Počátky budování první české knihovny ve městě se datují do roku 1879, kdy byla v hospodě "U zlatého soudku" založena česká stolní společnost "KŘEN". Její členové patřili mezi nadšené české vlastence, kteří v 2. polovině minulého století propagovali a šířili český jazyk. Pořádali přednášky, zábavy, společné výlety do okolí. Nedílnou součástí těchto akcí byly vždy zpěvy vlasteneckých písní a deklamování básní. Intenzivně podporovali rodící se českou literaturu. Vedle pravidelného odebírání českých časopisů /Budivoj, Světozor/ zahájili také nákup českých knih. Knihy i časopisy byly kupovány z členských příspěvků nebo darů některých členů. První "knihovnou" byla okovaná truhla (umístěna v hostinci), kterou obhospodařoval pan hostinský.

Čtenářská beseda, založená 15. května 1881, měla nahradit zrušený spolek Křen, když se okruh přátel spolku rozvinul tak, že se objevila potřeba širší činnosti. Nový spolek měl své stanovy, schválené c.k. místodržitelstvím, v nichž se uvádí 79 zakládajících skutečných a přespolních členů. V § 15 jsou shrnuty povinnosti knihovníka, který objednává dle usnesení výboru knihy, časopisy a hudebniny, dbá nad pořádkem knihovny a čítárny, vede inventář knih a časopisů a ručí za knihovnu.

Čtenářská beseda si za 120 zlatých ročně pronajala 1. poschodí hostince "U černého orla", jehož majitelem byl pan Šalamoun. Členové se scházeli 1 - 2x týdně, o každé schůzce vedli pečlivé záznamy. Jejich činnost byla velmi rozmanitá (přednášky, bály, zábavy, výlety atd.). Výnosy z pořádaných akcí sloužily také pro nákup nových knih a časopisů pro spolkovou knihovnu. Některé knihy se podařilo získat darem. V roce 1883 měla knihovna 1290 svazků a 120 čtenářů.

Národní jednota Pošumavská - její odbor byl v roce 1885 založen také v Českém Krumlově, a tak získali obyvatelé města další možnost, jak si opatřit české knihy. Podobné místní odbory byly zakládány také v okolí - Chmelná, Křemže, Opalice, Zlatá Koruna, Věžovatá Pláně.

V roce 1889 vzniká v Českém Krumlově "Národní dům". Do adaptovaných prostorů kasáren - později hotel Růže (Horní č. p. 154), které byly zadaptovány pro Českou záložnu, byly vedle záložny přestěhovány také Česká beseda a další české podpůrné spolky. Knihovna byla umístěna v malé místnosti v prvním poschodí a knihovníkem byl zvolen pan Hynek Jirásek.

Od roku 1895 byl knihovníkem pan učitel Vránek. Za jeho působení se povedlo konečně dokončit seznam knih (dokonce tištěný) a také vybudovat katalog. Knihy byly roztříděny podle obsahu a uvažovalo se o samostatném oddělení pro mládež. Ročně se půjčovalo 3000 až 5000 svazků knih a knihovnu navštěvovalo 200 čtenářů.

1. října 1911 byla v přízemí budovy slavnostně otevřena čítárna. Knihovníkem byl pan Tomáš Tichý a jeho pomocníkem pan Král. Provoz čítárny byl zajišťován denně od 18 do 20 hodin, v neděli pak od 14 do 17 hodin. K dispozici měli čtenáři 87 časopisů.

Válečné události roku 1914 neblaze postihly činnost čítárny. Knihovník musel narukovat, některé časopisy přestaly vycházet a nakonec musela být pro materiální těžkosti čítárna zcela uzavřena. Přesto však její činnost neustala. Dobrovolníci chodili předčítat vojákům do vojenského lazaretu. Činnost čítárny byla po válce pět obnovena. Knihovna však byla po celou tuto dobu v provozu. V roce 1915 se knihovníkem stal pan František Mrázek, pomáhali mu nejvěrnější čtenáři. Knihovna měla 112 čtenářů, kteří si půjčili 3118 knih.

Po skončení 1. světové války nastal velký obrat v činnosti Čtenářské besedy. Knihovnický zákon z roku 1919 (Zákon o veřejných knihovnách obecných č. 430/19 Sb.) zaručoval možnost státní podpory, a proto se městská rada rozhodla, že uzná spolkovou knihovnu za veřejnou. V srpnu 1921 byla knihovna (352 svazků) přestěhována z Růže do zámku na tzv. "Kapucínskou chodbu". Byla ustavena "Veřejná městská knihovna". Její správou byla pověřena knihovní rada při sboru osvětovém a knihovnicí se stala učitelka O. Uhlířová. Byla provedena revize fondu, nově uspořádán přírůstkový seznam, dokončen lístkový katalog knih a znovu otevřena čítárna.

V roce 1926 byl funkcí knihovníka pověřen učitel Jan Karták, který ve stejném roce absolvoval státní knihovnickou zkoušku; poprvé tak do knihovny nastupuje odborně vzdělaný knihovník, který působil v městské knihovně (s nucenou přestávkou válečných let) až do roku 1951. Během 1. republiky byl zájem o knihovnu značný. Zvyšoval se počet knih, čtenářů i výpůjček. Byla přestěhována do lépe vyhovujících prostorů minoritského kláštera.

Pro úplnost je nutné se zmínit o souběžné existenci německé veřejné knihovny. V Českém Krumlově žilo do konce druhé světové války poměrně hodně obyvatel hovořících německy. Záznamy uložené v archivu dokazují jistou rivalitu obou knihoven, především týkající se požadavků na finanční zabezpečení provozu knihoven, a tím také jejich vybavení a možností při nákupu knih. Existenci německé veřejné knihovny ukončil konec druhé světové války. V roce 1945 získala její zařízení pro svou činnost obnovená česká knihovna.

Po zabrání Sudet v roce 1938 zůstala celá česká veřejná knihovna v Českém Krumlově. Knihovník J. Karták, který byl v té době pověřen řízením měšťanské školy v Borovanech, se pokoušel knihovnu převézt do Českých Budějovic. Knihovna byla určena do stoupy pro papírnu. Původně požadovaná cena za knihovnu - 40 000 Kč - byla nakonec usmlouvána na 8 000 Kč, a to i s veškerým inventářem. Peníze byly postupně získány od českobudějovické záložny, známých členů Národní jednoty, Jednoty Pošumavské i přispěním knihovní rady Veřejné městské knihovny Dr. Zátky v Českých Budějovicích. Koncem února 1939 bylo vše připraveno, získány peníze, celní prohlášení, doprovod styčného důstojníka i auto. Z Českého Krumlova bylo odvezeno přes 5 000 svazků a nejnutnější vybavení. Nejhodnotnější knihy byly zapsány do fondu českobudějovické knihovny a po celou válku půjčovány čtenářům.

Po roce 1945 zajistil J. Karták návrat zbytku knihovny do Českého Krumlova - cca 3 000 svazků - počet nelze přesně určit, protože nebyla vykonána předávací revize fondu. Knihovna byla umístěna v zadním traktu gymnázia ve Švermově ulici (dnešní Linecká ulice). Podmínky pro činnost knihovny byly složité, nebylo dostatek finančních prostředků na nákup nových knih, ani na samotný provoz knihovny. V roce 1946 měla knihovna 4 362 svazků, navštěvovalo ji 454 čtenářů, kteří si půjčili 12 071 knih.

Následující léta se knihovníci snažili co nejvíce zpřístupnit knihovní fond čtenářům. Byl zaveden volný výběr knih, čtenáři si sami mohli vyhledávat knihy, o které měli zájem.

V padesátých letech k činnosti městské knihovny přibyla i činnost okresní knihovny, která spočívala převážně v půjčování souborů pro okolní vesnice a v metodické pomoci. V roce 1952 se okresní knihovna stěhuje do nově adaptovaných prostor ve starém Nosbergově domě v Panské č. p. 19. Po odchodu J. Kartáka se ředitelkou knihovny stala S. Stejskalová, po ní pak Marie Vlasáková. V té době byla přijata další knihovnice. V roce 1954 se stala ředitelkou bývalá pracovnice pojízdné knihovny Věra Čepeláková (Pazderková). V té době měla již knihovna tři oddělení: půjčovnu pro dospělé, oddělení pro mládež a čítárnu.

V roce 1959 Národní shromáždění schvaluje zákon č. 53/59 Sb., o jednotné soustavě knihoven. Základem této soustavy se stávají lidové knihovny místní, okresní a krajské. Od té doby také okresní knihovna v Českém Krumlově zajišťuje ze zákona metodickou pomoc pro všechny knihovny působící v okrese. Vedle funkce městské knihovny plní současně funkci střediska metodické, bibliografické, informační a meziknihovní služby pro všechny knihovny jednotné soustavy.

Územní reorganizace, která v Československu proběhla v roce 1960, mění hranice okresů. Zaniká okres Kaplice a jedinou okresní knihovnou zůstává knihovna v Českém Krumlově.

70. léta jsou ve znamení budování střediskového systému. Profesionální knihovny dostávají přiděleny metodické obvody jako základy středisek knihovnických služeb. Postupně jsou profesionalizovány knihovny: Vyšší Brod, Černá v Pošumaví, Velešín, Benešov nad Černou, Křemže, Loučovice, Horní Planá, Brloh, Chvalšiny. Poslední profesionalizovanou knihovnou se stala státní knihovna Dolní Dvořiště /v roce 1987/.

Stále větší činnost knihovny vyžaduje také rozšíření prostorů knihovny. Dům v Panské ulici nevyhovuje, dětské oddělení se několikrát stěhuje na různá místa. V roce 1981 získává knihovna nové prostory na zámku (bývalá mincovna). Je zde umístěno dětské oddělení, čítárna, vedení knihovny a metodické oddělení. Osmdesátá léta nepřinesla žádné podstatné změny. Osu činnosti tvořily jednotné kulturně výchovné vzdělávací plány, budování střediskového systému a centrální plánování.

90. léta znamenala významnou změnu v činnosti knihovny. V průběhu roku 1991 byla celá knihovna přestěhována do Horní ulice (bývalá prelatura). Současně byla zahájena automatizace knihovnických služeb. Pomocí knihovního systému LANius byl postupně celý fond knihovny převeden na počítač. V roce 1995 byl plně automatizován výpůjční protokol v dětském oddělení. Následující rok byla uvedena do provozu evidence výměnných souborů pro jednotlivé knihovny okresu prostřednictvím počítače. Rok 1997 byl posledním rokem, kdy zřizovatelem okresní knihovny byl okresní úřad. Profesionální knihovníci se stali zaměstnanci příslušného obecního či městského úřadu. Regionální činnost pro všechny knihovny okresu vykonává Městská knihovna v Českém Krumlově, která byla touto činností pověřena. V tomto roce obdržela knihovna grant ministerstva kultury ČR a připojila se k síti Internet.

(dw)

Další informace :
Městská knihovna v Českém Krumlově