Později, v době barokní, se mohutné, tentokrát prkny obedněné mosty objevily i na úplně opačné straně zámeckého areálu, aby hostům pánů z Eggenberka umožnily pohodlný přístup do zámeckého divadla (Zámecké divadlo v Českém Krumlově) a horní okrasné zámecké zahrady (Zámecká zahrada v Českém Krumlově). Celková délka kryté trasy mezi oběma někdejšími vyústěními v zahradách je téměř 900 metrů.

Připočteme-li k tomu výškové rozdíly a skutečnost, že je chodba mezi Maškarním sálem zámku a zámeckým divadlem trojpodlažní, vychází nám bezmála celý jeden kilometr.

To je vzdálenost více než úctyhodná, zvláště když si uvědomíme, že delší rozměr původního středověkého města Krumlova v hradbách na druhém břehu Vltavy byl zhruba 420 m. Nabízí se i srovnání s proslulou Vasariho chodbou ve Florencii, postavenou v roce 1565, aby v délce 500 metrů spojila palác Vecchio se zahradou Boboli a palácem Pitti. Ta mohla být inspirací nebo dokonce přímou předlohou odvážného projektu pánů z Růže.

Bizarní stavby mostů spojujících jednotlivé objekty po trase nemohou uniknout pozornosti snad žádného z návštěvníků Českého Krumlova. Vydejme se tedy, prozatím jen v představách, na neobvyklou cestu po půdách domů, dřevěnými a kamennými mosty, z jedné zahrady do druhé.

Vstup do chodby najdeme na druhé nejnižší terase horní zámecké zahrady (Zámecká zahrada v Českém Krumlově). Odtud procházíme dřevěným krytým mostem spočívajícím na mohutných kamenných pilířích, okna nabízejí působivé výhledy na obě strany. Za cestou, vedoucí vzhůru po skalní šíji, celá konstrukce mizí v podkrovním prostoru budov zámeckého divadla a prochází jím, aniž by měnila směr. Další most - Plášťový most, tentokrát několikapodlažní, směle překonává uměle prohloubenou a rozšířenou skalní rozsedlinu, která původně chránila hrad, později zámek.

Několik metrů pod námi vede podobná chodba z Maškarního sálu přímo do knížecí lóže a na balkónovou část v hledišti divadla. My však vstupujeme rovnou do nejvyššího patra zámku a ocitáme se v galerii nad tanečním sálem. Bývalý Horní hrad, který postupnými přístavbami zcela uzavřel prostor kolem dvou nejvyšších nádvoří, je již sám o sobě labyrintem.

Na další zřetelné pokračování naší chodby narazíme v podkroví renesanční Máselnice (Zámek č. p. 59 - Máselnice), původně středověké schodišťové věže, která umožňovala přístup do hradu z východní strany. Z ní vychází krátká visutá chodba vzpěradlové konstrukce, aby vyústila do půdního prostoru nad Dolním hradem postaveným roku 1578 mistrem Baldassarem Maggi z Arogna pro potřeby nového purkrabství se zámeckou knihovnou (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství). Procházíme po prkenných lávkách vzdušným prostorem pod střechou a uhýbáme v pravém úhlu doprava.

V zámeckém křídle pod námi je teď brána mezi I. a II. nádvořím zámku. Pokračování chodby do nejstarší části zámku zvané Hrádek (Zámek č. p. 59 - Hrádek) je od roku 1910 přerušeno. Obě budovy však srůstají úzkým spojovacím krčkem. Dále krytá chodba elegantním způsobem obchází válcovou věž gotického Hrádku a mohutným zděným obloukem překračuje medvědí příkop (Medvědí příkop na zámku Český Krumlov). Následuje půda Starého purkrabství (Zámek č. p. 58 - Staré purkrabství) s vysokým krovem gotického typu a se zbytky vloženého pláště chodby. Prampouch nad zámeckými schody nesl chodbu s okénkem na každé straně ještě před necelými sto dvaceti lety, jak dokládají dobové fotografie z krumlovského muzea. Navazující budova bývalých koníren (Zámek č. p. 232 - Konírny) je dále spojena jednopatrovým průchozím křídlem se zadní částí měšťanského domu Zámek č. p. 46 - Lékárna , který je už svým vstupem obrácen do ulice Latrán. Z jeho půdy můžeme vstoupit do chodbičky nad Červenou bránou, což je důležité místo tvořící předěl mezi areálem šlechtického sídla a živými ulicemi středověkého města. Otvor vedoucí do objektu bývalé panské sýpky se solnicí (Zámek č. p. 57 - Solnice) je zazděn, stejně tak i průchod ze sýpky do dalšího z měšťanských domů. O něm víme, že na konci 16. století patřil rožmberskému řezači diamantů Hanuši Robenhauptovi. Někde v těchto místech vznikl v roce 1610 velký požár, jehož rychlé rozšíření bylo dáváno za vinu právě různým krytým chodbám a pavlačím. Od té doby jsou také spojovací chodby postupně opatřovány zděnými požárními stěnami s plechem pobitými dveřmi nebo dokonce úplně zazdívány. Přes nejširší latránskou ulici vede opět vysoký zděný oblouk krytého mostu. Jeho jižní stranu dodnes zdobí malované erbovní znaky Viléma z Rožmberka a jeho třetí manželky Anny Marie Bádenské. Podlouhlé stavení za mostem patřilo dříve už k hospodářskému zázemí minoritského kláštera, nevhodná novodobá střecha s převráceným úžlabím je pro nás poslední vážnější překážkou v přístupu do minoritského kostela Božího Těla. Pokračování chodby z kostela směrem k domu Anny z Rogendorfu a do novoměstské zámecké zahrady sice v šestnáctém století existovalo, jak zmiňuje právě zpráva o ničivém požáru z roku 1610, ale jeho podoba zůstává pro množství pozdějších stavebních úprav neznámá. Zahrada sama byla rozparcelována na drobnější části už koncem 18. století, přesto nebyla do dnešní doby zastavěna.

Pozoruhodný systém spojovacích chodeb nabízel zámecké společnosti možnost volného pohybu mezi důležitými místy v nejbližším okolí zámku. Že nešlo jen o osobní bezpečí a ochranu před nepřízní počasí, je nasnadě. Stačí si uvědomit, že plochy obou spodních zámeckých nádvoří sloužily převážně prozaickým hospodářským účelům. Stejně tak o čistotě latránských uliček na přelomu středověku a novověku si nemůžeme dělat žádné iluze. Procházka po střechách, zpestřená nádhernými výhledy na historické město, má své jedinečné kouzlo i po staletích, v době, kdy nás ve velkých městech nepřekvapí už ani skleněné výtahy šplhající po zdech mrakodrapů do stametrových výšek. Uvažované opětné zprůchodnění chodeb by bylo způsobem, jak vrátit život a vlastně i ztracený smysl neobvyklé stavební památce.

(jb)