Jakožto bývalému učiteli připadla mi funkce vést deník výpravy. Skrzevá velké nároky, které na nás kladlo očekávané čtyřhodinové vystoupení, jsme pojali smělou myšlenku na spojení s někým kdo zná noty a obohatí sound kapely o skutečný zpěv, případně i o hru na nějaký nástroj. Konkurs v našich srdcích vyhrála skupina Kapka, protože má pracovitého kapelníka a krásný ženský. Ještě větší ranou než přítomnost ženského pohlaví v pánské společnosti bylo pro veřejné mínění 5 zkoušek, které jsme sehráli na různých místech našeho malebného městečka. Nevěřícně o nich psaly MojeNoviny, které zveřejnily i mnoho veselých fotografií. S odhodláním a veselou myslí jsme se mohli vydat na cestu.
Pondělí 15. dubna 2002, 6:00 - odjezd
Čekalo se, že nás odjede 9. Za svítání, kdy se většinou zmoženi únavou vracíme domů, sešli jsme se u Domu múz v Českém Krumlově a začali nakládat předměty nezbytné pro zdar cesty do dvou přistavených vozů. Dobří lidé nám je půjčili (vozy). Zaspala jenom Anna K(ropíková), takže jsme vyrazili poměrně brzy. Já jsem byl členem posádky stříbrného brka s řidičem Pavlem, navigátorem Zbyňďou a brzdou Zdenou. Cestou jsme si vyprávěli o tom, co kdo o Polsku ví a jak moc se tam těšíme. Opulentní oběd zajistil Hotel Beránek v Náchodě a po druhé hodině jsme opustili Českou republiku, vyměnili zlaťáky a nechali si omýt skla od všudypřítomných polských jinochů. Z původních 10 se nám podařilo usmlouvat cenu na 5 zlotých a zbylé šmouhy dámy začistily svými kapesníčky. Cesta napříč velkopolskem ubíhala hezky. Značkám jsme příliš nerozuměli, takže nás neznepokojovaly a počasí nám přálo. Snad jen hodinová vyhlídková jízda Wroclaví mohla být o něco kratší. Vždyť na některých místech jsme byli i třikrát...
 |
 |
Do Toruně jsme dorazili podle instrukcí našeho hostitele Honzíka Pešiny (který si organizací akce vysloužil přídomek "odvážný") krátce po setmění a společně s jeho odvážnou manželkou jsme vyhledali Hotel Koperník, který se měl stát na tři noci naším domovem. Ani v tomhle domově jsme se dlouho nezdržovali a vyrazili na první prohlídku Toruně cestou do restaurace "U Soltysa". Ihned jsme si tuto část města oblíbili. Pivo mocné bylo sice mocně teplé, ale jídlo nevídaně chutné. Žebírka s pohankovou kaší nebo pstruh v chlebu naplnily naše tváře štěstím.
Na závěr jsme ještě zašli okouknout vinárnu "Pod Aniolem", kde se to zítra mělo stát. Kromě krásné goticky zaklenuté občerstvovny v cihlové budově na Staroměstském náměstí seznámili jsme se tam ještě s paní Zubrovkou, a tak jsme den prohlásili za úspěšný.
 |
 |
Pondělí 16. dubna 2002 - Opět úspěch!
Začátek oficiálního programu "Dnů bohemistů" stanovili organizátoři odvážně na jedenáctou hodinu, ale přesto jsme ho stihli. Od rytíře jsme dostali perníček a budili rozruch na vyhlášení nejlepších studentů překladatelů.
 |
Těsnou většinou jsme se shodli na tom, že jsme sem těch 800 km jeli hrát a ne jíst. Přes nepřetržitý odpor některých členů orchestru jsme opustili Palac Dabskich a vyrazili připravovat naše vystoupení. Instrumenty, oblečky, noty, stojany na noty, utopence a jiné nezbytnosti jsme naložili do automobilu a vyrazili. Kdo měl naspěch, šel pěšky. Nakonec se na Staroměstském rynku objevila i hrdinná řidička Kateřina včetně vozu. Statný zvukař polské pleti před námi začal budovat aparaturu a my poznali, že jde do tuhého. Vzali jsme kombinačky, šroubovák, Kapku Katku a začali ladit nástroje a hlasivky.
 |
 |
Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme stáli v bílých hábitech na jevišti předváděli české lidové. "To je dobré, to Kapkové běžně hrají", uklidňovalo se drsné jádro orchestru, ale přece se přidali a společná produkce byla přinejmenším zajímavá. Možná i proto vydal Pavel Monroe pokyn a naše sličné asistentky Z+K dodaly každému divákovi plechovku domácího moku Eggenberg. Jen co pivo dopil, už byl náš. Bleskově obdržel do piksly přiměřené množství fazolí s instrukcí: "chrastit, chrastit, chrastit". Tím jsme vytvořili akustickou mlhu, ve které utonuly všechny tóny, které jsme pokládali za nespravedlivé a Pavel se tradičně projevil jako rozený manažer.
 |
 |
 |
 |
Dalším vrcholem naší produkce byla překladatelská soutěž, kterou opěr spáchal náš rozený manažer. Tou dobou už rozjaření posluchači věděli, co jsem měl dnes k obědu, jak vypadá krajina posedlá tmou i co provedl mravenec Ezopovi. Nejdříve se manažer vytasil s cenou pro vítěze. 3 litry hořkého skvostu z Božkova chtěl kdekdo vylokat sám, ale nakonec jsme se rozhodli přece jen jím odměnit nejlepšího překladatele, který ho vysaje na naše zdraví. Materiálem pro jazykovou transmutaci se jednomyslně staly verše Jana Jeníka z Bratřic, které zamotaly hlavu i zdatným bohemistům. Otázky typu: "Celkem tomu rozumím, ale prosím Tě, co je to ta k…a" se na nás jen sypaly. I když nikdo z nás polštinu nestudoval, význam překladů nám byl naprosto jasný a s výběrem nejzdařilejšího kousku nám vypomohli profíci.
 |
 |
Rozjeli jsme folkově countryový blok. To už zpíval, mručel nebo alespoň kňučel Pod Aniolem snad každý a nás zachvátila velkodušnost. "Hrajeme i na přání!" vykřičel svůj záchvat na obecenstvo Honzík a ostatní polil studený pot. Potom se ale ukázalo, že Slovan Slovanu vždy ruku podá. "Tak Skákal pes přes oves!" ozvalo se z auditoria a my jsme byli zachráněni! Skladba sklidila nečekané ovace a my jsme si začali dělat poznámky ohledně příštího vystoupení. Možná opravdu bude. Odchovanec Domu zahraničních věcí Ministerstva školství ČR nás informoval, že se na srpen chystá světový slet bohemistů a podle jeho názoru je naše vystoupení tamtéž nanejvýš žádoucí. Jenom nám není jasné, proč se studenti jazyka českého nemohou slétnout třeba na Tahiti a musí se stahovat zrovna do Prahy. Nu co, Lucerna nebo Žofín nás budou také hodny.
 |
 |
Změnil se datum. To už jsme stáli na jevišti v klasickém zelenočerném okostýmování. Kdo si pamatoval text, měl černé brýle a všichni jsme se zmítali ve víru rock and rolu, často až Nadoraz. Hergot, to je baba, Jóžin z bážin, Hoří hoří v bordelu - ty songy se vrývaly hluboko do kůže našich Slovanských bratří. Koncert už měl dávno skončit a ti hodní lidé proti nám se stále dožadovali české písňové tvorby. Protáhli jsme to asi o tři čtvrtě hodiny a definitivní konec nastal někdy před druhou hodinou ranní. Děvčata zpívala poblíž baru a my jsme zahlazovali stopy. Chybějící pivo vyvážily propocené oblečky, takže zátěž automobilu byla téměř stejná. Rádi jsme upadli do jeho seslí a nechali se unášet k hotelu. Tam jsme si ještě asi dvě hodiny navzájem chválili své výkony a usínali s blahosklonným úsměvem na rtech.
To ostatní po koncertě
Probudili jsme se opět v úterý, o několik hodin později. Dost již bylo lahodných tónů našich nástrojů a hrdel. Úterý bylo ve znamení slova mluveného. V Domu múz nás přivítala lahodná ředitelka, kterou jsme ihned označili za "Carmen" a mezi sebou jsme ji tak i oslovovali. Skoro tři hodiny jsme tam demonstrovali, z jak honosného prostředí jsme do Toruně zajeli a co všechno pěkného se tam již vykonalo. Připravené počítačové obrázky pochopitelně nešly spustit, ale mravenčí pílí a údery chladné hlavy do klávesnice se vše podařilo napravit a Zdena spustila. Zájem posluchačů byl přinejmenším srovnatelný s Andělským sklepením z minulé noci.
Právem tedy očekáváme kolony autobusů, které se k nám budou řítit ze severu a kromě cesty k zámku budou hledat i cestu do Díry, té rumyší. Oni už totiž vědí, že právě tam se narodil Génius loci stejně jako krumlovské dějiny a chtějí ten kout poznat. Možná budou chtít opět zakusit i romantických tónů našeho ansámblu. To ale asi nebude možné. My totiž musíme zkoušet na světový slet bohemistů a ne řvát někde po hospodách!
(lm)
Další informace :
Prezentace města Český Krumlov na "Dnech bohemistů" v Toruni
Soubory a umělecká sdružení ve městě Český Krumlov
Rumyší díra Český Krumlov
Kultura a společnost ve městě Český Krumlov
Kultura a společnost v regionu Český Krumlov