Zastoupení ve sbírkách :
Jihočeské muzeum České Budějovice; Okresní vlastivědné muzeum v Českém Krumlově; Alšova jihočeská galerie Bechyně; Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou; Intenational Ceramics Studio v Kecskemétu.

"Svým způsobem patří Páralova zčernalá torza do oblasti fiktivní symbolické archeologie, uměleckého směru, který záměrně vidí svět očima minulosti. Pohled zpět je v tomto pojetí jedinou důvěryhodnou dimenzí času, prostředkem úniku z překotné a zmatečné současnosti, po níž stejně zbudou jen stopy, torza. Minulost je hrozivě nadána tajemně věštebnou schopností. Magie takového symbolismu nabízí chmurnou perspektivu budoucích katastrof humanity. Vzpomeneme-li na víceméně optimistické, jen lyricky zasněné vyznívání některých Páralových raných keramických děl, uvědomíme si, jak blízko mají sochařovy úvahy o zastaveném času k syrovým pravdám neodbytného konce - smrti.

Nedílnou součástí Páralovy figurální tvorby jsou i jeho kresby. V grafickém rozvrhu chmurně velkorysé, v konstruktivní úvaze přesné, chápané jako soustava opěr a spojnic nosné struktury těla - kostry. Skelet se stává alegorií zázračné mechaniky živého organismu a přitom symbolem křehkosti a smrtelnosti takového projektu. I zde je výtvarná analýza nástrojem přesahu konkrétního v symbol obecného všeplatného.

Sochařova výtvarná i lidská zkušenost rostla tak rychle, že se v poslední době mohl podejmout i tak klasického sochařského úkolu, jako jsou Atlanti držící architráv postmoderně nekonvenční architektury České spořitelny v Českých Budějovicích. Je to významný čin v dějinách současného českého sochařství. Dvě dramaticky plnoplastické, v detailu bizarně rozbujelé figury by působily až strašidelně, kdyby se sochařův talent nebyl vyrovnal s podstatou úkolu v poloze harmonického smíru a vyjádřil pevnost lidské opory, důvěru v lidské síly a v člověka vůbec. Miroslav Páral se přihlásil k tradici českého baroka, tvořivě navázal na obdobná řešení M.B. Brauna a F.M. Brokoffa, a dokonce se vyrovnává i s patosem kosmického gigantismu, jak k němu obdobnou cestou lidské i umělecké zkušenosti dospěl velký renesanční sochař Michelangelo Buonarotti.

Poslední sochy Miroslava Párala se řadí do velké nadhistorické oblasti fantaskně expresivního realismu. Zde se stýkají s fantasknem plastické výzdoby gotických katedrál, s manýristickým artismem i s patetikou a vrývavým psychologismem baroka.

Ohlasy dějin ale nebrání tomu, abychom jejich expresivní i symbolické poselství chápali jako živé a aktuální. Dnešním vyzněním se sochařské dílo českokrumlovského sochaře Miroslava Párala řadí k těm projevům současného umění, které trvají na pevné závaznosti umění ve vztahu k naléhavým obsahům života. Právě nekompromisně otevřený pohled na krajní dimenze lidského bytí nabízejí Páralovy modely symbolické figurace i jednu z jistot v jinak rozkolísané stavbě současné kultury."

(Výňatek textu PhDr. Jana Kříže z katalogu "Miroslav Páral (z Tvorby 1988-1995), vydaného v roce 1995 Českým muzeem výtvarného umění v Praze.)

Další informace :
Kultura a společnost ve městě Český Krumlov
Výtvarníci města Český Krumlov
Galerie ve městě Český Krumlov