Základem dnešní velkolepé cisterciácké knihovny při klášteře Vyšší Brod, která má kolem sedmdesáti tisíc svazků, byla malá příruční knihovna, kterou přineslo z Wilheringu roku 1259 prvních dvanáct mnichů.
Knihy byly v té době uloženy v bytě opata. Zachoval se nám seznam oněch 77 knih, které jsou ve vyšebrodském klášteře již od roku 1259. Postupně bylo dary, koupí i vlastním opisováním získáno nejméně 128 pergamenových rukopisů, takže dnešních 205 pergamenových rukopisů tvoří vzácně ucelený soubor, který dokazuje, že budování klášterní knihovny bylo systematické a cílevědomé.
Další pergamenové rukopisné knihy pocházejí z 12. a 13. století. Z nich si připomeňme Comentarius biblicus na 179 listech pergamenu, velkých 24 x 36 cm. Krásně jsou zde vyvedeny iniciály s různými náměty zvířat na zlaté půdě. Tato rukopisná pergamenová kniha také byla do Vyššího Brodu přinesena prvními mnichy z Wilheringu. Kniha Martyrologium Cisterciensa z 12. století byla předtím, než se dostala do vyšebrodského majetku, v Oseckém klášteře. Na mnoha listech má glosy z 14. a 15. století - převážně jsou připsáni čeští patroni. V roce 1282 byla na 207 pergamenových listech o velikosti 23 x 35 cm napsána kniha Missale Cisterciense. V glosách je zde i citát ze zakládající listiny vyšebrodského kláštera, vydané Vokem z Rožmberka.
Z pozdějších pergamenů je zajímavý fragment z Českého kancionálu. Pergamenový list 35 x 53 cm má zlaté noty a kurentní písmo. Začíná : Prorok svatý Izaiáš ..... V iniciále P je namalován Izaiáš, po straně listu miniatura andělského pozdravení a dole vede řezník vola. Z dlouhé řady pergamenových originálů vyniká velká Decretum Gratiani. Má nejen 322 pergamenových listů, ale především 360 iniciál malovaných na zlaté půdě a dále 38 iluminovaných miniatur, rovněž na zlatém podkladu. Zvláště vyniká miniatura představující Krista, jak předává Zákon papeži a císaři. Toto vzácné dílo pochází ze 14. století.
U dalších knih je na pergamenu například připsáno, že dílo bylo pořízeno roku 1393 opatem, který se jmenoval Otto z Wyhnanic, na dalším je znak rytířů z Drachovce, kteří byli majiteli Omlenice. Zajímavá je zpráva ve Zbraslavské kronice hovořící o tom, že cisterciáčtí opati z Čech nakoupili v roce 1292, při návratu z generální kapituly v Citeaux v Paříži, mnoho svazků knih za 200 hřiven stříbra, které jim na tento účel poskytl král Václav II. A protože vyšebrodský opat na generální kapitule v roce 1292 byl, pravděpodobně některé knihy psané na pergamenu, jež se nacházejí v majetku klášterní knihovny, byly zakoupeny z daru krále Václava II.
Písaři měli pro svou práci vyhrazenou zvláštní místnost s psacími pulty, které se nazývaly scriptoria. Před začátkem psaní nebo opisování si mnich písař jednotlivé řádky a sloupce naznačil olůvkem a velikosti řádků a sloupců si odměřoval kružítkem. K psaní sloužil husí brk, který se namáčel do inkoustového kalamáře z obráceného kravského rohu. Vedle tmavých inkoustů užívali mniši při psaní také barevné inkousty, zejména červené pro velká písmena. Vzácně psali i zlatými a stříbrnými inkousty, které byly připraveny z prášků těchto drahých kovů. Když se písař zmýlil, chybné písmeno vyškrábal ostrým nožíkem.
Z celé sbírky jsou nejstarší čtyři pergamenové Listy svatého Pavla. Jedná se o fragment z osmého století. Každý list je velký 15 x 21 cm a na pergamenu jsou minuskule s červenými majuskulemi. Další nejméně tři knihy ručně psané na pergamenu pocházejí z jedenáctého století. U knihy Psalterium davidicum je na předposledním 141. listě letopočet 1018. Další kniha Dialogi Gregori byla napsána v letech 1081 a 1082 Evinem (Janem) a také Antifonář pochází z 11. století. Všechny tyto knihy mají též červené majuskule a kniha Psalterium davidicum má i deset velmi krásných dokončených iniciál a dvě iniciály nedokončené.
Zhotovení knihy, která má každé písmenko pečlivě vymalováno, bylo přes všechnu píli písařů velmi zdlouhavé. Práce na jedné stránce trvala i celý den. Snadno tak odhadneme, že napsání či opsání jedné knihy trvalo dlouhé měsíce, často i roky. Rukopisné knihy, takzvané manuscripty, jsou psány většinou latinsky. Po písaři pracoval na knize malíř, který měl na popsané stránce vynechané místo na obrázky. Nejprve nakreslil brkem obrysy budoucího vyobrazení a potom nanášel štětcem barvy. Z vyobrazení se dovídáme i mnohé o tom, jak vypadal všední život v době, kdy malíř žil. Příkladem mohou být biblické postavy, které malíř oblékal do oděvů nošených jeho současníky.
Latinské přísloví říká: „Claustrum sine armarie est quasi castrum sine armamentari" což volným překladem znamená: „Klášter bez knihovny je jako hrad bez výzbroje". Práce písařů byla podle pravidel klášterního života tak významná, že v době, kdy bylo dobré denní světlo, se písaři nemuseli účastnit povinných společných modliteb. Písaři sami o své práci říkali: Protože slovo boží nemůžeme zvěstovat ústy, chceme tak činit rukou, neboť kolik knih napíšeme, tolik svědků pravdy vyšleme" .
(fs)