| ARCHIV | 2006 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Duben 2006 - Číslo 4 - Ročník 16 |
| ARCHIV | 2006 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Duben 2006 - Číslo 4 - Ročník 16 |
Ze zasedání Rady a Zastupitelstva obce |
Dne 27. února 2006 se na své 74. schůzi sešla rada obce spolu s pracovní poradou zastupitelstva obce. Kromě kontroly usnesení zastupitelstva z 20. 2. 2006 byly projednány tyto záležitosti: program veřejného zasedání zastupitelstva obce, výsledek auditu obce (přezkoumání hospodaření obce) za rok 2005 (výsledek přezkumu - bez závad), návrh na zvýšení nájmu z výstavních ploch v době konání Křemežského veletrhu (bylo rozhodnuto výši nájemného ponechat jako v roce 2005, tj. 250,- Kč/m2/4 dny za vnější plochy a 400,- Kč/m2/4 dny za vnitřní plochy), přidělení bytu v domě s pečovatelskou službou dle schválených zásad.
Po ukončení pracovní porady se konalo veřejné zasedání zastupitelstva obce. Výsledek veřejného zasedání v podobě souhrnu usnesení otiskujeme v plné podobě.
Dne 20. března 2006 se na své 75. schůzi sešla rada obce. Kromě kontroly plnění úkolů ze zápisu z 27. 2. 2006 byly projednány následující záležitosti: Návrh pana Ing. Václava Anderleho na řešení dešťových zdrží u bytovek nad bývalým Pramenem (rozhodnuto vyžádat u Ing. Anderleho přesné výškopisné zaměření, z kterého by vyplýval vliv v případě přelití na okolní nemovitosti s tím, že po tomto doplnění se návrhem bude zabývat zastupitelstvo obce), žádost nájemníků bytového domu čp. 271 v Sokolské ulici o jeho odprodej (rozhodnuto vypracovat znalecký odhad ceny, s nímž budou seznámeni nájemníci a dle jejich rozhodnutí bude zastupitelstvo jednat o záměru prodeje), návrh na prominutí pohledávek z přestupkové komise (navrženo prominutí 4 pohledávek, které jsou nedobytné z důvodu neznámého pobytu příslušné osoby a jejího pobytu ve vězení s tím, že by náklady na vymáhání překročily částku získanou - rozhodnuto o prominutí 3 pohledávek, u jedné bude pokračovat vymáhání), žádost o majetkoprávní vypořádání pozemků rodinného domu v Chlumu, kde přesným zaměřením bylo zjištěno, že část nemovitosti se nachází na pozemcích ve vlastnictví obce a naopak (rada doporučila zastupitelstvu obce schválit tuto žádost), žádost o změnu územního plánu sídelního útvaru Křemže pro možnost výstavby rodinného domu v Chlumu na Horánku (schváleno), a nabídka na telekontaktní péči pro seniory (vzhledem k tomu, že tato nabídka již v minulosti byla zveřejněna prostřednictvím Křemežska a nebyl o ni zájem, vzala rada nabídku na vědomí).
Ing. Troup Josef, starosta
|
Soubor usnesení č. 6/2006 |
SOUBOR USNESENÍ č. 6/2006 ze zasedání zastupitelstva obce Křemže konaného dne 27. února 2006
Usnesení č. 47/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 48/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 49/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 50/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 51/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 52/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 53/2006
Zastupitelstvo obce Křemže
Usnesení č. 54/2006
Zastupitelstvo obce
Usnesení č. 55/2006
Zastupitelstvo obce
Usnesení č. 56/2006
Zastupitelstvo obce
|
Rekonstrukce silničního průtahu a náměstí Křemže a výstavba nového mostu Křemže - Chlum |
Vážení spoluobčané, návštěvníci Křemežska,
Dovolte, abych Vás informoval o dvou velkých investičních akcích, které nás v tomto roce čekají a které budou pro nás všechny znamenat určitá omezení.
Protože obě tyto náročné investiční akce v hodnotě téměř 60 milionů korun, z převážné většiny investovaných Jihočeským krajem do naší obce, budou znamenat velká omezení pro naše občany i návštěvníky, prosím laskavě o pochopení, shovívavost a trpělivost. Budeme se snažit, aby Vaše omezení byla snížena na co nejnižší míru, ale bez nich nelze stavbu takového rozsahu provést.
O postupu prací Vás budeme průběžně informovat.
Děkuji Vám všem za pochopení a zůstávám s úctou.
Ing. Troup Josef, starosta
|
Duben |
| 1. 4. | Den ptactva |
| 2. 4. | Mezinárodní den dětské knihy |
| 7. 4. | Světový den zdraví |
| 8. 4. | Mezinárodní romský den |
| 11. 4. | Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů |
| 11. 4. | Světový den Parkinsonovy choroby |
| 12. 4. | Mezinárodní den letectví a kosmonautiky |
| 14. 4. | Světový den monitoringu diabetu |
| 18. 4. | Mezinárodní den památek a sídel |
| 20. 4. | Mezinárodní den svobody tisku |
| 22. 4. | Den Země |
| 22. 4. | Evropský den akcí proti rasismu |
| 23. 4. | Světový den knihy a autorských práv |
| 24. 4. | Mezinárodní den skautů |
| 24. 4. | Světový den laboratorních zvířat |
| 26. 4. | Světový den duševního vlastnictví |
| 27. 4. | Světový den grafiky |
| 28. 4. | Mezinárodní den pro bezpečnost a zdraví při práci |
| 29. 4. | Mezinárodní den proti hluku |
| 29. 4. | Mezinárodní den letectví a kosmonautiky |
| 29. 4. | Mezinárodní den tance |
| 30. 4. | Den pracoviště |
|
Velikonoční zvyky |
Hody se již začínají,
beránka všichni jistě mají,
chudí, bohatí, žebráci,
kumštýři, učení, žáci,
laikové, knězi i vojáci...
Velikonoce, které za pohanských dob byly vlastně svátky jarní rovnodennosti, byly vzkříšením celé přírody ze zimního spánku, až v době rozkvětu křesťanství oslavou zmrtvýchvstání Spasitele. Jako jiné svátky v roce, přinášejí Velikonoce mnoho starých zvyků. Co se stravování týče, setkávají se zde krajnosti pohanské i křesťanské. Začíná se nejdelším a nejpřísnějším půstem, který končí na Velký pátek, pak je stůl už bohatý jako o jiných svátcích v roce.
Na Škaredou středu se vařila jenom čočka, na Zelený čtvrtek čočková polévka a kyselá omáčka a v ní nakrájená vejce a na Velký pátek si hospodář vzal kousek chleba a sýru. V tento den se nerozdělával ani oheň, chodilo se do kostela, nesmělo se ani orat, čeládka dostávala brambory s mlékem, ale nemaštěné, nebo polévku s chlebem. Chléb se ale nesměl tento den péci. Ten se pekl až na Bílou sobotu, napřed se ale pekly vdolky a pak chléb.
Na Květnou neděli, která předchází před pašijovým týdnem, se světily kočičky a v některých místech, jako třeba v Podkrkonoší se pekly "ptáčky", tj. pečivo z kynutého těsta. Pramínek těsta se sváže do uzlíku, kratší konec se stlačí na hlavičku, místo oka se dá rozinka, delší konec se nařízne jako ocásek. Toto pečivo mělo symboliku stěhování ptactva z jižních krajin a tím připomíná příchod jara.
Jak jsem se zmínil, na Bílou sobotu se pekly vdolky, ale ony to nebyly obyčejné vdolky. I když mělo toto pečivo tvar vdolků, ještě se každý vdolek řádně před pečením popíchal vidličkou, nebo se narýhoval nožem. To proto, že se tyto "Jidáše" pak jedly s medem... Podle staré pověsti, kdo sní na lačný žaludek pečivo zvané Jidášek s medem, bude uchráněn před jedovatým štípnutím.
Na Bílou sobotu se má jíst hodně ovoce, aby byl člověk zdravý, pak by se mělo sníst něco zeleného, aby nebolelo v krku.
Proto na Velikonoce se podle staré zkušenosti vařívala první polévka z čerstvých bylinek. Podobně se připravovala i jiná jídla s čerstvými bylinkami nebo mladými kopřivami. To se napekla z telecího a uzeného masa, nadrobno usekaného, s krupičkou a vejci a mladými kopřivami tzv. hlavička. Napeklo se jí třeba několik pekáčů a jedla se i studená po celé Velikonoce. Tu se zas tento velikonoční pokrm jmenoval sekanice. V okolí Prahy tomuto jídlu říkali pouze nádivka a pekla se místo z krupice, ze žemlí, ve vývaru z uzeného masa máčených.
Naši předkové s oblibou jarní pokrmy kořenili čerstvými bylinkami, které dodávaly pokrmům svěží chuť a zároveň zvyšovaly biologickou hodnotu pokrmů, neboť zelené bylinky jsou bohaté na vitamíny a nerostné soli.
0 Velikonocích se také pekly koláče, ale většinou, tak jak je tomu dodnes, se pekly mazance. Mazance se dělají z těsta jako vánočky, vytvarují se bochánky, které se nechají vykynout, pak se naříznou křížem, aby připomínaly ukřižování. Dnes se pečou mazance pouze z těsta, ale nebývalo tomu tak. Podle starého zvyku se mazance nadívaly tvarohovou náplní, aby měly lepší chuť.
Starý zvyk, péci na Boží hod velikonoční beránka, se u nás na venkově dlouho uchovával, pokud se chovaly hojně ovce. Tehdy bylo jehněčí maso poměrně běžným pokrmem. Později se však poměry změnily, chov ovcí klesl a jehněčí maso začalo být nedostatkové. Protože se jehněčí maso stalo přepychem a lidé si chtěli beránka dopřát, vypomáhali si jinak. Upekli si prostě beránka buď z kynutého nebo třeného těsta, oči nahradily rozinkami a kolem krku uvázali mašličku. Na chudobných salaších si lidé dovedně vyformovali beránka ze spařeného ovčího sýra.
Nejvýznačnějším obřadním jídlem velikonočním i v dobách pohanských byla a jsou doposud vejce. K vejcím se řadí celá řada pověr. Na Boží hod se má celá rodina podělit o jedno společné vajíčko. Když příslušníci rodiny během roku zabloudí a vzpomenou si, s kým vajíčko pojedli, tu vyjdou z veškerého nebezpečí.
Hlavní úloha vajec připadá na velikonoční pondělí, kdy chlapci vyhánějí, ať již mrskáním nebo poléváním z děvčat lenost. Za tuto pozornost jsou děvčaty odměňováni vejci, která se doma barví, a to nejčastěji na červeno. Dříve se barvila vejce na červeno papírem z cikorky. Jinde se zase velikonočnímu pondělí říká "červené" podle rozdávání červených vajec.
První záznamy o rozdávání červených vajec o velikonočním pondělí se dochovaly z roku 1693 od spisovatele Jiřího z Drachova. V červené barvě, barvě srdce i krve, skrývá se i symbol lásky. Proto také darovat červené vejce znamenalo vlastně vyznání lásky, ale aby chlapec si byl jist láskou svého děvčete, musel jich dostat aspoň dva tucty (24 ks), a to ještě svázané v uzlíku spolu s koblihami a jiným velikonočním pečivem. O velikonocích se vejci nešetřilo, žlutily se jimi mazance, mazaly koláče a také se v hojné míře přímo konzumovala.
Cenný přínos je i to, že o Velikonocích se poprvé objevuje na stole v podobě jarní polévky, hlavičky nebo sekanice také čerstvá jarní zeleň.
Tímto článkem jsem vám chtěl ukázat, jak se dříve slavily Velikonoce. Při dnešních možnostech si můžeme Velikonoce připravit s hojností zelených natí i jehněčího masa, ale neměli bychom zapomínat, že Velikonoce nejsou jen svátky dobrých pokrmů, ale měli bychom udělat i něco pro sebe. Třeba se vypravit na rodinnou procházku, či výlet, načerpat čerstvý vzduch - a pokud nám počasí bude přát - i trochu sluníčka. Při této pohodě bychom neměli zapomenout být k sobě ohleduplnější, vlídnější a pozornější.
- Bor -
|
Křemežské straky |
Křemežské straky jsou voskem zdobená vyfouklá vejce (vejduňky) obarvená v několika barvách.
|
 |
|
Představujeme osady |
Vinná a Bohouškovice
Milovníkům pěších túr a výletů na kole tyto osady jistě představovat nemusím. Pro ty ostatní připomínám, že osadu Vinnou tvoří šest samot, které se nacházejí směrem na Brloh. Žije zde 12 obyvatel (7 mužů, 5 žen a 2 děti).
Bohouškovice se nachází pod vrcholem Kluku (760 m. n. m.). Stojí zde 17 chalup, ve kterých žije 18 obyvatel (9 mužů, 9 žen a 4 děti). Nacházejí se tu dva rybníky, z toho je jeden obecní. Na návsi stojí kaplička.
Obě osady leží několik kilometrů od Křemže a vedou do nich přístupové komunikace, které obec pravidelně opravuje a zajišťuje jejich zimní údržbu, a ta nebývá jednoduchá. Kromě toho, že z Kluku a Kozího kamene je krásný výhled, mají Bohouškovice ještě jednu zajímavost, totiž bohouškovické opály.
Co je vlastně opál?
SiO2nH2O amorfní
Je to amorfní hydratovaný oxid křemičitý (obsah vody silně kolísá v rozmezí cca 3 - 12 hm. %). Obecný opál je různě zbarvený příměsmi (šedobíle, šedě, zeleně, šedomodře, žlutě, okrově, hnědě, černě atd.), obvykle voskově lesklý, má lasturnatý lom, je průsvitný až neprůhledný. Tvrdost 5,5 - 6,5, hustota 1,9 - 2,2 g.cm-3. Obvykle vytváří hlízovité, hroznovité, kulovité, krápníkovité agregáty, ledvinité povlaky, žilky atd. Opály často obsahují mikroskopické inkluze cristobalitu (tzv. C-opál), tridymitu (T-opál), případně tridymitu i cristobalitu (CT-opál). Opály zcela bez těchto inkluzí se označují jako A-opály. Časem postupně dehydratuje a krystalizací přechází v křemen, nejčastěji chalcedon.
Odrůdy: nejrozšířenější je obecný opál (viz výše); hyalit je čirý hroznovitý opál; drahý opál vykazuje měnu barev, pro kterou je už od antiky vysoce ceněn jako drahý kámen. Barvoměna je způsobena rozkladem bílého světla na základní spektrální barvy; odrůdou drahého opálu je hydrofán (barvoměna se projeví až po nasycení vodou, po vyschnutí tuto vlastnost opět ztrácí). Další odrůdy se podle vzhledu nazývají opál mléčný (bílý), dřevitý (opál fosilizující dřevo), ohnivý (oranžově červený), mechový či dendritický (s dendrity oxidů manganu a železa) atd. Kašolong je matný křídově bílý celistvý opál. Menilit je vrstevnatý sedimentární opál, gejzírit je opál vysrážený z termálních pramenů. Křemenlina je sedimentární hornina vzniklá ve sladkovodních jezerech nahromaděním opálových skořápek rozsivek (Diatomacae).
Výskyt: je to nízkoteplotní minerál. Je častým produktem recentních i fosiliních gejzírů a termálních pramenů; běžně vzniká zvětráváním ultrabazických hornin, zejména hadců; často vyplňuje dutiny a trhliny ve vulkanitech a jejich tufech. Je produkován některými mořskými živočichy, hlavně rozsivkami. Ojediněle vzniká jako pozdní minerál v pegmatitech na hydrotermálních žílách.
Nejznámější jihočeskou lokalitou opálů jsou bohouškovická pole. Podle mne je nejlepší lokalitou pole západně od Bohouškovic směrem dolů k lesu. Vyskytují se zde opály mléčné, žlutě, červeně (příměs Fe), zeleně (příměs Ni) a modře zabarvené, ale sběrateli nejžádanější jsou opály černé. Zvláštním druhem opálů, které se vyskytují na této lokalitě a které jsou také velice žádané, jsou opály s dendritickou kresbou, kterou tvoří příměs Mn. Opály na této lokalitě jsou sice většinou pouze střepiny a úlomky z opálových hlíz, které se zde vyskytovaly původně a dnes již jsou dávno vybrané, ale pořád se zde dá něco najít.
Další lokalita opálů se nachází v lese severozápadně od Bohouškovic. Opály se tam vyskytují v náplavech bezejmenného potoka, který teče z bohouškovických polí do potoka Lesák. U potoka byly hojné nálezy zejména po srpnových povodních, tzn. tato lokalita je velice bohatá v období po vydatných deštích. V povodí potoka Lesák se nachází třetí lokalita opálů. Ta už je sice blíž ke Stupné, ale ještě ji řadíme do bohouškovické oblasti.
- Bor -
|
Právník radí |
Uznání závazku (dluhu) je jedním z tzv. zajišťovacích prostředků, jimiž si jakýkoli věřitel zajišťuje svoji pohledávku, kterou má za svým dlužníkem a vyhýbá se tak nebezpečí tzv. promlčení. Věřitel si tímto úkonem totiž vylepšuje svoji pozici pro případ vymáhání této pohledávky soudní cestou. Zákoník občanský i obchodní totiž upravuje tzv. promlčecí dobu. Ta existuje proto, aby všichni věřitelé byli aktivní v uplatňování svých práv a nedocházelo tak k případům, kdy např. patnáct let po vzniku dluhu dojde k podání žaloby na zaplacení a ani dlužník popř. věřitel již neví, jak se vše ve skutečnosti odehrálo a neexistují např. již ani svědci takovéto události. Okamžikem promlčení závazek věřitele sice nezaniká, ale dlužník se může vyhnout placení tím, že námitku promlčení vůči věřiteli písemně či ústně vznese a pak již soud nemůže případné žalobě vyhovět a je nucen žalobu po vznesení této námitky zamítnout, byť nebylo dlužníkem na úhradu dluhu nic zaplaceno.
Uznání závazku podle občanského zákoníku má ten účinek, že běží od okamžiku uznání nová promlčecí doba v délce deseti let a uznání může být opakované (byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty). Uznání závazku podle obchodního zákoníku má naopak ten účinek, že běží sice nová promlčecí doba, ale pouze v délce čtyř let od okamžiku uznání a nemůže být prodlužována donekonečna, ale pouze v max. délce deseti let od vzniku uznávaného závazku.
Promlčecí doba podle občanského zákoníku je tříletá a podle obchodního zákoníku čtyřletá. Oba zákoníky rozeznávají ještě následující promlčecí doby:
Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo. Promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.
Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech, jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.
Závazek (dluh), který vznikl z obchodních vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, tedy nejčastěji ze smluv řídících se obchodním zákoníkem, je možno předně uznat písemným prohlášením dlužníka. Uznávaný závazek v něm musí být jednoznačně, určitě a srozumitelně identifikován. Toho je možno docílit kupř. odkazem na dlužnou fakturu nebo uzavřenou smlouvu. Tzv. obchodně-právní závazky vznikají nejčastěji mezi podnikateli a někdy též i mezi nepodnikateli za podmínky, pokud se písemně dohodnou, že se jejich smluvní vztah řídí zákoníkem obchodním.
Ačkoliv obchodní zákoník (na rozdíl od občanského zákoníku) výslovně nepožaduje, aby byl závazek uznán co do důvodu, je vždy vhodné závazek specifikovat co do jeho výše, tak i důvodu vzniku. V praxi se často za účelem uznání závazku sepisuje s dlužníkem dohoda o uznání dluhu a o způsobu jeho úhrady. V takové dohodě, jak její název napovídá, dlužník svůj dluh v konkrétní výši, určený zpravidla odkazem na seznam dlužných faktur, uzná a zároveň se zaváže věřiteli jej ve smluvených splátkách zaplatit pod tzv. ztrátou výhody splátek. Ztráta výhody splátek znamená, že pokud dlužník neuhradí jakoukoli splátku, stává se celý dluh splatný najednou.
Podle obchodního zákoníku je možné písemným prohlášením dlužníka uznat i závazek promlčený, a to také tehdy, pokud o promlčení dlužník neví. Podle občanského zákoníku je naopak třeba, aby v případě, že je uznáván promlčený dluh, o tomto promlčení dlužník věděl.
Za uznání nepromlčeného závazku se (pouze podle obchodního zákoníku) kromě písemného uznání dluhu považují i některé další úkony dlužníka. Občanský zákoník spojuje účinky uznání dluhu pouze s jeho písemným uznáním co do důvodu a výše. Půjde-li proto o dluh vzniklý kupř. ze smlouvy uzavřené dle občanského zákoníku, nebudou se následující úkony dlužníka za uznání dluhu považovat.
Za úkon, který obchodní zákoník považuje za uznání závazku, se považuje placení úroků z dlužné částky. Účinky uznání dluhu má i částečné placení dlužné částky, pokud z něj lze usuzovat, že dlužník takto uznává i zbytek dluhu (např. nevznese námitky ohledně nedodání zboží či námitky ohledně kvality, množství či ceny dodaného zboží). Jak již bylo uvedeno, oba tyto úkony dlužníka je možno považovat za uznání závazku pouze za předpokladu, že v době placení ještě není promlčen.
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven, nebo kdy překážka jinak pomine. Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.
- JM -
|
Ztracený kříž |
Změna je život - toto známé úsloví použil pravděpodobně již každý z nás. Ale není změna jako změna. Některé vnímáme okamžitě a mnohdy se značným rozhořčením, jako například zdražení piva, tabáku, o ceně plynu či elektrické energie ani nemluvě. Vývoj je však již takový a asi s tím mnoho nenaděláme.
Jsou však změny, které vůbec nevnímáme, přestože je máme denně na očích. Pokud se nás věc osobně netýká, neovlivňuje kvalitu našeho života, není tedy důvod se jí zabývat. Domnívám se však, že i takovéto drobnosti, zvláště pokud je - na rozdíl od předchozích - můžeme změnit, si zaslouží naší pozornost.
Každý z nás byl určitě alespoň jednou na křemežském hřbitově. Předpokládám, že nepřehlédl ani pěknou hřbitovní kapli svaté Voršily. Ale kolik z vás si všimlo, že na vrcholu její věže chybí kříž. Když jsem se pokoušel zjistit, kdy k jeho poškození došlo, nikdo z dotazovaných ani nevěděl, že kříž chybí. Pouze kronikář pan Daněk byl v obraze, ale u něho mě to nepřekvapilo, protože ten ví o Křemži téměř vše. Ani on si však nevzpomíná, kdy a za jakých okolností k poškození došlo. Poskytl mi však fotografii, na které je původní křížek zcela zřetelný. Bohužel časová identifikace této fotografie chybí. Dále i v publikaci "Z dějin Křemežska" vydané Obecním úřadem Křemže v roce 1994, je otištěna dopisnice z roku 1910, kde je rovněž kříž na vrcholu věže jasně vidět.
Osobně si myslím, že hlavní část kříže na věži zůstala a chybí pouze příčné břevno. Můžeme se jen dohadovat, za jakých okolností k tomu došlo a kam tato část zmizela. Věřím, že je mezi námi ještě dost pamětníků a všímavých lidí, kteří by nám na zmíněné otázky mohli alespoň z části odpovědět.
Hlavním cílem tohoto článku je vyvolat iniciativu, která by vedla k opravě vrcholu věže do původního stavu. Není to sice záležitost nijak důležitá, ale když už nemůžeme ovlivnit, jak jsem již říkal, třeba cenu tabáku, tak tento problém by se snad zvládnout dal.
Kaple sama vyžaduje značné opravy, zejména střešní krytiny a navíc je zde i podezření na dřevomorku. Věřím, že církevní rada se touto záležitostí zabývá a řešení určitě nalezne v co nejbližší době. Kaple si takový přístup zcela jistě zaslouží nejen z církevního hlediska, ale i jako jedna z výrazných dominant Křemže. Vždyť se většina z nás v její blízkosti nakonec stejně sejde.
Ing. Jan Mejzlík
|
Z historie kaple svaté Voršily |
Pátrání, kam zmizel křížek z věže kaple svaté Voršily, mě nakonec zavedlo k zájmu o celkovou historii tohoto místa. Je zajímavá a přestože již byla většina těchto faktů v různých tiskovinách, včetně Křemežska, publikována, stojí určitě za to si ji znovu připomenout.
Dnešní hřbitovní kaple svaté Voršily je vlastně již druhou kaplí na tomto místě. Její předchůkyni nechal postavit v roce 1550 Jan Častolar z Dlouhé Vsi tři roky po svém příchodu na panství po pánech Chlumských. Byl to pán velice pobožný a údajným důvodem pro stavbu kaple byla malá velikost tehdejšího farního kostela. Byla zasvěcena svaté Voršile, patronce jeho dcery. Tato kaple sloužila tedy jako jakýsi druhý kostel v Křemži, a to mi není moc jasné, ale některé prameny uvádějí, že v době rozbrojů v církvi se v původním farním kostele usadili ultrakvisti a vypudili katolíky do kostela svaté Voršily. V této době se však v jejím okolí ještě nepohřbívalo. Hřbitov byl, jak bylo zvykem, kolem starého kostela. S narůstajícím počtem obyvatelstva v našem kraji však přestal dostačovat, a tak v roce 1772 byl u kaple otevřen nový hřbitov. Kaple svaté Voršily se tak stala hřbitovní kaplí až 222 let po svém založení.
První byla na tomto hřbitově pohřbena dne 22. 2. 1772 neznámá žebráčka z Jamného, která zemřela při žebrání v Loučeji. Zádušní mše se poté konaly v kapli na hřbitově. Pořád mluvíme o té první kapli. Její konec byl poněkud neslavný. V 19. století do ní udeřil blesk a zapálil ji. Některé prameny (Eliáš) udávají, že se tak stalo na začátku století, jiné udávají rok 1858. Nikdo se však již do další opravy nepustil, zbytky stavby chátraly a v roce 1862 byla údajně zbourána zcela.
Čas plynul dál až do roku 1905, kdy kněz - probošt dr. Václav Cába nechal na stejném místě postavit kapli novou. Stavbu financoval převážně z vlastních prostředků a za přispění některých farníků. Přesné údaje neznám. Kaple tak v loňském roce v tichosti oslavila 100 let od svého založení.
Osoba dr. Václava Cáby je i z tohoto pohledu velmi zajímavá. Jeho mecenášství je jistě příkladné, i když uvažoval, že bude v této kapli pohřben a vlastně si tak budoval svou hrobku. Některé prameny uvádějí tuto postavu jako křemežského rodáka, jiné (Eliáš) jako doktora theologie narozeného v roce 1846 v Chlumu. Jako chlumský rodák se pochopitelně přikláním k této druhé variantě. Pro zajímavost možno ještě uvést, že o dva roky později, 13. 4. 1848 se v Chlumu narodil Vojtěch Cipín, který byl rovněž vysvěcen na kněze a působil až do své smrti ve státě Wisconsin v USA. Jeho bratr byl ve své době varhaníkem v křemežském kostele.
Další zajímavou episodou v historii kaple svaté Voršily je její používání ve dvacátých letech minulého století v Křemži nově vzniklou církví československou. Původně jsem se domníval, že jde o vzorný příklad vzájemné náboženské i lidské tolerance, která v dnešním světě tolik chybí. Pamětníci oněch událostí mě ovšem vyvedli z omylu. Nově založená církev si klíče od kaple údajně vynutila téměř násilím. Protože však tlak katolíku proti používání kaple bohužel stále sílil, rozhodli se její členové postavit si svůj kostel. A tak v roce 1930 vznikla další dominanta Křemže - Husův sbor. Pokud se však ani tehdy nedokázali lidé domluvit, jak to můžeme chtít nyní. Podle kronikáře pana Daňka byly obě církve nejblíže k dohodě a k vzájemné toleranci v době, kdy v jejich čele byli pan farář Čech a pan farář Kníže. To pouze dokazuje, že osobnosti mohou někdy dokázat i nečekané věci.
Je tedy vidět, že hřbitovní kaple svaté Voršily a hřbitov sám mají celkem zajímavé osudy a bylo by nemoudré místo, na kterém většina z nás nakonec trvale spočine, nechovat v úctě. Začněme tedy alespoň tím křížkem na věži a ostatní možná přijde na řadu v dalším čase. Vždyť většina velkých staveb vznikla z malých kamenů a někde se konec konců začít musí.
Nikoliv já, ale mnoho moudrých řeklo, že je nutné znát svou minulost, abychom pochopili, čím žijeme a co nás čeká.
| Prameny | - | Farní osada Křemže v Čechách - Jan Eliáš, učitel v Brloze, vydáno 1896 |
| Z dějin Křemežska - vydal OÚ Křemže 1994 | ||
| vyprávění pana Daňka a jiných..... |
|
S P O L E Č E N S K Á K R O N I K A |
NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČLI
|
Zvony z r. 1926 |
Ze starého kostela do nového byla přenesena jen cínová křtitelnice z r. 1637, na níž český nápis hlásá, že byla pořízena Janem Albrechtem Častolarem, pak 14 zastavení křížové cesty z r. 1860 a ze staré zvonice nad presbytářem byly do nové věže převěšeny tři zvony: největší, který vážil 680 kg z r. 1729 a který byl dříve zavěšen na zvonici nad kostnicí u kostela, druhý menší sv. Michael, ulitý v r. 1557 a třetí, který vážil jen 95 kg z r. 1552 a byl sem přenesen ze hřbitovní kaple sv. Voršily (měl krásný latinský nápis, který v překladu zní: Dej Pane mír našim dnům, poněvadž ho není).
Na věžičku nad presbytář byl zavěšen umíráček o váze 36 kg s nerozluštitelným nápisem z gotických písmen.
Za 1. světové války byly oba zvony z r. 1729 a z r. 1552 sejmuty z věže a rozlity na kanóny. Velký zvon kvůli snazšímu sejmutí byl skupinou rakouských vojáků na věži provrtán, rozbit a po kusech spuštěn dolů. V r. 1926 byly pořízeny zvony nové. Zvon Maria o váze 527 kg a průměru 96 cm byl pořízen ze sbírek a darů, další dva menší darovaly dvě rodiny ze Stupné a ze Mříče. Ale i tyto nové zvony musely být odevzdány Hitlerovi na další vedení války v březnu 1942. Největší zvon Maria byl na věži rozbit na 45 kusů, aby byl snáze sejmut. V červnu téhož roku musel být odveden i památný zvon Častolarův z r. 1557. Ten se však po válce vrátil zpět, kdežto ostatní tři se již nevrátily. Jedině umíráček zůstává trvale ve své věžičce dál, žádným režimem nedotčen, aby se loučil se zemřelými při jejich odchodu z tohoto světa - dnes jako před desetiletími a staletími.
Z dějin Křemežska
Foto poskytl p. Zdeněk Sládek
|
Naši legionáři |
V měsíčníku Křemežsko jsme již několikrát psali o legionářích, o jejich statečném boji a o zásluhách na vzniku Československé republiky. Bojovali na různých frontách, v tomto článku si připomeneme legionáře z italské fronty.
Vzpomeňme například Josefa Brejchu. Narodil se v Horysedle v okrese Strakonice. Měl šest sourozenců, učil se zedníkem. Dostal se na začátku války do Vídně, aby zde hlídal vojáky - invalidy. Pak byl poslán na srbskou frontu. Zde byl zajat. S dalšími našimi vojáky vstoupil do legie a stal se kulometčíkem na Piavě a u Dos Alta. Za svou statečnost byl čtyřikrát vyznamenán. Když se legionáři vraceli po válce domů, vždy poklekli na zem, líbali ji a zpívali: "Kde domov můj". Doma však se často dočkali smutné zprávy: Josef Brejcha vystoupil z vlaku a dozvěděl se, že právě má pohřeb jeho otec. Stačil ještě doběhnout na hřbitov.
Poněvadž legie byly v nově vzniklém Československu jediná organizovaná a vycvičená branná moc, museli legionáři jít osvobozovat jižní Slovensko proti komunistické Maďarské republice rad. A tak byli účastni bojů o Bratislavu, kterou dobyli 31. prosince 1918. Po válce měl Josef Brejcha právo jít do státní služby. Sloužil na poště ve Křemži. Za okupace byl penzionován, po skončení druhé světové války se na poštu ještě vrátil. Zemřel v roce 1969.
František Šturma se narodil v Chlumečku. Narukoval v roce 1911 a po vypuknutí války bojoval na frontě na Piavě a u města Udine. Byl také zajat a po měsíčním pobytu v zajateckém táboře vstoupil do československých legií. Po válce se účastnil bojů proti maďarským komunistům na Slovensku. Vzpomínal, že zde byli v daleko větším nebezpečí než na italské frontě. Maďaři zajaté legionáře zvěrsky mučili a zabíjeli. František Šturma se vrátil do své rodné chalupy v Chlumečku. Zemřel v roce 1945.
Jan Zimmermann z Křemže se narodil v roce 1890. Nechtěl bojovat za zájmy Rakouska. Bojoval také na jižním Slovensku proti Maďarům. Z té doby je známá píseň: "Sotva jen jsem z vojny přišel, už mě volají, abych já šel na Slovensko zahnat Maďary." Jako bývalý legionář měl právo žádat o přijetí k četníkům, ale už měl překročený věk, nebyl přijat. Byl to veselý řemeslník. Postavil si domek čp. 35 proti nádraží ve Mříči. Domek pak ale prodal a vystavěl si pod hrází Křemežského rybníka nový. Zemřel v roce 1975 ve věku 85 let. Je pohřben v rodinném hrobě na našem hřbitově.
Jan Blažek z Chlumečka (Dolní zedník) se narodil v roce 1891. Dostal se za války do Itálie, kde spolu se Šturmou vstoupili do legií. O Blažkově statečnosti svědčí to, že dostal tři vyznamenání a po čase hodnost desátníka. Byl ale raněn do míchy, následky tohoto zranění ho poznamenaly na celý život. Po návratu domů nechtěl opustit svou nemocnou matku, a proto pracoval ve Mříči na pile. Zemřel ve stáří 43 let v roce 1934. Doma s úctou opatroval svou legionářskou uniformu, vyznamenání a šavli.
Tomáš Bukovský, bratr statkáře Bukovského z Chlumečka vymohl rodině Blažkově - manželce a čtyřem nezaopatřeným dětem sociální podporu. On sám byl také legionářem.
Jediným francouzským legionářem z Křemže byl Josef Buriánek. Narodil se v Českých Budějovicích v roce 1893. Jako student průmyslové školy musel narukovat a bojoval na srbské frontě, kde upadl do zajetí. Zde se s několika kamarády přihlásil do francouzské legie. Putovali dlouho pěšky, cesta to byla zlá a plná utrpení. Spali na stromech, neměli vodu ani jídlo, jedli různé trávy a kořínky a někteří pojídali i lidské maso, z čehož většinou umírali. Josef Buriánek se zúčastnil mnoha těžkých bitev. Za statečnost dostal šest válečných vyznamenání a dva válečné kříže. Po návratu domů dostal Josef Buriánek místo pokladníka u Československých státních drah v Českých Budějovicích. Josef Buriánek si zažil mnoho od nacistů, ale po roce 1948 také od komunistů, a to jen proto, že byl legionářem a statečným vlastencem. Musel opustit České Budějovice. Bydlel v Chlumečku v čp. 18 a pak ve svém domku ve Křemži čp. 142 u rybníka Blatec.
Po válce byla ve Křemži založena odbočka Svazu československých legionářů. Ti se scházívali v neděli "po kostele" v hostinci u Linhoušků. Předsedou byl kapitán ruských legií Jan Roubík. Bylo také zvykem na Bílou sobotu o Velikonocích přesně ve 12 hodin držet minutu ticha za všechny padlé a držet hranu (zvonit) všemi třemi zvony.
Na Křemežském hřbitově je společný hrob našich legionářů. Někteří jsou už zapomenuti, někteří jsou pochováni v cizí zemi. Neměli bychom zapomínat na jejich statečnost a na jejich zásluhy o vznik samostatného Československa.
František Nejedlý
|
Co se děje s vytříděným odpadem |
|
|
Pamatujte!
Neházejte do kontejnerů to, co tam nepatří!
Když vidíte, že popeláři vyklopili kontejner s papírem do směsného odpadu, může to být tím, že do něj někdo vysypal odpadkový koš z kuchyně!
Čím lépe třídíte, tím lépe se vytříděné odpady dají využít!
Když všechen odpad naházíte do jednoho koše bez třídění, nelze už ho recyklovat.
JSTE TO VY, KDO ROZHODUJE O RECYKLACI!
|
Ptačí chřipka |
Co je chřipka ptáků?
Influenza drůbeže (ptačí chřipka), je virové onemocnění postihující ptáky. Postihuje jak volně žijící ptáky, tak drůbež jako slepice, krůty, kachny a husy. Postižená zvířata mají dýchací potíže, trpí ztrátou chuti a masivně hynou v průběhu 1 - 2 dnů. Mortalita bývá zpravidla 100 %.
Je chřipka ptáků nebezpečná pro člověka?
U lidí je možná infekce úzkým kontaktem s infikovanými ptáky nebo drůbeží. Ačkoliv současná forma viru je schopná infikovat člověka pouze ve výjimečných případech, může mít pro infikované osoby fatální průběh. Nejpravděpodobnější druh kontaktu, který je rizikový pro člověka z hlediska infekce, je v chovu drůbeže a v ptačích útulcích (záchranných centrech, stanicích). Při vstupu do takovýchto míst je nutné dodržovat určité zásady. Současně je třeba se bez patřičné ochrany vyvarovat všech zbytečných kontaktů nejen s podezřelými zvířaty, ale i s jejich exkrety (trus, kontaminovaný vzduch ve stájích apod.).
Podezření na nákazu u drůbeže
Infikovaná zvířata jsou otupělá a mají načepýřené peří, jsou netečná, odmítají se pohybovat, jsou apatická (obr. 1). Příjem krmiva je velmi omezen nebo se objeví úplné nechutenství. Rovněž snáška se výrazně snižuje nebo se úplně zastaví. Vejce jsou deformovaná a mají tenkou skořápku. Některá zvířata vykazují příznaky nachlazení (výtok z nosu, kýchání). Zjišťovány jsou krváceniny a nekrotické změny na hřebínku a lalůčcích (obr. 2), edém hlavy (obr. 3). Mohou se objevit otoky a krváceniny na končetinách (obr. 4).
Příznaky chřipky ptáků u lidí
Vyslovit podezření na chřipku ptáků u lidí můžeme, jestliže:
jsou podezření na výskyt chřipky ptáků v okolí cca 10 km od jejich pracoviště, onemocní s příznaky vysoké teploty, bolestí hlavy, kašle, obtíží při dýchání přibližně po 7 dnech od kontaktu a podezřelým potenciálně nemocným zvířetem
Upozornění: pravděpodobnost onemocnění chřipkou ptáků je extrémně malá
Přesto: konzultujte s lékařem a žádejte vyšetření na chřipku ptáků
Jak se nákaza přenáší
Ptáci infikovaní influenzou hynou v průběhu krátké doby. Je-li příčinou úhynu influenza, lze ji potvrdit pouze ve specializované laboratoři (národní referenční laboratoř v SVÚ Praha, která spolupracuje s referenční laboratoří Společenství ve Weybridge).
Lidé se mohou infikovat úzkým kontaktem s infikovanými živočichy nebo jejich exkrety (trus, moč, peří, uhynulá zvířata apod.). Dosud nebyl prokázán přenos nákazy z člověka na člověka.
Inkubační doba
Inkubační doba, nebo-li časový úsek mezi kontaktem s původcem nákazy a vzplanutím klinických příznaků je v případě influenzy pouze několik dní. První příznaky se obvykle objeví do jednoho týdne.
Provedená opatření
Pracovníci krajských veterinárních správ monitorují situaci a sledují dodržování omezujících opatření, která byla vydána. Provádí se evidence chovů drůbeže, včetně drobných chovů např. bažantů. Současně probíhá vyšetřování uhynulého ptactva (doposud 263 ks). Z dosud provedených vyšetření u uhynulého ptactva nebyl prokázán výskyt nákazy.
"Máme na balkoně mrtvou pěnkavu, co máme dělat?", to je jeden z dotazů, na jaké Státní veterinární správa ČR v poslední době odpovídá. Je však ale třeba uvést, že kvůli jednotlivým uhynulým drobným pěvcům nebo holubům či hrdličkám není potřeba podléhat panice.
Určité riziko mohou znamenat pouze náhlé a podezřelé hromadné úhyny ptáků, a to v podstatě v počtu nad pět kusů, a to především ptáků vodních, přičemž v případě labutí je vhodné hlásit i úhyn jednotlivých kusů.
A komu hlásit? Místně příslušné krajské veterinárně správě, anebo Městské veterinární správě Praha, a to aby byli ptáci vyšetřeni. Vyšetřují se v Národní referenční laboratoři, na ptačí chřipku ve Státním veterinárním ústavu Praha.
Pokud má někdo podezření na jakoukoli nákazu u uhynulého ptáčka, je vhodné s ním nemanipulovat a kontaktovat odborníky.
Pokud někdo najde uhynulého kosa, drozda, pěnkavu, či jiného drobného pěvce, může samozřejmě uvažovat o jeho tzv. neškodném odstranění v asanačním podniku, což je však asi pro většinu lidí obtížné zařídit, proto lze doporučit využít ustanovení veterinárního zákona, které umožňuje ptáka zahrabat. To znamená zahrabat jej na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. (Pro úplnost informace uvádíme, že toto ustanovení se samozřejmě týká kromě ptáčků i zvířat, která nenáležejí mezi přežvýkavce nebo prasata, a nejde o zvíře nemocné nebezpečnou nákazou.)
V souvislosti s ptačí chřipkou znovu opakujeme, že pokud lze hovořit o nutnosti vyšetřování, tak nikoli u jednotlivých úhynů holubů, či hrdliček, kteří jsou vůči ptačí chřipce velmi odolní, ani u jednotlivých uhynulých drozdů, kosů, pěnkav či sýkor, ale spíše u vodních ptáků, jako jsou labutě husy, či kachny.
K dnešnímu dni bylo od 1. 1. 2006 vyšetřeno mimo jiné již 12 labutí, 9 volavek, a dohromady zhruba 120 uhynulých volně žijících ptáků. Všechna vyšetření byla negativní. Ptačí chřipka v ČR byla potvrzena 28. 3. 2006 u labutě nalezené v Hluboké nad Vltavou.
- Bor -
|
Fotogalerie |
JARO JE TADY
|
I N F O R M A C E |
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech
středa až pátek:
| středa | 12. dubna 2006 | od | 12:30 | do | 17:00 h | |
| čtvrtek | 13. dubna 2006 | od | 12:30 | do | 16:00 h | |
| pátek | 14. dubna 2006 | od | 12:30 | do | 14:30 h |
SVOZ ODPADU
dne 22. 4. 2006 bude uskutečněn
SVOZ VELKOOBJEMOVÉHO ODPADU
Svážet se bude:
koberce, nábytek, matrace, pračky, sporáky, kovový odpad.
Dále nebezpečný odpad:
lednice, TV, elektrospotřebiče, el. kabely, pneumatiky, baterie, obaly od olejů a barev.
Odpad budou občané osobně předávat pracovníkům TS Český Krumlov a firmy ASA (nebezpečný odpad)
Termíny svozu:
22. 4. 2006 (sobota)
Chlum - u statku
8.00 - 8.50
Loučej - náves
9.00 - 9.30
Lhotka - náves
9.35 - 10.00
Chlumeček - u váhy
10.10 - 10.30
Stupná - náves
10.35 - 11.00
Chmelná - náves
11.05 - 11.30
Mřič - náves
13.00 - 13.30
Bohouškovice - náves
13.35 - 14.00
Křemže - dvůr služeb
14.10 - 17.00
OPRAVA
výpůjční doby v knihovně MŘÍČ
Ve MŘÍČI je otevřeno vždy v úterý od 14.00 do 17.30 hodin po celý rok.
ÚŘAD PRÁCE V ČESKÉM KRUMLOVĚ
Odbor státní sociální podpory
Úřední dny ve Křemži:
Oznámení
Ve středu 17. 4. 2006 se v sále radnice uskuteční v 16.30 hodin VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ.
ZÁPIS DO MŠ CHLUM A KŘEMŽE
Ředitelství ZŠ a MŠ Křemže oznamuje všem zájemcům o umístění dítěte do předškolního zařízení, že si mohou vyzvednout od 1. 4. 2006 příslušné formuláře v těchto mateřských školách a po řádném vyplnění je zde zase odevzdají v termínu od 8. 5. 2006 do 12. 5. 2006.
Kritéria pro přijímání dětí:
Při rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole bude ředitelka brát v úvahu důležitost jednotlivých kritérií ve výše uvedeném pořadí.
Klub Křemílek si Vás dovoluje pozvat na
JARNÍ DĚTSKOU BURZU,
která proběhne ve dnech 21. a 22. dubna 2006.
Na burze můžete prodat i koupit dětské oblečení a obuv, kočárky, autosedačky, sportovní potřeby a hračky.
Příjem zboží:
pátek 21. 4. 06
17.00 - 20.00 hod.
Prodej zboží:
sobota 22. 4. 06
8.30 - 11.30 hod.
Výdej zboží:
sobota 22. 4. 06
13.00 - 14.30 hod.
Klub Křemílek, Dům služeb, Křemže
Český rybářský svaz místní organizace Křemže
pořádá
Tradiční rybářskou zábavu
Kdy: sobota 15. dubna 2006 od 20.00 hodin
Kde: KD Chmelná
Hraje: OBZOR
Vstupné: 80,- Kč
Bohatá tombola
Srdečně Vás zve výbor MO ČRS Křemže
Odjezdy autobusu:
KONCERT MEZINÁRODNÍHO KLAVÍRNÍHO VIRTUOZA
SERGEJE PEREPELIATNYKA
11. dubna 19.00 hod
Program:
| 1. | K. F. E. Bach - Allegro di molto Solfeggio |
| 2. | W. A. Mozart - Fantazie C-Dur |
| 3. | J. Haydn - Sonata Es-Dur |
| 4. | L. van Beethoven - Sonata d-moll (1. věta) |
| 5. | F. Chopin - Fantazie - impromptu |
Další informace :
Důležitá sdělění
Obecní knihovna Křemže
Kostel sv. Michaela archanděla ve Křemži
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |
