ARCHIV

1 / 1999

2 / 1999

3 / 1999

4 / 1999

Zpravodaj obecního zastupitelstva Brloh

Číslo 2 / 1999

• Vážení občané . . .
• Činnost dobrovolného hasičského sboru v Brloze
• Ocenění za bezplatné dárcovství krve
• Otevřena stálá výstavka obrazů Josefa Hošny
• Tak nám porazili májku
• Společenská kronika
• Z minulosti ochotníků v Brloze
• Udržujme pořádek kolem potoka

Dne 16. června letošního roku zažila naše obec vzácnou návštěvu. Zavítala k nám výprava z USA, státu Wisconsin. Jednalo se o potomky vystěhovalců z Brloha a okolních osad a vsí, odhadem z let 1860 až 1885.

V těchto letech probíhala silná vlna emigrace do Ameriky. Podle seznamů které jsou k dispozici se tenkrát vystěhovalo ke dvěma stům lidí, tedy asi osm procent obyvatelstva. Odcházeli celé rodiny, často skupiny sourozenců.V Americe dostávali přidělenou půdu ve státě Wisconsin, v okolí města Bloomer. Tito lidé stále ví, odkud jejich předkové přišli, i když přesná poloha se časem vytratila a jejímu opětnému zjištění pomohla v podstatě náhoda, kdy američtí turisté z Bloomeru navštívili zdejší hřbitov a překvapilo je, že se zde na náhrobcích vyskytují stejná jména jako u nich.

Dva roky byly určité kontakty udržovány s jistým panem Kelmem, který však předky z Brloha nemá, a letos přijeli někteří z nich osobně. Jejich zájmem nebylo jen se podívat na rodiště svých předků, ale i pokud možno vyhledat žijící, byť již dnes notně vzdálené příbuzné. Což se ve dvou či třech případech podařilo.

Podle informací, kterých se dostalo je zajímavé, že tito lidé zůstali i za oceánem v jisté soudržnosti. Dostali jsme k dispozici kopii mapy farmářských usedlostí z třicátých let, kde můžeme v jedné oblasti číst jména Schwarz, Yakesch, Smetana, Anderle, Borofka, Zwiefelhofer, Grill, Bleskacek, Pecha, Marek, Hable, Mikesch, Postl, Kuba a další. Ostatně se můžete sami přesvědčit na přiložené mapce. Údajně i svatby byly konány mezi sebou, takže zůstává zachována určitá pospolitost. Úmyslně neříkám česká krev, protože obrozeneckou vypjatost mezi Čechy a Němci nechali tito vystěhovalci v Evropě a nerozlišují, kdo byl Němec a kdo Čech. Jejich zájem o Brložsko je veliký a rádi by zde našli i další vzdálené příbuzné.

Rád proto tlumočím prosbu, aby ti, kteří ví o svých příbuzných, kteří se ve výše uvedeném období vystěhovali do Ameriky, se spojili s obecním úřadem, kde jsou k dispozici některé údaje, jako seznam vystěhovalců, ale jsou zde i materiály o městu Bloomer a okolí, kde naši vzdálení příbuzní žijí.

Libor Lev

VIII. pokračování

Činnost dobrovolného hasičského sboru v Brloze.

Psal se rok 1949 a dobrovolný hasičský sbor v Brloze dosáhl 25 let své činnosti. Na jednom ze svých jednání výbor sboru rozhodl o přípravě a konání okázalé slavnosti k tomuto výročí, o možnosti konání župního sjezdu, udělení pamětních medailí za dlouholetou činnost nejstarším členům sboru a o pořízení sborového praporu v národních barvách. Zápis z tohoto jednání doslova uvádí: "Podaná byla pak otázka, zdali se má tento bod skutkem státi, jenž jednohlasně vyřknuto bylo ano. Pak podal jednatel sboru otázku stranou kmotry práporu. Trvala malá přestávka. Pak osmělil se bratr Klement a navrhl za paní kmotru paní Marii Sigmundovou, manželku p. Jana Sigmunda hostinského a obchodníka zde."

Z dalších záznamů pak vyplývá, že dne 27. ledna 1909 požádali delegáti sboru paní Sigmundovou o kmotrovství. Z doslovného zápisu: "S radostí byla přijmuta prosba P.T. delegátů tak, že byli manželé tito velice překvapeni a dojati i načež s radostí tuto prosbu a touhu spolku přijali. "V dnešní době je nutno si uvědomit, jaká byla politická situace v Čechách. Pořízení praporu s českými znaky muselo být povoleno c. a k. okresním hejtmanstvím v Českém Krumlově, neboť rakousko-uherská vláda považovala každý takovýto pokus za projev národního sebeuvědomování.

O pořízení sborového praporu se zasloužili tehdejší velitel František Mikl a jednatel František Máče. Členská schůze konaná dne 4 července 1909 zvolila za praporečníka Františka Loška a podpraporečníkem Ignáce Hrubeše. O průběhu slavnosti 25. výročí založení sboru konané dne 18. července 1909 je jen velmi stručný zápis. Program dne byl vyplněn nástupem zúčastněných, svěcením sborového praporu, sjezdem velešínské hasičské župy a veřejným cvičením sboru. Přítomni slavnosti byli zástupci ze všech sborů župy, "deputace" sborů z Netolic, Nišovic a Lhenic, spolek vojenských vysloužilců z Chlumu s praporem a svojí hudbou, místní spolek smíšených živnostníků, místní sbor Národní jednoty Pošumavské a obecní zastupitelstvo obce Brloha.

Nedostatek finančních prostředků na nákup sborového praporu byl řešen vyhlášením sbírky. Kmotra praporu věnovala 500,- Kč, obec Brloh 50,- Kč, místní Raifajzenka 26,-Kč, farář Písařů 30,- Kč, obec Janovo Údolí, dr. August Zátka, prof. František Moučka, učitel František Foltýn, farář Vojtěch Šimek, farář Matěj Bendík, kaplan Krojher po 10,- Kč, farář Štěpán Sponar a Tomáš Švarc po 6,- Kč, farář Jakub Kocábek 5,- Kč, kaplan Václav Klimeš 2,- Kč a členové sboru sebrali a odevzdali 123,- Kč. Ze záznamů o činnosti sboru lze vyčíst, že členové sboru měli ke kmotře praporu nebývalou úctu. Mimo jiné vždy v podvečer jejího svátku navštívila delegace hasičů paní kmotru, aby jí předala kytici květin a gratulaci od všech členů sboru.

Hodnotící valná hromada konaná dne 28. ledna 1912 konstatovala, že evidováno bylo 39 členů činných, 5 členů zakládajících a 5 členů přispívajících. Pra zásahovou činnost bylo v použití: Jedna stříkačka ruční, čtyřkolová, jedna ruční dvoukolová, dvě berlovky, 307 metrů výpustných hadic, osm metrů savic, 3 proudnice, deset košů na vodu, 14 svíradel na poškozené hadice, jednu fabuli, jednu lucernu k zavěšení, jednu lucernu na stříkačku, 1 žebřík opěrací, 3 žebříky střešní, 2 žebříky hákové, různé háky na strhávání dřevěných konstrukcí a další potřebný materiál k vlastní zásahové činnosti. V závěru zápisu z této valné hromady se říká: "Semkněme se všichni v jeden šik a pracujme společně, jak jeden, tak všichni, by sbor neklesal, nýbrž se vyšinul tak, by mohl býti vzorem sborům jiných, k čemuž provolávám bratrské Nazdar!" Za sbor dobrovolných hasičů v Brloze jsou podepsáni Jan Tancer - velitel sboru, Viktor Stanko - podvelitel a Vojtěch Vacko - jednatel sboru.

Na jednání výboru dne 23. března 1912 byly v programu možnost postavení sušárny na hadice. Podle projektu popsaného a vyobrazeného v odborné hasičské knihovně. Sušárna měla obsahovat i leziště pro výcvik členů sboru.

Dne 15. srpna 1913 navštívil hasičský sbor Brloh zemský dozorce V. Hánek z Jindřichova Hradce, aby vykonal přehlídku činnosti sboru. Slavnostní uvítání provedl velitel a jednatel sboru a starosta obce Václav Jakeš. Po uvítání odešli všichni společně k hasičské zbrojnici, kde zemského dozorce očekávalo 27 členů sboru. Po provedení prohlídky zbrojnice předvedli členové sboru ukázkové cvičení k velké spokojenosti zemského dozorce. Předvádělo se cvičení se žebříky a se stříkačkou.

Přes tehdejší komunikační potíže byta stálá snaha o ujednocení odborné přípravy všech zainteresovaných aktivních členů dobrovolného hasičského hnutí V českých zemích se začaly postupně organizovat župní hasičské školy se zaměřením na teoretickou přípravu a praktický výcvik členů sborů. Odborná literatura se v této době vydávala systémem hasičské knihovny a jejím vydavatelem byla Zemská ústřední hasičská jednota. Do uvedené odborné přípravy se zapojila i velešínská hasičská župa a ve dnech 28. a 29. června 1914 organizovala podobnou školu. Na vyzvání našeho sboru byli vysláni k odborné přípravě velitel sboru Jan Tancer, náčelník sboru Josef Borovka a četař stříkačů Vít Filip. Pro poskytování první pomoci při úrazech byl vyslán Josef Mikeš. Činnost v župě byla respektována a náležitě podporována. Příkladem toho jsou účasti sborů na župních sjezdech. Jako příklad lze uvést župní sjezd konaný dne 16. července 1914 v Holubově, kterého se zúčastnilo 16 členů sboru z Brloha.

Poslední neděle v červenci 1914 se stala černým dnem pro obec a Českou zem. Toho dne pořádal odbor Národní jednoty Pošumavské v Brloze "květinový den" ve prospěch chudých dětí. Od samého rána bylo vše vyzdobeno prapory jako pozdrav této slavnosti. Kolem osmé hodiny ranní se do obce dostavil tehdejší četnický strážmistr Zadina z Křemže, aby oznámil pořadatelům, že c. a k., okresní hejtmanství s okamžitou platností zakazuje konání slavnosti. O hodinu později přijel do Brloha automobil a jeho posádka začala ihned vylepovat vyhlášky s výzvou k provedení mobilizace. Mobilizace se týkala všech záložních vojáků do 39 roků. Další měli být připraveni do hranice 42 let. Druhý den ráno již odcházeli první záložní vojáci do určených posádek.

Jednatel sboru Šimon Švarc zapsal do hasičské pamětní knihy: "Byla to krutá rána pro hasičský sbor. Mnoho bratrů a velká část činovníků odešla na válečné pole, aby proti svojí vůli, proti svým národním bratrům bojovali. Tak se omezila činnost hasičská až na některé to cvičení a schůzi, kdež se zbývající členové sboru radili o budoucnosti a s nadějí, že se dostaví den, kdy sláva Němců pomine a splní se přísloví - Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá," Vojáci z brložského hasičského sboru bojovali na srbské a ruské frontě. Přicházející zprávy z jednotlivých bojišť byly zpravidla neúplné, někdy i nepravdivé. Tak se do Brloha dostala zpráva, že u Lvova na haličském bojišti byli zajati ruskými vojáky i členové z našeho sboru: Viktor Stanko, František Šebelka, Josef Borovka a Jan Moučka.

Dne 17. září 1914 se hasičský sbor naposledy rozloučil s kmotrou praporu paní Marii Sigmundovou. Zemřela ve věku 31 roků. K této události se v pamětní knize sboru uvádí: "Ztrátou její ztratil sbor mnoho, neboť měla sbor hasičský ve velké lásce a potěšením její bylo, když sbor se seřadil v šik při vyzdvižení praporu, který pro její lásku k hasičům byl uschován v jejím domě. Nezapomenutelné bude jméno její u sboru hasičského v Brloze a vzpomínka na ní nezanikne."

Simandl Václav, starosta SDH v Brloze

V letošním roce obdržel p. Milan Borovka ocenění za dárcovství krve a to stříbrnou Jánského plaketu. Jménem obce děkujeme a gratulujeme.

Dne 1 srpna 1999 byla v zasedací místnosti obecního úřadu otevřena stálá výstavka obrazů akademického malíře Josefa Hošny. Jsou zde vystavena díla jak z období jeho mládí, tak i obrazy namalované poměrně nedávno. Otevření se setkalo s velkým zájmem a v den zahájení si přišlo díla Josefa Hošny prohlédnout okolo stopadesáti lidí. Při příležitosti zahájení výstavky převzal pan Hošna jmenování čestným občanem obce Brloh, které mu bylo uděleno již před časem za uměleckou činnost, práce na místních církevních památkách a za díla, které v minulých letech obci věnoval.

Výstavka je stálá, bude přístupna každé pondělí a středu od 13,00 do 17,00 na požádání, tj. v případě Vašeho zájmu Vám ochotně otevřou pracovníci Obecního úřadu.

Na fotografii přebírá Josef Hošna Jmenovací listinu čestného občana obce Brloh

Letošní stavění májky se "poněkud" nevydařilo. Z lesa byla přivezena až ve večerních hodinách, její stavění bylo doprovázeno spoustou zmatků, májka byla vztyčena až někdy před jedenáctou hodinou, a bác, ráno už zase ležela. Řečí bylo kolem hodně, ozýval se i silný hlas, že příští rok se toho ujmou dospělí chlapi, aby ti mladí neudělali zas ostudu. Přiznávám, že s takovým nápadem nesouhlasím a nemyslím si, že vina je jednoznačně na mladících.

Co se, podle mého názoru, vlastně stalo. Jedna generace, která stavěla máj v dřívějších letech odešla a na jejich místo nastoupili noví mladší pánové. Pánové plní odhodlání, elánu a chuti, ale bez praktické zkušenosti. Nemůžeme jim proto vyčítat, že ve snaze mít májku pořádnou, udělali májku obrovskou, kterou bylo obtížné beze škod dopravit na náves (a škody byly) a kterou nešlo s dostupnými pomůckami a lidmi vztyčit a musela se proto zkracovat a upravovat.

Chyba je podle mého názoru v tom, že neexistuje plynulé "předávaní štafety". Jedna skupina odchází a druhá nastupuje, aniž by měla zkušenosti. Jediné štěstí bývá v tom, že mezi přihlížejícími se kromě obvyklých radilů najde i dost ochotných šikovných rukou, takže májka nakonec vždy stojí.

Nebyl by problém zajistit stavění májky pomocí party starších ženatých pánů, ale to by byla asi velká ostuda, protože stavění májky je záležitost především mladých svobodných a proto ti by měli mít největší podíl práce. Ale Ti, kteří staví májku, by neměli odejít do ústraní, pokud nebudou vědět, že dobře zaučili své nástupce.

Závěrem bych tedy chtěl říci svůj názor, že Ietošní problémy se stavěním májky nejsou ostudou těch, kteří ji chtěli postavit a pak to nezvládli. Ale tu ostudu že ji nedokázali uhlídat, jim nikdo neodpáře!

Libor Lev

Narodili se noví občánci:

• Petr Sádlík , Brloh 102
• Jana Čajanová, Brloh 123

• Marta Loucká 70 let
• Anna Brejžková 87 let
• Anna Steinbauerová 80 let

• Růžena Binderová 80 let
• Růžena Prajerová 82 let
• Václav Trousil 70 let

• Terezie Králíková 82 let
• Václav Tykal 70 let
• Marie Švarcová 70 let
• Marie Štěpková 80 let

• Jan Máče 70 let
• Stanislav Vacko 75 let
• Jan Hajduch 88 let

• Marie Prüherová Jaronín 41

• Anna Placková Brloh 93

• Mathilda Sklářová Brloh 213

• Barbora Kafková Brloh 99

• Marie Pošarová
• Marie Borovková
• Jiří Hrubý
• Dana Hýbková

• Dušan Čudan, Brloh 149
  Ladislava Kovariková, České Budějovice
  
  
• Leoš Kubera, Křemže 133
  Olga Urbanová, Brloh 178
  
  
• Pavel Urban, Brloh 178
  Anna Grófová, Horní Planá 5
  
  
• Václav Vácha, Nová Ves 103
  Martina Klementová, Brloh 174
  
  

• Zlatuše, Martina a Tomáš Průšovi
• Hana, Tomáš Jakub Strnadovi
• Jan Bláha
• Miloslav Matějka
• Petr Zelenka
• Lenka Otrubová
• Pavla Otrubová
• Ladislava Čudanová

Když letos 9. dubna sehráli místní divadelní ochotníci s úspěchem náročnou Molierovu veselohru "Chudák manžel", byla to pro naši obec vskutku událost. Vždyť dlouhá léta bylo divadelní jeviště u nás záležitostí zcela mrtvou. Až letos, jako zavanutím kouzelného proutku se ohlásilo divadlo s nadšenými herci k nové činnosti.

Při této příležitosti si dosud žijící pamětníci zavzpomínali na doby, kdy býti činným členem ochotnického spolku bylo pýchou a radostí každého. Dnes už těžko vystopujeme, jak bohatá byla divadelní činnost před první světovou válkou, ale z doby první republiky se nám zachovaly věrohodné zprávy o rozsáhlé zdejší činnosti divadelní.

Podle sdělení nestora dosud žijících divadelních ochotníků, pana Jana Hajducha st., se hrály v obci především veselohry, nicméně i vážnější hry se dostávaly na naši scénu. Neúnavným režisérem ve dvacátých letech tohoto dohasínajícího století byl Václav Vacko, autodopravce, který veškeren volný čas věnoval nácviku divadelních her. Z jeho popudu byl uctivým dopisem požádán spisovatel Alois Jirásek, zda by zdejší ochotnický spolek se mohl honositi jeho jménem. Přišla příznivá, souhlasná odpověď Jiráskova s přáním úspěšné činnosti všem hercům.

Z četných her, které režíroval Václav Vacko, vzpomíná si p. Jan Hajdurh st. na zdařilou veselohru "Ve mlýnici na šalandě", dále pak na třídílný seriál "Cikáni", v němž účinkovalo mnoho herců v cikánských krojích, které byly vypůjčeny z Prahy. Ochotníci hráli však také hry dramatické, ku příkladu "Černý vlk", "Hrana".

Vysoce vlasteneckou náplň mělo drama "Bestia Triumphans", v němž vystupoval již jako herec mladistvý p. Hajduch v roli poručíka. Výborně zvládli herci i ostatní role, ku příkladu Jakub Klement primáře a Rudolf Skorunka německého lékaře.

Divadelní úspěchy lákaly tehdejší mládež k součinnosti v této ušlechtilé práci. Mezi ochotníky té doby nacházíme jména: Tomáš Borovka (truhlář), Jan Borovka- Sepl (listonoš), Josef Borovka (Paule), Marie Hajduchová (manželka J. Hajducha), Marie Tancerová (Kočoubauerová}, Jakub Jungwirth (Koželuh}, Václav Vacko (kolář), Růžena Vacková (Jakešová), Jan Kříha (učitel), Hedvika Kříhová, Štěpán Sýkora, Marie Držková (zahynula za války v koncentračním táboře) a ještě další, dnes zapomenutí obětavci, by měli být zde uvedeni.

Většinou se hrálo v hospodě u Caisů, ale také u Fajfkářů bylo jeviště. Na něm uviděli návštěvníci hru "Jan Žižka" a také Langrovu "Jízdní hlídku".

Když Václav Vacko - režisér se od nás odstěhoval do Aše, stal se jeho nástupcem p. Jan Hajduch, listonoš a později poštmistr. S nadšením se pustil do divadelní práce a dokud to stále se horšící politická situace dovolovala, připravil svým spoluobčanům nezapomenutelné zážitky veselohrami "Kontrolor Zajíček", "Seděla pod borovičkou", "Hospoda u Markýty" (rok 1943), "U Panského dvora". A pak nastal náhlý konec. Posledně jmenovaná hra měla být ještě sehrána v Nové Vsi, leč veškerá další činnost ochotnického spolku byla s okamžitou platností zakázána.

Radostná doba pro obnovení divadelní činnosti nastala po skončení války v roce 1945. Různé spolky v naší obci obnovovaly svou činnost. Také i divadelníci se uchystali ke startu, avšak nestačili ani rozepnout křídla ku vzletu a byl tu rok 1948, nástup nového režimu, nástup překotné socializace venkova, kdy lid měl docela jiné starosti, než divadlo. Ochotníkům byly vnucovány různé ruské hry. Inspektor pro kulturu povolil po delším jednání pouze hru se zpěvy "To byl český muzikant", která byla sehrána rovněž ve Chvalšinách. Brzy na to připravili místní ochotníci veselohru "Zahořanský hon" a touto hrou skončila veškerá ochotnická divadelní činnost v Brloze.

V nastávajících letech řídila všechnu kulturní činnost v obci osvětová beseda, která odpovídala za socialistickou a politickou náplň všech akcí. Na český venkov začalo dojíždět z Prahy "Vesnické divadlo", které zdejší lid nikterak nelákalo, i když některé klasické hry se vyznačovaly prvotřídní výpravou (Klicpera - Veselohra na mostě. Zlý jelen, Tartuff - Molier, Vrchlický - Noc na Karlštejně).

V roce 1957 v rámci osvětové besedy nacvičila Štěp. Dřevikovská operetu "Perly panny Serafínky", která byla pro velký úspěch opakována. Roli Serafínky ztvárnila učitelka M. Labíková. Dále nám sděluje kronika obce, že Sokol za režie Jak. Jungwirtha připravil v roce 1962 hru "Nebezpečný věk" s řadou mladých herců (Jan Hajduch ml., Jan Anderle, A. Mikešová z Klínu, Marie Kantorová, Růž. Hálová). Úspěšně režíroval J. Jungwirth pod hlavičkou Sokola také veselohru "Červené papuče".

Stále větší brzdou ochotnického snažení se stávala televize. Některé seriály byly mezi občany tak oblíbené, že ku příkladu i schůze obecní rady musela být odložena na jiný den, když televize vysílala hru "Tři chlapi v chalupě".

Vítaným zážitkem bývaly zejména pro rodiče dětské divadelní hry, které nacvičovala učitelka Jiř. Štichová. Při hře "Čtverák hastrman" ukázaly děti, jak směle a důvtipně si dovedou počínat na jevišti.

Uvědomuji si, že veškeré toto povídání je velmi kusé a neúplné. Chybí tu další jména zasloužilých ochotníků, chybí tu názvy divadelních her, které byly v Brloze hrány.

Co napsat ještě? Že vděčně vzpomínáme oběti všech ochotníků, že jim děkujeme za jejich nezištnou práci, že těm dosud žijícím, zejména p. Janu Hajduchovi staršímu přejeme dobré zdraví a posíláme mu písničku ze hry "Hospoda u Markýty"", kterou jsme v těžkém roce války 1943 tak rádi zpívali.

Když sluníčko svítí
na ten český kraj,
mé srdce to cítí,
Čechy že jsou ráj.

Když kvítečky všemi
zavoní Doubrava,
nejhezčí jsou ze všech zemí
Čechy a Morava

Poslední dobou jsme svědky různých přírodních katastrof. Dokud televize ukazovala záběry z Číny, Indie nebo Ameriky, byli jsme relativně klidní, ale poslední roky dokazují, že ani my nejsme nikterak před podobnou živelní katastrofou chráněni.

Je naší oblíbenou vlastností vždy hledat viníka. Vládu, úřady, ufouny, zkrátka kdekoho, ale že i my máme svůj podíl viny, nás ani nenapadne. Často i menší průtrž způsobí škodu a to v drtivé většině vinou těch, kteří bydlí v těsné blízkosti vody. Známe to, leta letoucí teče potokem malá stružka, tak se na břeh odkládají různé zbytky, odpad ze zahrádky a často i něco horšího.

Na jaře, kdy se řešila stížnost jedné občanky, zjistili vodohospodáři, že tu si někdo do koryta potoka vysypal plevel, o kus dále je udělána ohrádka a zarovnaná kompostem a hned u bytovky je přímo na břehu založená skládka a břeh je zarovnán do více jak jedenapůlmetrové výše. Závěr byl proto stručný. Obec odbagruje a odklidí nepovolenou skládku a místo označí cedulí "Skládka zakázána". Občané budou upozorněni, že koryto potoka a jeho těsné okolí musí udržovat v čistotě a nezarovnávat ho odpadem nebe dřívím. Aby nebylo vše na obci i Meliorační správa dostala za úkol do konce příštího roku odstranit nánosy v korytě a spolupracovat se zájemci a zpracování dříví které se kloní nad vodu.

Brloh má s povodněmi z minulosti špatné zkušenosti a v řadě z nás podvědomý strach stále existuje. Je to asi dobře, protože tento strach nás nutí všímat si potencionálního nebezpečí a přijímat preventivní opatření, dokud je čas. Ale musíme se také dívat nejen co dělá soused, ale především, co děláme my sami. Jestliže někomu vadí sousedovo počínaní, ale sám má neužívaný pozemek těsně u potoka oplocený polozříceným pletivem, ohrožuje své okolí stejně jako ten, kdo si u potoka srovná dříví.

Přijde-li padesátiletá, stoletá nebo ještě horší voda, škodám se asi neubráním. Ale je v našich silách, ubránit se menším povodním, kde o škodách rozhodují i zdánlivé maličkosti. Stačí dodržovat jednu zásadu: Do koryta potoka se nic neodhazuje!

Libor Lev

Můžete nalézt na Veřejné desce obce Brloh.

 

Zpravodaj vydává Obecní úřad Brloh, Internetová verze: Mgr. Jan Kříž - JaKrSOFT, Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, Ipex a. s..

---

© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. dubna 2000 : 0