Obr.1

Při rekonstrukci inženýrských sítí v Plešivecké ulici v Českém Krumlově, která probíhala v roce 2000, došlo před domy čp. 481 a 482 k odkryvu a dokumentaci pozůstatků novověkého hřbitova (obr. 1). Archeologové společnosti Archaia tu v červenci toho roku prozkoumali celkem jedenáct kostrových hrobů ze 17. či 18. století (obr. 2). Nález zaujal již při výzkumu desítky krumlovských občanů - vždyť hroby patří k nejatraktivnějším archeologickým nálezům vůbec. Některé z nich však svojí výjimečností překvapily i jejich nálezce. Zejména o nich si alespoň stručně něco povíme.

Sedm z celkem jedenácti zjištěných hrobů bylo orientováno ve směru východ-západ, jak bývá na křesťanských pohřebištích a hřbitovech obvyklé. Většina z nich byla narušena výkopem. Tak se na ně i přišlo - z profilu výkopu totiž čouhaly zbytky uražených kostí dolních končetin. Obvyklou situaci vidíme na obrázku č. 4. V níže ležícím hrobě č. 6 byl pohřben muž starý asi 30-40 let a vysoký přibližně 171 cm, který patrně ničím zvláštním nevynikal. Daleko pozoruhodnější zjištění přinesl o něco výše nad ním ležící hrob č. 10. Kostra asi 40-50 let starého muže vysokého 169 cm tu ležela v poloze, ve které většinou normálně pohřbené lidi nenacházíme -zkroucená, prohnutá, s obličejem hledícím před sebe. Jakoby byl mrtvý vhozen do krátké jámy, do které se v normální - vzpřímené - poloze nevešel. Další zajímavosti nám sdělil antropolog Mgr. Pavel Kubálek, který vyhodnotil všechny vyzvednuté kostry z plešiveckého hřbitova. Pohřbený muž byl vícekrát poraněn na hlavě: "Na temeni lebky se dochovala vícenásobná částečně zhojená sečná poranění, nad levým okem pak prohlubeň, vzniklá následkem tupého úderu". K těmto zraněním se ještě vrátíme. Asi 30-40 let starý a 169 cm vysoký muž v hrobě č. 1 měl hlavu podloženou velkým plochým kamenem. V prostoru jeho hrudního koše bylo nalezeno několik korálků - pravděpodobně z růžence. Nejstarším nalezeným nebožtíkem byl 163 cm vysoký a více než 60 let starý muž v hrobě č. 2.

Obr.2

Obr.3

Od všech ostatních se už svojí nezvyklou orientací ve směru sever-jih výrazně odlišovaly hroby č. 3, 8, 9 a 11 (obr. 3). Již výjimečná poloha naznačovala, že s nimi není něco v pořádku. To se při dalším výzkumu také potvrdilo. Pouze z menší části odkrytým hrobem č. 11 se zabývat nebudeme. Celý byl prozkoumán dobře dochovaný hrob č. 8 (obr. 5). Asi 30-40 let starý a 171 cm vysoký muž v něm byl uložen ve vzpřímené poloze na zádech, hlavou k severu. Ruce měl v loktech pokrčené, jeho pravá dlaň směřovala do rozkroku. Byl pohřben v dřevěné rakvi zbité železnými hřeby. Pětice kamenů, nalezených u levé paže, mohla původně zatěžovat její víko. Na obou loketních kostech nebožtíka zjistil P. Kubálek zhojené zlomeniny.

Obr. 4		Obr. 6

Nejzajímavější a nejpřekvapivější nálezy přinesl bezpochyby odkryv hrobu č. 3 a patrně o něco později a asi o 10 cm výše uloženého hrobu č. 9 (obr. 6, 7 a 8). Pouze 159 cm vysoká a také jediná nalezená ženská kostra v hrobu č. 3 byla uložena na zádech, hlavou - nebo alespoň místem, na kterém hlava původně bývala - k severu, s rukama položenýma křížem přes sebe v klíně. U zápěstí byly nalezeny skleněné korálky, patrně fragmenty růžence. Od těla oddělenou lebku vložili i s kamenem v ústech ženě mezi kolena (obr. 8) - na jejím místě se našla hromádka kamenů. Stopy poškození lebky či obratlů, které by naznačovaly násilné oddělení hlavy od trupu, však P. Kubálek nenalezl. Také asi 30-40 let starý a jen 160 cm vysoký muž v hrobě č. 9 byl uložen hlavou k severu (obr. 6). V loktech pokrčené ruce měl složené na břiše, lebku zasypanou kameny (obr. 7). Kromě zhojené zlomeniny levé kosti pažní nalezl P. Kubálek i jednu pozoruhodnou anomálii na chrupu zemřelého - "na dolním levém druhém řezáku a špičáku a horním levém druhém řezáku a špičáku je opotřebení způsobené nějakým válcovitým předmětem o průměru přibližně 1 cm". S největší pravděpodobností se jedná o vzácný doklad dlouhodobého kouření dýmky - stopu po jejím náústku.

Obr. 5

Kde se ale tyto hroby na Plešivci vůbec vzaly? Vždyť povědomí o existenci hřbitova v těchto místech v době před odkrytím jeho pozůstatků nebylo téměř žádné. Několik zmínek se však nakonec přeci jen podařilo nalézt (za informaci děkujeme Mgr. A. Kubíkové z českokrumlovské pobočky Státního oblastního archivu v Třeboni). Z popisu Krumlova od Urbana von Urbanstadt vyplývá, že na tomto místě byly postupně dva hřbitovy, evangelický v 17. století a vojenský v 18. století.

Luteránský hřbitov byl vedle Schulpachovského dvora. Českokrumlovská městská rada koupila v prosinci roku 1604 od Anny Cyprianové za 115 kop gr. míš. její zdejší dům se zahradou pro místní evangelíky, aby tam zřídili svůj hřbitov. Šlo asi o zahradní domek, který stával v letech 1584 a 1599 v zahradě Hanse Kunstetera. V listopadu roku 1609 navrhli evangelíci městské radě, aby byla tato zahrada - hřbitov oplocena pevným plotem. Tuto žádost městská rada záhy schválila a dala svolení, aby byla zahrada, kde nyní pohřbívají evangelíci, obehnána pevným plotem. O hřbitově čteme ještě v roce 1624 - v letech 1663, 1697 a 1710 jsou zmínky o luteránském hřbitově, který se již nepoužívá.

Další zprávy jsou zhruba o sto let mladší. Kvůli vysoké úmrtnosti ve zdejším regimentu Jana Balfische přestala stačit místa na hřbitově u sv. Martina. Proto vysvětili v březnu roku 1779 polovinu bývalého luteránského hřbitova, na kterém se nacházely "luteránské náhrobníky", pro účely vojenského hřbitova a vztyčili tam kříž. Druhá půlka onoho starého hřbitova zůstala k dispozici pro případné luterány. V roce 1794 bylo rozhodnuto rozšířit vojenský hřbitov i na tuto druhou polovinu. V roce 1800 byl pak hřbitov i se svou obvodovou zdí prodán Simonu Stifterovi. Roku 1801 koupil zahradu Josef Fink, který na ní nechal postavit obytný dům, dohotovený roku 1801. Záhy bylo postupně zastavěno patrně celé okolí. Situaci na Plešivci nedlouho po zrušení vojenského hřbitova vidíme na mapě stabilního katastru z roku 1826 (obr. 1).

Obr. 7		Obr. 8

Z písemných záznamů tedy vyplývá, že luteránský hřbitov vznikl na Plešivci roku 1604, existoval ještě o 20 let později (1624), ale v roce 1663 se na něm už nepohřbívalo. Místo bylo z důvodů zřízení vojenského hřbitova znovu vysvěceno roku 1779. Hřbitov byl v roce 1794 ještě rozšířen a nejpozději v roce 1800 definitivně zrušen a prodán. Nepohřbívalo se tu tedy dlouho a také klientela byla relativně omezená - luteráni a vojáci. Na vojenské hroby by mohla ukazovat poměrně četná zhojená zranění - zlomeniny rukou v hrobech č. 4, 8 a 9, sečné rány a stopy po úderu na lebce v hrobě č. 10.

Některé z odkrytých hrobů však byly natolik výjimečné, že jejich interpretace tak jednoduchá není. Za výraznou anomálii musíme považovat již zcela nezvyklou orientaci hrobů ve směru sever-jih, ve kterých byli nebožtíci uloženi hlavou k severu a obličejem k východu. Na křesťanských pohřebištích a hřbitovech se spíše setkáme s "klasickou" orientací východ-západ. Už to samo o sobě vyděluje tyto hroby výrazně ze skupiny těch "standardních". To však zdaleka není všechno. V hrobech byly zjištěny dodatečné zásahy na kostře (oddělená hlava ženy v hrobu č. 3 byla položena mezi její kolena a do úst jí byl vložen kámen) a zatížení (ruce v hrobu č. 8, hlavy v hrobu č. 9) nebo přímo nahrazení (hlava v hrobu č. 3) některých částí těla kameny. Dva z pohřbených měli navíc na břiše překřížené ruce původně možná spoutány růžencem. To vše jsou jednoznačné doklady výjimečnosti těchto nebožtíků. Patrně se zde setkáváme s archeologickými doklady tzv. "protivampirických opatření". Jejich cílem bylo znemožnit pohřbeným lidem návrat na svět mezi živé, kterým by mohli škodit. Nevíme však zcela jistě, zda "vampíři" řádili počátkem 17. století mezi krumlovskými luterány, nebo jestli se jich o sto padesát let později báli příslušníci Balfischova regimentu.

(me)

Další informace :
Archeologické výzkumy ve městě Český Krumlov
Archeologický výzkum středověkého města Český Krumlov