konal v okolí Kuklova se shromaždištěm na letním koupališti v Brloze. Závodu se zúčastnilo 89 závodníků ze 16 oddílů. Počasí bylo mimořádně dobré i organizace závodu byla bez závad. Ceny pro vítěze věnovaly - TJ Sokol Křemže, mlékárna Madeta Č. Krumlov, pivovar Platan Protivín.
Výsledky:
Pořadí družstev o putovní cenu:
|
|
|
Poděkování |
Sbor dobrovolných hasičů ve Lhotce děkuje Obecnímu úřadu ve Křemži za finanční úhradu nové střešní krytiny na hasičské zbrojnici, jejíž výměnu provedla firma RUPI, s. r. o.
|
I N F O R M A C E |
Schůzka zástupců sportovních oddílů
k rozdělení hodin v tělocvičně se koná v pondělí 30. srpna v 18:15 hodin ve sborovně základní školy.
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech:
| středa | 11. 8. 2004 | od | 12:30 | do | 17:00 h | |
| čtvrtek | 12. 8. 2004 | od | 12:30 | do | 16:00 h | |
| pátek | 13. 8. 2004 | od | 12:30 | do | 14:30 h |
TERMÍNY PŘIJÍMACÍCH TALENTOVÝCH ZKOUŠEK
ke studiu na ZUŠ Český Krumlov pro školní rok 2004/2005
pobočka Křemže, Pod Janíčkem 82
HUDEBNÍ OBOR:
- pátek 3. 9. 2004 od 12:30 do 14:30 hodin
Výuka nástrojů:
klavír, dechové dřevěné a žesťové nástroje, možnost výuky na akordeon
Vyučující:
Milana Matunáková, Jana Kordová, Lea Raffesbergová, Jan Čížek, Pavel Steffal ml.
Tel.: 380 741 180
Další informace na telefonu: 380 725 211, 380 725 214, 380 711 523
www.zus-ceskykrumlov.cz
Pozvání
Sbor dobrovolných hasičů ve Lhotce
zve na letní taneční zábavu "Pod lipami" ve Lhotce,
která se koná v sobotu 14. srpna od 19:30 hodin.
K tanci a poslechu bude hrát kapela Luna.
Další informace :
Obecní knihovna Křemže
Křemežský veletrh
Základní škola Křemže - http://home.worldonline.cz/~cz290962
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |
