|
|
|
Měsíčník Obecního úřadu Frymburk |
|
|
Bejkova Svatba
Zprávy z radnice
Informace o Vodní záchranné službě ČČK na Lipně
Konec války před 55 lety
Názory občanů
Životní jubilea
| Bejkova Svatba |
|
Mimo horských pastvin byla ve Frymburku i v každé vesnici frymburské rychty rozsáhlá lada, která sloužila jako společné pastviště. Bývaly to zpravidla pozemky na svazích, kamenité stráně, či pozemky, které nebylo možno využít k pěstování obilí či lnu. Vedle stálých pastvin byla využívána i pastva na úhorech a především pastva v lese. Na lesních mýtinách a mlází nacházel dobytek dostatek potravy, ale i plody dubů a buků, které dobytku chutnaly. Společná pastva na pastvinách začínala zpravidla v pondělí po svatém Jiří. V letním období se páslo dvakrát denně, na poledne se k dojení krávy zaháněly domů a odpoledne se znovu vyháněly. Od svatého Havla se již nepáslo, nebo nanejvýš jen jednou denně. Obecní pastýř každý den ráno svolával dobytek do stáda troubením na pastýřskou troubu. Dobu návratu dobytka z pastvy poznávali hospodáři podle cinkání zvonců.
Než pastýř poprvé vyhnal dobytek na pastviště, před stájí každý kus pokropil a pastýřka dala hospodyni závdavek, malou štamprdli sladké kořalky. Dobytek se pak vrátil do chléva a pastva začínala následující den v úterý. Za službu měl obecní pastýř obydlí v pastoušce, měl k dispozici obecní louku i pole a nechyběla ani takzvaná „sejpka“, kterou dostával pastýř na svatého Ondřeje, tedy posledního listopadu. Od sedláků to bylo půl strychu žita (strych = 93 litrů), půl strychu ovsa a věrtel (věrtel = 23 litrů) pšenice. Kromě sejpky dostával obecní pastýř o žních od každého frymburského sedláka pět mandelů (mandel = 20 otýpek) žita a dva mandele ovsa. Chalupníci platili „od kusu“. Za krávu, kterou pásl od jara, dva zlaté a za tele zlatku. Obecní pastýř se měl poměrně dobře a často se tato činnost dědila ve Frymburku z pokolení na pokolení.
Pastýř se většinou najímal 11. listopadu na svátek svatého Martina. Když nově nastupoval službu, dal závdavkem tři zlaté a obec k nim přidala také tři zlaté. K tomu přidal pastýř několik bochníků chleba, sýr a máslo, aby se smlouva „stvrdila“. Na svatého Martina se slavila u pastýře, ale častěji v hospodě „Bejkova svatba“. Povinností obecního pastýře bylo zabít vepře, dva skopce a čtyři husy. K tomu přidali po huse obecní hajný a ponocný. Na Bejkovu svatbu byl pozván každý, kdo dával pastýři sejpku. Tedy sedláci bez domkářů. Dále se zúčastnil rychtář, farář a učitel. Při hostině se také podávala jelitová a jitrnicová polévka a hrách, který plaval v sádle. Každý si musel přinést pouze vlastní lžíci a nůž. Po skončení hostiny si ještě každý z účastníků odnášel výslužku.
Po svatém Martinu se již ve Frymburku a okolí nepáslo. Na Štědrý den chodíval obecní pastýř dům od domu a troubil pod okny. Za to dostával koledu, v níž nikdy nechyběla vánočka. Za koledu obecní pastýř děkoval hospodářům s přáním: „Vinčuju vám šťastné a veselé svátky, abyste je trávili s menšími hříchy a s větší radostí se s nově narozeným Spasitelem radovali a abyste se od nejčka v rok jinejch dočkali“. Na svatého Ondřeje dával obecní pastýř „svačinu“. To připravil pečenou husu se zelím, kyselý sýr s chlebem a vědro piva (vědro = 61 litrů). Když nebyla husa, navařil jiné maso. Při svačině žádal pastýř sedláky, aby jej nechali dělat obecního pastýře i pro příští rok. Bylo samozřejmé, že před svačinou si ověřil, že bude obecním pastýřem i příští rok. „Jinak by bylo husy i piva škoda“.František Schusser
| Zprávy z radnice |
|
ČOV je již v provozu
Zhruba v polovině měsíce července byla uvedena do zkušebního provozu nová ČOV ve Frymburku. Jelikož v letních měsících je odpadních vod více, vzhledem k vyšší koncentraci obyvatel v obci, byly do provozu spuštěny první dva stupně z celkových tří. Všechny tři stupně by byly uvedeny do provozu až po dosažení maximálního množství odpadních vod odpovídajícím 5 tisícům obyvatel. Výsledky čištění jsou velice dobré a můžeme se oprávněně těšit na ještě lepší kvalitu vody v naší části Lipenského jezera. Jak již bylo mnohokrát uvedeno, vybudování čistírny je nutno chápat jako splacení našeho dluhu vůči vodě v Lipenské přehradě, která tvoří nedílnou součást životního prostředí.Rekonstrukce objektu č. p. 74
Koncem měsíce července byla předána další významná stavba – 6 bytových jednotek v domě čp. 74 na náměstí. Tyto byty byly financovány jednak z obecních prostředků a jednak za spoluúčasti státu prostřednictvím státní dotace. Jak už bylo mnohokrát uvedeno, v tomto objektu je 6 bytových jednotek z toho 2 x 2+1, 2 x 1+1, 2 x 1+0. Tyto byty by mělo přidělit do užívání obecní zastupitelstvo na svém zasedání v měsíci září. Pokud se podíváme do seznamu žadatelů o byt, který v současné době čítá neuvěřitelných 106 žádostí, zdá se těchto 6 bytů jako kapka v moři. Přesto není třeba zoufat, ale je nutné tuto stavbu hodnotit jako přínos, a to jak z hlediska dotváření konkrétní architektury objektů na náměstí, tak i z pohledu užitných vlastností, které tato stavba přináší.Svépomoc při zkvalitnění bydlení
Tímto příspěvkem bych chtěl poukázat na další zářný příklad, kdy občané zcela konkrétně projevili svůj kladný přístup k prostředí ve kterém žijí. Jedná se o práci obyvatel z domu čp. 22, kteří si svépomocí vybudovali nové chodníky a upravili okolí domu, ve kterém bydlí. Jsem osobně přesvědčen, že každá takováto akce mezi nájemníky a obcí má v sobě jeden nezanedbatelný faktor a to, že si nájemníci více váží toho na čem se sami svou prací podíleli. V neposlední řadě je to samozřejmě o mnoho levnější a prostředky z bytového fondu může obec použít na další zkvalitnění bydlení. Organizátorem a motorem celé akce byl pan V. Pohančanik, kterému stejně tak jako jeho pomocníkům děkuji za tento přístup.Trpaslík
Ani v letošním roce neunikl pozornosti nezjištěných pitomců a vandalů trpaslík v našem parku. Letos ovšem nenávist k této památce dosáhla vyšší úrovně, trpaslíkovi byla uražena hlava a zbytek těla byl zaklíněn do vodního příkopu. K tomu asi není vůbec co dodat, je to skutečně nepochopitelný čin, který ale s jistotou nedělá lidská bytost, která sama vytváří hodnoty. Musí se jednat v jistém smyslu o silně zamindrákovaného jedince či skupinu, která svou neschopnost začlenit se do společnosti a být nějak užitečná vyjadřuje tímto výše popsaným způsobem. Celou záležitost jsme nahlásili policii a škoda dosahuje desítek tisíc korun. Budeme vděční za jakoukoli informaci, která by přispěla k dopadení pachatele. Donesly se mi zprávy, které zatím prověřuji, že se jednalo o skupinu místních občanů. Pokud je tato informace pravdivá je celá záležitost o to horší, že si sami ničíme své okolí a to je čin naprosto nenormální. Jak jinak nazvat skutečnost, která ve své podstatě vyjadřuje nejhlubší stupeň lhostejnosti, škodolibosti a opovržení nad svým prostředím. Takováto záležitost silně demoralizuje a podrývá chuť něco budovat, dělat či se podílet na zkrášlování naší obce. Je nutné k tomu přistupovat realisticky a snažit se takovýmto činům všemožnými prostředky bránit.Oto Řezáč – starosta
Odstávka kotelny : |
Ředitelství Základní školy Frymburk Jiří Mezera, ředitel ZŠ Frymburk
|
| Informace o Vodní záchranné službě ČČK na Lipně |
|
Vážení,
dovolte, abych Vás informoval o činnosti VZS ČČK MS Č. Krumlov na Lipenské přehradě v letní sezóně 2000. Domnívám se, že by bylo vhodné tyto informace předat i obyvatelům okresu Č. Krumlova a turistům.
Vodní záchranná služba je organizace humanitární a s celostátní působností, která je začleněna jako zvláštní útvar Českého červeného kříže s vlastní právní subjektivitou. V okrese Český Krumlov pracuje tato skupina od r. 1983. Zajišťuje záchranné akce na vodní ploše vodní nádrže Lipno poskytováním první pomoci při hlídkové službě, která je prováděna po celou letní sezónu non – stop a dále pak podle potřeb, na stanici VZS v Dolní Vltavici, detašované pracoviště Kovářov a povodí Vltavy z Č. Krumlova. Členové jsou vyškoleni ve speciální záchranné technice na vodních plochách, osvojily si základní potápěčské, zdravotní, meteorologické a další dovednosti a jsou vybíráni podle fyzických a morálních předpokladů. Letošní službu chystáme na naší stanici společně s kynology Jihočeské záchranné brigády, kdy se nám v praxi spolupráce osvědčila na mezinárodním cvičení Záchranných týmů právě ve vyhledávání a záchraně osob. Veškerá činnost je dobrovolná bez nároků na honorář.
Že je zde naše práce potřebná může být dokladem např. to, že každým rokem zachraňují naše hlídky průměrně ročně 2 – 3 osoby od hrozby utonutím a dopomáhají několika desítkám dalších od situace, která by k takovému konci mohla dospět. Zachraňujeme také majetek, každým rokem jsem žádáni o vylovení zatonutých lodí až po drobnější cenné předměty. Zajišťujeme i plánované sportovní akce svojí asistencí. Jsme tu pro lidi, abychom pomohli v nouzi.
Dále jsme z nejzkušenějších členů MS VZS vytvořili Záchranný tým, který je začleněn do Integrovaného záchranného systému okresu a ČR, dobře materiálně i odborně vybaven, který je připraven zasáhnout v případě živelné pohromy a jiných událostí kdekoli na území republiky.
Ve své činnosti také nezapomínáme na práci s mládeží s cílem vychovat důstojné nástupce. Na tomto poli dosahujeme více než uspokojivých výsledků. V roce 1999 se družstvo naší skupiny umístilo na Mistrovství ČR v záchranářských disciplínách na 2. místě a při soutěžích na úrovni JČ kraje v plaveckých a potápěčských disciplínách dosahujeme trvale předních umístění.
Spolupráce v naší MS se rozvíjí především s Okresním úřadem Č.K., Hasičským záchranným sborem okresu, starosty obcí Frymburk, Černá v Pošumaví, Hořice, a sponzory, bez jejichž přispění a podpoře bychom nemohli existovat. Všem bych chtěl touto cestou poděkovat.
Všem občanům okresu a turistům přeji příjemnou dovolenou bez problémů a pěkné počasí. Pamatujte, že voda je zrádný živel, nepřeceňujte své síly, nezapomínejte na záchranné pomůcky, plovací vesty atd., dodržujte pokynů hlídek VZS a uvědomte si, že lipenská vodní nádrž se dovede během pár minut změnit z klidné hladiny na rozbouřenou až s 1,5 m vlnami.
Když budete v problémech - naše kontaktní adresa:
- stanice D. Vltavice - +420 606 116 001, +420 380 744 444
- stanice Kovářov - +420 602 720 236
- mobil - předseda - +420 606 270 047
- nebo přes 150
- radiostanice – nouzový kanál 9
| Konec války před 55 lety |
|
...pokračování z minulého čísla
Potom jsme se setkali s ruskými vojáky, kteří sem přišli jako spoluosvoboditelé z východu. I s nimi jsme mluvili, nakolik jsme byli schopni, a porovnávali jsme jejich vybavení. Viděl jsem náklaďáky značky Chevrolet a International, které jsme Rusům poskytli v rámci Zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act – zákon, podle něhož byla ze strany Spojenců poskytována materiální pomoc SSSR po napadení Německem). Velmi si je pochvalovali a považovali je za špičkové. Vojáci Rudé armády okukovali naše pušky M-1 a pokřikovali „dobře“, čímž mysleli „nejlepší“ (zjevná chyba je zapříčiněna autorovou neznalostí ruštiny). Tohle byl pro naši rotu velký okamžik, protože jsme byli u 26. americké pěší divize první, kdo se s Rusy setkali. Byl to také významný historický okamžik. Cestou zpátky všichni naši kluci vykřikovali, že je to třeba zopakovat. Byla to naše velká chvíle, teď už dávno minulá, ale taková, na jakou se nezapomíná. Zastavili jsme se na okraji města, na místě odkud jsme předtím vyrazili, a těch pár lidí, kteří nemohli jít na přehlídku přišlo k náklaďákům a prosili nás, abychom zůstali u nich doma. Nemohli a ani nechtěli pochopit, proč to nemůžeme udělat. Každá rodina chtěla pozvat pár vojáků na večeři a strávit s nimi noc, ale my museli jet dál, a tak jsme se nemohli zdržet. Děti chtěly jet s námi, ale vzít jsme je samozřejmě nemohli.
A tak jsme jeli dál „obsadit“ ještě pár vesnic, než bude příliš pozdě, a všude se nám dostalo stejného přijetí. Několikrát se mě ptali, jestli jsem „amerikánský“ nebo „ruský“, protože ani s jedněmi ani s druhými se tu dosud nesetkali. Jednou se mě někdo zeptal, jestli jsem Angličan, protože jsem řekl, že mluvím anglicky. Někteří to nechápali, takže teď jim musíme říkat, že jsme „Amerikánci“. Pod tímhle označením nás znají.
Lidé jsou tu odlišní od všech, které jsem dosud poznal. Ve Francii nás nevítali, protože jim naše děla rozstřílela pole. Podobné to bylo i v Lucembursku a Belgii. V samotném Německu nám lidé říkali, že už šest let čekají na své „osvoboditele“, ale bylo jasné, že lžou. I v Rakousku nás sice vítali, ale byli to nicméně spojenci Německa. A tady v téhle nejúžasnější zemičce na světě nám lidé jen tak nosí všechna čerstvá vajíčka a mléko, co jen mají. Něco takového jsme neviděli od doby doby, kdy jsme odjeli ze Států, a nikdo jiný to pro nás nikdy neudělal. To všechno a ještě více nám přinášeli, kdykoliv jsme se ve vesnici zastavili na těch pár okamžiků, po které jsme směli zůstat. Vždycky nás vítala kapela, jako by už nás také čekala celých šest let. Prosili nás, abychom s nimi zůstali, bydleli u nich a jedli s nimi, ale my jsme byli trochu jako Santa Claus. Také jsme museli obejít svou trasu a nikde jsme se nemohli dlouho zdržet.
A tak jsme jeli dál a oni nás viděli přijíždět už nejméně na míli daleko. Starci a stařenky nás běželi přivítat k silnici ze sto i dvousetmetrové dálky. Viděli jsme, jak nám mávají, dokud jsme nezmizeli v prachu cesty. V dalším městě dvě dívky, nastrojené pro tuhle příležitost, vyskočily na kapotu našeho náklaďáku a za doprovodu akordeonu zatančily polku. Zatímco my jsme sesedli, všechny děti naopak vylezly nahoru. Jeden klouček dělal řidiče, houkal na houkačku a točil volantem. Pokaždé nám bylo líto odjet a pokaždé jsme si museli se všemi potřást rukou.
| Názory občanů |
|
Váží si naši ministři více příslušníků SNB a STB než těch, kteří byli zavřeni v komunistických věznicích a sadistickými bestiemi vyšetřováni?
Posuďte sami!
Bývalým vězňům z komunistických lágrů podle zákona o soudní rehabilitaci přísluší náhrada ztráty výdělku ve výši 2 500,- Kč za každý měsíc strávený ve vazbě a ve výkonu trestu. Za každý měsíc vazby mají navíc nárok na 600,- Kč a za měsíc výkonu trestu na 150,- Kč. Dohromady tak mohou dostat maximálně 3100,- Kč za měsíc ve vazbě a 2 650,- Kč za každý měsíc ve výkonu trestu. Politický vězeň, který si odseděl šest let (a to jsou političtí vězni, kteří si odseděli 10, 20, 25 let) z toho 1 rok ve vazbě, tak dostane zaplaceno 159 000,- Kč, za pět let vězení a 37200,- Kč za rok vazby. To dohromady dělá 196 200,- Kč. Pokud je mu navíc přiznána i náhrada škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s jeho vězněním a náhrada nákladů trestního řízení a obhajoby, částka se může vyšplhat přibližně na 250 000,- Kč. Vedle tohoto vězně stojí příslušník SNB a STB, který do služby nastoupil jako dvacetiletý v roce 1974 a odešel na vlastní žádost po dvaceti letech služby v roce 1994. Pokud tento při svém odchodu v roce 1994 bral 15 000,- Kč hrubého, až do důchodu v roce 2014, tedy po 20 letech, bude měsíčně dostávat nezdaněných a valorizovaných 4 500,- Kč tzv. příspěvku za službu (podle tabulek). To znamená, že stát mu vyplatí mezi roky 1944 až 2014 nejméně 1 080 000,- Kč. To je více než čtyřnásobek částky, kterou stát odškodnil uvedeného vězně za totalistického režimu.
Odchody do civilu bývají prachpodivné!
Při odchodu ze služby mají ovšem policisté nárok i na další finanční částky. Pokud mají odslouženo nejméně šest let, mohou při odchodu z resortu dostat jednorázové odchodné, které v některých případech dosahuje až šestinásobek výše jejich hrubého měsíčního příjmu.
Asi nejznámější je loňský případ ředitele policie v Tachově Jana Kuržeji a jeho podřízeného, velitele tachovské dopravní a pořádkové policie Stanislava Barhoně. Ten v opilosti havaroval se služebním autem a v sekretariátu svého šéfa vyměnil zkumavku s krví, aby zničil důkazy. Kuržeja ale Barhoně nepropustil za porušení služební přísahy, ale vyhověl jeho žádosti odejít do civilu dohodou. Tím mu vznikl nárok na jednorázové odchodné, ale až do důchodu bude měsíčně dostávat i příspěvek za službu u policie. Příspěvek za službu činí 20%.
Policista za službu 25 let odešel do civilu. Jeho průměrný plat činil 16 500,- Kč, poslední měsíc dostal 17 600,- Kč, protože příjem za poslední měsíc služby byl vyšší, příspěvek se vypočítává z něj. Po 25 letech služby má tedy nárok na 35%, to je 6160,- Kč služebního příspěvku měsíčně. Váží si náš stát více politických vězňů, nebo těch, kteří je před listopadem pronásledovali, zatýkali, bestiálně vyšetřovali a věznili? Pokud budu vycházet z toho, kolik dostali od státu zaplaceno, váženější jsou ti druzí. Tedy viníci nikoliv oběti! Tyto fakta jsou vytažena ze státních tabulek!Josef Heřman
| Životní jubilea |
|
V měsíci srpnu oslaví svá životní jubilea tito naši občané:
Račáková Marie 11.8.1939 Dojčan Vendelín 12.8.1939 Paulovičová Marie 25.8.1937 Temják Jan 27.8.1928 Řepová Marie 31.8.1911 B L A H O P Ř E J E M E !
|
F Y M B U R S K Ý Z P R A V O D A J
|
