Přírodní památka

Katastrální území : Pohoří na Šumavě

Výměra : 72,00 ha
Nadmořská výška : 898 - 960 m
Vyhlášeno : 1992

Chráněné území je tvořeno loukami, prameništi a rašeliništi v údolí tří potoků, ležící 0,3 - 1,7 km jižně až jihozápadně od bývalé obce Pohoří na Šumavě, 8 km jihovýchodně od obce Pohorská Ves. Důvodem ochrany je komplex vysokobylinných splečenstev na lučních prameništích a v nivách potoků, mezofytních horských luk a smilkových pastvin, krátkostébelných společenstev rašelinných pramenišť a menších rašelinišť s výskytem chráněných a ohrožených rostlinných druhů, zejména s početnou populací kýchavice bílé pravé.

Dříve byly veškeré nelesní plochy využívány jako pastviny a jedno- nebo vícesečné louky. Po 2. světové válce začaly některé plochy zarůstat nálety dřevin. Část potočních niv byla v 60. - 80. letech 20. století odvodněna prohloubením a napřímením koryt potoků a povrchovými hlubokými příkopy, takže došlo k částečné degradaci lučních vlhkomilných porostů. Od počátku 90. let se vybrané nejcennější plochy lučních společenstev pro zachování floristické diverzity vždy jednou za několik let kosí.

Chráněné území zaujímá údolní systémy tří drobných potoků, zdrojnic Pohořského potoka na mírně zvlněné náhorní plošině Novohradských hor. Geologickým podkladem je středně zrnitá porfyrická biotitická žula weinsberského typu (moldanubický pluton), na několika místech jsou vyvinuta mělká ložiska rašeliny (holocén).

V potočních nivách a na mírných svazích údolí je v závislosti na hydrologických podmínkách vyvinuta složitá mozaika společenstev mezofytních horských luk (Polygono-Trisetion), krátkostébelných smilkových pastvin (Violion caninae), vysokobylinných porostů trvale podmáčených stanovišť v nivách a na prameništích (Calthion), ostřicových luk svazu Caricion fuscae (asociace Willemetio-Caricetum paniceae), ostřicovorašeliníkových společenstev lučních příkopů a okrajů rašelinišť (Sphagno recurvi-Caricion canescentis), fragmentů krátkostébelných ostřicovomechových společenstev rašelinných pramenišť (Caricion demissae) a vrchovištních nelesních fytocenóz svazů Sphagnion medii (as. Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi) a Genistion (as. Calluno-Vaccinietum). Neobvyklé rozmanitosti společenstev odpovídá druhově poměrně pestrá květena. Na mezofytních horských loukách a pastvinách mimo jiné rostou pcháč různolistý (Cirsium helenioides), zvonečník černý (Phyteuma nigrum), hadí kořen větší (Bistorta major), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides), prha arnika (Arnica montana), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), všivec ladní (Pedicularis sylvatica), svízel horský (Galium saxatile), podbělice alpská (Homogyne alpina).

V nivách, na prameništích, rašelinných loukách a rašeliništích se vyskytují blatouch bahenní horský (Caltha palustris subsp. laeta), pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius), pleška stopkatá (Willemetia stipitata), starček potoční (Tephroseris crispa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), p. listenatý (D. longebracteata), ostřice šedavá (Carex canescens), o. skloněná (C. demissa), o. chudokvětá (C. pauciflora), o. zobánkatá (C. rostrata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), s. pochvatý (E. vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), vzácně i suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), na lučních prameništích v jihozápadní části území roste početná populace kýchavice bílé pravé (Veratrum album subsp. album). Pro rašeliniště a prameniště jsou významné mechorosty, zejména četné rašeliníky (Sphagnum sp. div.), klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), ploník tuhý (Polytrichum strictum). V porostech náletových dřevin na loukách převažuje solitérně rostoucí smrk ztepilý (Picea abies), roztroušeně se vyskytují vrba ušatá (Salix aurita), v. pětimužná (S. pentandra) a olše zelená (Duschekia alnobetula). Rezervace a její okolí je jednou z posledních enkláv, kde dosud přežívá v Novohradských horách tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Hnízdí zde také chřástal polní (Crex crex), bekasina otavní (Gallinago gallinago), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a linduška luční (Anthus pratensis). Běžná je tu zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a čolek horský (Triturus alpestris). Za potravou zalétá kos horský (Turdus torquatus), který hnízdí v okolních lesích.V entomofauně převládají tyrfoneutrální vlhkomilné složky - charakteristický je výskyt některých rovnokřídlých (kobylka Roeseliana roeselii), dvoukřídlých (pestřice Geomyza balachowskyi, moucha Coenosia femoralis a pyskatka Rhinophora lepida), pavouků (lovčík Dolomedes fimbriatus), a brouků (střevlíček Bembidion mannerheimi).

Bibliografie :
Chán 1999, Kučera 1969