Akce Červená stužka

Dne 1. 12. 2003 proběhla v našem městě osvětová akce Červená stužka. Tato akce byla spojena s finanční sbírkou, která se koná pravidelně v době Světového dne boje proti AIDS - 1. prosince.

Studenti ISŠ a U Velešín nabízeli k zakoupení červenou stužku v hodnotě10 Kč, která se stala symbolem pochopení HIV/AIDS. Vedle stužky rozdávali studenti zdarma letáky se základními informacemi o nemoci AIDS a možnostech její prevence.

4 studenti naší školy prodali celkem 167 stužek, řádně označené plechovky obsahovaly po otevření částku 1802 Kč. Tato finanční částka byla složenkou odeslána České společnosti AIDS pomoc a Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Peníze jsou určeny pro rozšiřování Domu světla, sociálně zdravotnického a azylového zařízení pro HIV pozitivní osoby a AIDS nemocné, které zajišťuje mimo jiné také bezplatné anonymní testování.

Jménem koordinátorky této akce v ISŠ a U Velešín děkuji všem, kteří přispěli, dále našim studentům a ředitelce KIC Velešín za pomoc při organizaci akce.

Ing. B. Šrámková,
ISŠ a U Velešín

Od adventu do Tří králů

Dne 2. prosince jsme se sešli v Domě s pečovatelskou službou, abychom se dozvěděli něco nového právě o tomto období. Paní Helena Jelínková z Městské knihovny v Českém Krumlově nám poutavým vyprávěním o zvycích a tradicích připomněla, co tento čas znamenal pro naše předky a jak se v jednotlivých oblastech lišily zvyky. Poslechli jsme si i známé a méně známé koledy a každý se mohl zapojit do programu po svém. Když ne zpěvem, tak alespoň cinkáním zvonečku, jak vidíte i na fotografii. Doufám, že se s paní Jelínkovou setkáme příští rok znovu zase u nějakého zajímavého povídání.

KIC a Knihovna

Třetí díl pokračování pamětí pana M. Křížka

V obecné škole jsem se doma trochu učil, ale pak, od měšťanky, už začalo tuhé učení z fyziky, chemie, kreslení a rýsování, přírodopisu, matematiky a němčiny. V patře školy vedle fary byly třídy měšťanky. Na chodbě vedle schodiště bylo delší prkno u zábradlí, a na něm v lahvičkách od léků stály ve vodě různé polní květiny s pojmenováním. Tam jsem se naučil znát polní květiny.

V jarním a podzimním období jsme chodili do školy bosi, jak to jen počasí dovolilo. Jen v zimě se nosily šněrovací boty. Sandály ani polobotky nebyly. Děti ze vsí nosily v zimě dřeváky, s těmi se však do třídy nesmělo, dřeváky zůstávaly na chodbě v polici. Když pršelo, tak jsme zmokli, pokud jsme se nikam neschovali. Deštníky, velké, černé, ty měl málokdo z dospělých - těch zámožnějších.

Školní vyučování jsme měli denně včetně soboty, mimo neděle a čtvrtky. V tyto dva dny byla škola vyhrazena pro učně všech povolání. Škola měla polední přestávku od 12 do 14 hodin. Děti z Velešína se šly domů naobědvat, přespolní děti pojedly, co si z domova přinesly, obyčejně jen kus chleba. Někdy se sešla parta kluků u kostela a hrála se míčová hra "meta". Za míč sloužil sešitý hadrový míč ve velikosti dnešního tenisového míčku. Velmi náruživě se hrály na náměstí kuličky - u Amchů a u Varhaníků. Tam se spouštěly s patníků u vrat a měly v kamenné dlažbě své předepsané cestičky, a podle výsledku se kuličky vyhrávaly, nebo prohrávaly. Obyčejně ve třetí měšťance kluci už přestali kuličky hrát a dali pytlík kuliček mladším.

V radnici měla maminka k ruce Mařenku Rynešovou, které bylo 18 let. To byla taková věc: Moje babička Marie Kozáková, provdaná Putschöglová a maminka Mařenky Rynešové byly věrné kamarádky. Jejich dcery se po letech sešly a přes věkový rozdíl si dobře rozuměly. Dcera Ryneše, obuvníka a kostelníka, byla tedy v naší rodině přes den a vedle domácích prací měla na starosti nás, děti. Měli jsme ji rádi a ona nás taky. Chodila s námi v poválečných letech pro mléko do vsí v okolí Velešína. Na Holkov, do Skřídel, Markvartic, Borů a Chodče, do Zvíkova a Dlouhé. Když nám naše maminka v roce 1920 zemřela, tatínek nabídl Mařence Rynešové, aby si ho vzala, také kvůli dětem. Nabídku odmítla s tím, že je ještě na to moc mladá. Ale došlo k tomu za šest let, v roce 1926.

Vracím se k posledním dnům naší maminky se zanedbaným zánětem středního ucha a k jejím hrozným bolestem. Doktor Hartmann si už nevěděl rady a měla být převezena do Prahy na operaci. Došlo už k zánětu mozkových blan. Někdo ji snášel v náručí po schodech dolů před radnicí do kočáru, který ji odvezl na nádraží Holkov k osobnímu vlaku do Budějovic. Odtud jela s tatínkem rychlíkem do Prahy. Byla v jiném stavu, nemoc vyvrcholila a pražská nemocnice ji už nemohla zachránit. Ztratili jsme maminku na celý život, bratrovi bylo 7 let, mně 5 a půl. Tatínek byl nešťastný. Asi po roce přivedl tatínek novou maminku z Prahy. Byla na nás přísná a dost nás bila, jako pravá macecha, hlavně při časté nepřítomnosti otce, který už ve Velešíně nepracoval a dojížděl na týden do Plzně. Doma byl jen v neděli.

Jednou nás máma poslala do Hájku u nádraží na borůvky. Bylo asi 10 hodin a ve 12 jsme měli být zpět na oběd. Měli jsme už plnou konvičku borůvek a vycházeli jsme z lesa, když vtom přijel na kole Lojza Hamerníků na houby. Aby se mu kolo neztratilo, přiměl nás, kluky, abychom mu kolo ohlídali, že se brzo vrátí. Čekali jsme a čekali, ale konečně po době jsme se dočkali. Bylo ale pozdě, na věži již tlouklo dvanáct. Lojza nás oba vzal na kolo, ale co to bylo platné. Bylo deset minut po dvanácté, když nás přivezl k radnici, bylo zle a oběd jsme nedostali. Marné bylo vysvětlování.

Jednou večer jsme seděli s mámou v kuchyňce, já jsem se podíval na hodiny a řekl: "To je 9 hodin?" Máma na mě zaútočila, že jsem to řekl špatně, a abych to řekl správně. Ať jsem se snažil, jak chtěl, nemohl jsem přijít na to, že jsem měl říci : "To už je 9 hodin?" Za trest mne máma zavřela na půdu nad radniční zasedací síň, kde jsem se ve tmě třásl strachem a proléval slzy. Bylo mi 7 let. Mezitím máma nosila vodu od kašny na zítřejší praní. Když na věži odbilo 10 hodin, pustila mne máma z půdy.

Nás, kluky Křížkovy, jednou někdo z Velešína pozval do bytu, Oloušovi svlékli kalhoty a prohlíželi mu na zadku jelita od výprasku. V nepřítomnosti otcově přijímala máma také nějaké pány, zaměstnané v továrně. Lidé donesli otcovi to, či ono, docházelo pak k hádkám a k výstupům s mámou, pro nás, vystrašené děti, bolestným. Jednou šla naše rodina v neděli odpoledne do Římova. Došlo k hádce, a každý z rodičů šel jinam. Co ale s dětmi? Tatínek řekl: "Jděte s mámou." Šli jsme k ní, a ta řekla: "Jděte s tátou." A šli jsme s ním. Bylo nám úzko, nevěděli jsme, čí jsme. V dětských duších bylo nesmírně úzko a smutno. Jednou večer, když se otec vrátil z Plzně, došlo k prudké hádce s macechou: My s bratrem jsme již leželi a řekli jsme otci, že máme hlad. Dal nám kus chleba a zhasl světlo. Macecha tudy procházela a chystala se na druhý den k odjezdu. A zase světlo rozsvěcovala. Otec opět zhasl, a když se to opakovalo, uhodil otec pěstí do žárovky, a ta se rozbila na drobné kousky. Byla tma, abychom mohli spát. Jak jsme ale mohli spát v takovém napětí! Došlo pak k dalšímu výstupu, a asi taky k ručnímu, protože máma přespala u Foitlů. Druhý den odjela, a už jsme ji neviděli.

Z OBČANSKÉ KOMISE

Narozeniny slavíme každý podle svých představ. Děti se těší na dárky, na sfouknutí svíčky, pak se těšíme na dospělost. Léta přibývají, jak se říká, všem stejně. Někdo má však to štěstí, že se dožije požehnaného věku ve zdraví a pohodě.

Velešáci si určitě pamatují drobnou usměvavou paní, která i ve svém věku chodí velice svižně. Je to paní Marie Stehlíková, která se dožila 6. prosince 2003 sta let. Ano, čtete dobře, sto let.

Využili jsme příležitosti a jeli jsme bývalé občance Velešína popřát k jejímu významnému jubileu. Ve Velešíně žila přes třicet let a nyní pobývá u své dcery v Černé v Pošumaví.

Za všechny Velešáky jí ještě jednou přejeme hlavně hodně zdravíčka.

Za občanskou komisi
Zdeňka Kleinová

JÁ JSEM O TOM NEVĚDĚL !

Tak tohle je věta, kterou poměrně často slýchám od malých i větších občanů Velešína. Většinou takhle reagují, když se někde sejde skupinka lidí a začne se probírat nějaká akce, která ve Velešíně proběhla. Pak většinou přijde věta, že je to mrzí, že kdyby to věděli, že by určitě šli. Na to já mám ale jedinou odpověď. Informace o všech aktivitách, ať už se to týká kultury nebo kina, najdete hned na několika místech. Prvním a myslím si, že nejpřístupnějším, je Velešínský zpravodaj. Opravdu už ho dostává každá rodina do schránky a snažíme se do něj dávat maximum informací. Další je kulturní program, který najdete na všech možných místech, ať už se jedná o obchody, čekárny u lékaře i lékárnu. Kdo raději hledá na internetu, i tady jsou tyto informace k mání, dokonce ještě dříve, než je vytištěn program. Potom o každé akci probíhá hlášení v místním rozhlase, hlásí se to i ve škole a nakonec vyrábím a vyvěšuji plakáty. Vím, že za špatného počasí plakáty na velkých vývěskách dlouho nevydrží, (ale ne vždy je to díky počasí, protože např. na starém sídlišti plakát nevydrží skoro nikdy). Ale dávám je pravidelně do vývěsky na autobusovém nádraží a nově také přímo do vývěsky v Kině, která je osvětlená celou noc. A tak nevím, co bych pro informovanost vás občanů mohla udělat ještě víc. Jedině, že bych jezdila po Velešíně s ampliónem, jako to dělají některé firmy. To si ale dělám legraci, protože to už by asi bylo to poslední. Jestli někdo víte ještě o nějaké jiné metodě, ráda toho využiji.

Ale aby celý tento článek nevyzněl pesimisticky, já si myslím, že kdo chce, ten si informace najde. Mám radost z toho, že na všech akcích, které jsme teď před Vánocemi dělali, bylo návštěvníků opravdu hodně a doufám, že si každý našel v naší nabídce to své.

Řeknu vám upřímně, že výběr pořadů, které by vás zaujaly, není vůbec nic jednoduchého a hlavně se tento výběr řídí více hledisky. Musí obsáhnout všechny věkové skupiny obyvatel (od dětí přes dorost, střední věk a důchodce). A každá ta skupina se chce bavit jinak a má jinou představu o kulturních programech. Snažím se to obsáhnout všechno, ale pořád nějak nemohu přijít na to, co by zajímalo mládež od 13 do 18 let. Proto bych uvítala, kdyby jste se k tomu sami vyjádřili a sami si řekli, co by vás bavilo. Teď vám mohu jenom říct, že chystáme znovuobnovení tradice „Tanečních“. Myslím si, že je zbytečné, aby musela tancechtivá mládež jezdit do okolních měst a že toto uvítají i maminky a babičky, které se budou moci snadněji podívat na své ratolesti (určitě k jejich velké radosti).

V jednání je také výuka břišních tanců, což bude zajímat dámy všech věkových skupin. Všechno záleží jenom na volném čase lektorů.

V neposlední řadě bych se chtěla zmínit o programu Kina. Provoz Kina je finančně dost náročný a k tomu musíme připočítat ještě půjčovné za filmy, které také není zrovna nízké. Ale pokud chceme, aby Kino ve Velešíně fungovalo, záleží na výběru filmů a návštěvnosti Kina. Snažím se shánět premiérové filmy co nejdříve (většinou je tu máme do dvou měsíců od premiéry v multikinech) a to vůbec není špatné, navíc za podstatně nižší ceny než v multikinech a ještě dáváme slevy pro důchodce na premiéry českých filmů. V příštích měsících se můžete těšit na Kameňák 2, 3. díl Básníků a film Mazaný Filip. Takže pak už záleží jenom na tom, jaká bude návštěvnost. Dokonce už to došlo tak daleko, že např. distribuční společnost Falcon nám bude dávat plakáty podle návštěvnosti jimi distribuovaných filmů a ne už automaticky ke každému jejich filmu.

Není to v dnešní době vůbec jednoduché vymýšlet zábavu pro lidi, protože doba je uspěchaná a každý má své starosti. Možná, že už jsme zapomněli, že právě u pěkného divadla, koncertu, muzikálu nebo kina si člověk krásně odpočine a přijde na jiné myšlenky. Jde jenom o to, přinutit se vůbec někam jít. Sama jsem si teď několikrát vyzkoušela, že když vidíte na jevišti ty malé dětičky, které ještě šišlají, ale berou své vystoupení velice vážně, v tu chvíli zapomenete na všechny starosti a říkáte si, kam se to dětské nadšení podělo? Asi jsme si odvykli dávat kus ze sebe a uzavíráme se před ostatními do své ulity. A není to dobře. Vždyť právě proto naši předci tolik hrávali divadlo a scházeli se, aby měli k sobě blíž. Dnes si zalezeme domu k „bedně„ a okolní svět nás zas až tak nezajímá. A to mi připomnělo, že kdyby se mezi vámi našel nějaký nadšenec, který by chtěl vést ochotnické divadlo, byla bych moc ráda.

Takže jsem se vám všem snažila objasnit problémy kolem kultury nejen ve Velešíně. Naštěstí existují nadšenci, kteří člověku znovu nalijí optimismus do žil a já sama si říkám: „Co tě nezničí, to tě posílí“. Uvítám jakýkoliv nápad, zkušenost nebo pomoc. Víte, kde mě najdete a každý je vítán.

Hana Růžičková
ředitelka KIC a Kina Velešín

A JEŠTĚ JEDNO PODĚKOVÁNÍ

Musím poděkovat ještě dalším občanům, kteří mi pomohli zajistit další pořad, a to Promítání o Velešíně. Jsem velice ráda, že vás přišlo tolik a doufám, že se vám večer líbil. Ale zase by to nešlo bez obětavé spolupráce několika lidí. Jako první budu jmenovat p. Valentu, p. Švarce a p. Šimečka, kteří mi pomohli zajistit i další promítání a to v rámci výchovného koncertu ZUŠ, který byl zaměřen k historii Velešína. Ještě bych chtěla jmenovat slečnu Julii Holcovou a p. Miroslava Smaha, který je vnukem Dr. Jaroše, který založil bývalou Jarošovu kolonii (tzv. Kolonku). Ten nám poskytl některé vystavené předměty, které jste si mohli prohlédnout. Všem patří velké poděkování a doufám, že se sejdeme na dalším promítání, které plánuji někdy na konec ledna nebo začátek února. Vše se včas dozvíte z plakátů.

Hana Růžičková - KIC

HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU, ANEB Z HISTORIE OBCE

Mile nás překvapil zájem občanů, jak starších, tak i těch nejmladších, o promítání filmu z údolí Malše pod Velešínem a projekci pohlednic fotografií města a okolí, z nichž většina byla pořízena v již první polovině minulého století.

Již delší dobu se s několika mladými nadšenci zabýváme myšlenkou přiblížit dávnou i nedávnou minulost města Velešína široké veřejnosti. Věřte, že opravdu je co nabídnout, protože obec se stejnojmenným hradem tvořila, a dodnes tvoří, významnou historickou památku v této oblasti. Na tuto skutečnost by se nemělo zapomínat, i když v poslední době stále častěji slyším jakési podivné hlasy, že "hrad patří Jánu". Probůh, nechci vyvolávat jakékoli emoce, a je nanejvýš chvályhodné, že obec Svatý Jan se angažuje ve zpřístupnění hradu, cyklostezce, informační tabuli atd.

Katastrem asi opravdu hrad spadá pod Ján, o to bych se nechtěl přít, a je to, myslím, i zbytečné, ale dost dobře nechápu, proč občané Velešína se tak snadno vzdali oblíbeného místa procházek, relaxace a odpočinku, jakým je malšské údolí s hradem. Argument zákazu vstupu do pásma vodárenské nádrže je podle mého názoru zpochybnitelný, je v rozporu se svobodou pohybu občanů a silně zavání smradem totalitního "Hraničního pásma". Logiku totiž tento zákaz postrádá. - Teď jsem asi kousl do pořádně kyselého jablka, ale představa, že se svými dětmi - vlastně, v mém případě už s vnoučky - vykročím na nedělní vycházku na pole k teletníku je nanejvýš absurdní, a raději budu riskovat to, že od přehrady mne bude vyhánět nějaký pohůnek s velice pochybnými pravomocemi.

Když už jsem se tak rozepsal, budu pokračovat ve stejném duchu. Zpřístupnění hradu Velešín a malšského údolí pod Velešínem je nutno brát jako zásadní věc. Občané Velešína, ať vědomě, ale i podvědomě silně fixovaní na jejich řeku, v tomto ohledu určitě vyvinou maximální snahu zabránit vandalizmu a ostatním excesům, se kterými argumentuje ochrana vodárenské nádrže. Součástí tohoto programu by samozřejmě mohlo být i přírodní koupaliště. Neznám totiž vhodnější místo pro koupání ve Velešíně, než je "U Plaňáka". Kolik obcí již doplatilo na monstrózní akvaparky, které si vylobovaly různé firmy s nepříliš dobře zajištěnými projekty. Myslím, že možnost legálního koupání "U Plaňáka" by stála zlomek finančních nákladů, oproti budování koupaliště s nejistým zdrojem hygienicky vhodné vody, a určitě by byla pro občany daleko navštěvovanější s ohledem na uvedené skutečnosti, které se musí, chtě nechtě, brát v potaz.

Vrátím se ale k původní myšlence dalšího pokračování Hledání ztraceného času. Chtěli bychom s Jirkou Valentů pokračovat v promítání historických fotografií a filmů o Velešíně... asi tak jednou za měsíc, podle toho, jak se nám to povede připravit. Vzhledem k tomu, že nestor historie Velešína, Jirka Valenta, má dostatek materiálu, máme v úmyslu dělat tématicky zaměřené programy k různým historickým událostem. Za tím účelem bude asi nutné oslovit pamětníky, aby bylo možno zpestřit program i jejich autentickými vzpomínkami, a vznikl tak co nejzajímavější program. Z ohlasů na první promítání mne nejvíce zaujaly reakce mladých, kteří nepamatují místa, která zanikla v přehradě, nebo která byla zbourána, nebo zastavěna. Budeme se proto snažit pořídit současné fotografie stejných míst pro možnost srovnání.

Na další setkávání nad historií i současností se těší

Jarda Švarc a Jirka Valenta

ADVENT V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Adventní věnec na dveřích, vyzdobené třídy a prostory v Mateřské škole. Tak začíná adventní doba pro děti. Čekání na „Ježíška“ však není snadné.

Nejtěžší je překonat strach z čertíků. Nás ale navštívili i andělíčci a Mikuláš, který rozdával dárky. Celý čertovský den pro nás připravily děti z deváté třídy ZŠ Velešín.

Další týden pak děti paní učitelky Korbelové a Persánové secvičily krátký příběh o Ježíškovi, který předvedly v kině v předvánoční době. Ve třetím adventním týdnu navštívily děti paní učitelky Ondřichové a Lovčíkové Dům s pečovatelskou službou, aby potěšily koledami i naše starší občany.

Ale nejdůležitější den pro děti nastal, až když se rozsvítil stromeček a zazněly koledy v podání čtyř andílků. Katka Horáková, Petra Hlaváčková a Verunka a Martinka Weisfeitovi zazpívaly koledy za doprovodu flétny a kytary. Atmosféra byla úžasná a čekání se vyplatilo, ale ten nejkrásnější večer teprve nastal až doma s maminkou a tatínkem.

Za kolektiv MŠ
Zdeňka Kleinová

PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM

Chtěla bych tímto poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli jakoukoliv formou k uspořádání Čertovské show 5. 12. 2003. V tomto rozsahu a večer jsme takovouto akci pro děti zkusili poprvé a opravdu to nebylo nic jednoduchého. Ono zvládnout dav dětí, různého věku a potmě je náročné. Alespoň jsme zjistili, co si v takových podmínkách můžeme dovolit a co ne a chce to také značnou míru improvizace. Přišlo asi 250 dětí i dospělých a snad opravdu každé dítko dostalo nějakou ňamku (někdo určitě i víckrát). A to, že jsme mohli prostřednictvím andělek a Mikuláše takto nadělovat, je zásluha sponzorů :

Firma OKOV, Jihostroj Velešín a.s., Ing. Karel Mikeš - stavební práce, Ludmila Žáčková - účetnictví, Ovoce a zelenina pí. Ticháčková a pí. Valentová, Artel Kostečka s.r.o., Řeznictví a uzenářství Foitl, Cukrárna Moka, Květinářství Pavel Šihovec, Novinový stánek J. Němcová a pí. Pikhartová, Rest. Na Spartě J. Glaser, Jaroslav Bartizal, AMK v zastoupení M. Macha, pí. Hovorková, Potraviny TRIO - které nám poskytly připojení na el. proud, vedoucí školní jídelny Lidušce, která nám uvařila kotel horké vody na čaj a konečně náš dík patří i pracovníkům úklidové čety, která nastoupila do práce v sobotu po ránu a celý prostor uklidila. A nesmím zapomenout ani na městské strážníky, kteří měli pohotovost. A já osobně děkuji i všem svým známým, kteří mi nezištně pomohli a vydrželi se mnou mrznout a rozdávat čaj až do konce a obzvláště pak andělkám Monikám, které v kostýmech promrzly na kost.

A nakonec jsem si nechala poděkování B. Havlíčkovi („Davidu Liškovi“), který celý večer moderoval s vypětím všech sil.

Vidíte, kolik lidí se musí podílet na přípravě jednoho takového večera, kolik to stojí času a úsilí, aby všechno klaplo. Takže nechť nám jsou prominuty některé nedostatky. Chybami se člověk učí a my už víme, co příští rok vylepšit.

Hana Růžičková - KIC

PODĚKOVÁNÍ

Vedení Základní školy ve Velešíně děkuje panu Janu Žlunkovi, majiteli firmy Jan Žlunka Autodoprava, Pneuservis, za přivezení židlí z Českých Budějovic. Dopravu zařídil nejen rychle a ochotně, ale i zcela zdarma.

Z ČINNOSTI SKAUTSKÉHO ODDÍLU

Dne 29. 11. se konaly čekatelské a vůdcovské zkoušky. Tyto zkoušky opravňují úspěšné absolventy k vedení skautských oddílů. Letos se vydalo na zkušenou 5 sester z našeho střediska, čtyři zkoušeli štěstí u zkoušky čekatelské, jedna u vůdcovské. Celá akce se konala v Českých Budějovicích ve skautské klubovně Valcha. Atmosféra byla velmi dobrá, trému jsme ovšem měli všichni. Nakonec nás žádná z otázek příliš nezaskočila a všechny jsme zkoušky úspěšně složili. Už se moc těšíme na nové úkoly, které nás na naší skautské cestě čekají a doufáme, že při jejich plnění nezklameme. Držte nám palce !

Vánoční přípravy nám zabraly mnoho času. Při schůzkách jsme vyráběli dárky pro své blízké i kamarády a připravovali vše na vánoční besídku, která se letos konala 19. - 21. 12. na skautské základně ve Zlaté Koruně. Ježíšek nám přichystal mnohá překvapení. Víkend plný koled, vánočních zvyků a tradic, her, soutěží a dárečků se nám všem moc líbil a domů jsme odjížděli příjemně vánočně naladěni.

Jako každý rok jsme také zajišťovali roznos Betlémského světla. Světýlko k nám putovalo skautskou štafetou až do Českých Budějovic, odkud jsme si je přivezli do Velešína. Naše světlušky a vlčata s lucerničkami roznášeli světýlka v pondělí 22. 12.

Chtěli bychom i Vám popřát šťastný vstup do nového roku, ať je plný úspěchů a krásných zážitků !

Skautské středisko Albatros Velešín

POZOR - ZNOVUOBNOVENÍ TANEČNÍCH

Přijímáme předběžné přihlášky do tanečních pro 15 ti leté a výše. Tyto taneční se podle zájmu budou konat ve Velešíně. Hlaste se na tel. čísle 380 331 003, zanechte své jméno na záznamníku nebo ve schránce na budově Kina. Přesnější informace budeme znát do konce ledna 2004 a zájemci se vše dozví z únorového čísla Velešínského zpravodaje, z plakátů a hlášení místního rozhlasu.

Hana Růžičková - ředitelka KIC

ZÁPIS DĚTÍ DO ZŠ VE VELEŠÍNSKÉ

Rodiče nebo zákonní zástupci dítěte jsou ze zákona povinni dítě, které do 1. září 2004 dovrší šestý rok svého věku, přihlásit do školy.

Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé, požádají rodiče nebo zákonní zástupci o odklad školní docházky o jeden školní rok. Ředitel školy o odkladu rozhodne na základě odborného posouzení (dětský lékař, pedagogicko psychologická poradna).

K zápisu se dostaví i děti po loňském odkladu školní docházky.

Rodiče, kteří přijdou s dítětem k zápisu s sebou přinesou :
- vyplněný dotazník pro rodiče, rodný list dítěte a občanský průkaz
- rodiče, kteří dotazník nemají, vyplní při zápisu
- pokud mají rodiče pro své dítě potvrzenou žádost o odklad školní docházky, přinesou tuto žádost.

do 1. třídy ZŠ ve Velešíně pro školní rok 2004/2005 se zápis bude konat ve dnech :
15. ledna 2004 (čtvrtek) od 14:00 do 16:30
16. ledna 2004 (pátek) od 14:00 do 16:30
v budově Základní školy ve Velešíně

MÁTE OBLÍBENÉHO SPORTOVCE ?

Jak jistě víte i letos bude v našem městě oceněno 10 sportovců, kteří v roce 2003 dosáhli významných sportovních úspěchů. Tyto sportovce nominovali sportovní oddíly, ale mohli jste je navrhnout i vy, občané Velešína. O tom, kteří z nominovaných sportovců byli nejúspěšnější a budou nakonec oceněni, rozhodne mnohočlenná komise. (viz pravidla, která byla uveřejněna v předchozích dvou zpravodajích). Rádi bychom ale s vaší pomocí našli sportovce, který je mezi velešáky nejpopulárnější.

Systém hlasování je jednoduchý: Hlasovat může kdokoliv, ale jen jednou. Na anketní lístek, vložený ve zpravodaji (nebo si jej můžete vyžádat v KIC), můžete napsat jména tří sportovců - a to v pořadí, v jakém by se podle vás měli umístit. Sportovec uvedený na prvním místě získá do anketního žebříčku čtyři body, druhý tři body a třetí dva body. Na první tři místa můžete uvádět jen sportovce nominované na Sportovce Velešína 2003 (viz seznam). Na čtvrté místo ohodnocené jedním bodem, můžete napsat sportovce, jehož jméno mezi nominovanými nefiguruje, a jehož byste mezi oceněnými rádi viděli.

Ještě dodatek: anketa probíhá letos poprvé, takže jakékoliv připomínky a vylepšováky jedině přivítáme.

Tak sportu zdar!

Mgr. Hana Ondřichová

SEZNAM NOMINOVANÝCH SPORTOVCŮ :

Codl Miroslav (tenis), Frnka Jan (cyklistika), Gondek Michal (taekwon-do), Chovancová Monika (aerobik), Klimešová Marcela (taekwon-do), Kothánek Jakub (fotbal), Linhart Radim (taekwon-do), Lustová Martina (aerobik), Mikeš Zdeněk (taekwon-do), Moravec Jaroslav (atletika), Pečl Adam (cyklistika), Peroutka Pavel (hokejbal), Petrou Jan (cyklistika), Staněk Martin (cyklistika), Šimek Jan (cyklistika), Ticháček Bohumil (kulturistika), Ticháčková Renata (kulturistika), Tomášek Karel (westernová střelba), Tomášek Petr (plavání), Trumer Jan (lední hokej), Zimeková Barbora (aerobik).

KULTURNÍ PROGRAM NA LEDEN 2004

Sobota 17. 1. 2004 20.00 hod. - Svíčkový ples v sále U Zlaté podkovy.
Hraje skupina Fontanela a Obzor (V. Plachý a spol. z Borovan). Předprodej vstupenek od 5. 1. 2004 v kanceláři Kina (pondělí a středa 8.00 - 17.00 hodin) nebo v pokladně Kina 1 hodinu před každým promítáním.
Cena 130,- Kč. Vstupenky budou slosovatelné a výherci získají zajímavé ceny (např. předplatné pro dvě osoby do Kina). Zajímavé bude i předtančení. A protože se ples koná pouze v horním patře, nezapomeňte si vstupenky zakoupit včas !

Stále si můžete rezervovat vstupenky na :

14. 2. 2004 (sobota) - kino Oskar IMAX s návštěvou Mořského světa v Praze.
Odjezd z Mariánského náměstí v Č. Budějovicích v 7.30 hod.
Cena: dospělí 570,- Kč, děti do 15 let 470,- Kč (v ceně je doprava, služby průvodce, vstup do Mořského světa a vstupenka do kina) POZOR: Změna filmového představení vyhrazena !

15. 2. 2004 (neděle) - Lucerna (činohra) Národní divadlo
Odjezd z Č. Budějovic v 10.30 hod. z Mariánského náměstí.
Začátek představení 14.00 hodin.
Cena včetně dopravy: 390,- Kč

KINO VELEŠÍN

Warning: mysql_numrows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /var/www/localhost/htdocs/ois1g/cz1250/aktual/region/t_velzpr0104.htm on line 614