ARCHIV

1 / 2000

2 / 2000

3 / 2000

4 / 2000

Zpravodaj obecního zastupitelstva Brloh

Číslo 2 / 2000

• Vážení občané . . .
• Dobrovolné hasičské hnutí v Čechách
• Z historie naší obce
• Jak dál s kinem
• Oznámení Obecního úřadu
• Společenská kronika
• KULTURNÍ AKCE
• Kaleidoskop - DIOXINY SI YYRÁBÍME SAMI
• Zničíme modrou planetu?

V loňském roce se naše obec umístila v soutěži "Vesnice roku" na druhém místě v jihočeském regionu. Jak jsem již uvedl bylo díky celkovému obrazu obce, tj. díky práci různých skupin nadšenců, ale i díky všem občanům, kteří dbají na své okolí a na pěkný vzhled svých domů. V letošním roce byly zahájeny práce na územním plánu celého katastru obce Brloh. Doposud byl územní plán zpracován pouze pro sídlo Brloh a pro osady Rojšín a Jaronín urbanistické studie.

Vím, že v diskusi o územním plánování se často setkávám s tvrzením, že územní plány jsou k ničemu a že se pak stejně staví jak kdo chce. Je pravdou, že v minulosti došlo k několika stavbám, které byly v rozporu s tehdy platným územním plánem, ale porušování územního plánu nemůže být argument ke snižování jeho významu.

Co tedy územní plán je a k čemu slouží. Územní plánování mezi jiným stanoví limity využití území, reguluje funkční a prostorové uspořádání, vymezuje chráněná území, chráněné objekty, oblasti klidu a ochranná pásma a zabezpečuje jejich ochranu, řeší umístění staveb, stanoví územně technické, urbanistické a architektonické zásady pro jejich projektové řešení a realizaci, vytváří podklady pro tvorbu koncepcí výstavby a technického vybavení území. Lidově řečeno, územní plán nám ukazuje, které území v řešené oblasti se dá zastavit bytovou výstavbou, výrobními objekty, které části území jsou cenné z přírodního nebo krajinářského hlediska, ukazuje, kudy by měla v budoucnu vést nějaká důležitá komunikace a v kterých částech území se dlouhodobě uvažuje se stavbou například přehrady. Dnes je podle zákona každá obec povinna mít vlastní územní plán. Tvorba tohoto plánu trvá delší dobu, v našem případě bude trvat dva roky. V prvé části se zpracovává Územní systém ekologické stability (ÚSES) a průzkumy a rozbory. To znamená že se ekologicky cenná území a jejich vzájemná provázanost, současný stav území, staveb, výroby, komunikací, zjišťují se problémy, a možnost jejich řešení, plány do budoucna a realizovatelnost těchto plánů. Po té nastává veřejná diskuse, kde se ke zveřejněným údajům vyjadřují státní orgány, občané a majitelé nemovitostí, výrobní podniky a jiní, kteří mají v dotčené oblasti své zájmy.

Státní orgány jsou ke svému stanovisku vyzvány dopisem, ostatním je projednávání dáno na vědomí veřejnou vyhláškou. Nad rámec těchto povinností se budou v Brloze a osadách konat veřejná zasedání s tímto tématem a počítáme s přímým oslovením těch občanů, jejichž pozemků se dotknou podstatné zájmy obce (zástavba, inženýrské sítě apod.). Protože však není možné zjistit vše a všechny majitele dotčených nemovitostí, je nutné, aby se každý občan zajímal o tvorbu územního plánu a sledoval úřední desku a své připomínky, náměty a požadavky včas uplatnil na obecním úřadu. Konečný územní plán, který má po schválení platnost přibližně deset až patnáct let, musí být výsledkem diskuse a dohody co nejširšího počtu lidí. Je jasné, že všechny záměry nebudou moci být uskutečněny, mám namysli z hlediska střetu zájmů, ale i záměry, které budou v územním plánu obsaženy nemusí být realizovány, protože na ně nezbudou peníze. Přesto je dobré a potřebné, aby územním plánem byly dotčené nemovitosti rezervovány i do budoucna. Proto je nutné, aby každý, kdo má nějaké plány, toto uplatnil jako námět, či požadavek. V případě, že by záměry nebyly v územním plánu obsaženy, je jejich realizace ztížena a je i finančně náročnější. U záměrů, které nejdou realizovat, pak vznikají zbytečné výdaje s přípravou dokumentace, ztrácí se čas běháním po úřadech a vzniká zbytečně zlá krev.

Libor Lev

Dobrovolné hasičské hnutí v Čechách - XI. Pokračování.

Činnost dobrovolného hasičského sboru v Brloze.

Nezvykle velkou hasičsko-společenskou událostí pro život obce Brloha bylo konání župního hasičského sjezdu, svolaného na den 18. července 1920. V předvečer sjezdového dne, jak doslovně zaznamenal jednatel sboru p. Šimon Švarc "byla obec vyzdobena četnými národními prápory a když zazněla rázná hudba p. Petra z Újezdce, slavnostní nálada se stupňovala. Členové sboru ve stejnokrojích se sešli u velitele, kdež na jeho počest zahrála hudba národní hymnu, odtud se odebíral průvod k četnické stanici, kdež pak jménem všech děkoval za uctění četnický závodčí p. Boháč. Odtud šel průvod ku správci školy p. A. Krausovi, kdež měli okna i dvéře ozdobené chvojím a růžičkami, což činilo dojemný pohled. Dále se ubíral průvod k p. děkanovi a odtud k p. Janu Jakešovi, starostovi sboru a obce Brloha, kdež se dostalo všem občerstvení."

V den konání župního sjezdu již od sedmi hodin ráno hrála dechová hudba budíček a "sbor v plné parádě se sešel u velitele" a všichni domácí účastníci se soustředili u hlavní slavnostní brány, která byla k tomuto účelu zvlášť postavena. Současně byly vyslány dvoučlenné hlídky na příjezdové komunikace v okrajové části obce. Ve směru od Rojšína očekávali účastníky sjezdu br. Matouš Vacko a František Simandl, od Nové Vsi br. Václav Tancer a Tomáš Sýkora, od Jaronína br. Jan Tancer a Jaroslav Mikeš, od Kuklova očekávali hosty br. Vojtěch Panuš a Vojtěch Borovka. Každá příchozí delegace byla samostatně a slavnostně přivítána, v prostoru uvítací brány.

Na župní sjezd se dostavilo celkem 17 delegací okolních i vzdálených dobrovolných hasičských sborů. Z velešínské župy to byly ze sboru Chmelná /15 členů/, z Chluma /10 členů/, z Rojšína /5 členů/, z Holubova /5 členů/, z Nové Vsi /26 členů/, z Velešína /11 členů/, z Přísečné /2 členové/, ze Zlaté Koruny /23 členů/, z Křemže /12 členů/, z Velkého Pořešína /12 členů/, z Malého Pořešína a Rozpoutí /9 členů/, z Opalic /4 členové/. Ostatní zůčastněné delegace byly se sborů sousední netolické a budějovické župy, a to z Čakova /2 členové/, z Netolic /1 člen/, z Újezdu /6 členů/, z Jankova a Habří /4 členové/. Župní sjezd podpořili svou účastí členové místního obecního zastupitelstva, zástupci spolku smíšených živnostníků a další oficiální hosté. Přítomen byl župní starosta p. Kučera z Opalic, župní jednatel p. Kamarýt z Velešína a župní dozorce p. Soukup z Křemže, současně zvolený pro tento den náčelníkem sjezdu. O půl desáté nastoupili všichni přítomní k průvodu doplněným 60 dívkami v národních krojích. Sjezdový den slavnostně zahájil starosta dobrovolného hasičského sboru Brloh a současný starosta obce Brloha mlynář p. Jan Jakeš.

Po ukončení projevů a jednotlivých zdravic zúčastněných sborů byly k praporu hasičského sboru Brloh připevněny dvě stuhy, a to modrá věnovaná jinošskou skupinou chlapců a bílá, věnovaná jinošskou skupinou dívek z Brloha. Po úvodním programu se přítomní zúčastnili v místním kostele bohoslužby na podporu myšlenky dalšího rozvoje pomoci bližnímu v nouzi. Jednání valné hromady župy se uskutečnilo ve III. třídě obecné školy, ostatní účastníci se věnovali prohlídce hasičské zbrojnice a používaným technických prostředkům určeným k hašení.

Odpolední program sjezdu župy byl zahájen ukázkou výcviku členů sboru a hašení požáru stávající používanou technikou, jakou v té době měl brložský sbor ruční dvoukolovou a ruční čtyřkolovou stříkačku taženou koňským spřežením. Ukázce byli nápomocni členové sousedního sboru z Janova Údolí.

Celospolečenská a kulturní část programu se odbývala na zahradách Víta Tancera a Josefa Tancera s doprovodem dechové hudby, nezbytným občerstvením a vlastní zábavou, jakou byla v této době zábavná pošta, oddávací zvon, šatlava a tombola. Závěrečný večerní věneček se odbýval v hostinci p. Sigmunda.

Konání župního sjezdu ohodnotil jednatel sboru zápisem do knihy protokolů: "Vzpomínati budeme na onen sjezd dlouhá léta, neb podobného sjezdu u nás nebylo."

Příprava a konání župního sjezdu odsunula do pozadí jednu z mála nepříjemných událostí pro hasičský sbor. Dne 30. června 1920 pro silné bouřce zasáhl blesk obydlí p. Jana Fajera v Rychtářově čp. 2. Následkem toho vznikl požár, na jehož likvidaci vyjelo 35 členů sboru s technikou. Při likvidačních pracích byl zasažen padajícím ohořelým trámem člen svoru p. Karel Vacko. Jeho zranění si vyžádalo 20 dní pracovní neschopnosti. Tato mimořádná událost vyvolala mnohé diskuse, ale přinesla pro členy sboru jedno velké ponaučení: při likvidaci požáru nelze postupovat živelně, ale bezpodmínečně se řídit rozkazy velitele a zachovávat hlavní zásady ochrany života a zdraví.

Dne 16. července 1920 se vrátili z ruského zajetí dva legionáři a členové hasičského sboru Viktor Stanko a Josef Borovka a 24. srpna t.r. se vrátil další legionář Josef Mikeš. Dlouhou dobu byli označeni jako nezvěstní.

Den vzniku Československé republiky byl oslaven průvodem obcí a společenskou zábavou v hostinci p. Sigmunda. Vše zorganizovali členové hasičského sboru.

Výroční valná hromada sboru konaná dne 24. ledna 1921 u velitele sboru p. Jana Klementa čp. 40 ohodnotila činnost uplynulého roku jako významnou a bohatou na události. Hlavními událostmi bylo sázení lip, župní sjezd a oslava 28. října, uskutečnilo se 11 požárních a pochodových cvičení, svoláno bylo 13 schůzí, v průběhu roku se rozšířila členská základna o hostinského Františka Caise jako zakládajícího člena, Jakuba Kubíčka, řídícího učitele Antonína Krause a kaplana Karla Krejčího jako členové přispívající. Z důvodu hrubých a urážlivých výroků určených členům výboru musel jeden člen sbor opustit. Dne 22. února 1920 se čtyři členové sboru zúčastnili župní valné hromady v Mojném, dne 6.6. se zúčastnilo 15 členů sboru svěcení praporu ve Zlaté Koruně, byla provedena výměna poplachové trubky za větší se silnějším tónem a používaný velký buben byl se svolením obecního úřadu vyměněn za dva menší. Hasičský sbor zasahoval ve třech případech u požárů v Rychtářově a dvakrát v Brloze u Josefa Borovky a u Venzlů. V průběhu roku bylo vyřízeno 36 dopisů došlých a odesláno přes 100 dopisů a různých pozvánek. Nebylo toho skutečně málo.

Simandl Václav, Starosta SDH Brloh

Při psaní minulého článku o Rojšínské kapli došlo ke dvěma omylům. První omyl se týkal datumu vysvěcení kaple. Místo chybně uvedeného data 7.7.1848 má být 7.7.1850, za což se všem čtenářům omlouvám.

Druhý omyl byl méně bijící do očí a což je zajímavé, již poněkud zažitý. A tímto omylem je jméno zakladatele kaple. Správné jméno je Filip Matouš Klimeš. Kdo to vlastně byl Filip Matouš Klimeš? Při studiu jeho životopisu zjišťujeme, že se jedná o mimořádně vzdělaného, nadaného a činorodého muže, bezesporu nejvýznamnějšího rojšínského rodáka, jehož jméno i dílo si zasluhuje úctu a uznání i dnes.

Začněme ale od počátku. Matouš Klimeš (jméno Filip přijal později v tepelském klášteře jako řeholní jméno) se narodil 5.9.1809 v Rojšíně v popisném čísle 25. O jeho mládí víme jen to, že po absolvování obecné školy zůstal doma a teprve ve čtrnácti začal navštěvovat německou hlavní školu v Českých Budějovicích, kde také absolvoval v letech 1825 - 1830 gymnasium. Po té začal navštěvovat filozofická studia v Praze, ale v roce 1832 se rozhodl stát se knězem, aby " mohl pokračovat ve vědeckém studiu a nejlépe sloužit obecnému dobru a vychovávat lidi". Rozhodl se vstoupit do premonstrátského řádu v tepelském klášteře, který svým novicům umožnil bezplatná studia. Přibližně ve stejné době přišel do kláštera v Teplé i nový knihovník, novicmistr a profesor francouzštiny Bruno J. Gily, filosof a filolog, stoupenec katolického osvícenství a žák B. Bolzana. Tento pedagog, který u žáků hodnotil především jejich schopnosti a morální vlastnosti, si brzy všestranně nadaného žáka, jakým Klimeš byl, oblíbil, a podporoval jeho jazykové nadání a lásku ke knihám i zájem o knihovnickou práci.

Po vysvěcení na kněze 6. srpna 1837 byl Klimeš jmenován kaplanem v německém městečku Einsedlu (dnešní Mnichov u Mar. Lázní). Na podzim 1839 byl na přání těžce nemocného Gilyho povolán zpět do kláštera, kde byl pověřen funkcí pomocníka v knihovně. Po Gilyho smrti byl jmenován zastupujícím knihovníkem a po šesti letech dobré práce byl 4.2.1848 jmenován knihovníkem a archivářem definitivně. Navíc měl na starosti všechny hosty kláštera. V roce 1860 byl navíc pověřen funkcí kantora.

Ve funkci knihovníka se snažil z klášterní knihovny vytvořit živou vědeckou instituci. Vedle spolupráce s německými badateli navazoval styky i se slovanskými zeměmi a pilně budoval české a slovanské oddělení. Jeho práci a úsilí napomohlo i období čtyřicátých let, které bylo charakteristické poměrnou národnostní snášenlivostí mezi Čechy a Němci. V jiné době musel totiž Klimeš a nejen on čelit silnému tlaku germanizačního úsilí. Čtyřicátá léta byla však příznivá a Klimeš se v té době seznámil například s F. Palackým a s P.J. Šafaříkem, který patřil mezi nejlepší Klimešovy přátele. Kromě to si dopisoval i s V. Hankou, K. V. Zapem, K.J. Erbenem a zřejmě s K.S. Amerlingem a s řadou dalších tehdejších literárních a jiných osobností.

Horší byla situace později, za Bachova absolutismu. Klimešovi přátelé z kláštera odešli a Klimeš zůstal osamocen a v klášteře se cítil cizincem. Byl obžalován ze styků s nevěrci a revolucionáři a u opata byl vysloven požadavek zákazu nákupu české a slovanské literatury. Ale Klimeš se nevzdal. Energicky obhajoval před opatem právo na svobodu přesvědčení a přátelství a odmítl se zříci styků s Palackým, Šafaříkem, Norovem, Pogodinem a významným teologem a kritikem církevní politiky Dölingerem, i když jsou jiného vyznání. Při obhajobě zdůrazňoval náboženskou snášenlivost a svobodnou a přímou výměnu názorů. Proto se Klimeš v roce 1858 rozhodl odejít do duchovní správy a požádal opata o zproštění funkce. Opat ale nemohl vyhovět, protože Klimeš nesmírně pracovitý, vykonával v Teplé práci, kterou např. na Strahově dělali čtyři řeholníci. Nakonec Klimeš z lásky ke knihovně v Teplé zůstal.

O šíři jeho zájmů a pracovního nasazení si můžeme udělat hrubou představu z výčtu jeho činností. Jako knihovník provedl revizi, inventarizaci tepelské knihovny a archívu. Vedle slavistiky se věnoval i germanistice, kde upozornil na význam "Codexu Teplensis" z konce 14. století. Spolupracoval s historickofilozofickou sekcí Císařské akademie věd ve Vídni. V klášteře rozšířil mineralogickou sbírku a založil sbírku ornitologickou. Pro muzeum preparoval mořské živočichy z Jugoslávie. To svědčí o jeho rozsáhlých znalostech přírodovědných, ale zajímal se i o elektřinu a ovládal Morseovu abecedu. V rodném Rojšíně a na svém prvním působišti založil sady a z dochovaných děkovných dopisů zjišťujeme, že vykonával i venkovského lékaře. V klášteře byl i kantorem, upravoval skladby pro varhany a skládal duchovní písně. Věnoval se malířství, a jako rytec vytvořil pro klášter pamětní medaile. Po pádu Bachova absolutismu se stal členem Historického spolku, Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta a Křesťanské akademie.

Z Klimešovy ediční činnosti bylo vydání Codexu Teplensis, který obsahuje nejstarší známy předlutherovský překlad Nového Zákona do němčiny a má mimořádný výzan pro germanistiku.

Po návratu jeho přítele H.J.Karlíka do Teplé se spolu s ním věnovali studiu dějin kláštera, především pátrali a shromažďovali materiály o zakladateli tepelského kláštera, Hroznatovi a tím se zasloužili o jeho blahořečení v roce 1897. Hroznata se pak jako blahořečený stal patronem Plzeňské diecéze a politických vězňů.

V roce 1884 byl za své celoživotní dílo vyznamenán záslužnou zlatou medailí císaře Františka Josefa.

Zemřel 27. března 1886 uprostřed činorodé práce a jeho význam ocenil nad hrobem opat slovy "takového muže nebude klášter míti ani za sto let".

Matouš Filip Klimeš byl nejvýraznější osobnost mezi tepelskými knihovníky především svou šíří odborných zájmů, jazykovými znalostmi a zásluhami o uspořádání tepelské knihovny a archivu. Pro svou skromnost nebyla vydána řada jeho vlastních děl a patří mezi málo známé a nedoceněné osobnosti.

Libor Lev

K napsání článku byly použity tyto prameny:
Diplomová práce p. Jany Chaloupkové
Dopis Dr Milana Hlinomaze, knihovníka tepelského kláštera
Památní kniha obce Roušínské

V roce 1994 bylo po více jak padesátiletém provozu uzavřeno místní kino. Vlivem rozšiřující se nabídky televizních programů, půjčoven videokazet, poklesla návštěvnost kina do té míry, že se promítalo průměrně pro nějakých sedm až deset návštěvníků a při zvyšujícím se půjčovném narůstala ekonomická ztráta provozu kina nad únosnou míru. Bylo to v době, kdy se zavíralo jedno vesnické kino za druhým, protože situace byla stejná v celé republice. Někde zavřeli kino ihned, jak zjistili ztrátovost, jinde se snažili udržet provoz co nejdéle, protože provozování kina patřilo k určitým prestižním záležitostem. My jsme zavírali kino přibližně po dvou či třech letech ztrátového provozu, v době kdy ztráta činila přes čtyřicet tisíc korun ročně (tehdy obecní rozpočet na rok činil kolem dvou milionů korun) , bohužel několik let po té, co kino prošlo náročnou rekonstrukcí za více než 600 000,-Kč. Budova stála nevyužitá, po té byl vestibul pronajat na prodejnu. Oživení nastalo před několika lety díky obnovené divadelní činnosti a to devátými třídami, občanským sdružením Pastouška a Ochotnickou jednotou. Promítací přístroje však stály nevyužity. Když se v letošním roce začalo jednat o prodeji těchto přístrojů, vzbudil tento záměr ostrou, ale věcnou diskusi. Střetli se dva názory. První tvrdil, že doba vesnických kin je nenávratně pryč a je dobré prodat promítací přístroje, dokud je o ně zájem a mají nějakou praktickou hodnotu. Druhý, optimističtější prosazoval přístroje neprodávat, protože zájem o kina se opět navrátí a my budeme připraveni a nebude problém obnovit provoz. Prodej přístrojů byl proto zastaven a definitivní rozhodnutí zastupitelstva odloženo. Byla dána dvouměsíční lhůta, po kterou by se mohl přihlásit zájemce, který by chtěl kino provozovat.

Upozorňuji na výraz provozovat, protože představa je taková, že by se nejednalo o zaměstnance obce na vedlejší úvazek, ale, stejně jako v případě lyžařského vleku, o příkazní smlouvu, či podobný právní vztah. Obec by zájemci uhradila kurs, hradila technické a provozní náklady. Provozovatel by zajišťoval promítání, filmy, jejich distribuci a prodej vstupenek a jeho odměna by byla stanovena procentem z vybraného vstupného.

Obracím se proto na ty, kteří mají zájem a odvahu, kteří věří v budoucnost kina, a chtěli by jej provozovat, aby se obrátili na obecní úřad, či na jakéhokoliv zastupitele. Přesnější a podrobnější podmínky by byly předmětem dalšího jednání.

Libor Lev

UPOZORNĚNÍ

Znovu upozorňujeme občany, že dle Vyhlášky č. 18/99 "O používání vody z veřejného vodovodu", zní článek XII: Nebude-li vodné a stočné zaplaceno včas nebo ve správné výši, bude ke dlužné částce připočítáváno od 1.6. penále z prodlení ve výši 0,1% za každý den. Penále se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Poplatek za psa se vybírá do 15.6. každého roku.

OZNÁMENÍ

Od 1.7. 2000 , kdy vešel v platnost nový zákon, si mohou občané vyřídit žádost o nový občanský průkaz a cestovní pas na matrice obecního úřadu.

Na obecním úřadě si můžete zakoupit pohlednice Brloha - cena 4,--Kč/1kus, a videokazetu S Budvarkou v Podkletí - cena 240,--Kč.

NEPŘEHLÉDNĚTE

V místní lidové knihovně byla provedena aktualizace knihovního fondu a vyřazeny některé knihy. Tyto knihy si budou moci občané prohlédnout a za nízkou cenu zakoupit. (Vázané vydání - 5,--Kč, sešitové - 3,--Kč). Bližší informace budou podány v knihovně u knihovnice paní Jakešové a ve vývěsní skříňce obce.

Narodili se:

Václav Vilhelm, Brloh 201
Tomáš Zelenka, Brloh 110

"Vyrůstej do síly, vyrůstej do krásy, vyrůstej k radosti nám všem"

Rodičům přejeme mnoho radostných chvil a trpělivosti při jejich výchově pro život .


Přistěhovali se do naší obce:

Pavel ŠVARC
Marie FROJDOVÁ
Zdeněk MACKU
Petr PRUŠA


Odstěhovali se z naší obce:

Jan BAUER
Monika MAŇHALOVÁ s dětmi Klárou a Miroslavem
Martin ZWIEFELHOFER
Andrea CHUDÁ s dcerou Janou


Manželství uzavřeli:

Martin ZWIEFELHOFER, Brloh
Naděžda BOROVKOVÁ, Nová Ves

Josef HRUBEŠ, Český Krumlov
Lenka HORNÍ, Brloh

"Láska je lékem na všechny bolesti,
světlem do vší životní temnoty,
teplem do největšího chladu,
láska je to největší, čeho člověk potřebuje"

Červen:
Kouba Ladislav 70 let

Červenec:
Šafářová Marie 75 let
Brabcová Olga 80 let
Steinbauerová Anna 81 let

Srpen:
Binderová Růžena 81 let
Borovková Jiřina 75 let
Prajerová Růžena 83 let
Vacek Josef 70 let

Září:
Mikešová Vlasta 80 let
Vacková Růžena 75 let
Štěpková Marie 81 let

Všem jubilantům přejeme hlavně hodně zdraví, štěstí a životní pohody

"Vždy se nedá jít přímo, ale důležité je jít správným směrem".

V tomto roce proběhlo několik dětských akcí:

"Dětský den"
"Dětský karneval"
"Kniha džunglí" - dětské divadelní představení

První dvě akce jsou náročné a mohou se uskutečnit jen díky sponzorům a obětavcům, kteří ochotně a zcela zdarma pomáhají ve svém volném čase. Například: Dětský den zabezpečuje na trase asi přibližně 40 lidí. Stráví tam asi 5 hodin. Spočítáme-li, že bychom jim měli zaplatit v průměru 40Kč/hod., bylo by to asi 10 000 Kč. To nezapočítáváme přípravu celé této akce (zhotovování kostýmů, nákupy odměn, příprava disciplín atd.), kdy si někteří čerpají svou dovolenou, protelefonované peníze ze svých soukromých linek a pohonné hmoty automobilů. Proto si všech těchto lidí nesmírně vážíme a všem touto cestou děkujeme. Dále chceme poděkovat všem podílejícím se sponzorům, díky nimž jsme mohli využít částky 11 333 Kč a věcné dary. Ještě jednou všem děkujeme a doufáme v příští spolupráci.

V celé Evropě vyvolala nebývalý skandál kontaminace kuřecího masa a výrobků z něj vyráběných v Belgii jedovatými dioxiny. Proč se strhla taková bouře a tisíce tun potravin skončilo ve spalovnách nebo na zabezpečených skládkách?

Dioxiny jsou ve skutečnosti skupinou látek, které se vyskytují společně a mezi nimiž hrají největší roli polychlorované dibenzo-p-dioxiny, zkráceně PCDD. Jejich jedovatost způsobují atomy chlóru. Dobře se rozpouštějí v tucích a mají extrémně vysokou schopnost ukládat se v tukové tkáni živočichů - zvířat i člověka. Z organismu se vylučují jen velmi obtížně a je dokázáno, ze v něm vydrží až 17 let.

Světová zdravotnická organizace označila některé PCDD za látky rakovinu přímo vyyolávajíci. Další jsou schopny spuštění zhoubného procesu výrazně urychlit. PCDD látky také ovlivňují vývoj plodu a mají negativní vliv na potomstvo živočichů. Tyto látky se v přírodě volně nevyskytují a na rozdíl od jiných nebezpečných chemikálií nebyly nikde ve světě vyráběny. Vznikají jako vedlejší produkty lidské činnosti, především během spalování komunálních (domácích) odpadků, které obsahují vysoký podíl umělých hmot a plastů (kelímky, láhve, sáčky, obaly, fólie, apod.), ale také spalováním méně hodnotných paliv (uhelné kaly, prachy; staré oleje). Ze zplodin hoření se pak dostávají do organismu člověka, domácích zvířat, do jejich masa, vajec, do rostlin, tj. do zeleniny a ovoce pěstovaných na vlastních zahrádkách, a těmito pak do organismu člověka.

Bezohlednost lidí, kteří ve svých kotlích a kamnech pálí vše, co jen trochu hoří, je největším zdrojem těchto jedů, které si vyrábíme sami. V domácím kotli či kamnech nelze nikdy plastové výrobky dokonale spálit. Je to pouze optický dojem a klam. Plast se v nedokonalém topeništi zplynuje a takto přejde do okolního ovzduší a prostředí. Dokonale spálíme plast a další odpadky pouze ve spalovně odpadků, kde jsou ve spalovací komoře dosahovány teploty 900-1200 °C. Spaliny jsou ve druhém stupni dodatečně spalovány (dvoustupňové spalování) a před vypouštěním do ovzduší procházejí filtrací přes pračky plynů (čištění spalin). Ve vyspělých zemích je problematice dioxinů věnována nebývalá pozornost, protože tragické následky jejich působení jsou prokázány. V naší republice je boj s těmito látkami teprve v počátcích, přestože je zdokladováno Světovou zdravotnickou organizací. že tam, kde se nevěnuje této problematice dostatečná pozornost, je nárůst onemocnění zhoubnými nádory nesrovnatelně vyšší. Proto také patříme mezi země s nejvyšším procentem těchto onemocnění na tisíc obyvatel.

V některých obcích jsou rozmístěny kontejnery na sběr plastů. Tam by měly skončit všechny plastové obaly. Každoročně je prováděn sběr velkoobjemových a nebezpečných odpadů (koberce, linolea. pneumatiky, guma, staré hračky, plastové nádoby, staré hadry). Není tedy důvod, aby tyto věci končily v kamnech a ohrožovaly nás nebezpečnými jedy. Raději odpadky dávejte do popelnice. Pak skončí na zabezpečené skládce či ve spalovně - a ne ve vzduchu, který dýcháte, či na vaší zahrádce.

Josef VYSLOUŽIL

Do konce tisíciletí zbývá už jen půl roku, milí čtenáři. Vzpomínám si při té příležitosti na dopisy, v nichž nám vloni někteří z vás vyčítali, že strašíme úvahami o možných nesnázích lidstva na přelomu milénia. Když ale sleduji přírodní i lidské tragédie, jež nás po světě obklopují, mám obavy, že jako strašení se dají označit pouze věštby vizionáře Nostradama, které jsme v REGENERACI naopak uváděli na pravou míru. Naši autoři zdůrazňovali. že budoucnost lidstva máme ve svých rukou a myslích.

V květnu jsme přežili "velké seřazení planet"- a nejhorší věštby jsou tedy za námi. Ale vyhráno zdaleka nemáme. Při nedávném Dni Země ekologové varovali. že úspěšně spějeme ku zničení vlastní planety. V průběhu 20. století jsme se čtyřnásobně rozmnožili - je nás už šest miliard. Spotřebováváme stále více surovin a energie. Produkujeme kvanta odpadů a zplodin, čímž způsobujeme nebezpečné rozehřívání planety. Podle ochránců přírody hrozí pěti tisícům druhů živočichů a rostlin vymření, což může přinést neznámé dopady do přirozené rovnováhy přírody. Lidstvo se stalo "škodnou" na planetě Zemi.

Největšími ničiteli planety nejsou nadnárodní společnosti. To my, jejich zákazníci, jsme si zvykli na pohodlíčko. Kdo by si nechtěl pohodlně zajet autem, kam potřebuje? Zmáčknutím knoflíku vyhřát nebo naopak ochladit byt' Nakupovat vše v obalech z umělých hmot... Právě tyto malé příjemnosti se ale podílejí na nebezpečné ekologické stopě, kterou za sebou každý z nás na planetě zanechává. Ekologická stopa udává, kolik ekologicky aktivních ploch - většinou lesů - je třeba na likvidaci následků naší činnosti, aby se zachovaly podmínky příznivé pro život. Bývá přirovnávána k pastvině, kterou potřebuje pro svou obživu zvíře. Například při spálení litru benzínu se do ovzduší uvolní přes půl kilogramu uhlíku. Hektar lesa jej za rok pohltí 1,8 tuny. V Praze vyprodukovaly automobily v roce 1998 270 tisíc tun uhlíku, jejichž ekologická stopa měří 2201 km² - více než čtyřnásobek rozlohy Prahy. Obsah rakovinotvorných látek v ovzduší našich velkých měst několikanásobně přesahuje doporučené limity. I proto patříme k zemím s největším počtem nemocných rakovinou.

Nejširší ekologickou stopu za sebou nechávají obyvatelé bohatých zemí: za Američanem zůstává ekologická stopa 9,6 hektaru, za obyvatelem Bangladéše necelé dva hektary. My jsme v polovině mezi nimi. Lidstvo dnes celkově zatěžuje planetu víc, než ta může unést. Naše ekologická stopa se na ni už nevejde. Pokud chceme takto pokračovat dál, museli bychom pro své přežití v příštím tisíciletí přidat k naší planetě ještě čtyři další. Úvahy o tom, že bychom se zřekli vymožeností civilizace a vrátili se "k přírodě", jsou nereálné. Musíme pro záchranu planety využít božského daru: své inteligence. Svět je v situaci tonoucího, který se přibližuje ke dnu, od něhož se může odrazit vzhůru jen díky moderním technologiím a přísnějším zákonům na ochranu životního prostředí. Zřetelné zlepšení je už vidět v čistotě vody, vzduchu i půdy ve vyspělých zemích. I my se přestali dusit při inverzích a v Labi zase plavou lososi. Evropská unie usiluje na to, aby členské země přijaly zásady udržitelného rozvoje, zveřejněné v její Bílé knize. Má v úmyslu převzít pravomoci nad jejich energetickou politikou. Podpoří pouze výrobu energií z obnovitelných zdrojů (voda, slunce, vítr). Kvůli ekologickým výjimkám ze zásad udržitelného rozvoje, které pro nedostatek peněz na moderní technologie po EU vyžadujeme, e ohrožen náš vstup mezi země. jejichž obyvatelé jsou méně ohroženi rakovinou.

Budoucnost lidstva není samozřejmě závislá jen na udržování životního prostředí hmotného, ale i duchovního. Každý náš čin i myšlenka působí na okolí ve smyslu dobra či zla. Ekologie ducha je, bohužel, očích většiny lidstva zatím pokládána za blábol či nebezpečné sekářství. Snad se jim jednou otevřou oči - stejně, jako se to už stalo ekologie životního prostředí.

Ilona MANOLEVSKÁ

Můžete nalézt na Veřejné desce obce Brloh.

 

Zpravodaj vydává Obecní úřad Brloh, Internetová verze: Mgr. Jan Kříž - JaKrSOFT, Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, Ipex a. s..

---

© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 14. září 2000 : 0