HODNOCENÍ AKCE "UKLIĎME SVĚT" 2003

Ti z vás, kteří se alespoň trochu zajímají o dění ve Velešíně, jistě ví o činnosti, která probíhala od 20. září do konce listopadu. Do této celosvětové akce, se jako obvykle podařilo zapojit některé z místních sportovních klubů a zájmových organizací. Velkou měrou se podílelo i Město Velešín, které financovalo dva svozové dny, při kterých se naši občané mohli zbavit nežádoucího odpadu. Pro představu uvedu pár čísel: TŘÍDĚNÉ ŽELEZO 4,5t, TŘÍDĚNÝ PAPÍR 1,5t, SMĚSNÝ ODPAD 9,6t, ODPAD PRO ODBORNOU LIKVIDACI : televizory 1,12 t, akumulátory 27 ks, obaly od barev 50 ks, zářivky 50 ks, chladničky 19 ks, pneumatiky.

Dobrovolníci sebrali v určených lokalitách města 25 pytlů směsného odpadu.

Někomu se možná tyto údaje nezdají nijak omračující, ale musíme si uvědomit, že postupně se tímto způsobem zbavíme nešvaru, házení odpadu do stok a na okraje lesů (pravda je, že za ten vděčíme většinou mimovelešínským dobrákům). Nesmím zapomenout na školu a školku, kde děti odvedly také kus poctivé práce.

Právě u dětí mají takové akce největší význam a umožní jim na vlastní kůži poznat, co to znamená „po někom“ uklízet. Třeba pochopí jednoduchou věc. Když se nepořádek nedělá, nemusí se uklízet. Dospělí na to přijdou už těžko.

Děkuji všem zainteresovaným, i těm, kteří nám jenom fandí.

Za komisi ŽP a ZO ČSOP, Jirka Růžička

NÁVŠTĚVA DĚTÍ 3. TŘÍD ZŠ NA RADNICI VE VELEŠÍNĚ - 15. ŘÍJNA 2003

VZPOMÍNKY NA ŠKOLU

Škola, to je pojem, se kterým se my žáci setkáváme téměř každý den, a má široký význam.

Už ve čtyřech letech nás rodiče, babičky i dotěrné tetičky zasypávali dotazy, zda se do školy těšíme. Co se týče mě, začala jsem o tom přemýšlet až 4. září 1994, kdy jsem poprvé, stejně jako teď již bývalá 9.A a 9.B usedla do školních lavic. V první třídě bylo všechno mírné, jedničky jsme dostávali téměř za nic, o razítkách ani nemluvím. Druhá třída se nám ničím zvláštním do pamětí nevryla. Ve třetím a čtvrtém ročníku se již začaly objevovat předměty, na které jsme se museli již učit, no a v páté třídě nás už škola pomalu, ale jistě přestávala bavit. Možná k tomu přispěly časté prověrky. Vše se zlepšilo v šesté třídě, kdy jsme si začali uvědomovat, že pro školní přípravu si musíme vyhradit více času, ale abych nemluvila jen o tom učivu, kolektiv jsme byli celkem dobrý, i když k nám přibyli dva „třídní narušitelé,“ z nichž ten klidnější se projevoval až do konce docházky svou nepořádností a ten divočejší svým temperamentem, což se navenek z pohledu učitelů mohlo projevovat jako zlobení (tento popis by bohatě stačil k poznání těchto dvou žáků, jen dotyční určitě netuší, o koho jde). Ale abych nepředbíhala, v sedmé třídě přibyla část tzv. „céčka“, které se nuceně rozdělilo. Náš kolektiv se opět rozšířil. A osmá třída? Pomalu si začínáme uvědomovat, že už nejsme ti vystrašení prvňáčci, kteří se nemusí nic učit. Naši učitelé tedy nechápou, že prostě nestíháme a učíme se od rána do večera a od večera do rána. No, možná trošinku přeháním, ale určitě je pravdivé, že většina z nás dosud nechápe, proč nám učitelé vtloukají do našich stále ještě dubových hlav, ať se učíme, že dobré výsledky se nám budou v příštím roce hodit.

A teď pro většinu z nás ta nejdůležitější část - 9. třída !

V pondělí 2. září 2002 usedáme do školních lavic s pocitem povýšenosti (vždyť jsme nejstarší) a naposledy posloucháme ředitelčin projev ve školním rozhlase a její rady. Čeká nás náročný rok, ale na ty prokleté přijímací zkoušky většina z nás myslí jen bokem, čeká nás totiž besídka, na kterou se připravujeme už od září. Nejprve jsou vztahy mezi 9.A a 9.B vyšponované, protože se někteří jedinci se sousední třídou snaží soupeřit, to však pomine. Sice jen asi 5 dnů před besídkou, ale usmíříme se. Díky třídním učitelkám p. Trajerové a p. Bednářové vše zvládneme a děti i učitelé jsou z našeho výkonu nadšení. A my? My jsme šťastní, veselí a plní zážitků, a kdo z vás řekne, že se mu to nelíbilo, ten zalže.

Končí besídka, ale pro velký úspěch ji zopakujeme pro veřejnost. Jenže celý dlouhý leden se ještě úmorně učíme. 30. leden, náš druhý velký den, nastává. Napětí a tréma stoupá a s úderem půl páté začíná besídka pro veřejnost. Opět šťastní, táhnouce, jak se říká, za jeden provaz, vše zvládneme na jedničku a u diváků sklízíme velký úspěch. Jenže je tu únor a za chvíli duben. Teď už nám hoří za patami, na „přímačky“ myslíme a nejen to. Tři měsíce se pilně učíme, až se z nás kouří a v květnu už jsme všichni přijatí. A chováme se stále slušně, na rozdíl od ostatních „deváťáků“ před námi, toho si, školo, važ!

Čeká nás ještě pohádkový les pro malé děti, který jsme opět výborně zvládli. Ještě poslední školní výlet, otáčivé hlediště v Č.K., školní večírek (nazývaný též raníček, protože se koná ráno), slavnostní předávání vysvědčení a rozloučení v kině, ale hlavně soukromá rozlučka, na kterou se všichni nejvíce těšíme, ale už i to je za námi.

A přítomnost? Skončily prázdniny, které utekly jako voda, a my jsme každý na jiné škole v novém kolektivu, s novými učiteli, teď už vlastně profesory a teprve teď poznáváme, co nám ZÁKLADNÍ ŠKOLA VE VELEŠÍNĚ dala. Bez těchto znalostí bychom teď nebyli tam, kde jsme. DĚKUJEME!!!

Jana Bednářová (za bývalou 9. A a 9. B)

PODĚKOVÁNÍ SPONZOROVI
Děkujeme firmě ZEMSTAV p. Maryšky za finanční sponzorský dar. Peníze jsme použili na nákup speciálních jehel a ovčí vlny. Materiál využijeme v hodinách pracovních činností a výtvarné výchovy k výrobě obrázků malovaných barevnou ovčí vlnou.

Poděkování patří i předsedovi SRPŠ p. Mikešovi za zprostředkování.

Za ZŠ Velešín Mgr. Iva Olšanová

PAMĚTI PANA MILOSLAVA KŘÍŽKA - II. DÍL

Ještě v době, než jsem začal chodit do školy a Olouš už chodil, dost jsem se doma bez bratra nudil. Tatínek mne brával s sebou skoro do každého stavení, kam zaváděl elektriku. To se tenkrát jednoduše natáhla šňůra drátů na zeď na skleněné či porcelánové rolničky, přibité do zdi hřebíkem. Bylo to zprvu nesmělé osvětlení jednou nebo dvěma žárovkami. Jiné spotřebiče ještě nebyly, nebo do Velešína nedorazily. Motorový proud se zaváděl až v dalších letech.

V těch cizích domech jsem si hrál všelijak, hlavně jsem ale vše okukoval a sledoval otce při práci. Nejspokojenější jsem byl, když mi tatínek vyřezal ze dřeva lopatičku a postavil mě k hromadě písku. Taky do mlýna mě bral při častých návštěvách elektrárny, někdy brával oba kluky. Jednou otec něco dělal v elektrárně a my kluci jsme si u dveří hráli. Bratrovi spadla žárovka na zem, bouchlo to a střepy se rozletěly. Otec se na nás významně podíval a montoval dál. Ale za chvíli se i mně podařilo pustit žárovku na zem a rozbít ji. To uz taťkovi přetekly nervy, každému z nás dal na zadek, odvedl nás do sednice (obývací místnost ve mlýně), a tam jsme za trest klečeli pod telefonem a brečeli.

Pamatuji se, že mě často při cestě ze mlýna zpět do Velešína bolely nohy - alespoň jsem to o sobě říkal - a proto jsem seděl tátovi za krkem. Tatínek s námi dělal všelijaké kotrmelce, hlavně skrz rozkročené nohy a mne naučil tělo narovnat a vydržet ve vodorovné poloze vzpřímené, a přitom mě držel jednou rukou za krkem a druhou pod kotníky. Tak mě předváděl a já se křečovitě držel jako přímka.

S maminkou jsme někdy chodívali celá rodina na houby - do Hájku k nádraží na červené kozáry, do Chodče na ryzce, ale i jinam. Taky jsme se chodili koupat do Malše k Velkému kameni (dnes zatopen). Od září 1919 začal bratr chodit do školy. Jeho třídu měl učitel Horka. Velešínská škola nestačila pojmout školáky, a proto jedna třída byla ve Věži (dnes bar "Jakub"). V pozdějších létech tato místnost sloužila jako pošta, a ještě později Národní výbor. U Němečků se uprázdnila místnost, a tak sloužila řadu let jako třída. Tam jsem také chodil od třetí třídy obecné na němčinu. Tu jsme tam mívali odpoledne jako poslední vyučovací hodinu.

Do třídy ve Věži chodil bratr prvně do školy. Bylo mi doma bez bratra smutno, a proto jsem chodil na jaře pod otevřená okna jeho třídy a poslouchal, co se ve třídě povídá. Učitel Horka o mě věděl, někdy se z okna vyklonil a pozval mě dovnitř. Tam jsem si sedl do poslední volné lavice a plně pozoroval a poslouchal. Zajímalo mě to.

Život šel dál a od září 1921 jsem začal chodit do školy i já. Učil nás řídící Kohout až do páté třídy, kdy odešel na jaře do penze. Pan řídící měl ve třídě harmonium a při zpěvu na něj hrál. Řídící byl zároveň varhaníkem v kostele. Hrál každou neděli při mši, a při zpívané mši odpovídal knězi za doprovodu varhan. Jeho doprovod kostelních písní na varhany byl tak pěkný, melodický, bylo to potěšení poslouchat - ty druhé a třetí hlasy a basy na pedály. Řídící vedl také zpěvácký sbor při pohřbech při zastavení pohřebního průvodu na náměstí, a po kostelním obřadu taky na hřbitově.

Svatby a pohřby bývaly ve všední den a řídící si odskočil ze třídy z vyučování. Po dobu nepřítomnosti uložil dětem ve třídě číst z čítanky. Žák Kamarýt dával pozor, aby nikdo nerušil, a pak řídícímu žaloval.

Spolužák Pepa Vágner ministroval v kostele, a když bylo třeba, o pohřbech nebo svatbách přibral další ministranty. Taky jsem se zúčastnil a kápla za to koruna nebo dvě, a to bylo pro kluka do prázdné kapsy něco.

V první třídě jsme psali na břidlicové tabulky, orámované dřevěným rámečkem, a na ně se psalo břidlicovým pisátkem. Co bylo napsáno, mohlo se smazat. Po smazání houbičkou nebo hadříkem se znovu psalo, stejně, jako na tabuli křídou.

Když někdo ve třídě zlobil, nedával pozor, řídící vyplácel rákoskou na dlaň ruky, nastavené dopředu, nebo při čtení seděl na hanbě na stupínku u tabule.

Řídící přiděloval v zimě do tříd ze školního sklepa uhlí a dříví. Pro obojí si ze tříd přicházeli žáci k nám, a někdy pár kluků z naší třídy roznášelo přidělené dříví na zátop. Obojí se dělo za plného provozu vyučování. Nejdále to bylo donést do třídy k Němečkům (dnes autobusové nádraží). V naší třídě byla u zdi od kamen ke dveřím velká hranice nasekaného dříví. To jsme přinášeli ze sklepa, aby se to dosušilo před roznesením do jednotlivých tříd. Na té hranici dříví pan řídící sušil v zimě své velké kapesníky.

Když bývalo léto na dosah ruky a venku teplo, slunečno, a podle rozvrhu hodin jsme měli čtení, zavedl pan řídící celou třídu za farskou stodolu polní cestou na kraj lesa před svahem k Velkému kameni. Tam jsme se rozsadili pod vysokými borovicemi a hlasitě četli jeden po druhém z čítanky. Nebylo to ale jednoduché pro nás děti, hledět jenom do čítanky, když všechno kolem lákalo se tam podívat a nebylo lehké ani pro pana řídícího udržet kázeň a donutit děti, aby sledovaly, co se čte.

Jednou přišel někdo do třídy a oznámil panu řídícímu, že za hřbitovem letí letadlo. Vyvedl tedy naši třídu za hřbitov, a tam jsme poprvé viděli letadlo, které pomalu letělo nevysoko na nebi.

Pan řídící s učitelem Horkou připravovali dětské divadlo. Jednou mne poslal k Němečkům s písemným vzkazem pro učitele Horku. Po cestě jsem si psaníčko přečetl, a bylo v něm napsáno: "Myslím, že by na divadle Křížkovi kluci mohli hrát cikány." A opravdu jsme pak nacvičovali divadelní hru, která se měla hrát těsně před Vánocemi v roce 1923 v sále U Pekočů. Opravdu jsme s bratrem hráli s načerněným obličejem cikány a zpívali písně: "Řekněte, kde má je vlast, rodná má kde země" a "Je to život na tom světě". Hrálo více dětí, představení se vydařilo, dospělí jako diváci se bavili, hlavně rodiče dětí, které vystupovaly. Po divadle jsme z vánočního stromku dostali každý hrst cukroví a pro nás na cestu noční tmou do mlýna to byla nejlepší odměna.

...pokračování příště

VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ

Podzimní odpoledne 18. října 2003 jsme přivítali malé občánky do našeho města. Tato malá slavnost se konala v obřadní síni za účasti místostarosty Vladimíra Mikeše, který jménem města promluvil k rodičům a hostům. Pan učitel Hujsl doprovázel celý obřad na varhany a malí předškoláčci Jakub Swaczyna, Monika Dibďáková a Alenka Kostečková těm nejmenším přednesli básničky. Na závěr se rodiče podepsali do pamětní kroniky.

A koho že jsme to přivítali? :

Radka Kellnera, Ondřeje Musila, Nikolase Kozelského, Martina Kozla, Natálii Strouhalovou, Adélu Šumovou, Markétu Jarošovou, Petra Cipína, Davida Německého, Adélu Lieblovou, Filipa Hoška, Jitku Vaclíkovou, Natálii Olenjukovou, Nikolu Maurencovou a Johanu Stehlíkovou.

A ještě malé upozornění. Kdo chce svým rodičům, kteří slaví padesát let společné cesty životem, připravit oslavu v obřadní síni, nechť se domluví na Městském úřadu u pí Hovorkové.

Z.K. - Občanská komise

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme touto cestou všem, kteří se dne 20. listopadu přišli rozloučit s paní Františkou Radovou. Také děkujeme za projevy účasti a květinové dary.

Rodina Zíkova a Bláhova

TÁBOR PRO DĚTI

Ve dnech 1. až 14.8.03 uskutečnilo České kancléřství řádu Křižovníků s červeným srdcem již druhý tábor pro děti. Tábora se zúčastnilo 12 dětí ve věku od 3 do 13 let. Tábor proběhl v kempu Pískárna u Větřní. Počasí se vydařilo, a tak krom koupání ve Vltavě se děti učily různým dovednostem, jezdily na výlety, ale největší ohlas měla mezi dětmi cesta na raftu z Rožmberka zpět do kempu, která trvala 5 hodin. Tábora se krom dětí z Velešína zúčastnily i děti z jiných měst. O zdárný průběh tábora se starali otec P. Rostislav Kotrč a vedoucí Petr Hruška, žaludky účastníků uspokojovaly tety Jarka a Ilona.

OZNÁMENÍ :

Z důvodu přestěhování ukončilo ve Velešíně činnost České kancléřství Řádu Křižovníků s červeným srdcem. Pan Petr Hruška a paní Jaroslava Petrů též ukončili svoji činnost ve Farní Charitě sv. Václava, kterou zde v roce 1992 založili a přestěhovali se na nové působiště, kde zakládají Komunitní centrum pro děti a mládež.

Petr Hruška

PODĚKOVÁNÍ

MO KDU-ČSL ve Velešíně tímto naposledy děkuje svému členovi a předsedovi Karlu Radovi, který nás opustil 16.10.2003 za jeho dlouholetou činnost v místní organizaci.

NEDOSTÁVÁTE VELEŠÍNSKÝ ZPRAVODAJ?

Od měsíce září by měly všechny domácnosti z Velešína a okolních vesnic dostávat Velešínský zpravodaj do schránek zdarma. Bohužel se množí stížnosti, že obzvláště na vesnicích, tomu tak není. Poněkud nám vázne distribuce, proto prosím každého, kdo do 5. v každém měsíci zpravodaj nedostane, aby mi zavolal na tel. číslo 380 33 10 03 nebo 607 806 439 a okamžitě tuto situaci vyřešíme. Velice mě to mrzí, protože to má být služba ve prospěch občanů a ne naopak.

Hana Růžičková
KIC (vydavatel Velešínského zpravodaje)

SVÍČKOVÝ PLES

Upozorňujeme už nyní všechny příznivce Svíčkového plesu, že tento ples se bude konat již 17. ledna 2004 v sále U Zlaté podkovy od 20.00 hodin. Předprodej vstupenek bude již od 5. ledna 2004 v kanceláři Kina nebo v pokladně jednu hodinu před každým promítáním.

Cena vstupenky je 130,- Kč. Hrát bude skupina Fontanela a skupina Obzor z Borovan (V. Plachý a spol.). Vstupenky budou slosovatelné a výherci dostanou zajímavé ceny (např. předplatné do Kina pro dvě osoby atd.). I program bude neobvyklý, nechte se překvapit !

Doufám, že navážeme na dobrou tradici tohoto plesu, a protože se tentokrát bude ples konat pouze v horním patře, nezapomeňte si rezervovat vstupenky včas !

Srdečně zvou pořadatelé!

BILANCE A PLÁNY - CYKLO VELEŠÍN

Rok 2003 byl zatím pro náš oddíl nejúspěšnější Cyklisté startovali přibližně v 60-ti závodech, převážně silničních, ale i na cyklokrosech a v závodech MTB. Dosáhli výborných umístění v závodech Českého poháru, na mistrovství republiky, na I. olympiádě pro děti, v republikovém kole Závodu míru nadějí, v krajských přeborech i v závodech Jihočeské amatérské ligy. Oddíl Cyklo Velešín je i pořadatelem tradičních sportovních soutěží; v roce 2003 to byly :

• okresní kolo ZMN - cyklistické závody pro dětské kategorie
• 8. ročník dvouetapového závodu ke Dni dětí
• 8. ročník tříetapového závodu „O cenu města Velešína“ - závod je zařazen do seriálu JAL a zúčastňuje se jej přes 100 závodníků, dětí i dospělých
• 7. ročník běžeckého závodu „Velešínský půlmaraton“
• „O nejvšestrannějšího sportovce Velešína“ - seriál soutěží pro děti pořádaný společně s Městem Velešín a ZŠ Velešín.

Stručný přehled výsledků našich závodníků v roce 2003.
Do republikového finále ZMN v Olomouci se nominovali v kategorii nejmladších žáků Jiří Petrou - skončil na 3. místě a v kategorii starších žáků Martin Staněk - 3. místo, Adam Pečl - 7. místo, Jan Petrou - 8. místo. V soutěži družstev obsadili starší žáci 2. místo.

V krajských přeborech v Českých Budějovicích se umístili v časovce jednotlivců mladších žáků Michal Kysela na 4. místě a starších žáků Adam Pečl na 1. a Martin Staněk na 2. místě. V kategorii juniorů byl Viktor Honsa 6., v silničním závodě dojel Martin Staněk 2. a Adam Pečl 3.

V krajském přeboru v cyklokrosu v Táboře zvítězil Adam Pečl, Jan Petrou obsadil 5. místo. Martin Staněk startoval ve starší kategorii kadetů a dojel na 6. místě.

V mezinárodním závodu v Lambachu (Rakousko) za účasti závodníků ze šesti států získal 5. místo M. Staněk, 7. místo A. Pečl a 12. místo J. Petrou.

Největší celoroční soutěží jsou závody Českého poháru mládeže, skládající se z 8 silničních, 8 dráhových závodů, 6 kritérií, 4 časovek jednotlivců a dvojic, 3 etapových závodů a tří závodů mistrovství republiky. V závodech ČP vystoupili velešínští 4x na stupně vítězů díky 3. místům v Brně, Hradci Králové, Lounech a Liberci. Celkem 20x skončili v první desítce závodníků.

Lahůdkou cyklistiky jsou etapové závody. Pro kategorii starších žáků byly letos vypsány 3 :
Malý závod míru v Lanškrouně - nejlépe obsazený závod v republice - 108 startujících ze 4 států - Staněk 9. místo, Pečl 31. místo.
Mezinárodní etapový závod v Lišově - Staněk 10. místo, Pečl 12.místo a Petrou 24. místo.
Etapový závod v Jindřichově Hradci - Staněk 4. místo, Pečl 5. místo, Petrou 19. místo.

Celkově v Českém poháru 2003 - bodově ohodnoceno bylo 150 závodníků, z nich obsadili: Martin Staněk 7. místo, Adam Pečl 13. místo, Jan Petrou 56. místo.

O lepší celkové umístění jsme přišli neúčastí na dráhových závodech, které jsou součástí bodování. Prvním vrcholem sezóny byla I. olympiáda pro děti v Chocni v červnu ,kde startoval výběr 3. nejlepších závodníků z každého kraje. Tam jsme dosáhli nejlepšího letošního výsledku. Zvítězil Martin Staněk, 6. Adam Pečl - po defektu hned v 1. okruhu, 18. Jan Petrou.

Druhým vrcholem byly na zlomu července a srpna tři závody MČR v Liberci. Prvním byla časovka jednotlivců :
v juniorech 45. V. Honsa, ve st. žácích 8. M. Staněk, 12. A. Pečl, 36. J. Petrou. Závod dopadl slušně, i když ambice byly vyšší. Výsledky z časovky jednotlivců daly dohromady dvě nejlepší dvojice z Jihočeského kraje. Staněk startoval s Nepustilem z Prachatic a obsadili třetí místo, druhá dvojice Pečl - Petrou skončila 16.

Nejprestižnějším závodem je pak silniční závod MČR. Na startu bylo asi 90 závodníků a i když měřila více než 50 km, na okruhu chyběl těžký kopec, který by našim závodníkům lépe vyhovoval a peloton více roztrhal. Do cíle dojelo pohromadě 25 závodníků. Martin Staněk byl 16., Adam Pečl 42. (do 46 km byl v první skupině, pak skončil v křečích v příkopu), Jan Petrou 49.

V závodech JAL celkově zvítězili: Jan Petrou ve starších žácích, Viktor Honsa v juniorech. Další výsledky mladší žáci M. Kysela 7., A. Šípek 8.. Muži A: T. Rottbauer 9., muži C: K. Schwarz 4. a 11. J. Musil, muži D: 5. V. Klíma, 8. K. Hísek. Družstvo skončilo na 5. místě z 15 zúčastněných.

Na podzim si naši závodníci vyzkoušeli i starty na závodech ČP v cyklokrosu - Budvar Cup. V současné době soutěž pokračuje až do Vánoc a i přes větší počet defektů a pádů se naši umisťují relativně slušně. M. Staněk, A. Pečl a J. Petrou jsou členy Tréninkového střediska mládeže jižní Čechy se sídlem v Táboře, které vede zkušený trenér Stanislav Bambula, a jsou zváni na soustředění. V červenci byli na Zadově - příprava na silniční mistrovství republiky a v září v Mozolově - příprava na cyklokrosovou sezónu.

V únoru 2003 jsme byli na oddílovém lyžařském soustředění na Horské Kvildě - včetně rodičů mladých cyklistů, tuto zimu nás čeká další soustředění na Kvildě. Členové TSM pak budou ještě nabírat fyzičku na běžkách při krajském soustředění na Zadově. Zimní přípravné období není pro cyklisty žádný odpočinek. Kromě zmiňovaných lyžařských soustředění se připravují v tělocvičně (posilování, gymnastika a míčové hry), na plovárně a podle povětrnostních podmínek i venku - běh v terénu, tréninky na běžkách a na bruslích - to jsou hlavní aktivity cyklistů v zimě. A od časných jarních dní opět na kolo. Dalším naším plánem v přípravě je jarní soustředění v Chorvatsku a pak již začne další sezóna, skládající se opět přibližně ze šedesáti závodů od dubna do listopadu. Kromě silničních závodů, cyklokrosu a MTB bychom si nově rádi vyzkoušeli několik tréninků a závodů na dráze. Samozřejmostí je i pořádání tradičních závodů pro mládež i dospělé.

V současné době probíhá nábor do oddílu z řad chlapců i děvčat, nejen ve Velešíně, ale i v Kaplici a Českém Krumlově a ve školách okolních obcí. Rádi je na trénincích přivítáme - případní zájemci se mohou informovat na tel. č. 604 736 933.

Cyklistika je velice náročný sport. Nejen na fyzické nasazení, ale i na volný čas a finance. Pokud se chtějí závodníci zlepšovat a pak držet krok se špičkou v republice, musejí kromě pravidelných tréninků absolvovat co největší počet závodů. Většina těchto akcí je náročná na cestování. (Louny, Liberec, Olomouc, Orlová, Lanškroun, Hradec Králové, Brno, Kyjov, Děčín...) Jedná se většinou o dvoudenní akce - za víkend dva závody nebo o třídenní etapové závody. Náš oddíl může existovat nejen za vydatné pomoci rodičů závodníků, ale i díky finančním podporám - hlavně příspěvku Města Velešín.

I když je tato částka značná, zdaleka nemůže pokrýt celkové náklady rozpočtu oddílu, proto je největším problémem získávání financí. V malých sumách se nám jen zčásti daří rozpočet pokrývat, zbytek zůstává na rodičích a nebo je nutno plánované akce zrušit. Toto by mohl vyřešit patron, který by se této „problematiky“ ujal a pomohl tak talentům v tomto sportu v jejich růstu a cestě k co nejlepším výsledkům. Z našeho oddílu vyšel i Jan Šimek, který do loňska čtyři roky sbíral vavříny za Cyklo Velešín. Nyní startuje za Budvar Tábor a je v současné době v juniorské reprezentaci České republiky. Naši současní závodníci nemají k tomuto vůbec daleko...

Karel Růžička,
vedoucí oddílu Cyklo Velešín,
U Hřiště 307, 382 32 Velešín

SPORTOVEC VELEŠÍNA 2003

Tak tady máme poslední měsíc roku 2003 a termín uzávěrky nominací do ankety Sportovec Velešína se nezávratně blíží. Pokud víte o někom, kdo by si podle Vás zasloužil toto ocenění, neváhejte a nominujte ho. O tom, že to není tak složité si můžete přečíst na následujících řádkách, kde jsou zveřejněna na pravidla ankety.

a)	Podmínky a termín nominací sportovců - Zásadní podmínkou je, že nominovaný sportovec musí být občanem Velešína. Sportovní oddíl, který sportovce nominuje, předloží nominační listinu, kde bude jméno sportovce, jeho věk a úspěchy, kterých dosáhl v daném roce. Nominační listina bude potvrzena razítkem a podpisem zástupce sportovního oddílu. (Platí i pro sportovce, kteří jsou členy jiného než velešínského sportovního klubu.) V případě, že sportovec není členem žádné sportovní organizace, doloží svou nominaci diplomem, popř. jiným dokladem potvrzujícím uvedený úspěch. Nominace budou shromažďovány u paní Růžičkové, popřípadě mohou být předány do kanceláře místostarosty. Sportovci mohou být nominováni do 31.12.2003.
b)	Navrhovatelé jednotlivých sportovců - Jednotlivé sportovce do ankety Sportovec Velešína budou moci navrhovat všechny místní sportovní organizace. Z každého sportovního klubu však mohou být navřeny maximálně 3 osoby. Kromě sportovních oddílů bude moci sportovce nominovat jakýkoliv občan Velešína starší 18ti let.
c)	Vyhlašované kategorie - Ze všech nominovaných sportovců bude zvoleno 10, kteří získají ocenění Sportovec Velešína 2003. Kromě toho bude jedna tzv. volná kategorie, ve které může být vyhlášen Trenér roku, Organizátor roku, Cena fair play, Tým roku... Kromě toho připravujeme anketu ve které budou občané Velešína moci rozhodovat o tom, který z nominovaných sportovců je podle nich ten nejlepší. Přesná pravidla budou uveřejněna v některém z následujících zpravodajů.
d)	Způsob výběru deseti oceněných sportovců - O tom, kteří z nominovaných sportovců budou vyhlášeni Sportovci Velešína, rozhodne hlasování, kterého se zúčastní zástupci jednotlivých sportovních oddílů, členové sportovní komise, starosta města a zástupce školy.

Tak to by bylo něco z „pravidel“ a teď už záleží jen na sportovcích. Takže držíme palce a doufáme, že se nominace jen pohrnou, aby jak se říká bylo z čeho vybírat a aby byli oceněni opravdu ti nejlepší.

Mgr. Hana Ondřichová

KULTURNÍ PROGRAM NA MĚSÍC PROSINEC 2003

Pondělí 1.12.2003 - 9.00 - 10.45 Výchovný koncert pro MŠ a 1.třídy ZŠ (kinosál)

Úterý 2.12.2003 - 17. 00 hodin - Dům s pečovatelskou službou - literárně hudební pásmo pro seniory : Od adventu do Tří králů. Paní Helena Jelínková z Městské knihovny v Českém Krumlově bude vyprávět o zvycích a tradicích spojených s tímto obdobím

Středa 3.12.2003 - 8.00 - 11.00 Výchovný koncert ZUŠ pro 2.,3.,a 4. třída ZŠ (kinosál)

Pátek 5.12.2003 - 17.00 - 20.00 Čertovská show na parkovišti u Jihostroje. Jsou zvány děti i dospělí. Budou zde čerti, andělé i Mikuláš. Děti budou soutěžit a dostanou nadílku, každé podle svých zásluh. Celý večer bude doprovázet diskotéka.

Čtvrtek 11.12.2003 - 18.00 - 20.00 - Vánoční koncert ZUŠ (kinosál)

Pátek 12.12.2003 - 17.00 - 19.00 Vánoční muzikál v kinosále s jesličkami a Ježíškem. Děti mu budou moci předávat svá přáníčka a vystoupí i děti ze školy a školky a všichni dohromady si zazpívají koledy.
Vstupné: 20,- Kč

Úterý 16.12.2003 - 16.30 Zpívání pod vánočním stromem. Tradice, která se zde dodržuje už několik let. Přijďte si zazpívat s dětmi, které vystoupí pod rozsvíceným stromem na náměstí a společně budeme možná překonávat nepřízeň počasí.

Pátek 26.12.2003 - 19.00 J. Jakub Ryba - Česká mše vánoční v Kostele sv. Václava v podání velešínského Chrámového sboru

Sledujte plakátování !

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji tímto všem sponzorům, kteří již přispěli na akce pro děti, které pořádá KIC v prosinci 2003. Velice si Vašeho kroku vážím a doufám, že se k Vám připojí ještě další.

Ještě jednou děkuji a můžete mě kontaktovat na tel. čísle 380 331 003 nebo e-mail: kino.velesin@tiscali.cz.

Hana Růžičková
Ředitelka KIC

PROGRAM KINA VELEŠÍN NA MĚSÍC PROSINEC 2003

Warning: mysql_numrows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /var/www/localhost/htdocs/ois1g/cz1250/aktual/region/t_velzpr1203.htm on line 610

Připravujeme na leden 2004

Neprůstřelný mnich, Jedna ruka netleská, Švindlíři, Království ohně, Čtyři pírka, SPY KIDS 3 D (speciální brýle), Pravidla vášně, Nikde v Africe, Hledá se Nemo, Prci, prci, prcičky - svatba

Kulturní a informační centrum města Velešín nabízí rezervaci vstupenek na :

14.2.2004 (sobota) - Do Hlubin - kino Oskar IMAX s návštěvou Mořského světa v Praze. Odjezd z Mariánského náměstí v Č. Budějovicích v 7.30 hod.
Cena: dospělí 570,- Kč, děti do 15 let 470,- Kč (v ceně je doprava, služby průvodce, vstup do Mořského světa a vstupenka do kina)

15.2.2004 (neděle) - Lucerna (činohra) Národní divadlo
Odjezd z Č. Budějovic v 10.30 hod. z Mariánského náměstí. Začátek představení 14.00 hodin.
Cena včetně dopravy: 390,- Kč

NOVINKY V KINĚ

Vážení návštěvníci velešínského Kina,
jelikož v měsíci lednu budeme promítat v našem kině film „SPY KIDS 3„ který je natočen tzv. technologií 3D (diváci při něm mají na očích speciální brýle), předkládám vám všem článek, který nám poskytla společnost SPI International, která tento film distribuje. Takže si to přečtěte, ať víte, co vás čeká. A třeba nalákáme i další potencionální návštěvníky.

Hana Růžičková, KIC

„SPY KIDS 3“

Dávno bylo lidským snem zachytit ve filmu skutečný svět s veškerým pohybem, barvami, tvary a prostorem. Vědci, umělci a filmaři hledali způsoby, jak umožnit lidskému oku vidět pohyblivé obrázky úplně živě i s úplnou strukturou, formou a hloubkou, namísto plochého obrazu.

Robert Rodriguez, tvůrce a režisér série filmů „Spy Kids“, tentokrát posouvá rodinnou zábavu na úplně novou úroveň, a dodává jí nový rozměr - třetí rozměr. Ve filmu „Spy Kids 3“ s pomocí nejnovější technologie přináší doteď nepoznanou úroveň filmové ineraktivity tím, že využívá technologii 3D. Poprvé po několika desetiletích nová generace diváků opět bude moct prožít vzrušení z trojrozměrného filmového zážitku tím, že při sledování filmu použije speciální brýle, které jim umožní proniknout přímo do středu akce. Rodriguez totiž využil nejnovší počítačové efekty a svoje speciálně sestrojené 3D monitory s vysokým rozlišením a speciální kamerové systémy, aby vytvořil fantastický svět v trojrozměrném prostoru do nejmenších detailů.

V roce 1938 Charles Wheatstone sestrojil první stereoskopický přistroj, umožňující vidět obrazy ve třech rozměrech. Založil svůj vynález na faktu, že naše pravé a levé oko vidí skutečnost z mírně odlišného úhlu. Když se podíváme na nějaký předmět, náš mozek tyto dva vnímané obrazy spojí do jednoho a umožní nám vnímat jeho hloubku a vzdálenost. Wheatstone vytvořil přístroj, který simultánně ukázal dva různé obrazy toho samého objektu z dvou úhlů - jeden obraz pro pravé oko, druhý pro levé. Když se zobrazili zároveň, vznikl „stereo“ efekt, který obrazu dodal pocit hloubky.

V 20. století se filmaři tomuto jevu věnovali víc, a vytvořili kamery s dvěmi objektivy, vzdálenými od sebe na vzdálenost lidských očí, která je asi 6,35 centimetrů, takže mohli snímat dva obrazy současně. Jediným problémem bylo, že výsledek byl takový, že divák jakoby viděl dvojmo. Problém vyřešili takzvané anaglyfické brýle s jedním červeným a druhým modrým sklem. Jak se člověk dívá přes takovéto brýle, každé sklo odfiltruje opačný obraz, a mozek potom spojí, takže výsledkem je film vnímaný trojrozměrně!

V 50. letech mohli diváci vidět více trojrozměrných filmů, a v čase největšího rozmachu vznikalo asi 30 trojrozměrných filmů ročně. Tento jev však byl ovlivněný tehdejší nedokonalou technologií, a u diváků se nedalo zabránit bolestem hlavy a rozostřenému vidění. Výzkum však pokračoval, a v 80. letech se dočkali nového života filmy jako „Čelisti“ a „Pátek 13“.

V současnosti s nevídaným rozvojem počítačových technologií se 3D technologie dočkala renesance. Když se Robert Rodriguez rozhodl natočit film „Spy Kids 3“ v 3D, myslel si, že bude muset vyvinout úplně novou 3D kameru,ale s úžasem zjistil, že taková kamera už existuje! Její vývoj a použití si totiž vyžadovalo natáčení 3D dokumentu režiséra Jamesa Camerona „Duch hlubin“ pro kina se systémem IMAX. Cameronova kamera spojila dva videoobjektivy s vysokým rozlišením do jednoho přístroje, a byla přímo ideální pro potřeby Rodriguezova filmu. Dokázala dokonce křížit směrování objektivů podobně jako lidské oči, čím zmenšovala napínání oči diváka.

Rodriguez zdůrazňuje rozdíl mezi předešlými 3D filmy a „Spy Kids 3“ - kdysi bylo ve filmu o mnoho méně skutečných 3 D efektů, v tomto jich jsou stovky, často zdokonalené počítačovými efekty. Jenže počítačové animace není možné snímat 3 D kamerou, Rodriguez vyřešil problém tak, že natočil každý záběr dvakrát - první jakoby viděný pravým okem, a druhý levým. Počítač oba záběry spojil do jednoho, a vznikl úžasný 3 D efekt, umožňující vychutnat si film naplno.

---

VÁŽENÍ PŘÍZNIVCI VELEŠÍNSKÉ HISTORIE,

vám všem, kteří jste se přišli podívat v sobotu 22. listopadu na další promítání o Velešíně, patří poděkování za příjemnou atmosféru, která se při tomto promítání vytvořila. Věřte, že to je nejlepší odměnou všem, kteří se na jeho přípravě podíleli. Chtěla bych ještě jednou poděkovat panu Sladovi a paní Machové za poskytnutí fotografií a komentář k nim a dále panu J. Valentovi, který zapůjčil rovněž fotografie a většinu vystavených exponátů. Nesmím zapomenout ani na p. Šimečka a p. Holuba, kteří nám svými filmy vždy připomenou, jak byla řeka Malše krásná. A ještě nesmím zapomenout na p. Švarce, který byl vlastně jedním z iniciátorů.

A protože si myslím, že mnozí z vás mají doma také nějaké straré fotografie, zkuste popřemýšlet o jejich zapůjčení na další promítání. Stačí, když mi zavoláte na tel. č. 380 33 10 03 nebo za mnou zajdete do kanceláře v Kině a domluvíme se na dalším postupu. Samozřejmě budu velice ráda, když si k tomu řeknete sami svůj komentář, protože jak jste sami slyšeli, má to své kouzlo.

Takže ještě jednou děkuji všem zúčastněným (samozřejmě i personálu Kina) a všem za skvělou atmosféru a těším se na další shledání v kinosále.

Hana Růžičková
ředitelka KIC

---

© Sdružení k vytvoření financování a správě informačního systému regionu Český Krumlov, 2001
Počet přístupů na tuto stránku od 27. dubna 2000 : 0