| ARCHIV | 2006 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
 |
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Únor 2006 - Číslo 2 - Ročník 16 |
| ARCHIV | 2006 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
|
Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži |
Únor 2006 - Číslo 2 - Ročník 16 |
Z jednání obecní rady a zastupitelstva |
Dne 9. ledna 2006 se na své 70. schůzi sešla rada obce spolu s pracovní poradou zastupitelstva obce. Kromě kontroly usnesení zastupitelstva z 12. 12. 2005 byly projednány tyto záležitosti: Nájemní smlouvy v obecních bytech, které byly uzavřeny na dobu určitou s tím, že u 1 smlouvy bylo rozhodnuto o prodloužení nájmu na další rok, u 2 bylo vzhledem k neplnění sjednaných podmínek rozhodnuto o ukončení smluv. Dále byla projednána upravená varianta kalkulace vodného a stočného na rok 2006 (zachování výše ceny vodného i stočného jako v letech 2004 a 2005 podle požadavku zastupitelstva obce vůči provozovateli), realizace schváleného prodeje bytového domu čp. 185 Křemže, žádosti o sociální výpomoc zdravotně postižených občanů obce (schváleny 3 příspěvky vždy po 1 000,- Kč), žádost do Fondu rozvoje bydlení na výměnu střešní krytiny (doporučeno schválit ZO), návrhy smluv s Tělocvičnou jednotou Sokol Křemže na rekonstrukci turistické ubytovny při sportovním areálu "Němcalka", jejíž realizace přispěje ke zkvalitnění služeb areálu (schválena forma nájemní smlouvy s financováním rekonstrukce ze strany TJ Sokol s možností kofinancování grantem Jihočeského kraje).
Dne 23. ledna 2006 se na své 71. schůzi sešla rada obce a projednala návrh rozpočtu obce na rok 2006, vnitřní směrnice obce a obecního úřadu, žádost o prodloužení nájmu obecního bytu v čp. 82 (schváleno na další rok), výsledek inventur za rok 2005 (nebyly shledány závady) a pozemkovou agendu (žádost Zemědělské vodohospodářské správy Č. Krumlov o majetkoprávní vypořádání koryta Chlumského potoka po jeho rekonstrukci - byla doporučena ke schválení zastupitelstvem obce).
- JT -
|
Návrh rozpočtu 2006 |
| Příjmy | tis. Kč |
| Daně | 14 871,00 |
| Správní poplatky | 161,00 |
| Výherní automaty | 25,00 |
| Místní poplatky | 250,00 |
| Dotace, granty | 1 254,15 |
| Příjmy z VHČ | 847,00 |
| Knihovna | 20,00 |
| Bytový fond | 450,00 |
| Půjčky FRB | 254,00 |
| Nebytové hospodář. | 192,00 |
| Pohřebnictví | 2,00 |
| Splátky plynovodu | 450,00 |
| Prodeje nemovitostí | 1 000,00 |
| Komunální odpad | 470,00 |
| Pečovateská služba | 40,00 |
| Místní správa | 80,00 |
| Finanční operace | 3 025,00 |
| Ostatní činnosti | 20,00 |
| Příjmy celkem | 24 301,15 |
| Výdaje | tis. Kč |
| Silnice | 530,00 |
| Investice - náměstí | 6 000,00 |
| Ostatní | 0,80 |
| Kanalizace | 24,00 |
| ZŠ | 2 350,00 |
| Knihovna | 359,00 |
| Ostaní kultura | 13,00 |
| Kapličky - Mříč | 102,00 |
| Místní rozhlas | 7,00 |
| Zpravodaj | 8,00 |
| SPOZ | 41,00 |
| Tělovýchova | 160,00 |
| Volný čas dětí a ml. | 10,00 |
| Občanská sdružení | 30,00 |
| Fond rozvoje bydlení | 104,00 |
| Bytové hospodářství | 70,00 |
| Nebytové hospodář. | 145,00 |
| Veřejné osvětlení | 762,00 |
| Pohřebnictví | 65,00 |
| Plyn - úroky z úvěru | 173,00 |
| Územní rozvoj | 4 991,95 |
| Komunální odpady | 700,00 |
| Péče o vzhled obce | 376,00 |
| Pečovatelská služba | 262,00 |
| Péče o staré občany | 30,00 |
| Péče o zdrav. postiž. | 8,00 |
| Požární ochrana | 30,00 |
| Místní zastupitel. org. | 843,00 |
| Místní správa OÚ | 4 159,00 |
| Poplatky z účtů | 18,00 |
| Pojištění | 95,00 |
| Daň z příjmu | 402,00 |
| Ostatní činnosti | 17,00 |
| Dotace VHČ | 800,00 |
| Výdaje celkem | 23 685,75 |
| Splátka plynu | 615,40 |
| Celkem | 24 301,15 |
| vodné | - | 17,16 Kč/m3 bez DPH |
| stočné | - | 14,13 Kč/m3 bez DPH |
| žetony | - | 50,- Kč/velká popelnice; 40,- Kč/malá popelnice |
| poplatky ze psů | - | 500,-; 200,- nebo 100,- Kč |
|
Nový správní řád |
Od 1. ledna 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 o správním řízení (správní řád). Tato právní norma se týká každého z nás ve chvíli, kdy o něco žádáme úřady nebo jiné orgány. Dokonce i při zápisu do základní školy se vydává rozhodnutí ve správním řízení. V únorovém Křemežsku otiskujeme druhou část textu, který pro náš měsíčník připravil právník Jan Mejzlík:
Zajištění důkazu. Ještě před zahájením řízení lze zajistit důkaz, existuje-li důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění důkazu vydá správní orgán usnesení, které se dá na vědomí osobám, jichž se přímo dotýká. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu poskytnout osobní součinnost. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a jsou správnímu orgánu známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo být přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu (o tom je správní orgán vyrozumí). O zajištění důkazu se sepisuje protokol. Nelze-li zajistit samotnou listinu, pořídí se její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací doložkou. Máli být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení.
Spis se zakládá samozřejmě v každé věci. Obsah spisu upravuje nejen správní řád, ale také zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví, spisové službě a změně některých zákonů, a prováděcí vyhlášky k němu. Pro orientaci ve spise má sloužit soupis všech písemností a příloh, v němž se uvádí datum jejich vložení do spisu. Spis tvoří všechny vyřizované dokumenty týkající se téže věci, od zpracování konceptu po vyhotovení, podepsání a vypravení čistopisu rozhodnutí nebo jiné formy vyřízení. Uzavřením spisu se rozumí kompletace všech dokumentů patřících do spisu a kontrola a doplnění údajů na spise před uložením do spisovny. Spis musí obsahovat soupis všech čísel jednacích dokumentů, jež jsou jeho součástí. Písemnosti, které obsahují utajované skutečnosti, a skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, se musejí uchovat mimo spis, aby se s nimi nebylo možno seznámit v rámci nahlížení do spisu. Nezapomeňte, že tyto části jsou vyloučeny z nahlížení do spisu.
Jakmile správní orgán bude na podání, které obdrží, písemně reagovat, nebo jestliže vyhotoví vlastní písemnost, musí písemnost doručit. Tím, kdo doručuje, může být sám obecní úřad či jiný správní orgán nebo policejní orgán či pošta. Podání lze přijímat elektronicky, proto je možné i elektronicky doručovat. Doručuje se nikoliv na adresu, na které se účastník řízení zdržuje, ale na adresu, kterou účastník sdělí, na adresu trvalého pobytu, na elektronickou adresu, zástupci nebo tomu, kdo byl k přijetí písemnosti zmocněn. Tomu, jehož pobyt není znám, a komu se prokazatelně nedaří doručovat, se doručuje veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Není-li správní orgán schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup, uzavře s příslušnou obcí s rozšířenou působností veřejnoprávní smlouvu o zveřejňování obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Věcná příslušnost správního orgánu je určena zákonem nebo na základě zákona veřejnoprávní smlouvou. Důsledkem věcné nepříslušnosti správního orgánu je nicotnost rozhodnutí. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje nadřízený správní orgán.
Místní příslušnost je určena:
|
Ples TJ Sokol Křemže |
Letošní sokolský ples se konal v sobotu 28. ledna 2006 v Radniční restauraci a v sále radnice. O organizaci se postaral oddíl volejbalu TJ Sokol. I když to nebyly "šibřinky", byl ples zahájen v duchu sokolské tradice předcvičením sportovního oddílu aerobicu z Hluboké nad Vltavou.
K tanci a poslechu hrála kapela Brusný kotouče a všichni hosté si při jejich produkci dobře "zaplesali".
text a foto M. Janda
|
Doudlebsko |
V knize Jaroslava Voráče "Česká nářečí jihozápadní" najdeme fonetický přepis záznamu mluvy v našem kraji:
Rojšín (Krumlovsko)
Vypravoval František Plánský, nar. 1897 v Rojšíně:
"Jo, to bejvalo něco, diš seš chťeli vešd_voli do Netolic. Táta v noci stal, přišel do maštale a zbudil nás: "Stávejte, chlapsí, mušíte krmjit, povedem voli do Netolic." Nu tak se stalo, krmjilo, česalo, ocasi se prali, to mušeli bejd_voli f pořátku. Tak se hnalo: običejňe sme se tak potom sešli za fsí, to uš se zapraskalo, belo slišet jag vrzaji vrata. To se řeklo: "To už _otfíraji vrata, už_asi poženou, honem žen to taki." Tak se hnali, otevřeli se vrata, vihnalo se ven. Za fsí sme se tag drobet sešli, sehnalo se to dohromadi a hnalo se. Za chfíli, to uš se rozedňívalo k ránu ne, to už belo viďed_v letě...
To se taki přistrojil zvláštní bjič, di s hnalo do Netolic, to musel bejd zláštňí bjič takovej šikovnej, abi se nezlámal. Dij_se tahlo uš potom k Netolicom - to bila, to se menovala ta vesňice Chválice1, tam bel nákej Koželuhú Kuba, ten tam_mjel hospodu - tak se řeklo: "Zajdem ke Kuboj." No a u Kubi, to uš si tam třebas muskí koupjili tabák, anebo třebaj_si koupjil taki cikáru, diž_mjel šikovní voli, že je dobře prodá."
1Chvalovice - vesnice 5 km jihovýchodně od Netolic
Přísečná (Krumlovsko)
Vyprávěla rodačka a z nedalekého Rájova, nar. 1887
"Hdo váj_sem poslal?
Sme bili v nájmu dvanác rokúch a potom sme si postavjili ten domek tadik. To víte, šez ďeťích vichovat a u sedláka ďelat. Desed_dňí po porodu a uš som mušela ít k sedláku ďelat. Už_me viháňel z bitu. Tak sem je [dítě] převíjela na mezi. Potom sme si postavjili ten domeček, tak přeci nijčin něco máme.
Doudleby (Českobudějovicko)
Vyprávěla Barbora Hadová, nar. 1866 v Doudlebech
"Jel forman do mlejna, do Doudlep, vez_melivo. Zvoňili f kostele, on klek a biil se f prsa. A vibjech tu zajic přet koně, oňi se lekli, splašili se a dali se stráňí dolú. Obiilí zústalo u kraje, koňom se ňic nestalo a na voze se ňic nepolámalo, jen bil rozebranej. A forman křičel: "Pano Marija, zachraň mi koně, obiilí a vús!"
|
Ledňáček |
Stále vzácnějším ptačím obyvatelem stojatých a tekoucích vod s břehy porostlými vysokými křovinami je ledňáček říční.
Délka jeho těla je 16 cm, v celkovém vzhledu vyniká velká hlava s dlouhým špičatým zobákem, nohy jsou naopak malé a ocasní pera krátká. Ledňáček se právem řadí k nejkrásnějším zástupcům naší ptačí říše. Tmavě modré temeno hlavy, modrozelená vrchní strana křídel, azurově modrá záda, rezavě hnědé břicho a bílá skvrna na líci z něj činí skutečný klenot. Prohlédnout si jej v přírodě z kratší vzdálenosti se však podaří jen málokomu. I takto zářivě vybarvený pták obdivuhodně splývá se svým přirozeným prostředím a navíc je velmi ostražitý. Zaslechne-li na vycházce po břehu krátké ostré písknutí, většinou již vyplašený ledňáček uniká do bezpečí rychlým letem těsně nad hladinou, nebo mizí v porostu pobřežních křovin.
Jeho život je nerozlučně spjatý s vodou, od níž se nikdy příliš nevzdaluje. Potravu tvoří drobné rybky do 10 cm, pro které se vrhá střemhlav ze svého stanoviště nad vodou, dále loví malé žabky, pulce a různý vodní hmyz.
Po jarních námluvách si pár vyhrabe ve vysokém hlinitém břehu asi 1 m dlouhou noru ukončenou prostornou hnízdní komůrkou. Do ní snese samička 5 - 7 bílých vajíček a střídavě je s partnerem zahřívají do vylíhnutí mláďat 19 - 21 dní. Mláďatům přinášejí do nory potravu oba rodiče. Pravidelnou výživu celého potomstva v naprosté tmě vyřešila příroda vrozeným pudem, který velí nasycenému ptáčeti ustoupit stranou a uvolnit místo u vstupu do komůrky dalšímu čekateli. Po vyhnízdění žijí ledňáčci opět samotářským životem. Samostatná mláďata brzy opouštějí rodiště a vydávají se hledat vzdálenější neobsazené vodní plochy s bohatou nabídkou potravy. Vítanou příležitostí k lovu jsou podzimní výlovy jihočeských rybníků. Když ustupující voda odhalí bahnité dno a ryby se sjedou do loviště, bývá ledňáček prvním rybářem, který si přilétá pro svůj skromný podíl. Ještě v ranním šeru usedá na vazbu nebo nejnižší větve keřů nad vodou a se skloněnou hlavou pátrá po stříbrném těle rybky v kalné vodě.
S příchodem zimy vystřídá dobu hojnosti tvrdá zkouška s bojem o přežití. Ledovým krunýřem spoutané hladiny nenabízí mnoho možností k obživě, a tak jsou tito ptáci odkázáni pouze na úsek řeky či potoka, kde silnější proud dosud vzdoruje ledovému sevření. V tu dobu se s ním setkávají také rybáři při kontrole rozmrazovačů na komorových rybnících. Celé hodiny trpělivě čeká v blízkosti hlučného zařízení na okamžik až nedostatek kyslíku u dna přinutí rybí drobotinu vyplout k hladině.
Při krutých zimách mnoho ledňáčků zahyne a trvá několik let než se nově utvořené páry opět postarají o vyrovnání původních početních stavů.
Autor textu a ilustrace:
Pavel Jakeš, Holubov
(informace o průběhu hnízdění byly čerpány z materiálů České společnosti ornitologické)
|
Masopust |
Svatá Dorota - 6. února | |
 | |
Také o masopustním pondělí se pokračovalo v zábavě a tanci. V mnoha vsích se toho dne konal "mužovský bál", kam neměla svobodná chasa přístup. Tancovali jen ženatí a vdané. V mnoha oblastech lidé věřili, že jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat, tak vysoké vyroste toho roku obilí či len.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely venkovem průvody maškar, ve staročeských městech se hrála masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. V 16. století horlil proti maškarám Vavřinec Leandr Rvačovský, který psal, že lidé "nadělají si sukniček kožených, chlupatých, vlčích, medvědích, vepřových, telecích, svinských, beraních, kozích, psích a tak se přetvoří; muži v roucha ženská a zase ženy v roucha mužská se zobláčejí, larvami ďáblům podobni se činí. Zčerní se a zmaží sazemi, kolomazí, smolou."
Obchůzky masek neměly obvykle závazná pravidla, záleželo většinou na vtipu a pohotovosti "maškarádů", jaké taškařice se budou provádět. Hlavním smyslem bylo pobavit sousedy i sebe. Čím byla maska pitvornější a budila větší pozornost, tím bylo lépe. Při návštěvách domů se zpívalo, tancovalo, přednášely se verše, žertovalo se na úkor hospodáře a hospodyně. Masky byly všude pohoštěny, něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem. "Maškarádi" také dostávali výslužku - peníze, mouku, vejce, máslo, mák, jablka. Za tyto dárky chasa pila večer v hospodě. K masopustu neodmyslitelně patří koblihy.
Masky byly rozmanité a závisely na vtipu a šikovnosti mládenců. Bývalo však i několik masek tradičních, které se každoročně objevovaly. Pravidelně v průvodu chodíval medvěd, někdy vedený medvědářem. Medvěd měl na sobě buď naruby obrácený kožich či oděv z pytloviny, pošitý hrachovinou; na hlavě mu seděla umně zhotovená medvědí hlava. Jinou tradiční maskou byla klisna (šiml, kobyla, koníček, brůna), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska jezdce na koni, častý byl Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a řada dalších. V okolí Doudleb chodí "ženich" s vysokým kloboukem - na něm je tolik růžiček jako je dní v roce. Na Křemežsku se konají oblíbené masopustní průvody masek v Chlumu a Holubově. "Maškary" pořádají chlumští hasiči i letos. Můžete je potkat v sobotu 24. února 2006 odpoledne.
- cij -
foto V. Bürger
|
25. února |
Svatý Matěj
|
Dopis čtenářky |
V lednovém Křemežsku jsme otiskli poslední z projevů Karla Vochozky, v nichž vzpomínal na své dětství a školní léta. Jistěže se přitom nemohl vyhnout hodnocení a soudům o některých osobách, které však jiní pamětníci mohli vidět a vnímat jinak. Paní Ludmila Mrázková nám napsala svoji vzpomínku na paní učitelku Zdeňku Foltovou, která ve Křemži působila mnoho let:
Vyznamenání "in memoriam"
V lednovém čísle Křemežska jsem si přečetla hodnocení mé učitelky paní Zdeňky Foltové. To si opravdu za celoživotní dřinu v Křemži nezasloužila. Ani nevěřím, že by Karel Vochozka o ní řekl jen tato zlá slova. Asi zde přišlo na řadu dnes tolik aktuální novinářské "vytržení z kontextu."
Učila mne od první do páté třídy. Nebyla už mladá, byla velice přísná se snahou naučit všechny. Do třetí třídy k nám přišlo několik žáků, starších až o tři roky. Stále propadali, dnes by asi byli přeřazeni do zvláštní školy. Ostatní hodné paní učitelky je nechali sedět, kdežto paní Foltová se s nimi dřela a do páté třídy je dotáhla, takže měli ukončenou tehdy národní školu. Vzpomínám si, že to bylo obtížné pro obě strany, ale dupání po sešitech jsem opravdu nezažila. Já jsem od ní také několikrát schytala pár pohlavků za vyrušování. Ale tehdy nebyly žákovské knížky, kde by rodiče průběžně sledovali náš prospěch a chování. Také nebyly zavedeny třídní schůzky, kde by naši několikrát ročně vyslechli, jak nepovedeného mají potomka. Spolupráce rodiny a školy spočívala zejména v tom, že učitel měl samozřejmou autoritu, vždy pravdu a zodpovědnost za výuku a naše školní chování.
Hodné paní učitelky nás učily kreslení a ruční práce, paní Foltová počty a shodu podmětu s přísudkem. Pravda je, že jsme často místo kreslení počítali a také jsme ve třídě u Soukupů bývali déle než žáci v hlavní budově školy. Ale také jsme za doprovodu jejích houslí zpívali a nacvičovali různé scénky na školní besídky.
Sledovala náš prospěch i v dalších ročnících, kdy už měla další děti zase od první třídy. Tehdy požádala některé z nás, abychom jí pomohly na školní besídce se scénkou, kde noví prvňáčci předváděli zvířátka v zimní přírodě. To jsou některé z mých vzpomínek na paní učitelku Zdeňku Foltovou.
Ludmila Mrázková
|
S P O L E Č E N S K Á K R O N I K A |
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČLI
|
Poznávejme plemena psů |
SKYE TERRIER [skajteriér]
Plemeno Skye terrier má své jméno podle ostrova SKYE, který leží na severozápadě Skotska a je největším ostrovem tak zvaných Vnitřních Hebrid. Tento ostrov je doslova složený ze skal, fjordů, rašeliny, krásných čistých potůčků a je málo obydlený. Bývá po většinu roku zahalen do mlhy, často zde prší, ale přesto je krásný. Divoká příroda, vřesoviště a moře, které dovede být někdy velmi divoké a při silném větru se vysoké vlny tříští o skalnaté pobřeží, kde v dřívějších dobách ztroskotala nejedna loď. Je to místo trochu strašidelné, velmi romantické a se starou historií, která je dost krutá.
V minulosti ostrov ovládaly dva klany: Mac Donaldové a Mac Leodové. Vedly mezi sebou neustálé spory o nadvládu nad ostrovem a při jedné takové krvavé bitvě musel zasahovat až král, aby klany rozsoudil. Oba tyto klany samořejmě chovaly skye terriéry. Historie přiznává větší zásluhu na tomto chovu klanu Mac Donaldů, kteří žili v osadě Duntulm na zámku Armadale, který dnes již existuje jen jako ruina. Jedna lady Mac Donaldova chovala psy, kteří byli předky dnešního skye terriera, již od 14. století. Vedla si o tomto chovu záznamy, kde uvádí, že plemeno Skye terrier vzniklo křížením španělských psů s místními teriéry (na skotské vysočině se téměř každému malému psovi říkalo teriér).
Za vlády královny Alžběty I., která byla dcerou Jindřicha VIII. a Anny Boleynové, se v r. 1588 odehrála velká námořní bitva mezi Anglií a Španělskem. Následovala anglická blokáda a všechny španělské lodě musely obeplout Skotsko a Hebridy, aby blokádu prorazily. Většina lodí vezla zlato, a tak se často stávaly kořistí pirátů. Nebyli to jen piráti na moři, ale také na souši, kteří při bouři naváděli lodě pomocí světel na ostré útesy hebridských ostrovů a také na ostrov Skye, kde ztroskotaly. Na ostrově Skye byl rodinný klan pirátů a po smrti náčelníka se ujala vedení jeho dcera a byla dosti obávanou pirátkou. Španělé na svých lodích mimo zlata vozili také psy. Není nemožné, aby některý z těchto psů doplaval po katastrofě na pevninu, a tak se zaslouřil o vznik plemene Skye terrier.
Západní skotskou vysočinu také často navštěvovali Vikingové na svých rychlých lodích s dračí hlavou. Nebyly to jen výpravy loupežné, ale hledali nové domovy pro příslušníky svých klanů. Jejich neobyčejná plemena jako drever, valhund určitě přispěla ke vzniku některých skotských plemen, skye terriera nevyjímaje.
Předkové dnešních skye terriérů vypadali jinak, nežli je známe dnes. Byli menší, kratší v těle, měli hodně hustou srst, která je dobře chránila před drsným podnebím ostrovů. Ucho měli klopené. Všichni teriéří byli a jsou loveckými psy. V tehdejších dobách nebyl hlavním kriterérem exteriér, ale pracovní schopnosti.
Křížili se mezi sebou hlavně psi, kteří měli velkou agresivitu při lovu škodné. Teriéři pracovali většinou ve skalnatém terénu a museli si v každé situaci poradit zcela sami. Většinou se chovali ve smečkách a také tak pracovali. Na ostrově Skye kapitán Allan Mac Donald takovou smečku Skyeteriérů používal. Za jednu sezónu ulovil s touto smečkou 30 lišek a 50 vyder, aniž by vystřelil ze své pušky, kterou by použil jen v případě, kdyby šlo psovi o život.
Ze Skotska přivezl skye terriera do Anglie James Pratt, který byl lékařem královny. Napsal o nich knihu a své psy denně cvičil v Hyde Parku v Londýně. Byl s nimi tak populární, že dostal dokonce dopis s touto adresou - Muž se skye teriérem, Londýn - a divte se, dopis mu došel. Jeden z jeho psů byl tak vycvičen, že nosil dopisy a balíčky na poštu a dokázal prý donést košík vajec, i když cestou potkal kočku. Samozřejmě, že v plemeni skye terriera našla zálibu i tehdejší královna Viktorie, a ve svém psinci Windsor se věnovala jejich chovu. Existují její obrazy s těmito psy. Ke konci 19. století byl tento pes tak populární, že se v Anglii žádná šlechtična neukázala bez svého skye teriéra. Vzhledem k tomu, že manžel královny Viktorie byl Němec, dostal se tento pes i mezi německou šlechtu. Vlastnila jej Marie Stuartovna, Marie Terezie, v naší moderní době to byl hudební skladatel L. Bernstein, který dokonce napsal pro skye terriera hudební skladbu, vlastnil jej spisovatel Stevenson, vynálezce Bell a jiní. Do naší republiky přišel skye terrier v r. 1930 a byl z chovu korunní princezny německého původu. Skye terrier byl vždycky psem šlechty již od doby, kdy je chovaly klany Mac Donaldů a Mac Leodů. Nikdy nebyl psem chudiny.
Přejdeme-li z legendárních dnů do dnešní doby, vidíme, jak se toto plemeno změnilo nejen v exteriéru, ale i v povaze. Stavba těla je jiná (tělo je dlouhé, dobře osvalené, kostra je silná) ucho je vztyčené, ale klopené ucho zůstalo jako druhá varianta ve standartu plemene a je rovněž osrstěné. Jedinců s klopeným uchem není tak mnoho, ale naštěstí je hodně fanoušků, kteří se chovu této varianty věnují. Dnešní skye terrier má dlouhou srst, která má hustou podsadu. Původně je psem loveckým, hlavně na lišku, jezevce, divokou kočku, vydru aj. Dnes se chová spíše jako společenský pes pro svůj zvláštní exteriér a je velmi krásným psem pro výstavy exteriéru. Podíváme-li se mu do tlamy, kde má zuby velikostí srovnatelné s velkým plemenem, nezdá se nám být zase takovým mazlíčkem, ale jeho povaha se od dob, kdy honil škodnou ve Skotsku, hodně změnila k dobrému.
Skye terrier na svých krátkých nohách je velice mrštný, rychlý, nemá problémy s páteří jako třeba jezevčík, přestože jeho hřbet je dlouhý. Netrpí dědičnými chorobami a dožívá se vysokého věku (15 i více roků).
Samec v dospělosti váží 17 kg, fena 12 - 13 kg. Srst tvoří dvojí podsada, je jemná a krycí chlup je tvrdší. Barva bývá černá, stříbrná, krémová, platinová, ale uši musí být vždycky černé.
Skye terriér se nestříhá, netrimuje, jen češe a koupe podle potřeby. Stačí česat pravidelně jednou týdně dobrým kartáčem a hřebenem za pomocí kondicionérů pro rozčesávání. Pes při česání leží na boku, což je třeba jej učit od věku štěněte, protože každý teriér je tvrdohlavý. Není dobré psa po koupání často vysoušet, presušuje se tím srst a láme se. Po koupání se vysuší pomocí froté ručníků a pak se za mokra češe zase s pomocí kondicionérů. V případě, že pes chodí na výstavy, musí mít výbornou stravu, dobrou péči o srst a musí se naučit tak zvaný výstavní dril. U skye terriéra to někdy nebývá tak lehké, je třeba mít hodně trpělivosti a vše jej učit již od mládí.
Skotové říkají, že podsada u Skye terriéra je jako jehněčí rouno a krycí chlup je jako koňská žíně. Z vyčesané podsady, která je odborně upředena, se dá uplést teplý a zajímavý svetr.
Skye terriér vyniká velikou věrností ke svému pánovi a jeho rodině. Svědčí o tom příběh Greyfriars Bobbyho, který prožil na hrobě svého pána 14 roků. Jeho pán byl policista a zemřel na tuberkulózu. Po jeho pohřbu Bobby odmítl opustit hrob svého pána. Pokoušelo se o to mnoho lidí, ale marně. Byl v Edinburgu velmi oblíben. Lidé mu nosili jídlo a na hřbitově vedle hrobu jeho pána měl boudu, kde mohl přebývat. Od jednoho místního lorda dostal obojek se známkou na důkaz toho, že je za něj řádně zaplacena daň. Když Bobby umřel, byl pochován vedle svého milovaného pána. Mezi obyvateli Edinburgu byla provedena sbírka a následovně postavena kašna, na jejímž vrcholu je socha psíka, který znázorňuje Bobbyho. Tento příběh sepsala spisovatelka Eleanor Atkinson a W. Disney ho zfilmoval.
Skye terriér je velmi elegantní, důstojný a inteligentní pes, který si svého vůdce v rodině vybere sám. Je to pes odvážný, sebevědomý a nebojácný. K cizím lidem je rezervovaný, nekamarádí se hned na první zamlaskání. Čím více se mu cizí člověk vnucuje, tím více o něho nejeví zájem. Děti v rodině má rád, ale nemusí snášet jejich kamarády a některé jejich dětské hry. Je třeba dětem vysvětlit, že pes není živá hračka a nenechávat je se psem o samotě (to platí u každého plemene).
Skye terriér si hlídá své teritorium, je velmi žárlivý. Jeho lásku, důvěru si musíme zasloužit. Je psem citlivým, ale nikoliv poddajným. Uspokojí pouze člověka, který má k němu hluboký a silný vztah. Je dost vybíravý, kdo si získá jeho náklonnost. Je hrdý a nesnáší vnucování. Musíme vycházet také z toho, že odjakživa se pohyboval v královských a šlechtických rodinách a nikdo mu neporoučel a také jeho lovecká profese vyžadovala samostatnost a tvrdost. Je psem sebevědomým, dominantním, kterému je třeba od mládí věnovat hodně pozornosti. Správnou výchovou se z něho stane dobře ovladatelný, přítulný pes, nesnáší dril a nedá se mu poroučet jako jiným plemenům, která to snesou.
Žárlivě střeží toho, koho miluje a také hlídá jeho věci. Od malička je třeba získat si jeho důvěru, nevyvíjet žádné násilí. Všechno dobře pochopí, použijeme-li vhodný způsob. Nesmíří se s tím, co považuje pod svoji úroveň, nebo je daná situace pro něho nesrozumitelná. Má rád, když s ním někdo mluví nahlas, nebo šeptem, nesnáší hrubé projevy. Není dobré mu vnucovat situaci, která je pro něho nesrozumitelná, nebo si myslí, že mu hrozí nebezpečí. Je rozvážný, do jakékoli situace se nežene bezhlavě, všechno si důkladně prozkoumá. Někdy může působit dojmem, že se bojí, ale je to jen opatrnost, ne strach. Je třeba se mu hodně věnovat ve štěněcím věku, kdy se formuje nový vztah k majiteli a jeho rodině. Od malička je třeba jej zvykat na česání, vodítko, otevírání mordy a další, aby v dospělosti nevznikly nepříjemnosti. Skye terriér není vhodným psem do kotce nebo do boudy, která může mít řadu různých podob. Velmi rád žije v blízkosti rodiny, aby byl středem všeho dění. Pro jeho dominantní povahu není vhodné jej chovat s více plemeny pohromadě. Ve svém teritoriu bude chtít šéfovat i velkému plemeni a vzniknou problémy ve formě rvaček. Není absolutně vhodný pro tak zvaný kotcový velkochov.
Člověka, kterého má rád, pozná i po velmi dlouhé době, ale toho, kdo mu ublížil, ignoruje a nenávidí celý život. V dospělosti nesnáší změnu pána, pokud se má dobře. V opačném případě, kdy je nutné, aby odešel do jiného domova, kde ho budou mít rádi, mapuje situaci delší dobu, nežli dá najevo svou náklonnost.
Pro uchovnění psa nebo feny postačí výstavy. Fena se poprvé připouští až ve třech letech. Jsou to dobré matky, nemívají problémy s porodem. Může se narodit až 12 štěňat. Barevné variety se kříží mezi sebou a štěňata nikdy nebudou strakatá. Bohužel není o toto plemeno velký zájem, a proto se nikdy nestal a nestane módním psem, což je dobře, protože to je vždycky zkáza plemene, když propadne módnosti. Je to plemeno málopočetné, ani ve světě, mimo USA a Velkou Británii, není mnoho rozšířené.
Skye terriér je vhodným psem pro agility, sportovní kynologii malých plemen, tanec se psem a jiné aktivity. Skotové o tomto plemeni říkají:
|
Z naší školy |
ZÁPIS
V pátek 20. ledna 2006 proběhl zápis do první třídy základní školy. K zápisu přišlo 22 dětí, z toho rodiče dvou pravděpodobně požádají o odklad. Do první třídy tedy nastoupí 20 žáků.
PRVNÍ POLOLETÍ VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ
Do školní družiny je letošní školní rok přihlášeno 67 dětí. Děti zde mohou trávit volný čas jak před začátkem vyučování, tak po jeho skončení. Co jim nabízíme? Především je to hodně rekreačních a odpočinkových činností, řízených i spontánních. Za příznivého počasí trávíme volný čas na školní zahradě, kde děti hrají pohybové hry a míčové hry, vytváří zajímavé stavby z přírodnin i z písku. Protože jsme se letos dočkali bohaté sněhové nadílky, děti se mohou vydovádět na kluzácích a bobech.
Velkou pozornost věnujeme zájmovým aktivitám. Velmi pěkných výsledků děti dosahují ve výtvarných a rukodělných činnostech. Již na začátku školního roku jsme děti seznámily s celoročním výtvarným projektem, zaměřeným na výzdobu ochozu školy, s názvem "Večerníček". Pod rukama dětí začaly vznikat obrázky jejich oblíbených hrdinů z Večerníčků tak mistrovské, že byly jako z obrazovky.
V podzimním období jsme uskutečnili dva pěší celoodpolední výlety, každý s jiným zaměřením. Na prvním děti hledaly v cíli ukrytý Hejkalův poklad, na druhém se nazdobily přírodním materiálem a na louce se rozpoutal čarodějný rej. Děti se nejenom zdravě vydováděly, ale zároveň si připomněly, jak se mají chovat v přírodě, v silničním provozu a k sobě navzájem. Z obou výletů si děti odnesly zážitky, o kterých vyprávěly svým kamarádům a možná i rodičům.
V prosinci školní družina spolu s pionýry zastupovala naši školu na Vánočním jarmarku. Děti se významnou měrou podílely na výrobě vánočních drobností. Na jarmarku se skvěle zhostily role obchodníků, nadšeně procházely s ošatkami mezi kolemjdoucími a nabízely své zboží. Přestože k nám počasí tentokrát nebylo zrovna přívětivé a do stánku zafoukávaly sněhové vločky, myslíme, že jarmark dopadl dobře a všichni byli spokojeni.
Musíme pochválit řadu šikovných dětí, které se po vyhlášení výtvarné soutěže Knižního klubu "Letopisy Narnie a lev Aslan" aktivně zapojily do díla a různými technikami vytvářely moc hezké práce.
Také jsme poslali výkresy čarodějů a čarodějnic do časopisu Pastelka. Z tohoto časopisu čerpáme při naší celoroční práci s názvem "Rok v pohádkové zemi". Tímto "putováním" si děti připomenou 200. výročí narození velkého pohádkáře H. CH. Andersena a opráší v paměti známé pohádky, o kterých si pak vyprávíme, pokoušíme se společně charakterizovat jejich kladné či záporné hrdiny, namalovat je a také se dovědět mnoho zajímavostí. Namátkou - jak se orientovat v přírodě, jak určit stáří dubu, zajímavosti o zvířatech, ale i jak to vypadalo na zámcích, jaký tam byl život... Pokusili jsme se sestavit svůj vlastní rodokmen, naučit posunkovou abecedu, zatancovat mazurku a prověřit si paměť, šikovnost a hbitost při zábavných a soutěživých hrách...
Tak vzhůru do druhého pololetí školního roku vstříc novým zážitkům!
Marie Pavlíčková a Leona Buštová, vychovatelky ŠD
|
Panenky pro UNICEF |
V kroužku ručních prací jsme se rozhodly pod vedením p. Kudláčkové zapojit do projektu Dětského fondu OSN - UNICEF - "Adoptuj/ušij panenku a zachráníš dítě". Ruku k dílu přiložily i paní učitelky Petrová a Vítečková.
Každá panenka vlastně představuje skutečného človíčka, který bude v rámci kampaně UNICEF proočkován proti šesti hlavním smrtelným dětským chorobám - spalničkám, záškrtu, černému kašli, tetanu, tuberkulóze a dětské obrně. Cena očkování jednoho dítěte je 600,- Kč a právě taková je i cena našich panenek.
Každá panenka má i svůj "Rodný list", a tak jsme na adresu UNICEF odeslaly celkem 9 panenek - např. Kristýnku, Terezku, Zlatušku, Štěpánku atd.
žákyně 8. třídy
Lenka Candrová, Eliška Jankovská a Míša Valentová
|
Pomník Jana Smila z Křemže |
Iniciativa pana Václava Hajera, rodáka z Krásetína
V úvodu tohoto článku musím položit řečnickou otázku, ví vůbec mladá a střední generace Křemežšťáků, kdo to byl rytíř Jan Smil z Křemže? Starší osvětově vzdělaná generace zajisté odpoví, že ano. Tragický osud této historické osobnosti první poloviny 15. století se stal námětem mnoha vlastivědných studií a prací, které přesáhly práh našeho regionu.
Jedním z prvních badatelů, který se začínal zajímat o životní příběh Jana Smila, byl schwarzenberský archivář J. Pangerl, a to ve svém díle "Goldenkroner Urkundenbuch". Zde v jedné ze statí popisuje záznam soudu vedený Oldřichem z Rožmberka proti Janu Smilovi z Křemže. Dále následovali historici Theodor Wagner: "Jan Smil z Křemže", ČČM, 62, 1888 s. 169 - 194, otec národa František Palacký se o Janu Smilovi zmiňuje ve svém stěžejním díle "Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě" na s. 771, August Sedláček ve svých monumentálních "Hradech, zámcích a tvrzích" v díle III. s. 87 - 90; IX. s. 154 - 159.
Beletristicky ztvárnil jeho pohnutý život v historické fresce "Zlatá stezka" Václav Písař (Kopista) a nejnověji v románu "Střela proti růži" Jiří Stibral.
Vyšší ocenění než jen na platformě literární by si největší křemežský rodák zasloužil výstavbou pomníku z kamene a bronzu na náměstí. V příštím roce 2007 uplyne 560 roků od zákeřné popravy Jana Smila a k tomuto neslavnému jubileu by mohl být pomník odhalen. Jako lokalita pro umístění pomníku by nejlépe vyhovovala partie parčíku mezi kostelem a objektem Jednoly. Koncepce pomníku by mohla být pojata čistě rustikální. Byla by zde navržena symbolická zemní mohyla, na jejímž vrcholu by byl vertikálně postaven plochý neopracovaný kámen z kleťského granulitu. Na něm by byla uchycena bronzová deska s nápisem a reliéfem rytíře držícího v jedné ruce štít se znamením střely a ve druhé meč. Povrch mohyly by byl osazen kamenným pláštěm z neopracovaných balvanů. Ve spárách mezi balvany by mohl růst skalník (cotoneastr). Pomník by svým pojetím esteticky zapadal do rámce nově upravovaného náměstí a nepůsobil by rušivě. Mohl by zde výtvarně suplovat absenci drobné barokní architektury - sochu, pranýř.
Nyní bych chtěl touto cestou vyburcovat křemežské patrioty hlavně z řad podnikatelů a živnostníků, zda by nepřispěli svým sponzorským peněžním darem ke zdárnému vybudování tohoto monumentu. Jména dárců by byla zvěčněna na zvláštní bronzové desce umístěné na pomníku.
Václav Hajer
|
Elektrifikace Křemže - 100 let od přijetí projektu |
František Nejedlý, Václav Daněk - Z dějin Křemežska
Od roku 1905 měla Křemže jako městys povinnost mít po setmění osvětleny hlavní ulice a náměstí. Tehdejší měšťanostka (starosta) si vyžádal nabídku firmy Casl z Prahy na zavedení osvětlení pomocí acetylenových svítilen. Jeden z členů rady, mlynář Josef Čížek navrhoval osvětlení elektrické. Obecní rada se usnesla, aby starosta a radní Josef Čížek se informovali na vše tam, kde se elektrické osvětlení používá a jaké mají s ním zkušenosti. Tyto informace získali v Písku, kde již elektrické osvětlení bylo.
Dne 7. února 1906 předložil Josef Čížek obecní radě návrhy na zřízení elektrárny ve svém mlýně, když obec zajistí odběr elektrického proudu a jeho rozvod po obci. Obecní rada s Josefem Čížkem uzavřela o tomto smlouvu a požádala firmu ing. Františka Křižíka z Prahy o vypracování projektu i rozpočtu na rozvod elektrické energie v Křemži. Tento návrh byl schválen obecním zastupitelstvem 21. února 1906. Projekt vypracovaný firmou Křižík byl 26. února 1906 schválen, podepsána i smlouva o provedení a rozvodu elektrické energie v Křemži za 4 360 rakouských korun, které zaplatila obec. Za zařízení elektrárny zaplatili Josef a Anežka Čížkovi 3 800 rakouských korun, které si vypůjčili u místní kampeličky.
K provozu výroby a rozvodu elektřiny byla nutná koncese, která byla vydávána jen osobám s průkazem odborné způsobilosti. Proto musel Josef Čížek jít do učení u firmy Křižík v Praze. Příslušné oprávnění získal 21. 1. 1908. Vybudovanou elektrárnu pohánělo vodní kolo. Bylo to dynamo o výkonu 6 kW se stejnosměrným napětím 120 V. Křemži osvětlovalo 10 pouličních světel a elektřinu odebíralo 6 soukromých odběratelů.
Dne 1. srpna 1908 přijel do Křemže ing. Křižík a večer sám zahájil provoz elektrárny. Při té příležitosti rozsvítil jeho montér na střeše školy na náměstí silnou obloukovou lampu, která svým silným oslnivým jasem vzbudila v okolí podezření, že ve Křemži hoří, takže přijeli i hasiči.
V roce 1913 Josef Čížek odstranil vodní kolo a místo něj pro pohon elektrárny zakoupil a zabudoval spirálovou Francisovu vodní turbinu o výkonu 10,2 koní od firmy Škrlandt z Českých Budějovic. Malá vodní elektrárna v Křemežském mlýně je dnes péčí majitele ing. Bedřicha Čížka (vnuka Josefa Čížka) ve výborném technickém stavu a elektřinu vyrábí už celých 100 let.
|
Bílá stopa kolem Chmelné |
SDH - hasiči ve Chmelné provozují již několik let lyžařský vlek Tatrapomu, a to na profesionální úrovni. Kromě vleku se postupně vybavili i další potřebnou technikou, z níž se nejvíce využívá rolba. Skiklub Chmelná se tak stal silnou konkurencí lyžařskému vleku Sokola na Podlazí a vleku Skiklubu Rohy. Letos přišli Chmelenští s další novinkou - zásluhou pana Štindla vznikla kvalitní běžkařská dvoustopa v délce několika kilometrů, která vede kolem Chmelné, Vinné až k Nové Vsi. Chmelenský areál tak má díky dostatku sněhu a chladnému počasí ideální podmínky pro pěstování zimních sportů.
Lyžařský orientační běh
Tělovýchovná Jednota Sokol Křemže, oddíl orientačního běhu uspořádal 1. ročník lyžařského orientačního běhu. Konal se v neděli 22. ledna 2006 v okolí Chmelné a Nové Vsi. Start a cíl byl v lyžařském areálu ve Chmelné za poměrně chladného a větrného počasí. Závodníci ocenili dobře upravené stopy pomocí rolby a skútru. Tratě připravil Vladislav Štindl a organizaci startu a cíle Pavel Zimmermann. Startovaly čtyři kategorie. V kat. žačky st. byla 1. Tereza ZELENKOVÁ, Kotnov Tábor, v kat. ženy D21 - 1. Marie DULOVCOVÁ, 4. Helena HUDEČKOVA, Kotnov Tábor, 5. Gena ZELENKOVÁ, Kotnov Tábor, Kat. muži H21 - 1. Jan FLAŠAR - KOB Č. Krumlov, 2. Jiří PŠENIČKA, KOB Temelín, 3. Jan FLAŠAR jun., KOB Č. Krumlov, 4. Petr KLIMEŠ, Sokol Křemže. Kat. muži H55 - 1. Aleš KŘENEK, TJ OB Č. Budějovice.
Vladislav Štindl
 |
 |
 |
 |
 |
|
Vytříděný odpad patří do kontejnerů |
Vytříděný odpad patří do kontejnerů
Zákaz skládky odpadů platí i pro víkendy
Hlavní strategií odpadového hospodářství v Jihočeském kraji je přechod od pouhého skládkování odpadů k pokročilejším formám jeho zpracování, zejména k recyklaci. Z tohoto důvodu Jihočeský kraj ve spolupráci s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM realizuje v souladu se závěry krajské koncepce a plánu hospodaření s odpady celokrajský pilotní projekt "Intenzifikace sběru využitelných složek komunálních a obalových odpadů". Hlavním cílem projektu je na území Jihočeského kraje výrazně zvýšit množství odděleně sebraných a recyklovaných složek komunálních odpadů jako jsou např. papír, plasty, sklo a kovy. Jedním z výstupů pilotního projektu je i celokrajská propagační a informační kampaň zaměřená na zvýšení zapojení veřejnosti do třídění odpadů. Cílem celé kampaně je nastartovat třídění odpadů v domácnostech, které doposud odpady netřídí a zlepšit kvalitu třídění v domácnostech, které se již do třídění zapojily. Další informace se můžete dozvědět na internetových stránkách www.jihoceske-trideni.cz, které byly ke kampani zřízeny.
Copak s tím odpadem dělají?
V barevných kontejnerech, které stojí v našich ulicích, se shromažďují vytříděné odpady. Pojďme se podívat, co se s nimi dále děje.
Základem pro využívání složek komunálního odpadu je jejich dobré vytřídění v domácnostech. Po něm se o odpady začínají starat svozové firmy a recyklační průmysl. Svozové firmy musejí zorganizovat svoz odpadů tak, aby jednotlivé druhy odpadů svážely odděleně. Někdy pro to postačí jeden svozový vůz, který jeden den jede pro plasty, pak se vyčistí a další den sváží třeba papír. Ušetří se tak za nákup velmi drahých aut, ale zase někdy vznikají nedorozumění: při letmém pohledu se může zdát, že popeláři jezdí pro všechno jedním autem, a tedy vytříděné odpady sesypávají dohromady.
V Táboře to firma Rumpold, s. r. o., vyřešila tím, že používají pro každou komoditu jiný svozový vůz. Vedoucí provozovny ing. Václav Kaifer říká: "Směsný komunální odpad svážíme běžným popelářským vozem. Pro papír, plasty a sklo máme menší speciální vozy s hydraulickou rukou pro svoz kontejnerů se spodním výsypem. Teď máme v provozu celkem pět vozidel na svoz tříděného odpadu. Některá jsou si velmi podobná, což zpočátku obyvatele pletlo a stěžovali si, že do stejného vozu v průběhu jednoho dne sesypáváme jak plasty, tak papír. Nyní už se ale situace v odlišení vozidel zlepšila."
Pro vše se najde použití
Svozové vozy zamíří s vytříděnými odpady na třídičku. Zde se z nich vytřídí to, co do kontejneru vyhodili nepořádní třídiči a co by překáželo recyklaci. "Vyčištěný" odpad se roztřídí na další složky. Například papír z modrého kontejneru se rozdělí na obyčejné noviny, barevné magazíny a lepenku. Každá tato složka se totiž recykluje jinak, většinou taky v jiné papírně. Novinový papír stačí - zjednodušeně řečeno - rozmočit ve vodě, rozemlít a hned se z něj může vyrábět znovu papír. Barevné časopisy musejí projít mnohem složitějším procesem - barevný tisk a někdy i lakování papíru je třeba před recyklací odstraňovat. I výrobci lepenky mají pro recyklaci své speciální postupy.
Do papíren také směřují vytříděné kartónové obaly od mléka, džusů nebo vína. Tyto obaly jsou tvořeny třemi vrstvami - polyethylenovou fólií, papírem a tenkou vrstvičkou hliníku. Lze je rozemlít a za tepla slisovat. Polyethylen se roztaví a spojí namleté kousky do poměrně pevné desky, které se používají ve stavebnictví - například na příčky nebo ztracené bednění.
Většina nápojových kartónů však končí v papírnách (u nás v Bělé pod Bezdězem nebo v Žirovnici). Tady kartóny rozemelou a ve speciálním stroji rozdělí od sebe tři materiály: hliníková fólie se odváží do hutí, polyethylen jde buď na výrobu alternativního paliva nebo na skládku a papír, který je velmi kvalitní, využije papírna.
Kontejnery s plasty absolvují stejnou cestu jako ty s papírem - nejprve jdou na třídičku. Tam z nich také vytřídí složky, které se opět zpracovávají odděleně. Největší zájem je o PET lahve od nápojů - jdou totiž velmi dobře recyklovat. V České republice máme velkého zpracovatele, závod Silon v Plané na Lužnicí. Tady PET lahve rozemelou, kousky vymyjí v pračkách, pak je roztaví a vyrobí z nich velmi kvalitní vlákna. Z nich se vyrábí široké spektrum výrobků: geotextilie, koberce, ale také textilní vlákna pro oděvní výrobu, spacáky atd. Oblíbené "flísky" jsou často vyrobeny z recyklovaných PET lahví! Aby bylo vlákno kvalitní, musí dostat v Silonu velmi dobře připravenou surovinu. PET lahve se proto třídí i podle barev, tj. na bezbarvé a barevné.
Mnoho PET lahví však v poslední době směřuje do zahraničí - a to zejména do jihovýchodní Asie. Ing. Josef Pešl ze Služeb města Český Krumlov říká: "Plasty od nás kupuje společnost, která je vozí do Číny. Šli jsme touto cestou, protože nám více vyhovuje. Čeští zpracovatelé využívají jen PET, do Číny můžeme odvézt všechno: vedle PET lahví i folie a tvrdé plasty." Také ostatní plasty nemusejí končit na skládce, protože se pro ně najdou zpracovatelé. Z tzv. směsného plastu, který zbývá po vytřídění všech "zajímavějších" složek, se vyrábí třeba zatravňovací dlaždice nebo desky do protihlukových stěn podél dálnic.
Sklo ze zelených a bílých kontejnerů odebírají specializované firmy, které na to mají vybavení. Sklo se dotřídí, aby v něm nebyly nežádoucí příměsi, a pak směřuje do skláren.
Na třídičce
To jsou v kostce postupy, jak se zachází s odpady, které doma vytřídíte. A jak vypadá třídicí zařízení ve skutečnosti? Byli jsme se podívat na dvou třídicích linkách v Českém Krumlově a Táboře. I když se v některých věcech zařízení liší, jejich princip zůstává stejný (obr. č. 1).
Nejprve přivezou svozové vozy posbírané odpady z města na třídicí linku. Harmonogram je nastaven tak, aby se spolu nemíchaly papíry a plasty. Odpady z barevných kontejnerů tvoří po vysypání ze svozového vozu zdánlivě nezvládnutelnou hromadu. Tu však pracovníci třídicí linky rychle zpracují. Stojí kolem dopravního pásu, kde pomalu odpady postupují, a vybírají to, co tam nepatří. Dotřiďují také jednotlivé složky. To znamená, že jeden vybírá například noviny, druhý obyčejný papír, třetí časopisy. Vytříděné složky házejí do šachet, odkud vypadávají na dopravník. Odtud se zase vezou - tentokrát do lisu. Zde se z nich udělají velké balíky (obr. 2), které už stačí jen naložit a odvézt do papírny nebo ke zpracovateli plastů.
Tím se kruh "života" výrobků uzavře. Z původního výrobku se stal odpad a z něj se díky vytřídění znovu stala surovina, z níž jde vyrobit něco užitečného. Pamatujte na to, než doma hodíte všechny odpady do jednoho koše.
JŠ
|
Fotogalerie |
Ledové umění v Pasíčkách. A kam se letos poděli sněhuláci?
|
I N F O R M A C E |
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech 15. - 17. února 2006 v přízemí Radnice Křemže
| středa | od | 12:30 | do | 17:00 | |
| čtvrtek | od | 12:30 | do | 16:00 | |
| pátek | od | 12:30 | do | 14:30 |
POZVÁNKA
Rada starších náboženské obce CČSH Křemže si Vás dovoluje pozvat na VÝROČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ, které se uskuteční v neděli 12. února 2006 od 14:00 hodin v Klubu důchodců Křemže, Obecní úřad, 2. poschodí.
PROGRAM:
PLESY V ÚNORU
4. 2. 2006 - Ples KDU-ČSL
v kulturním sále ve Chmelné
hraje skupina LIVE
24. 2. 2006 - Školní ples
v sále radnice a Radniční restaurace ve Křemži
hraje skupina BRUSNÉ KOTOUČE
Další informace :
Důležitá sdělění
Ski klub Chmelná
Kostel sv. Michaela archanděla ve Křemži
| INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže |
Křemežsko |
